Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36 Az 5/2026 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
36 Az 5/2026 - 20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem, v právní věci
žalobce: S. A., nar. X
státní příslušnost Republika Uzbekistán
bytem X
zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem
sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. OAM-196/ZA-ZA11-ZA13-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. OAM-196/ZA-ZA11-ZA13-2026, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II. Podstatný obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě namítl nesprávnou právní kvalifikaci jím uvedených skutečností, neboť i přes zjevnou humanitární povahu těchto skutečností žalovaný jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou, žádost neposoudil podle ostatních důvodů pro udělení mezinárodní ochrany § 12 - § 14b zákona o azylu. Podotkl, že jeho obavy se nedotýkaly ekonomického strádání, má za cíl vycestovat za studiem do USA. Byl oklamán zprostředkovatelem, který mu slíbil zajistit studium na vysoké škole v ˇČR. Jeho životní situaci lze podřadit pod § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, protože by mu v případě vycestování hrozilo ponižující zacházení. Nemohl by nastoupit na vysokou školu a musel by vykonávat pozici, pro kterou má vzdělání, tj. pozici dělnickou. Za práci na této pozici by byl odměňován naprosto minimálně a jeho životní úroveň by byla řádově nižší než v případě, že by mu bylo umožněno vystudovat vysokou školu, s čímž se následně pojí lepší uplatnění na trhu práce. Žalovaný však možnost, že by žalobci mohla být udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyloučil.
3. Dále namítl, že žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a nevyšel ze skutečného stavu věci.
4. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný v rámci svého vyjádření zrekapituloval obsah a průběh předchozího řízení a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, neboť je dle něj nedůvodná.
6. Žalovaný sdělil, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Vycházel tedy z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že jím přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je odpovídajícím způsobem odůvodněno.
7. Z tvrzení žalobce plyne, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobcem není obava z pronásledování či hrozba vážné újmy ve smyslu zákona o azylu v zemi původu žalobce, nýbrž snaha legalizovat pobyt na území ČR na dobu potřebnou k vyřízení veškerých náležitostí nezbytných pro odjezd do USA. Žalovaný konstatoval, že tento žalobcem výslovně deklarovaný účel pobytu neodpovídá účelu institutu mezinárodní ochrany.
8. Tvrzení žalobce o nepříznivé ekonomické situaci v Uzbekistánu dle žalovaného také nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Nepříznivá ekonomická situace, nízká životní úroveň či omezené pracovní příležitosti představují okolnosti ekonomického charakteru, které samy o sobě nenaplňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu. V průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o naplnění těchto podmínek. V podrobnostech pak žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
9. Navrhl tedy, aby došlo k zamítnutí této žaloby.
10. Procesní strany se ve věci dále již nevyjádřily.
IV. Obsah správního spisu
11. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.
12. Žalobce podal dne 16. 2. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 23. 2. 2026 sdělil, že se narodil ve městě X v oblasti X ležící v Republice Uzbekistán. Je uzbeckým státním příslušníkem, národnosti tádžické, dohovoří se uzbecky a tádžicky. Vyznává sunnitský islám, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany není. Je svobodný a bezdětný. Ke svému zdravotnímu stavu vypověděl, že je zdráv, když však sportuje či vykonává fyzickou práci, unaví se. V Uzbekistánu byl na lékařském vyšetření, nic mu však nezjistili. Ve vlasti naposledy bydlel ve městě X, vesnici X, ulici X, číslo popisné X. Z Uzbekistánu vycestoval v polovině srpna 2025, a to letecky, z Taškentu do bulharské Sofie. Tam strávil dva dny a poté vycestoval do Polska, kde pobýval čtyři měsíce a polovině ledna 2026 odtud autobusem odcestoval do ČR, kde od té doby zůstává. V minulosti disponoval bulharským turistickým vízem. Má čistý trestní rejstřík, nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v ČR. O mezinárodní ochranu žádá poprvé, k důvodům této žádosti sdělil, že by zde chtěl nastoupit ke studiu na vysoké škole a následně v tomto studiu pokračovat v USA. V ČR by tak zůstal pouze čtyři až pět měsíců, než vyřídí potřebné dokumenty před odletem do USA.
13. Dále je ve správním spise založen Protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 23. 2. 2026. V jeho rámci žalobce uvedl, že z Uzbekistánu vycestoval za účelem studia, chtěl studovat v zahraničí, neboť kvalita vysokých škol v Uzbekistánu není dobrá. Dalším důvodem pro vycestování byla skutečnost, že žalobce obchoduje se zlatem a když by mu v Uzbekistánu přišla na bankovní účet velká částka, banka by mu mohla jeho účet zablokovat. Při obchodování používal bankovní účet kamaráda, ten byl však zablokován a banka chtěla, aby jeho kamarád doložil původ peněz. To on neudělal, proto jsou tyto peníze stále zablokovány. Jedná se o 20 tisíc dolarů. Bylo jim řečeno, že jestli chtějí obchodovat se zlatem legální cestou, musí se zaregistrovat a zaplatit licenci. To však odmítli, neboť taková licence je drahá. Do Polska žalobce odjel, protože mu tam nějaká agentura slíbila zajištění studentského víza a studia na vysoké škole. V Polsku se k němu však nechovali hezky, nemají tam rádi cizince. Našel si proto další agenturu, jež mu slíbila studium na Univerzitě Karlově v Praze, jakmile však dorazil do ČR, tato agentura s ním přestala komunikovat. Za svou cílovou zemi označil USA, přičemž věřil, že se mu podaří získat vízum. Před svým odjezdem ze země původu si ho nezařídil, neboť uzbecké žádosti o americká víza jsou často zamítány. Na radu kamarádů si zkoušel vyřídit vízum do Singapuru, aby tam požádal o americké vízum, singapurské vízum mu však bylo zamítnuto. Snaží se tak dostat do USA přes Evropu. Žalobce popřel, že by měl v Uzbekistánu jakékoliv problémy. Má tam matku a mladšího bratra, starší bratr žije v Polsku.
14. Do správního spisu byly jako podklady založeny zprávy o zemi původu Uzbekistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 14. března 2025 a Uzbekistán – Socio-ekonomická situace: Dávky sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti, Dluhy fyzických osob a proces oddlužení, Přístup k základní lékařské péči, ze dne 6. června 2025.
15. Z první jmenované zprávy soud zjistil, že země původu žalobce je republikou. Jedná se o autoritářský režim, kde dominuje prezident volený na sedm let. Ten ve svých rukách koncentruje moc výkonnou a má kontrolu jak nad mocí zákonodárnou, tak i mocí soudní. Prezidentem byl v roce 2023 opět zvolen Šavkat Mirzijojev, podle OBSE však volby nesplňovaly demokratické standardy. V zemi se objevily případy porušování lidských práv, které je umožněno slabým fungováním právního státu a nedostatečnou transparentností. Mučení či trest smrti je nelegální. V zemi je umožněna svoboda vnitřního pohybu, zahraniční cestování, emigrace a repatriace. Výjezdní víza dříve potřebná pro většinu cest mimo Společenství nezávislých států byla v roce 2019 zrušena. Pro vycestování je nutné disponovat cestovním pasem. Azylový systém existuje a je funkční, vláda však nespolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Uzbekistán ratifikoval základní úmluvy o lidských právech, není však stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. V zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt.
16. Z druhé jmenované zprávy plyne, že ekonomika Uzbekistánu roste, a to hlavně díky těžbě zlata, zemního plynu či uranu, dále potom i díky průmyslové výrobě či zemědělství. Důležité jsou také remittance od osob, které za prací migrují do zahraničí. Systém podpory v nezaměstnanosti existuje, je financován ze systému sociálního zabezpečení. Vzhledem k velice rozšířené praxi neformálního zaměstnávání je však počet nezaměstnaných registrovaných pro účely pobírání podpory v nezaměstnanosti velice nízký. V zemi existuje i celá řada sociálních programů, mezi něž patří podpora pro nízkopříjmové rodiny na dítě, hmotná podpora, podpora v mateřství či rodičovská podpora, dávky sociální podpory v případě invalidity nebo starobní důchody. Co se týče problematiky zadlužení fyzických osob, dluh jako takový nepředstavuje trestný čin. Osobní historii dlužníka si lze vyžádat přes Jediný portál interaktivních úředních služeb. Pokud dlužník není schopen svůj dluh splácet, uzbecký právní systém mu dává dvě varianty. V rámci první z nich může svým věřitelům předložit návrh tříletého splátkového kalendáře založeného na svém disponibilním příjmu. Ti mu tento plán musí schválit, pokud ho odmítnou, může se dlužník obrátit na soud a požádat ho o stanovení takového plánu. Soud rozhodne ve lhůtě dvou měsíců. Pokud splátkový kalendář nelze stanovit, lze využít možnost tzv. likvidace a splacení závazků, která musí být ukončena do devíti měsíců. Jedná se o prodej nevyňatého majetku a odstavení příjmu (a to až do výše 50 %). Druhou variantou je pak osobní bankrot. Primární a pohotovostní zdravotní péče je v zemi v zásadě bezplatná, dle MZV ČR je úroveň této péče dobrá a je pro občany Uzbekistánu dostupná.
17. Dne 3. 3. 2026 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), které proběhlo dne 25. 3. 2026. V jeho rámci se žalobce s obsahem těchto podkladů seznámil, nijak se k nim však nevyjádřil.
18. Následně žalovaný vydal dne 6. 5. 2026 napadené rozhodnutí.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
19. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
20. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 16. 2. 2026 a údaje k této žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona, ve znění účinném do 11. 6. 2026:
21. Podle § 3 s. ř. „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“
22. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu: „žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody“.
23. Podle § 23c zákona o azylu „podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.“
24. O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Současně platí, že strany žádné důkazy nenavrhly, věc lze přitom rozhodnout na základě podkladů, které jsou součástí správního spisu, tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
25. Žalobce vznesl proti rozhodnutí několik žalobních námitek. Za prvé, žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci. Za druhé, žalobce tvrdil, že žalovaný tento stav nesprávně posoudil, a to zejména s ohledem na § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.
26. Soud posoudil žalobní námitky následovně.
27. V případě první námitky soud poukazuje na § 23c zákona o azylu, který obsahuje demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Ustálená judikatura stanoví, že informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71). Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol zachycující pohovor s žalobcem, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy Uzbekistánu. Z hlediska relevance lze zmínit, že se tyto zprávy věnují otázkám a tématům, které korespondují s azylovými důvody žalobce. Poukazují obecně na nižší příjmovou úroveň obyvatelstva, cestování do zahraničí za prací. K důvěryhodnosti a vyváženosti informací lze uvést, že zprávy čerpají z poznatků Amnesty International, EUAA, MZV ČR, MZV USA, OSN a jiných zahraničních zdrojů. Uvedené zdroje soudu nezavdávaly příčinu pochybovat o důvěryhodnosti prezentovaných informací. Rozličnost uvedených zdrojů byla ku prospěchu jejich vyváženosti. Materiály hovořily o negativních i pozitivních aspektech dotčené problematiky. Poznatky, které zprávy přinesly, lze ověřit i z nezávislých zdrojů, byly tedy transparentní a dohledatelné. Podklady pocházejí z roku 2025, přičemž neaktuálnost zpráv žalobce nenamítá a soudu není známo, že by v Uzbekistánu docházelo k relevantním změnám. Soud dále podotkl, že žalobce využil svého práva vyjádřit se k podkladům dle § 36 odst. 3 s. ř., neuvedl však nic, co by zpochybňovalo aktuálnost podkladů shromážděných žalovaným.
28. Soud tak uzavírá, že žalovaný se zabýval těmi důvody, které žalobce před správním orgánem tvrdil, k nim shromáždil odpovídající podklady, přičemž tyto podklady splňují požadavky stanovené zákonem o azylu i ustálenou judikaturou. Tato námitka není důvodná.
29. Stran druhé námitky je soud toho názoru, že žalovaný vyhodnotil zjištěný skutkový stav v souladu se zákonem o azylu a související judikaturou. Žalobce uvedl, že zásadním důvodem, pro který vycestoval ze země původu, je snaha zajistit si lepší vzdělání, neboť úroveň vysokých škol v Uzbekistánu není dobrá, v této souvislosti poukazuje na snahu dosáhnout studia v ČR, později pak v USA. V žalobě pak tvrdil, že v důsledku možného návratu do Uzbekistánu by byl „doslova odsouzen“ k výkonu zaměstnání, které je minimálně finančně ohodnoceno. Jeho životní úroveň by tak byla podstatně nižší než v případě, když by mohl vystudovat vysokou školu v ČR či USA, neboť rozdíl v odměňování vysokoškolsky vzdělaných osob a osob bez takového vzdělání je značný.
30. Právě tato tvrzení jsou však zásadním podkladem pro rozhodnutí žalovaného pro posouzení jeho žádosti dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Snahu a zájem žalobce dosáhnout lepšího vzdělání v zahraničí za účelem zajištění si vyššího příjmu ze zaměstnání, přičemž v domovském státě takové možnosti nejsou, nelze podle názoru soudu kvalifikovat jinak, než jako právě ekonomické důvody. Nižší kvalita vysokoškolského vzdělávání v Uzbekistánu a z ní plynoucí očekávané horší pracovní uplatnění či nižší životní úroveň po návratu do země původu samy o sobě nepředstavují relevantní skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Žalobce pak v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany neuvedl žádné další skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu (existenci jakýchkoliv problémů v zemi původu výslovně popřel), což správně podotkl žalovaný v napadeném rozhodnutí.
31. Soud se tak ztotožnil se žalovaným, že žalobce opustil Uzbekistán pouze z ekonomických důvodů, přičemž tato jeho tvrzení postrádají azylovou relevanci. Nezakládají tedy ani důvody pronásledování podle § 12 zákona o azylu a nejsou ani vážnou újmou podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Důvody pro postup podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu byly naplněny. Jak podotkl žalovaný v závěru svého rozhodnutí, v takové situaci podle § 16 odst. 4 zákona o azylu platí, že jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se již ani to, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Ani druhá – stěžejní – žalobcova námitka tedy není důvodná.
VI. Závěr a náklady řízení
32. Lze shrnout, že žalobcem nebyly tvrzeny azylově relevantní skutečnosti ve smyslu zákona o azylu.
33. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.
34. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha, 17. srpna 2026
JUDr. Jaromír Klepš v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.