Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
77 A 4/2026 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 4/2026 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
žalobkyně:
ECOMATIC SYNERGY s. r. o., IČO 05913462
sídlem Dlouhá 730/35, 110 00 Praha 1
zastoupená Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou
sídlem Jaroslava Průchy 1915/24, 434 01 Most
proti
žalovanému:
Státní úřad inspekce práce
sídlem Kolářská 4251/13, 746 01 Opava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2025, č. j. 31332/1.30/25-4,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a podání účastníků řízení
1. V průběhu kontroly prováděné Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žalobkyně neposkytla k výzvám správního orgánu prvního stupně požadovanou součinnost. Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2025, č. j. 1879/6.30/25-14 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb. , o kontrole (dále jen „kontrolní řád “), ve spojení s § 10 odst. 2 téhož zákona. Přestupek spatřoval v tom, že žalobkyně ve lhůtě stanovené výzvou ze dne 7. 1. 2025, č. j. 21271/6.72/24-5 (dále jen „Výzva 3“), písemně nesdělila vyžádané informace a nepředložila požadované podklady ani písemně nesdělila, proč je nemůže předložit. Za přestupek jí uložil pokutu ve výši 500 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 12. 2025, č. j. 31332/1.30/25-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), snížil uloženou pokutu na 420 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl.
2. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost prvoinstančního rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Dále zpochybnila závěr správních orgánů o naplnění skutkové podstaty přestupku, zejména s poukazem na rozsah vyžádaných podkladů, jejich možnou nedostupnost, držbu části podkladů třetími osobami, nepřítomnost jednatele mimo území České republiky a tvrzenou nepřiměřenost lhůty. Žalobkyně měla uloženou pokutu za nepřiměřeně přísnou a navrhla zrušení napadeného i prvoinstančního rozhodnutí.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a popřel, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Uvedl, že chybné uvedení sbírkového čísla kontrolního řádu a data zahájení kontroly představují zjevné nesprávnosti bez vlivu na zákonnost rozhodnutí. Trval na tom, že žalobkyně opakovaně neposkytla součinnost a že uložená pokuta odpovídá závažnosti jednání a majetkovým poměrům žalobkyně. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
II.
Posouzení věci soudem
4. Soud o žalobě rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení s takovým postupem nevyslovil nesouhlas dle výzvy soudu ze dne 6. 1. 2026, č. j. 77 A 4/2026 -19.
5. Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Nad jejich rámec přihlížel k vadám, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, a k vadám bránícím přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 -84, č. 2288/2011 Sb. NSS
.
6. Žaloba je nedůvodná.
7. Z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek. srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 -56, č. 534/2005 Sb. NSS, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 Azs 43/2021 -32, bod 28, a ze dne 18. 7. 2025, č. j. 2 As 179/2024 -48, bod 33
Správní soudy neprovádějí dokazování správním spisem. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS
Proto soud neprovedl žalobkyní v žalobě navržené listinné důkazy, neboť všechny byly součástí žalovaným předloženého správního spisu.
Relevantní právní úprava
8. Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu je kontrolovaná osoba povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost.
9. Podle § 8 písm. c) kontrolního řádu je kontrolující oprávněn od kontrolované osoby v souvislosti s výkonem kontroly požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí, vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby.
10. Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu se právnická osoba dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.
Průběh správního řízení
11. Následující průběh správního řízení, popsaný v prvoinstančním a napadeném rozhodnutí, odpovídá obsahu správního spisu a nebyl mezi stranami sporný.
12. Správní orgán prvního stupně zahájil u žalobkyně dne 25. 11. 2024 kontrolu. Výzvou k poskytnutí součinnosti ze dne 15. 11. 2024, č. j. 21271/6.72/24-1 (dále jen „Výzva 1“) byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 8 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy (tj. do 3. 12. 2024) sdělila určité informace a předložila určité doklady, příp. sdělila důvody, proč nemůže výzvě vyhovět. Jelikož žalobkyně na Výzvu 1 nereagovala, správní orgán prvního stupně ji k témuž vyzval opakovanou výzvou ze dne 9. 12. 2024, č. j. 21271/6.72/24-3 (dále jen „Výzva 2“), ve lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne doručení výzvy (tj. do 17. 12. 2024). Výzvou 2 byla žalobkyně poučena o možném následku neuposlechnutí spočívajícím v uložení pokuty až 500 000 Kč. Jelikož ani na Výzvu 2 žalobkyně nereagovala, správní orgán prvního stupně jí zaslal Výzvu 3 se stanovenou lhůtou 5 pracovních dnů ode dne doručení výzvy (tj. do 14. 1. 2025). I Výzvou 3 byla žalobkyně poučena o možnosti uložení pokuty až 500 000 Kč. Dne 7. 1. 2025 kontaktoval správní orgán prvního stupně telefonicky jednatele žalobkyně a poučil ho o nutnosti splnit Výzvu 3. Jednatel sdělil, že je z osobních důvodů na Ukrajině a že výzvě vyhoví příští týden. Na to byl správním orgánem prvního stupně jednatel poučen, že musí výzvě vyhovět ve stanovené lhůtě, nebo písemně sdělit nemožnost splnění lhůty a požádat o prodloužení lhůty. Žalobkyně písemně nereagovala ani na Výzvu 3. Dne 10. 2. 2025 bylo zahájeno s žalobkyní v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon “), přestupkové řízení doručením příkazu ze dne 4. 2. 2025, č. j. 1879/6.30/25-4 (dále jen „příkaz“). Příkaz byl zrušen odporem žalobkyně ze dne 17. 2. 2025 v souladu s § 150 odst. 3 správního řádu .
Odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k výroku o vině
13. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí aproboval odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, na něž v plném rozsahu odkázal, a jen zčásti ho korigoval. Z celku prvoinstančního rozhodnutí a napadeného rozhodnutí tak vyplývají následující nosné důvody napadeného rozhodnutí.
14. Přestupkové jednání žalobkyně spočívalo v tom, že jako kontrolovaná osoba neposkytla potřebnou součinnost pro výkon kontroly tím, že ve lhůtě stanovené Výzvou 3 (tj. do dne 14. 1. 2025) písemně nesdělila vyžádané informace a neposkytla vyžádané doklady, ani písemně nesdělila, proč je nemůže předložit. Výzvě 3 předcházely Výzva 1 a Výzva 2. Jednatel žalobkyně byl telefonicky poučen o nutnosti splnit lhůtu, případně písemně požádat o její prodloužení. Až v průběhu přestupkového řízení předložila žalobkyně určité listin y a sdělila určité informace. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně byla sankcionována za neposkytnutí součinnosti na základě Výzvy 3 ve lhůtě do 14. 1. 2025. Námitku krátkosti lhůty neshledal důvodnou, neboť Výzvě 3 předcházely dvě další výzvy k doložení týchž podkladů a žalobkyně mohla ve stanovených lhůtách sdělit, proč povinnost nemůže splnit. K námitce, že některé požadované doklady nesouvisely s předmětem kontroly, žalovaný uvedl, že „předmětem kontroly bylo také dodržování povinností na úseku zaměstnanosti, se zaměřením na umožnění výkonu nelegální práce a výkon nelegální práce, zastřené zprostředkování zaměstnání, informační a evidenční povinnosti při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí, kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu fyzické osoby, zastřené zprostředkování zaměstnání, a dále dodržování povinností na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Povinností kontrolního orgánu je zjistit veškeré skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení skutečného stavu věci na kontrolovaném úseku. Z tohoto důvodu je nezbytné zjistit skutečný charakter a způsob výkonu práce na pracovišti a porovnat jej se stavem smluvním tak, jak je vymezen mezi spolupracujícími stranami. k tomu, aby mohl být splněn účel kontroly, jsou kontrolní orgány vybaveny pravomocemi, kterým odpovídají povinnosti kontrolovaných osob, bez čehož by kontrola nemohla být provedena. Žádost o poskytnutí faktur, smluv a jiných dokladů kontrolovanou osobou (v tomto případě obviněného), je proto ze strany kontrolního orgánu zcela legální. Taktéž dotaz oblastního inspektorátu práce na působení odborové organizace, rady zaměstnanců či zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práce je na místě, neboť dle ust. § 8 písm. a) zákona o inspekci práce je inspektor povinen informovat příslušný odborový orgán nebo radu zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci o zahájení kontroly, jestliže u kontrolované osoby působí. Námitka týkající se dotazu na případné povolení působit jako agentura práce je irelevantní, neboť tato oblast není předmětem přestupkového řízení.“ Žalovaný výslovně korigoval úvahu správního orgánu prvního stupně o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně ohledně zaměstnanců na pracovišti Elektromechanika SOKO, s.r.o., kdy uvedl, že to není předmětem tohoto přestupkového řízení.
15. Soud na tomto místě poznamenává, že obecně souhlasí s východiskem žalobkyně v bodě 3 žaloby, že pravidlo, že prvoinstanční a napadené rozhodnutí tvoří jeden celek, nemůže nahradit vypořádání podstatných námitek účastníka řízení v odůvodnění rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí
16. Má-li být správní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, z jakého skutkového stavu správní orgán vycházel, jak hodnotil rozhodné podklady, jak vyložil použitou právní úpravu a jak se vypořádal s podstatnými námitkami účastníka řízení. Nepřezkoumatelnost není dána každou nepřesností či nedostatkem odůvodnění, ale pouze vadou, která soudu objektivně brání rozhodnutí věcně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno. srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 Ads 189/2025 -51, bod 10 a tam uvedená judikatura, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025 -55, bod 19
17. Nevypořádání podstatné námitky účastníka řízení zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění správního rozhodnutí musí být patrno, jak správní orgán jednotlivé námitky posoudil, z jakých úvah při jejich hodnocení vycházel, proč námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 -44, č. 689/2005 Sb. NSS
Požadavek na dostatečné odůvodnění správního rozhodnutí a dostatečné vypořádání námitek účastníka řízení správním orgánem nelze vykládat jako povinnost správního orgánu poskytnout detailní odpověď na každé tvrzení či námitku. Zpravidla postačuje, jsouli vypořádány námitky, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, akceptací odpovědi implicitní. Institut nepřezkoumatelnosti není přípustné libovolně rozšiřovat a vztahovat jej na situace, kdy se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky, popř. se dopustí dílčího nedostatku odůvodnění. srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 -108, bod 37; či ze dne 20. 8. 2025, č. j. 1 As 199/2024 -30, bod 8
18. Žalobkyně v odst. 1 a 3 žaloby namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost (rozporné údaje o počátku kontroly a nesprávné označení kontrolního řádu) a nedostatek důvodů (nedostatečné vypořádání jejích námitek).
19. Kontrolní řád je v prvoinstančním rozhodnutí zmíněn pětkrát. Správným sbírkovým číslem (255/2012 Sb. ) je uveden celkem čtyřikrát - třikrát ve výroku prvoinstančního rozhodnutí a jednou na str. 3 jeho odůvodnění. Na jednom místě výroku prvoinstančního rozhodnutí je uvedeno chybné číslo zákona tak, že jsou zaměněny dvě číslice v čísle za lomítkem (č. 255/2021 Sb. ), avšak současně je zákon označen správným názvem a je zřejmé, že správní orgán prvního stupně měl na mysli § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Jde proto o zjevnou chybu v psaní, která nezpůsobuje nesrozumitelnost ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
20. Stejný závěr platí pro nesprávný údaj o datu zahájení kontroly (25. 10. 2024) v úvodní části odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Správný údaj o datu zahájení kontroly (25. 11. 2024) je uveden ve výroku prvoinstančního rozhodnutí a na str. 3 odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Je tak zřejmé, že správní orgán prvního stupně vycházel z kontroly oznámené žalobkyni dne 25. 11. 2024. Jediný odlišný údaj o dni 25. 10. 2024 jakožto překlep nepředstavuje rozpor, který by zpochybňoval vymezení skutku nebo bránil soudnímu přezkumu. Sama žalobkyně ostatně ve svém odporu uvedla správné datum 25. 11. 2024. Skutek, v němž správní orgán prvního stupně spatřoval přestupek žalobkyně, byl popsán dostatečně určitě a nezaměnitelně ve výroku prvoinstančního rozhodnutí a autoritativně tak vymezil vinu za konkrétní skutek; odůvodnění rozhodnutí následně vysvětlilo, proč správní orgán prvního stupně k výroku dospěl srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2026, č. j. 21 As 149/2025 -112, body 41 až 44
.
21. Žalobkyně namítla, že správní orgány dostatečně nevypořádaly její námitky uplatněné v odporu a v odvolání týkající se nepřiměřeně krátké lhůty pro předložení dokladů, překážky bránící předložení dokladů spočívající v pobytu jednatele žalobkyně mimo ČR, rozsahu a relevance požadovaných podkladů a tvrzení žalobkyně, které listin y byly či by měly být u třetích osob.
22. Soud v odporu a odvolání žalobkyně, založených ve správním spisu, ověřil, že zde žalobkyně (doslovně shodně) namítla, že okruh požadovaných podkladů byl velmi rozsáhlý, že některé podklady nesouvisely s předmětem kontroly, že lhůta k předložení podkladů byla příliš krátká a že objektivní okolnosti spočívající v dlouhodobé nepřítomnosti jednatele žalobkyně na území ČR bránily žalobkyni součinnost poskytnout.
23. Soud konstatuje, že námitku nepřiměřeně krátké lhůty pro předložení dokladů a rozsahu a relevance požadovaných podkladů měly správní orgány za nedůvodnou a vypořádaly ji dostatečně. Správní orgány vysvětlily rozsah a relevanci vyžádaných informací a listin zaměřením kontroly na pracovněprávní vztahy, nelegální práci, zaměstnávání cizinců a možné zastřené zprostředkování zaměstnání. Vyžádané smlouvy, faktury a další doklady souvisely s předmětem kontroly, neboť byly potřebné ke zjištění skutečného způsobu výkonu práce a smluvních vztahů na kontrolovaném pracovišti. Požadované informace o odborové organizaci byly odůvodněny § 8 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb. , o inspekci práce. Přiměřenost lhůty stanovené žalobkyni Výzvou 3 odůvodnily správní orgány tím, že této výzvě předcházela Výzva 1 a Výzva 2, kdy žalobkyně měla možnost součinnost poskytnout již na základě prvních dvou výzev, příp. sdělit, proč povinnost nemůže splnit. Žalovaný výslovně korigoval úvahu správního orgánu prvního stupně o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně ohledně zaměstnanců na pracovišti Elektromechanika SOKO, s.r.o., když uvedl, že to není předmětem tohoto přestupkového řízení. Uvedená argumentace není nesrozumitelná a umožnila by, aby ji soud věcně přezkoumal. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je v rozsahu uplatněné žalobní námitky dostatečné. Napadené rozhodnutí obsahovalo dostatečné odpovědi na námitky žalobkyně.
24. Nedůvodnou soud shledal žalobní argumentaci i ve vztahu k námitce týkající se tvrzení žalobkyně, které listin y byly či by měly být u třetích osob.
25. V odporu, ani v odvolání žalobkyně netvrdila, „které listin y byly či by měly být u třetích osob“. V odvolání uvedla jen, že „část dokladů, které se týkaly společnosti společnost Elektromechanika SOKO, s.r.o., doložila tato společnost“, „že požadované doklady k pracovněprávním vztahům osob B., H., K., H. a K. doložit nemůže, neboť se nejedná o jeho zaměstnance, nýbrž se jedná o zaměstnance jiné společnosti — Nimrah s.r.o.“. Z toho žalobkyně v odvolání dovodila, že „část dokladů, které se týkaly společnosti společnost Elektromechanika SOKO, s.r.o., doložila tato společnost“ a že „informovala kontrolní orgán o tom, které listin y nemůže doložit“.
26. Soud konstatuje, že žalobkyně v přestupkovém řízení tvrdila jen zcela obecně, bez individualizace konkrétních listin, že část dokladů doložila Elektromechanika SOKO, s.r.o. a že část dokladů nemůže předložit, protože nejde o její zaměstnance. Žalobkyně neuvedla výčet ani přesné označení listin, jež měly být u Elektromechanika SOKO, s.r.o. či Nimrah s.r.o. Žalobkyně tedy v přestupkovém řízení netvrdila konkrétně listin y, s nimiž má disponovat třetí osoba. I kdyby však soud posoudil podání žalobkyně v přestupovém řízení tak, že toto dostatečně konkrétně tvrdila, žalobní námitka by přesto nebyla důvodná. Žalovaný totiž podstatu této argumentace dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Zde uvedl, že žalobkyně předložila určité listin y a sdělila určité informace až v průběhu přestupkového řízení, ačkoli přestupkové jednání žalobkyně bylo časově ukončeno dnem 14. 1. 2025, kdy skončila lhůta poskytnutá žalobkyní Výzvou 3. Jednání žalobkyně po zahájení přestupkového řízení (dne 10. 2. 2025) tudíž míjela objektivní stránku stíhaného přestupku. Napadené rozhodnutí tedy obsahovalo dostatečnou reakci na obecné námitky žalobkyně.
27. Námitku objektivní překážky bránící předložení dokladů spočívající v dlouhodobém pobytu jednatele žalobkyně mimo území České republiky uplatnila žalobkyně až v přestupkovém řízení. V průběhu kontroly jednatel dne 7. 1. 2025 pouze uvedl, že se z osobních důvodů nachází na Ukrajině a že součinnost poskytne v následujícím týdnu; netvrdil, že Výzvě 3 nemůže vyhovět, neuvedl konkrétní důvody takové nemožnosti ani nepožádal o prodloužení stanovené lhůty.
28. Žalovaný námitku žalobkyně vypořádal dostatečně. Ze správního spisu vyplývá, že jednatel žalobkyně telefonicky dne 7. 1. 2025 uvedl, že se z osobních důvodů nachází na Ukrajině, a avizoval poskytnutí součinnosti v následujícím týdnu. Správní orgán jej proto upozornil na nutnost splnit Výzvu 3 ve stanovené lhůtě, případně písemně sdělit konkrétní důvody nesplnění nebo požádat o prodloužení lhůty. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně obdržela již dvě předchozí obsahově obdobné výzvy a že neprokázala vynaložení veškerého úsilí, které po ní bylo možné požadovat, aby přestupku zabránila. Samotná nepřítomnost jednatele právnickou osobu odpovědnosti nezprošťuje. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, jaká konkrétní opatření učinila k zajištění součinnosti prostřednictvím jiné osoby nebo proč nemohla alespoň včas konkrétně písemně vysvětlit nedostupnost jednotlivých podkladů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že porušení povinností žalobkyně jako kontrolované osoby nemůže zhojit skutečnost, že žalobkyně v přestupkovém řízení uvedla, proč některé požadované doklady nemohla poskytnout. Žalovaný tedy popsal, že z hlediska naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku nepovažoval za podstatné vysvětlení žalobkyně, proč na Výzvu 3 nereagovala, učiněné až v přestupkovém řízení. Žalovaný tím vyložil, že důvody, proč nemohla žalobkyně výzvě vyhovět, měla žalobkyně uvést ve lhůtě stanovené výzvou, nikoli až v přestupkovém řízení. O tom byl jednatel žalobkyně ostatně poučen telefonicky ještě v průběhu lhůty stanovené Výzvou 3. Ač odůvodnění napadeného rozhodnutí není v této části podrobné, umožňuje přezkoumat, z jakých důvodů správní orgány obhajobu žalobkyně nepřijaly. Žalobkyně nekonkretizovala, v čem a proč je vypořádání této námitky žalovaným nedostatečné, stejně jako nebrojila proti uvedenému právnímu názoru žalovaného. Odůvodnění žalovaného proto umožňuje soudní přezkum a námitka není důvodná.
29. Soud tedy nepřisvědčil námitce žalobkyně, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost spočívající ve vnitřní rozpornosti nebo pro nedostatek důvodů spočívající v nevypořádání námitek vznesených žalobkyní v přestupkovém řízení.
Naplnění skutkové podstaty přestupku
30. Podle ustálené judikatury platí, že pokud kontrolní orgán vyžádá podklady vztahující se k předmětu kontroly a k činnosti kontrolované osoby, je kontrolovaná osoba povinna v souladu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu dokumenty v požadovaném rozsahu poskytnout, nebo kontrolnímu orgánu sdělit, že požadovanými dokumenty nedisponuje. srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2026, č. j. 22 As 176/2025 -98, body 26 až 29, a ze dne 23. 8. 2024, č. j. 7 As 333/2023 -39, bod 14
Dodatečné splnění povinnosti není relevantní. I opožděné dodání dokladů totiž představuje porušení povinnosti součinnosti a naplňuje skutkovou podstatu vymezenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2019, č. j. 1 As 175/2019 -34, bod 33
Předmětný přestupek je přestupkem ohrožovacím, u něhož k vyvození odpovědnosti postačí pouhé ohrožení zákonem chráněného zájmu. Nejedná se tak o přestupek poškozovací, u něhož naopak pouhé ohrožení k vyvození odpovědnosti nestačí, ale musí k němu přistoupit přímé zasažení a poškození objektu. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 4 As 80/2019 -39, bod 38
31. Z výroku prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že správní orgány spatřovaly porušení § 10 odst. 2 kontrolního řádu v tom, že žalobkyně ve lhůtě do 14. 1. 2025 ani neposkytla vyžádané informace a podklady, ani písemně konkrétně nesdělila, které podklady nemá k dispozici a z jakých důvodů je nemůže předložit. Povinnost potřebné součinnosti může být za určitých okolností splněna i tím, že kontrolovaná osoba řádně, včas a konkrétně vysvětlí objektivní nemožnost předložení určitého podkladu. Takové sdělení však musí být posouzeno podle obsahu a okolností věci; samo formální tvrzení o nemožnosti předložení podkladů bez dalšího odpovědnost nevylučuje.
32. Žalobkyně v bodě 2 žaloby namítla, že správní orgány bez dostatečného skutkového podkladu dovodily její dlouhodobou neochotu spolupracovat a zmaření kontroly.
33. Pro výrok o vině postačovalo zjistit, že žalobkyně ve lhůtě do 14. 1. 2025 neposkytla vyžádané informace a podklady ani konkrétně nesdělila, které podklady nemá k dispozici a z jakých důvodů je nemůže předložit. Správní orgány nemusely zjišťovat, zda bylo možné jednotlivé podklady opatřit od jiných osob, neboť žalobkyně ve stanovené lhůtě neposkytla součinnost ani v rozsahu odpovídajícím svým tvrzeným možnostem. Okolnosti, které žalobkyně uváděla na svou obranu, nezpochybnily skutkové zjištění o marném uplynutí lhůty stanovené Výzvou 3. Z uvedených důvodů nemohla být opodstatněná ani specifická námitka, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s tím, (i) které z požadovaných dokladů byly v dispozici žalobkyně, (ii) které se týkaly třetích osob, a (iii) zda by je bylo možné opatřit jiným postupem. Argumentace žalobkyně vztahující se k tomu, zda a jak žalobkyně Výzvě 3 vyhověla dne 20. 3. 2025 (po zahájení přestupkového řízení), byla z téhož důvodu bezpředmětná.
34. Soud aprobuje závěr správních orgánů, že přes opakované výzvy k poskytnutí součinnosti žalobkyně nezajistila požadované podklady ani písemně nesdělila, zda těmito doklady vůbec disponuje, čímž žalobkyně narušila zákonný rámec výkonu veřejné správy a zpochybnila účel a efektivitu státní kontroly v oblasti dodržování pracovněprávních předpisů. Správní orgány vysvětlily, že kontrola byla zaměřena na oblasti dodržování povinností vyplývajících z předpisů upravujících pracovněprávní vztahy a povinností v oblasti zaměstnanosti, tedy na oblasti, u nichž je dána vysoká míra možných nežádoucích důsledků v případě porušování právních předpisů. Neposkytnutí potřebné součinnosti zabránilo tomu, aby mohly být zjištěny konkrétní skutečnosti vztahující se k předmětu kontroly a nemohl tak být naplněn smysl a účel kontroly. Smyslem a účelem kontroly přitom bylo zjistit veškeré dostupné informace týkající se předmětu kontroly, a to tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Žalobkyně tyto závěry zpochybnila zejména obecnou argumentací o nedostupnosti části podkladů a o jejich vztahu k třetím osobám; její námitky však nezpochybňují, že ve lhůtě stanovené Výzvou 3 nepředložila požadované podklady ani neposkytla konkrétní písemné vysvětlení jejich nedostupnosti. K naplnění skutkové podstaty podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu není třeba prokazovat, že neposkytnutí součinnosti vedlo ke skutečnému zmaření kontroly. Jde o přestupek ohrožovací; postačí prokázat nesplnění konkrétní povinnosti potřebné součinnosti. Správní orgány proto nemusely pro výrok o vině zjišťovat, zda mohly jednotlivé podklady opatřit od jiných osob.
35. Skutečný význam neposkytnuté součinnosti pro průběh kontroly však mohl být relevantní při hodnocení povahy a závažnosti přestupku. Správní orgány v tomto směru uvedly, že vyžádané podklady se týkaly pracovněprávních vztahů osob zjištěných na pracovišti, vztahu žalobkyně ke kontrolovanému pracovišti a obchodních vztahů se společností Elektromechanika SOKO, s. r. o. Žalobkyně nezpochybnila skutkové zjištění, že ve lhůtě stanovené Výzvou 3 nepředložila požadované podklady ani konkrétně písemně nevysvětlila, které z nich nemá k dispozici a proč. Výzva 3 se týkala dokladů k pracovněprávním vztahům osob zjištěných na kontrolovaném pracovišti, dokladů o smluvním vztahu žalobkyně ke společnosti Elektromechanika SOKO, s.r.o., a účetních a obchodních podkladů za kontrolované období. Tyto podklady se vztahovaly k předmětu kontroly zaměřené na dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů o zaměstnanosti. Bez jejich předložení nebo alespoň bez konkrétního vysvětlení, které z nich žalobkyně nemá a proč, nemohl kontrolní orgán ověřit vztah žalobkyně ke kontrolovanému pracovišti a osobám na něm zjištěným. Neposkytnutí součinnosti proto bylo způsobilé průběh kontroly ztížit.
36. Soud proto nepřebírá bez dalšího kategorický závěr o tom, že žalobkyně kontrolu přímo zmařila. Pro přezkum výroku o vině je rozhodné, že žalobkyně ve stanovené lhůtě neposkytla požadované podklady ani konkrétní vysvětlení jejich nedostupnosti.
37. Námitky proto nebyly důvodné.
Výše pokuty
38. Podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu lze za přestupek podle odstavce 1 písm. a) uložit pokutu do 500 000 Kč.
39. Nejprve je potřeba připomenout, že ukládání sankcí za správní delikty, resp. přestupky je příkladem volného správního uvážení a jeho soudní přezkum je tak podstatně omezen. Soudní řád správní umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti sankce jen v situaci, kdy je soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. na návrh žalobce nadán pravomocí nahradit správní uvážení a výši uložené sankce moderovat a zároveň je správním orgánem uložená sankce zjevně nepřiměřená. Prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, uložená pokuta by byla likvidační apod. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 -36, č. 2671/2012 Sb. NSS
40. Žalobkyně namítla, že pokuta je nepřiměřeně přísná, protože správní orgány dostatečně nezohlednily konkrétní okolnosti případu a míru závažnosti přestupku, tvrzené objektivní překážky splnění výzvy k poskytnutí součinnosti a skutečnost, že žalobkyně část dokladů následně doložila a správní orgány informovala o tom, jaké doklady doložit nemůže. Podle žalobkyně správní orgány též dostatečně nehodnotily její majetkové poměry a reálný dopad sankce.
41. Žalobkyně tedy v soudním řízení správním namítla nepřiměřenost uložené sankce, aniž by navrhla moderaci pokuty ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost. Proto soud nebyl oprávněn posuzovat zjevnou nepřiměřenost výše pokuty ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a zvažovat tak její případné snížení z tohoto důvodu. Soud se však v mezích žalobních námitek zabýval zákonností výše pokuty ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , tedy zda správní orgán zohlednil zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda nevybočil z mezí správního uvážení nebo je nezneužil, příp. zda uložená pokuta není likvidační. Odůvodnění závěrů soudu odpovídají stručné a obecné žalobní námitce. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2025, č. j. 6 As 216/2024 -40
42. Správní orgány v celku svých rozhodnutí odůvodnily druh a výši uložené sankce následujícími skutečnostmi. Žalobkyně ani po opakovaných výzvách nepředložila požadované podklady ani konkrétně nesdělila, zda jimi disponuje, a tím ztížila kontrolu, protože nemohly být ověřeny pracovněprávní a zaměstnanecké vztahy. Při hodnocení majetkových poměrů žalobkyně správní orgány zohlednily počet zaměstnanců, obrat (přes 61 mil. Kč), základní kapitál, dotace a hospodářský výsledek žalobkyně. Žalobkyně byla již dvakrát pravomocně postižena za stejný přestupek, takže dřívější sankce nesplnily preventivní účel. Proto musela pokuta splnit citelný represivní a preventivní účinek. Při uložení pokuty nižší od horní sazby o 80 000 Kč žalovaný zohlednil, že žalobkyně v přestupkovém řízení poskytla část informací o nedostupnosti některých dokladů. Správní orgány akcentovaly objektivní odpovědnost právnické osoby a neprokázání liberačního důvodu, dvě předchozí sankce za totožný přestupek jako přitěžující okolnost, majetkové poměry žalobkyně a absenci insolvenčního řízení a nedostatečnost napomenutí vzhledem k represivní i preventivní funkci trestu.
43. Soud považuje odůvodnění prezentované správními orgány stran druhu a výše uloženého trestu za dostačující a výši pokuty za uloženou v zákonných mezích. Správní orgány zohlednily závažnost přestupku spáchaného žalobkyní, konkrétní okolnosti jejího jednání, přihlédly k opakovanému spáchání přestupku žalobkyní a rovněž zohlednily její majetkové poměry. Správní orgány hodnotily zákonem stanovená kritéria, jejich úvahy o výši pokuty jsou logické, komplexní a vnitřně koherentní. Výše uložené pokuty nepřekročila zákonný limit. Soud proto neshledal, že by správní orgány při ukládání pokuty vybočily z mezí správního uvážení nebo je zneužily. Žalobkyně netvrdila, že by uložená pokuta pro ni byla likvidační.
44. Soud k této námitce ještě dodává, že z obecné žalobní argumentace nebylo patrné, v čem konkrétně měly správní orgány pochybit při zohlednění konkrétních okolností případu (např. jaké významné skutkové okolnosti věci nezohlednily nebo je zohlednily nesprávně či nedostatečně), jak konkrétně nesprávně měly posoudit závažnost žalobkyní spáchaného přestupku (např. proč byla závažnost přestupku ve skutečnosti nižší, než jak dovodily správní orgány), ani jak nesprávně měly zhodnotit překážky bránící žalobkyni v poskytnutí součinnosti (např. proč vzhledem k těmto překážkám nepostačovalo žalovaným provedené snížení pokuty). Stejně tak žalobkyně netvrdila nic konkrétního ve vztahu k tomu, jak nesprávně správní orgány zohlednily její majetkové poměry a reálný dopad uloženého trestu. Úkolem soudu nebylo domýšlet a precizovat za žalobkyni její argumentaci. Obecné námitky žalobkyně nebyly ve srovnání s konkrétními důvody, které vedly správní orgány k uložení konkrétní výše pokuty, důvodné.
III.
Závěr a náklady řízení
45. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žádnou žalobní námitku důvodnou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. výrokem I tohoto rozsudku zamítl.
46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl II výrokem tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 -47, č. 3228/2015 Sb. NSS ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 18. srpna 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.