Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 38/2025 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 38/2025 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci
žalobce: M. A.
bytem X
zastoupený advokátkou Mgr. Janou Harcovou
sídlem Školní 601, 696 05 Milotice
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2023/216588-921, č. j. MPSV-2025/208755-916,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2023/216588-921, č. j. MPSV-2025/208755-916 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce české republiky – krajské pobočky v Brně (dále taktéž „správní orgán I. stupně“ či „prvostupňový orgán“ či jen „ÚP“), ze dne 28. 8. 2023, č. j. 35813/2023/HOD (dále taktéž „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci snížil příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSS“), z 19 200 Kč na 4 400 Kč měsíčně od měsíce září 2023. Prvostupňové rozhodnutí vycházelo z posudkového hodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín (dále jen „OSSZ“) ze dne 9. 8. 2023, dle něhož žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje pomoc, dohled či péči jiné fyzické osoby při zvládání celkem šesti základních životních potřeb, konkrétně mobility, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, osobních aktivit a péče o domácnost. Jedná se tak o osobu starší 18 let věku, která se dle § 8 odst. 2 písm. b) ZSS považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II (tj. středně těžká závislost), protože dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobuje neschopnost samostatně zvládat pět nebo šest základních životních potřeb.
3. Žalovaný přitom v posuzované věci o odvolání žalobce rozhodoval již podruhé, poněvadž jeho předchozí rozhodnutí ze dne 5. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/32307-917, bylo z důvodu nedostatečně přesvědčivého odůvodnění otázky zlepšení zdravotního stavu žalobce zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 33 Ad 11/2024-39 (dále též „zrušující rozsudek“), a věc mu byla se závazným právním názorem vrácena zpět k novému projednání a rozhodnutí.
II. Napadené rozhodnutí
4. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a obsah správního spisu. V reakci na zrušující rozsudek krajského soudu požádal žalovaný Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále jen „PK MPSV“ či „komise“) o vypracování doplnění prvotního posudku stran určení stupně závislosti žalobce. PK MPSV v rámci doplňujícího posudku ze dne 3. 6. 2025 potvrdila svůj dřívější závěr, že žalobce kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu sám bez pomoci jiné fyzické osoby nezvládá šest základních životních potřeb (mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost), pročež se považuje ve smyslu § 8 odst. 2 ZSS za osobu starší 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Žalobce přitom nebyl k jednání komise dne 3. 6. 2025 přizván.
5. Po shrnutí relevantní zdravotnické a podkladové dokumentace komise uzavřela, že z doložené dokumentace není možné prokázat žádné závažnější duševní ani smyslové postižení. Z hlediska tělesného postižení je sice anamnesticky uváděna progrese celkové mobility pro postižení dolních končetin. Tento stav je nicméně zároveň uzavírán jako funkční, neboť provedená neurologická vyšetření k tomuto nemají jasný korelát. Stran postižení horních končetin je uváděno postižení kořenů C5-C8. Toto postižení je ovšem pouze částečné, takže ruce jsou méně obratné, ale nikoliv nefunkční při stravování.
6. Současně komise doplnila, že somatické postižení podstatným způsobem neomezuje možnost péče o zdraví. U žalobce se jedná o kombinaci tělesného postižení, které je ovšem zvýrazněno psychicky a nelze rozlišit, zdali se tak děje vědomě, účelově, anebo naopak nevědomě v rámci postižení, které by mohlo být již hodnoceno jako duševní onemocnění. Podle komise by proto bylo vhodné provést komplexní psychiatrické a psychologické vyšetření, jež by mohlo uvedené rozpory vyjasnit.
7. Takové vysvětlení ze strany PK MPSV žalovaný vyhodnotil jako nedostatečné a neodpovídající požadavkům uloženým ve zrušujícím rozsudku, pročež požádal komisi o vypracování dalšího (celkově již druhého) doplnění posudku. Ve druhém doplňujícím posudku ze dne 30. 9. 2025 komise uvedla, že v případě uznání IV. stupně závislosti v minulost šlo o jasné nadhodnocení (posudkový omyl), poněvadž u žalobce není možné prokázat závažnější poruchu orientace ani komunikace. U žalobce současně nelze objektivně prokázat ani duševní či smyslové postižení znemožňující či těžce omezující schopnost orientace či komunikace. Horní končetiny žalobce jsou pro účely provádění jednotlivých aktivit v rámci neuznaných životních potřeb i při zjištěné neobratnosti rukou dostatečně funkční. Nejedná se o těžkou funkční poruchu horních končetin, která by bránila např. v napsání krátké textové zprávy rukou či ovládání základních funkcí PC nebo mobilního telefonu (tj. komunikaci).
8. V případě uznání III. stupně závislosti se pak dle komise mezi neuznanými základními životními potřebami nacházejí aktivity, které žalobce zvládá hůře než zdravá osoba, nicméně nelze prokázat žádnou potřebu, kterou by nezvládal zcela či která by byla podstatným způsobem omezena. Neuznané aktivity je žalobce schopen zvládnout sám, i když pomaleji, složitěji či s pomocí facilitátorů či za lehčí dopomoci druhé osoby. I stanovení III. stupně závislosti v minulosti tak PK MPSV považuje za posudkově nadhodnocené.
9. S druhým doplněním posudku se již žalovaný spokojil, neboť se PK MPSV dostatečně odlišila od předchozích posudků. Snížení stupně závislosti komisí v současném posudku ze dne 12. 12. 2023 (ve znění doplnění ze dne 3. 6. 2025 a 30. 9. 2025) tedy nevychází ze zlepšení zdravotního stavu, ke kterému nedošlo, ale z nadhodnocení funkčních omezení, které chybně stanovila minulá posouzení zdravotního stavu.
10. Jelikož se žalobce z osobní účasti na jednání komise dne 30. 9. 2025 omluvil, nemohl být vyšetřen přítomným neurologem a zároveň nebylo možné doplnit informace o další anamnestické údaje. Žalovaný posoudil obě doplnění posudku PK MPSV (ve vzájemném souhrnu) jako komplexní, objektivní a přesvědčivé, pročež odvolání žalobce i tentokrát zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako správné a zákonné potvrdil.
III. Žaloba
11. Žalobce namítal, že žalovaný nedodržel právní názor krajského soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nadále není zřejmé, jak se měl zdravotní stav žalobce zlepšit, aby již nesplňoval podmínky pro IV. stupeň závislosti, ale vedl pouze k uznání II. stupně závislosti. Z napadeného rozhodnutí neplyne, čím se měly zlepšit schopnosti žalobce při zvládání životních potřeb stravování, péče o zdraví a komunikace, které byly žalobci v minulosti opakovaně uznány jako nezvládané a potíže při jejich zvládání dokládá rovněž recentní sociální šetření.
12. Žalobce namítal, že se aktuálně pohybuje na invalidním vozíku a jeho stav se stále zhoršuje. Proto potřebuje pomoc jiné osoby při servírování stravy i jejím přemístění. Stravu si sám nenaporcuje, vyžaduje pomoc při vstávání i usedání z lůžka a není schopen déle stát, neboť hrozí riziko pádu. V současné době již žalobce ujde jen pár kroků, což vyplývá i ze zprávy z Neurologické kliniky FN Olomouc ze dne 30. 5. 2023 či zprávy z neurologické ambulance MUDr. J. S. ze dne 23. 1. 2024. Potřebuje tedy pomoc jak při péči o zdraví, tak i při provádění ošetření a jiných léčebných postupů i při podávání léků.
13. Poněvadž ani doplňující posudky PK MPSV řádně nevysvětlily, v jakých konkrétních aspektech se měl zdravotní stav žalobce zlepšit, žalobce navrhl, aby krajský soud obě správní rozhodnutí zrušil. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
14. Ve vyjádření ze dne 20. 1. 2026 žalovaný uvedl, že při posouzení zdravotního stavu vycházel z doplnění posudku PK MPSV ze dne 3. 6. 2025 a 30. 9. 2025, na něž v podrobnostech odkázal. Ohledně osobní účasti žalobce při jednání komise potom žalovaný uvedl, že PK MPSV žalobce k jednání na den 30. 9. 2025 pozvala, ovšem zástupce žalobce jeho účast telefonicky dne 29. 9. 2025 omluvil s tím, že je žalobce aktuálně upoután na lůžko a z toho důvodu souhlasí s posouzením zdravotního stavu ve své nepřítomnosti.
15. PK MPSV v doplněních svého posudku vychází z prokázaných zdravotních postižení, zejména těžšího ochrnutí dolních končetin, které fakticky omezuje možnosti žalobcovy chůze a činí jej závislým na užívání invalidního vozíku. Postižení horních končetin je i přes udávanou progresi stále lehčího stupně, přičemž nejzávažnějším omezením v tomto ohledu je neschopnost zvednout horní končetiny nad horizontálu, lehčí snížení svalové síly či zhoršení jemné motoriky na rukou. Ke snížení stupně závislosti komise nepřistoupila z důvodu zlepšení zdravotního stavu žalobce, ale kvůli historicky chybnému nadhodnocení funkčních omezení příslušnými posudkovými orgány. Žalovaný má své rozhodnutí za věcně správné a zákonné a krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby.
V. Posouzení věci krajským soudem
16. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
17. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu krajský soud vycházel především ze správního spisu předloženého žalovaným.
18. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a soud nepovažoval nařízení ústního jednání za nezbytné.
19. Krajský soud shledal, že žaloba není důvodná
20. Hned na úvod krajský soud předesílá, že rozhoduje ve věci přezkumu rozhodnutí žalovaného, jímž byl potvrzen závěr ÚP o snížení žalobcova příspěvku na péči, již podruhé. Zdejší soud tedy nebude opětovně podrobně rozebírat právní úpravu příspěvku na péči ani jednotlivá hodnotící kritéria při určení stupně závislosti, poněvadž v tomto ohledu již vše nezbytné vysvětlil ve svém předchozím, tj. zrušujícím rozsudku. V situaci, kdy je účastníkům řízení podstata problematiky poskytování příspěvku na péči známa, přistoupil zdejší soud bezprostředně k posouzení sporné otázky v nynější věci.
21. Tu podaná žaloba v podstatě zredukovala pouze na posouzení toho, zda žalovaný v dalším řízení respektoval závazný právní názor soudu a dostatečně napravil veškeré nedostatky, které mu krajský soud ve zrušujícím rozsudku vytkl. Žalobce namítal, že ani z napadeného rozhodnutí nejsou jasně patrné konkrétní důvody, v čem se měl zdravotní stav žalobce zlepšit, aby nově již nesplňoval podmínky pro přiznání IV. stupeň závislosti a bylo jej možné považovat jen za osobu závislou na pomoci, dohledu či péči jiné fyzické osoby ve II. stupni závislosti. V této souvislosti žalobce dodal, že jeho zdravotní stav se od roku 2017 nezlepšil a jsou u něj patrné známky progrese ve všech rozhodných oblastech.
22. Pro účely posouzení důvodnosti žalobních námitek je nejprve třeba stručně shrnout, v čem spočíval podstatný obsah závazného právního názoru krajského soudu ve zrušujícím rozsudku. Zdejší soud připomíná, že tehdy přistoupil ke zrušení původního rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/32307-917, proto, že žalovaný při posouzení nároku a výše žalobcova příspěvku na péči vycházel z nedostatečného prvotního posudku PK MPSV ze dne 12. 12. 2023. Ačkoli totiž komise v předmětném posudku shledala žalobce závislým na péči jiné fyzické osoby jen ve II. stupni závislosti, svůj závěr dostatečně neodůvodnila, a především nijak nevysvětlila, proč se odchýlila od předchozích posudkových hodnocení, na jejichž základě byl žalobce uznán osobou ve III., resp. IV. stupni závislosti. Právě v absenci úvahy, jíž by se PK MPSV vymezila vůči závěrům dřívějších posudkových hodnocení, spatřoval zdejší soud zásadní deficit posudku PK MPSV ze dne 12. 12. 2023 a rozhodl se rozhodnutí žalovaného na tomto posudku založené zrušit.
23. Současně v odůvodnění zrušujícího rozsudku krajský soud nastínil i možné způsoby, jimiž lze v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů snížení stupně závislosti žalobce odůvodnit. Konkrétně krajský soud vysvětlil, že při snížení stupně závislosti nemusí nutně dojít ke zlepšení zdravotního stavu posuzované osoby, ale rozdílnou (nižší) míru závislosti lze stejně přesvědčivě odůvodnit rovněž průběžnou adaptací osoby na svůj zdravotní hendikep, jež ve výsledku vede ke snížení negativních dopadů postižení na její běžný způsob vedení života, či též tím, že byl dříve posuzované osobě přiznán vyšší stupeň závislosti v důsledku posudkového omylu (tj. chybného nadhodnocení), jehož se příslušné posudkové orgány v minulosti dopustily (srov. zejm. bod 40 zrušujícího rozsudku).
24. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalovaný bezprostředně po zrušení svého předchozího rozhodnutí krajským soudem požádal PK MPSV, pracoviště v Brně, o vyhotovení doplňujícího posudku, přičemž komisi uložil, aby v rámci doplnění posudku v souladu se závazným právním názorem krajského soudu blíže objasnila své odlišné posudkové závěry a přesvědčivě vysvětlila důvody, na jejichž základě přistoupila ke snížení stupně závislosti žalobce. PK MPSV následně vypracovala dva doplňující posudky ze dne 3. 6. 2025 a 30. 9. 2025, v nichž shodně potvrdila svůj předchozí závěr, že žalobce samostatně bez pomoci, dohledu či péče jiné fyzické osoby v přijatelném standardu aktuálně nezvládá pouze šest základních životních potřeb (tj. mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost), pročež je zapotřebí jej v souladu s § 8 odst. 2 písm. b) ZSS považovat za osobu závislou ve II. stupni závislosti.
25. Krajský soud tedy ve světle svého předchozího právního názoru přezkoumal citované doplňující posudky z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti, přičemž dospěl k závěru, že komise dostála požadavkům vytyčeným krajským soudem ve zrušujícím rozsudku a její posudky ze dne 12. 12. 2023 v kontextu doplňujících posouzení ze dne 3. 6. 2025 a 30. 9. 2025 považovat za natolik úplné a přesvědčivé, aby zdůvodnily závěr žalovaného o snížení stupně závislosti žalobce.
26. Zdejší soud uvádí, že PK MPSV v doplněních posudku dostatečně vysvětlila, proč se rozhodla odchýlit od posudkových závěrů lékaře OSSZ ze dne 12. 1. 2017 a ze dne 18. 9. 2018 a ve svém posudku ze dne 12. 12. 2023 zaujala odlišné stanovisko. Své zdůvodnění přitom komise založila na vadném posudkovém zhodnocení lékaře OSSZ, jenž zdravotní stav žalobce a jeho funkční dopady nadhodnotil v takové míře, že to mělo za následek nesprávné určení stupně závislosti. Komise zdůraznila, že z doložené dokumentace nelze jednoznačně prokázat žádné závažnější duševní ani smyslové postižení. Třebaže pak je u žalobce z hlediska tělesného postižení anamnesticky uváděna progrese celkové mobility z důvodu postižení dolních končetin, je tento stav uzavírán jako funkční, neboť provedená neurologická vyšetření (z května a června 2024) k tomu nemají jasný korelát.
27. Ohledně postižení horních končetin pak PK MPSV doplnila, že toto postižení je pouze částečné, což má za následek toliko menší obratnost rukou, nikoliv jejich celkovou nefunkčnost bránící ve zvládání základní potřeby stravování. Současně pak somatické postižení žalobce podstatným způsobem neomezuje ani jeho možnosti v oblasti péče o zdraví. Dle závěrů komise se v případě žalobce jedná o kombinaci tělesného postižení, které je ovšem zvýrazněno psychickými faktory, pročež by bylo optimální provést komplexní psychiatrické a psychologické vyšetření, které by mohlo objasnit případný psychický původ či význam žalobcových obtíží (viz doplnění posudku ze dne 3. 6. 2025).
28. Podle komise proto v případě dřívějšího uznání IV. stupně závislosti šlo o jasné nadhodnocení stupně závislosti (posudkový omyl), neboť u žalobce objektivně nelze prokázat závažnější poruchu či duševní nebo jiné smyslové postižení, které by znemožňovalo žalobci zvládat potřebu komunikace, příp. tuto potřebu významným (těžkým) způsobem omezovalo. Horní končetiny žalobce jsou za účelem provádění jednotlivých aktivit rozhodných pro komunikaci i přes zjištěnou neobratnost rukou dostatečně funkční, a tedy nejde o těžkou funkční poruchu, která by žalobci bránila např. v napsaní krátké textové zprávy či ovládání základních funkcí PC nebo mobilního telefonu.
29. Pokud byl přitom žalobce posudkem lékaře OSSZ ze dne 12. 1. 2017 shledán závislým ve III. stupni závislosti, komise oponovala, že v rámci (nyní) neuznaných základních životních potřeb komunikace, stravování a péče o zdraví jsou jistě mnohé aktivity, které žalobce zvládá hůře než zdravá osoba, avšak z medicínského hlediska nelze prokázat žádnou, kterou by žalobce nezvládal zcela nebo která by byla podstatným způsobem omezená. I tyto aktivity je žalobce schopen zvládat samostatně, třebaže jejich výkon bude pomalejší, složitější či k nim bude žalobce nucen využít facilitátory či lehčí dopomoc druhé osoby. Proto i stanovení III. stupně závislosti v minulosti PK MPSV považuje za nadhodnocené (viz doplnění posudku ze dne 30. 9. 2025).
30. Uvedené zdůvodnění komise krajský soud pokládá za zcela srozumitelné, logické a dostatečně přesvědčivé. Zároveň jej krajský soud vnímá i jako plně opodstatněné, neboť judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě uznává, že ke snížení stupně závislosti lze přistoupit i v situaci, prokáže-li se, že v minulosti byla oprávněné osobě dávka příspěvku na péči přiznána v chybné výši právě v důsledku posudkového omylu (tj. typicky nadhodnocení) způsobeného příslušným lékařským posudkovým orgánem (srov. již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008-46, a z něj vycházející judikaturu – např. rozsudky ze dne 14. 5. 2014, č. j. 1 Ads 32/2014-23, a ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Ads 284/2014-32, či i recentní usnesení ze dne 11. 11. 2025, č. j. 6 Ads 85/2025-15; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
31. Krajský soud přitom dodává, že PK MPSV svou argumentaci založenou na posudkovém omylu vztáhla na všechny nově neuznané životní potřeby, tj. komunikaci, stravování i péči o zdraví, čímž zároveň splnila i požadavek krajského soudu na detailnější odůvodnění těchto potřeb. Zdejšímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost závěru PK MPSV, neboť za tímto účelem krajský soud (stejně jako i žalovaný či ÚP) nemá odborné medicínské znalosti a takové posouzení je vyhrazeno výlučně příslušným lékařským posudkovým orgánům disponujícím nezbytnou erudicí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2015, č. j. 4 Ads 72/2015-28, či ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016-22). Úkolem správního soudu je v rámci soudního přezkumu vyhodnotit pouze jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost předložených posudků, přičemž v tomto ohledu krajský soud po přijatých doplněních v posudku PK MPSV ze dne 12. 12. 2023 žádné zásadní nedostatky neshledal.
32. Pokud se pak týče žalobní argumentace vznesené v nyní posuzované věci, zdejší soud její převážnou většinu zhodnotil jako irelevantní a pro posouzení věci mimoběžnou. Žalobce totiž z velké části pouze tvrdil a uváděl důvody na podporu závěru, že se jeho zdravotní stav v mezidobí od okamžiku jeho posouzení posudkovým lékařem OSSZ v roce 2017 (resp. 2018) zásadně nezlepšil a spíše vykazuje známky dalšího zhoršování. To však míjí podstatu věci, neboť jak uvedla i PK MPSV v doplnění posudku ze dne 30. 9. 2025, její závěr o snížení stupně závislosti žalobce nevychází ze zlepšení jeho zdravotního stavu, k němuž ani dle PK MPSV nedošlo, ale z nadhodnocení funkčních omezení posudkovým lékařem v minulosti. Za této situace je proto převážná část argumentace žalobce, včetně odkazů na odborné lékařské zprávy vylučující zlepšení žalobcova zdravotního stavu v posledních letech, nedůvodná a krajský soud se jí tak blíže nezabýval. Proti samotnému posudkovému omylu v podobě nadhodnocení přitom žalobce v žalobě nic nenamítal.
33. V neposlední řadě se pak krajský soud pro úplnost považuje za nutné vyjádřit ještě k požadavku na osobní vyšetření žalobce při jednání PK MPSV, které v minulosti nebylo provedeno a zdejší soud jej ve zrušujícím rozsudku vyhodnotil s ohledem na okolnosti věci jako žádoucí. Ze správního spisu zdejší soud zjistil, že žalobce k jednání komise na den 30. 9. 2025 (druhé doplnění posudku) byl předvolán, a to pozvánkou zaslanou mu dne 5. 9. 2025. Pouhý den před jednáním PK MPSV (tj. 29. 9. 2025) se ovšem žalobce telefonicky prostřednictvím svého právního zástupce z účasti na jednání omluvil s tím, že je v současnosti upoután na lůžko a jeho nepříznivý zdravotní stav mu neumožňuje se jednání komise v Brně zúčastnit. Zároveň vyjádřil souhlas s posouzením svého zdravotního stavu ve své nepřítomnosti. Tyto skutečnosti plynou nejen z doplňujícího posudku PK MPSV ze dne 30. 9. 2025, ale přiměřeně je potvrzuje rovněž následné vyjádření žalobce k danému posudkovému hodnocení ze dne 23. 10. 2025.
34. Z uvedeného tedy plyne, že PK MPSV žalobce ke svému jednání pozvala a žalobce měl příležitost se jednání zúčastnit a v průběhu něj se podrobit i osobnímu vyšetření specializovaným lékařem (přítomnou neuroložkou MUDr. J. K.). Jakkoliv zdejší soud z lidského hlediska chápe a plně respektuje důvody, proč žalobce v konečném důsledku svou osobní účast omluvil a k jednání PK MPSV dne 30. 9. 2025 se nedostavil, nelze tuto skutečnost klást k tíži PK MPSV, která postupovala korektně a zcela v souladu se závazným právním názorem zdejšího soudu. Pokud ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2025 žalobce rozporoval, že mu byla doručena pozvánka na jednání komise pouhých pět dnů před termínem, nejde o nepřiměřeně krátkou lhůtu k přípravě (srov. obdobně § 49 odst. 1 správního řádu). Nelze neúměrně protahovat délku správního řízení jen v závislosti na tom, jestli se pozvaný účastník dostaví k jednání posudkové komise či nikoli. Takový postup by byl zjevně v rozporu se zásadou hospodárnosti a efektivity správního řízení (§ 6 správního řádu. Za současné situace proto krajský soud v absenci osobní účasti žalobce při jednání komise nespatřuje žádný nedostatek výsledného doplňujícího posudku.
35. Závěrem pak krajský soud dodává, že (pravomocné) rozhodnutí žalovaného ani tento rozsudek nepředstavuje zákonnou překážku v tom, aby si žalobce v budoucnu (např. z důvodu zhoršování zdravotního stavu či v návaznosti na absolvování nových relevantních odborných vyšetření) podal u věcně a místně příslušné pobočky ÚP novou žádost o změnu výše příspěvku na péči. Z hlediska skutkového stavu zjištěného k datu vydání napadeného rozhodnutí shledal krajský soud závěry žalovaného vycházející z doplněného posudku PK MPSV jako racionální a zákonné.
VI. Závěr a náklady řízení
36. Poněvadž krajský soud dospěl k závěru, že jeho závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku byl dodržen a dříve vytčené nedostatky posudku PK MPSV ze dne 12. 12. 2023 byly odstraněny, soud žalobu postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
37. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V souzené věci žalobce úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný pak jako orgán sociálního zabezpečení nemá ani v případě úspěchu ve věci na náhradu nákladů řízení ex lege právo (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává přímo u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to ovšem neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 17. srpna 2026
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.
samosoudce