Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
178 Ad 14/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
178 Ad 14/2026 - 27
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci
žalobce:
J. J., narozený dne X
bytem X
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2026, č. j. X, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2026, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 14. 5. 2026, č. j. X, jímž byla žalobci podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, uložena povinnost vrátit přeplatek na invalidním důchodu ve výši 499 142 Kč.
2. V podání ze dne 3. 8. 2026 žalobce opakovaně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “). Uvedl, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám, a současně by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Tuto újmu by navíc podle něj nebylo možné napravit ani v případě jeho pozdějšího úspěchu ve věci samé. Tvrdil, že je starobním důchodcem s nízkými příjmy a vymáhání částky 499 142 Kč by pro něj bylo likvidační, neboť takto vysokou částku není schopen uhradit. Dále uvedl, že přeplatek vznikl výlučně pochybením žalované, což podle něj ve svém vyjádření sama připustila. V této souvislosti poukázal na „vysokou míru důvodnosti“ své žaloby. Považoval za nepřiměřeně tvrdé, pokud by musel nést následky selhání žalované, které nezavinil ani nemohl ovlivnit. Připustil, že veřejný zájem na řádném nakládání s prostředky sociálního zabezpečení je legitimní. Měl nicméně za to, že veřejný zájem nelze vykládat tak, aby důsledky pochybení správního orgánu mohly dopadat na důchodce likvidačním způsobem.
3. Žalovaná se k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
4. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
5. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.
6. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a doložit potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 -32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 -20).
7. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.
8. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
9. V případě opakovaného návrhu na přiznání odkladného účinku soud nad rámec výše uvedeného zkoumá, zda žalobce oproti svým dřívějším návrhům tvrdí nějaké nové skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku újmy, popř. zda dříve tvrzené, avšak nedoložené skutečnosti dokládá (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2023, č. j. 8 Afs 167/2023 -64, či ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 172/2015 -52, či ze dne 9. 12. 2015, č. j. 1 As 127/2015 -77).
10. V nyní řešené věci žalobce shodně jako ve svém prvním návrhu tvrdí, že okamžitý výkon rozhodnutí by byl spojen se závažnou finanční újmou, která by pro něj – coby starobního důchodce – byla likvidační. Soud připouští, že pokud byla žalobci uložena povinnost vrátit přeplatek, hrozící majetková újma je zjevná již ze samotného výroku napadeného rozhodnutí. Za podstatné soud nicméně považuje, že hrozící újma musí být závažná, nikoli pouze bagatelní, přičemž závažnost újmy je třeba hodnotit individuálně, tj. s ohledem na žalobcovy majetkové a sociální poměry. Rozhodné skutečnosti pak musí žalobce sám nejen tvrdit, ale též doložit. Ačkoli již usnesením ze dne 24. 7. 2026, č. j. 178 Ad 14/2026 -9, zdejší soud nepřiznal žalobě odkladný účinek s odůvodněním, že žalobce neunesl břemeno důkazní ani břemeno tvrzení stran závažnosti hrozící újmy, žalobce ani ve svém opakovaném návrhu nedoložil výši svých příjmů, úspor, movitého a nemovitého majetku. Neuvedl nic o svých nezbytných výdajích, ani o vyživovacích či jiných povinnostech. Zejména neuvedl, zda částkou 499 142 Kč stále disponuje, popř. za co ji utratil a zda by tyto věci mohl zpeněžit. Soud odkazuje na usnesení ze dne 7. 11. 2024, č. j. 3 Ads 202/2024 -21, v němž Nejvyšší správní soud v obdobné věci (povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu ve výši 80 380 Kč) dospěl k závěru, že pokud stěžovatelky ve svém návrhu neprokazovaly existenci závažné újmy, nezbývalo než návrh zamítnout již pro nesplnění první podmínky. Soud uzavírá, že jelikož žalobce soudu nedoložil své majetkové poměry (pouze povšechně tvrdil, že jsou jeho příjmy „nízké“), zůstalo nedoloženo jeho tvrzení, že je pro něj hrozící újma, spočívající v povinnosti vrátit přeplatek, skutečně závažná.
11. Z judikatury plyne, že skutečnosti rozhodné pro přiznání odkladného účinku jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci žalobce, přičemž povinnost tvrdit a doložit vznik újmy má vždy žalobce (srov. přiměřeně bod 13 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2019, č. j. 3 Afs 26/2018 -137). Soud uzavírá, že žalobce existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku nedoložil. Jelikož nesplnil již první ze tří podmínek (tj. existenci závažné újmy), soud dále neposuzoval případné splnění druhé a třetí podmínky a žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem dne 18. srpna 2026
Mgr. Lenka Havlíčková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.