Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
67 A 1/2026 - 70.pdf
PDF · 0 B
No categories available
67 A 1/2026 - 70
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Petra Závadského a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci
žalobkyně: Ž. V., narozená
bytem
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2026, čj. KUJCK 85498/2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně dne 29. 5. 2026 skládala ústní maturitní zkoušku, u níž byla z českého jazyka a literatury hodnocena stupněm nedostatečně. Následně podala žádost o přezkoumání průběhu a výsledku této zkoušky podle § 82 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném do 31. 8. 2026 (dále jen „školský zákon“). Žalovaný svým rozhodnutím napadeným žalobou potvrdil výsledek maturitní zkoušky žalobkyně z českého jazyka a literatury.
II. Žaloba
2. V žalobě žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalovaného nelze rozumět. Na jednu stranu totiž žalovaný zmínil, že poznámky a hodnotící záznamy učitelek nemají žádnou právní relevanci a nelze k nim přihlížet. Na druhou stranu však o několik stran dále ve svém rozhodnutí zmínil, že tytéž záznamy prověřil, zjistil z nich, že zkoušející udělala chybu v přepočtu bodů, a zmínil, že poznámky obou učitelek se nerozcházejí a je v nich shoda ve stěžejních oblastech. Žalobkyně má za to, že buď se k záznamům přihlížet nesmí, nebo se k nim přihlížet smí. Žalovaný si podle ní vybral třetí cestu spočívající v tom, že k záznamům přihlížel jen tehdy, když z nich vyšlo něco ve prospěch potvrzení výsledku maturitní zkoušky.
3. Dále žalobkyně poukazuje na zmínku žalovaného, že o předmětné zkoušce neexistuje žádný relevantní písemný podklad vzniklý do okamžiku ukončení ústní zkoušky. O kus dále ale žalovaný zmínil, že hodnocení je v souhrnu přezkoumatelné. Oba závěry podle žalobkyně nelze sladit. Pokud neexistuje žádný podklad z doby zkoušky, pak není jasné, co přesně žalovaný přezkoumával a jak ověřil, že přidělené body odpovídají tomu, jak odpovídala u zkoušky.
4. Žalovaný zjistil vadu ve zveřejněných kritériích hodnocení zkoušky a dále zmínil, že zkoušející nerespektovala podmínky hodnotících kritérií. Podle žalobkyně žalovaný část kritérií hodnocení zkoušky při přezkumu vyloučil jako písařskou chybu, jinou jejich část vyložil jinak, než je napsaná, a takto upravenými kritérii poměřoval její zkoušku. Žalobkyně namítá, že jsou-li kritéria hodnocení natolik vadná, že se z nich musí při přezkumu části vyškrtávat, pak podle ní zkouška podle schváleného způsobu hodnocení neproběhla. Žalobkyně se pozastavuje i nad závěrem žalovaného, který jí kvůli ochraně dobré víry v počet přidělených bodů ponechal 8 bodů, ačkoli ani tento počet bodů podle něj obdržet neměla. Žalobkyně uvádí, že nemá žádnou dobrou víru v 8 bodů, neboť jejich správnost hodlala nechat prověřit. Má pocit, že jí žalovaný chránil navzdory její žádosti.
5. Žalovaný ve svém rozhodnutí identifikoval 5 chyb: 1) nezveřejnění rozhodnutí o nabídce zkoušek vyžadovaným způsobem, 2) zmocněnci žalobkyně bylo při nahlížení do spisu dne 2. 6. 2026 zakázáno činit si kopie, 3) zkoušející udělala chybu v přepočtu bodů, 4) zveřejněná kritéria hodnocení zkoušky obsahují chybu a 5) protokol o výsledcích zkoušky obsahuje vadu. Žádná z těchto vad sama o sobě podle žalovaného výsledek zkoušky neovlivnila. Žalobkyně žalovanému vytýká, že se však nezabýval tím, co dané chyby znamenají dohromady.
6. Závěr o tom, jak maturitní zkouška žalobkyně proběhla, žalovaný postavil na vyjádření členek zkušební komise, která byla sepsána 2 až 4 týdny po zkoušce. Naopak dokumenty, které vznikly přímo v den zkoušky (hodnotící záznamy, pracovní list žalobkyně), žalovaný odmítl jako právně bezvýznamné. Žalobkyně namítá, že jde o vnitřně rozporný postup. Veřejný ochránce práv přitom již v roce 2017 Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo školství“) vytknul, že nezjišťuje stav bez důvodných pochybností, když vychází hlavně z vyjádření osob, které se měly potenciálně pochybení dopustit. Podle žalobkyně si vyjádření členek zkušební komise vzájemně protiřečí a žalovaný tento rozpor jen reprodukoval, aniž by jej vyřešil.
7. Ve vyjádření ze dne 2. 7. 2026 žalobkyně podle svých slov poukázala na jednotlivé rozpory v hodnotících arších jednotlivých zkoušejících. Žalovaný odpověděl jen obecnými úvahami o povaze poznámek a tím, že se dané vyjádření obsahově prolíná s námitkami ze žádosti. Podle žalobkyně nebyl ani jeden z namítaných rozporů vypořádán, a proto považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
8. Rozhodnutí žalovaného se ve výroku opírá o § 89 odst. 2 a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a žalovaný se zde označil za odvolací orgán. Žalobkyně namítá, že žádné odvolání nepodala, podala jen žádost o přezkoumání průběhu a výsledku své maturitní zkoušky podle § 82 odst. 1 školského zákona, což je odlišné řízení. Podle žalobkyně není z rozhodnutí žalovaného patrné, v jakém řízení žalovaný rozhodoval a co přezkoumával, což přispívá k jeho nesrozumitelnosti.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že neformální, rukou sepsané pracovní poznámky jednotlivých zkoušejících nejsou povinnou součástí maturitní dokumentace. Nemají povahu oficiálního správního aktu ani závazného podkladu, který by sám o sobě zakládal či měnil právní postavení žáka. Jediným formálním podkladem zachycujícím výslednou klasifikaci je protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky. V rámci řízení je žalovaný povinen podle § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za tím účelem přezkoumal všechny dostupné materiály, včetně rukou psaných poznámek zkoušejících.
10. K námitce o neexistenci písemného podkladu vzniklého do okamžiku ukončení ústní zkoušky žalovaný zmínil, že šlo o ústní zkoušku. Škola nemá povinnost o průběhu ústní zkoušky pořizovat zvukový či zvukově-obrazový záznam. Skutečný průběh zkoušky a úroveň vědomostí žalobkyně byly spolehlivě zrekonstruovány prostřednictvím 5 vzájemně se doplňujících písemných vyjádření členek zkušební komise.
11. V kritériích hodnocení zkoušky byla písařská chyba, což však nezakládá jejich nepoužitelnost. V případě žalobkyně zkoušející podle žalovaného pochybila při přepočtu bodů. Podle striktních pravidel v kritériích hodnocení zkoušky měla žalobkyně správně obdržet celkem 6 bodů, ačkoli jí bylo zaznamenáno 8 bodů. Žalovaný v souladu se zásadou legitimního očekávání a ochrany práv nabytých v dobré víře ponechal toto příznivější hodnocení (8 bodů) v platnosti. Rozhodující okolností zůstalo, že ani 8 bodů nestačilo na minimální hranicí úspěšnosti, která činí 12 bodů.
12. Ani v souhrnu žádné z 5 zjištěných dílčích pochybení nemělo žádný kauzální vztah k tomu, že žalobkyně při ústní zkoušce neprokázala dostatečné znalosti a nedosáhla potřebného počtu bodů.
13. K námitce zpochybňující věrohodnost a použitelnost písemných vyjádření zkoušejících sepsaných až po podání žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky žalovaný zmínil, že protože není o zkoušce nahrávka či doslovný přepis, vyžádal si vyjádření zkoušejících. Jde o často jediný důkazní prostředek k objasnění skutkového stavu. Odkaz žalobkyně na stanovisko veřejného ochránce práv je nepřípadný, neboť veřejný ochránce práv řešil případ jednostranného prohlášení jedné obviněné osoby. V posuzované věci však šlo o 5 samostatných vyjádření členek zkušební komise.
14. Žalovaný má za to, že s argumenty ve vyjádření žalobkyně ze dne 2. 7. 2026 se vypořádal.
15. Námitka, že řízení před žalovaným nepředstavovalo odvolací řízení, je podle žalovaného čistě terminologického charakteru a nemá vliv na zákonnost ani správnost rozhodnutí. Řízení o žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky podle § 82 odst. 1 školského zákona je specifickým druhem správního řízení, jehož procesní pravidla nejsou v samotném školské zákoně komplexně upravena. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto řízení přezkoumává a potvrzuje, mění či ruší výsledek zkoušky, vykazuje takové řízení silné funkční a procesní shody s klasickým dvoustupňovým rozhodováním. Použití analogie s odvolacím řízením je podle žalovaného nejsprávnějším a nejtransparentnějším způsobem, jak vyplnit procesní mezeru.
IV. Replika žalobkyně
16. V replice žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že ve svém vyjádření žalovaný napadené rozhodnutí popisuje jinak, než je formulováno, a na jiných místech vyjádření uvádí úvahy, které nejsou v jeho rozhodnutí. Ani ve svém vyjádření žalovaný podle ní nevysvětlil rozpor v napadeném rozhodnutí, který spočívá v tom, že na jedné straně zmínil, že poznámky a hodnotící záznamy učitelek nemají žádnou právní relevanci, a na druhé straně ve svém rozhodnutí zmínil, že tytéž záznamy prověřil. Podle žalobkyně se vyjádření žalovaného k žalobě míjí s obsahem stanoviska veřejného ochránce práv, na které žalovaný hodlal reagovat. Žalobkyně trvá na tom, že izolované posouzení zjištěných vad nebylo opomenutím, nýbrž zvoleným postupem, který žalovaný ve svém rozhodnutí pojmenovává. Žalobkyně zopakovala své přesvědčení, že s argumenty v jejím vyjádření ze dne 2. 7. 2026 se žalovaný nevypořádal. U kritérií hodnocení nemohl žalovaný jejich část vyloučit a nahradit jiným výkladem a současně konstatovat, že nebyl porušen § 24 odst. 1 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění účinném do 30. 9. 2026 (dále jen „maturitní vyhláška“). Žalobkyně se dále vyjádřila k podkladům pro přezkum hodnocení maturitní zkoušky a k otázce bodů, u čehož dodala, že z rozhodnutí žalovaného není patrné, jak byla schválená kritéria aplikována na její výkon. Napadené rozhodnutí žalovaného se podle žalobkyně sice zabývá pracovním listem, ale neodpovídá na její námitky. Skutečnost, že nerozporovala své seznámení s nabídkou povinných a nepovinných zkoušek včetně témat, nemůže podle ní nahradit zjištění, že zákonná povinnost byla splněna. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že užití právní úpravy odvolacího řízení byla jen terminologická nepřesnost.
V. Hodnocení soudu
17. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a shledal, že žaloba není důvodná.
V.A Povaha záznamů o hodnocení
18. Podle § 77 školského zákona se maturitní zkouška skládá ze společné a profilové části. V rámci profilové části maturitní zkoušky se skládá rovněž zkouška z českého jazyka a literatury (§ 79 odst. 1 věta první školského zákona), která se koná formou písemné práce a formou ústní zkoušky před zkušební maturitní komisí (§ 79 odst. 5 věta první školského zákona).
19. Zkušební komise rozhoduje o klasifikaci žáka z jednotlivých zkoušek na návrh členů zkušební komise hlasováním (§ 74 odst. 10 ve spojení s § 80a odst. 1 větou poslední školského zákona). Hodnocení každé zkoušky profilové části se podle § 24 odst. 4 maturitní vyhlášky provádí podle klasifikační stupnice výborný (známka 1) až nedostatečný (známka 5). Hodnocení ústní zkoušky pak oznamuje předseda zkušební maturitní komise veřejně ve dni, ve kterém žák tuto zkoušku nebo její část konal (§ 24 odst. 5 maturitní vyhlášky). Pokud žák úspěšně složil obě části maturitní zkoušky (jak společnou, tak profilovou část), vydá mu ředitel školy bez zbytečného odkladu vysvědčení o maturitní zkoušce (§ 26 odst. 1 věta druhá maturitní vyhlášky).
20. Podle § 31 odst. 1 až 3 maturitní vyhlášky platí:
(1) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka je dokladem o hodnocení žáka v profilové části maturitní zkoušky. […]
(2) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka zpracovává předseda zkušební maturitní komise, který jej předá bez zbytečného odkladu řediteli školy po ukončení zkoušek profilové části maturitní zkoušky.
(3) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození žáka, název školy a adresu sídla školy, resortní identifikátor školy, obor vzdělání, evidenční číslo protokolu,
b) údaje o výsledcích zkoušek profilové části maturitní zkoušky,
1. název zkoušky, popřípadě její části,
2. forma zkoušky,
3. jazyk zkoušky, v případě žáků škol a tříd s vyučovacím jazykem národnostní menšiny a žáků dvojjazyčných tříd gymnázií,
4. datum konání zkoušky,
5. číslo a název zadání písemné práce z českého jazyka a literatury a písemné práce z cizího jazyka,
6. název pracovního listu pro zadání ústní zkoušky z českého jazyka a literatury, číslo, popřípadě téma pracovního listu pro zadání ústní zkoušky z cizího jazyka,
7. název zadání nebo tématu zkoušek z dalších zkušebních předmětů,
8. název standardizované zkoušky, pokud žák touto zkouškou nahradil celou zkoušku nebo část zkoušky podle § 19a, a v případě zkoušky z cizího jazyka úroveň podle Společného evropského referenčního rámce,
9. hodnocení žáka v jednotlivých zkušebních předmětech, popřípadě v jejich částech,
c) podpis předsedy zkušební maturitní komise.
21. Soud konstatuje, že sdělování hodnocení ústní maturitní zkoušky se děje rovněž ústně. Dané hodnocení oznamuje předseda zkušební maturitní komise ve dni konání ústní zkoušky (§ 24 odst. 5 maturitní vyhlášky). Hodnotí se na klasifikační stupnici výborný (známka 1) až nedostatečný (známka 5). Požadavek na oznámení hodnocení je splněn již tím, že se žák dozví známku, kterou dostal. Při (ústním) oznamování hodnocení právní úprava nevyžaduje další podrobnější odůvodňování (např. v podobě rekapitulace, co žák nevěděl, nebo naopak věděl, proč konkrétně dostal tu známku, kterou dostal apod.), takové podrobnější odůvodnění ovšem právní úprava ani nezakazuje. Následně se zpracovává písemný protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky, který je dokladem o hodnocení žáka. Náležitostí tohoto protokolu je podle § 31 odst. 3 písm. b) bodu 9. maturitní vyhlášky hodnocení žáka v jednotlivých zkušebních předmětech či jejich částech. Takové hodnocení se uvádí za pomoci známky klasifikační stupnice. Žádné další podrobnosti k hodnocení nad rámec uvedení známky protokol obsahovat nemusí. V posuzované věci protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žalobkyně ostatně nad rámec uvedení známky neobsahoval.
22. Popsaný způsob utváření a sdělování hodnocení ústní maturitní zkoušky má ten důsledek, že hodnocení ústní maturitní zkoušky nemá jako svou nedílnou část písemné odůvodnění. Jde o rozdíl např. oproti odůvodňování správního rozhodnutí. U správního rozhodnutí je odůvodnění jeho nedílnou součástí (§ 68 odst. 1 správního řádu) a obsahem odůvodnění správního rozhodnutí je mj. uvedení důvodů výroku rozhodnutí, uvedení pokladů rozhodnutí a úvah nad hodnocením podkladů rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Obdoba takto pojatého odůvodnění správního rozhodnutí však součástí hodnocení maturitní zkoušky není. Jako takto pojaté odůvodnění (ve smyslu nedílné části hodnocení) nelze pojímat ani různé poznámky a zápisky jednotlivých členů zkušební maturitní komise. V posuzované věci jsou součástí spisového materiálu rukou vyplněné pomocné formuláře záznamů o hodnocení ústní zkoušky z českého jazyka a literatury, které si vyplňovaly zkoušející. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že takové záznamy nejsou povinnou ani předepsanou součástí dokumentace vztahující se k maturitní zkoušce. Předepsanou součástí této dokumentace je až protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka (§ 31 maturitní vyhlášky).
23. Na základě uvedeného rozboru může soud konstatovat, že rozhodnutí žalovaného není nesrozumitelné, jak namítá žalobkyně.
24. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl (důraz doplněn soudem): „Stanovení výsledného hodnocení je v plné kompetenci a na odborném uvážení zkušební komise, která nemá ze zákona povinnost detailně odůvodňovat důvodnost navrženého hodnocení, přičemž písemné poznámky komise k výkonu žadatelky slouží pouze pro vnitřní potřebu autora – hodnotitele, kdy nemají žádnou právní relevanci z pohledu hodnocení, jelikož hodnotitel si zde pouze dílčím způsobem zaznamenává své poznatky o výkonu žadatelky, kdy tyto poznámky nemají jednoznačnou vypovídací hodnotu vzhledem k jejich nekomplexnosti, jakož i ke skutečnosti, že tyto poznámky nejsou povinnou součástí hodnotící dokumentace, tudíž k nim ani nelze přihlížet.“
25. V právě citované části rozhodnutí žalovaný jinými slovy pojednával o skutečnosti, že hodnocení ústní maturitní zkoušky nemá jako svou nedílnou část písemné odůvodnění, které by bylo obdobou odůvodnění správního rozhodnutí. Výhradně v tomto kontextu je též třeba vnímat zmínky žalovaného, že písemné poznámky členek komise „nemají žádnou právní relevanci z pohledu hodnocení“, a „tudíž k nim ani nelze přihlížet“. Zkrátka žalovaný vyjadřoval úvahu, že odůvodnění není součástí hodnocení ústní maturitní zkoušky a nelze vycházet z toho, že by takové odůvodnění měly představovat poznámky členek komise.
26. Skutečnost, že písemné poznámky členek komise nemohou přestavovat odůvodnění hodnocení ústní maturitní zkoušky, však neznamená, že by v řízení o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky nemohly mít relevanci v jiném směru. Mohou totiž sloužit jako podklady pro zjištění skutkového stavu, tj. utváření zjištění, jak po skutkové stránce ústní zkouška probíhala (jak žalobkyně odpovídala, jaké znalosti a schopnosti zde byla schopna prezentovat, zda odpovídala samostatně, nebo bylo třeba, aby zkoušející pokládaly doplňující či návodné otázky apod.). Relevanci tak mohou mít skutkovou (žalovaný s nimi nespojoval toliko relevanci právní v tom smyslu, že by mohly představovat odůvodnění hodnocení, které by bylo obdobou odůvodnění správního rozhodnutí). Žalovaný přitom písemným poznámkám členek zkušební komise přisuzoval roli podkladů, které po skutkové stránce hodnotil z pohledu, zda a případně jak mohou přispět k objasnění toho, jak probíhala ústní zkouška žalobkyně z českého jazyka a literatury. Pregnantně to žalovaný vyjádřil větou: „Záznam o hodnocení ústní zkoušky z českého jazyka a literatury obou hodnotitelek je možné považovat za podpůrný podklad průběhu ústní části maturitní zkoušky […]“.
27. Soud se proto neztotožňuje s námitkou vnitřní rozpornosti závěrů žalovaného. Argumentace žalovaného, že výsledné hodnocení ústní maturitní zkoušky nemusí obsahovat odůvodnění a že takové odůvodnění nemohou představovat poznámky členek komise, nijak logicky neodporuje dalším úvahám žalovaného, že takové poznámky mohou mít význam při skutkovém zjišťování, jak po faktické stránce ústní zkouška probíhala.
28. Nedůvodná je i další námitka vnitřní rozpornosti rozhodnutí žalovaného, kterou žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný na jedné straně zmínil, že k „předmětné zkoušce neexistuje žádný relevantní písemný podklad vzniklý do okamžiku ukončení ústní zkoušky žákyně“, a na druhé straně zmínil: „Hodnocení je proto v souhrnu zcela přezkoumatelné.“ Skutkové závěry o průběhu zkoušky a o tom, jaké znalosti a schopnosti zde žalobkyně prezentovala, žalovaný činil rovněž na základě podkladů, které vznikly až po skončení ústní zkoušky. Šlo o vyjádření členek zkušební komise, která byla sepsána až s odstupem času od zkoušky. Jako podklad pro rozhodnutí může sloužit jakýkoli informační zdroj, který má vypovídací hodnotou ke zjišťované skutečnosti. V obecné rovině tak nic nebrání tomu, aby i písemná vyjádření členek zkušební komise představovala součást pokladů rozhodnutí, které žalovaný hodnotil z pohledu, zda mohou napomoci objasnit, jak zkouška probíhala a jak zde žalobkyně odpovídala.
V.B Podklady pro zjištění skutkového stavu a jejich hodnocení
29. Soud konstatuje, že je-li to třeba s ohledem na vznesené námitky v řízení o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky, musí správní orgán po skutkové stránce zjišťovat, jak zkouška probíhala, jak při ní žák vystupoval a jaký okruh znalostí a schopností byl schopen prezentovat.
30. Žalovaný svá skutková zjištění týkající se průběhu ústní maturitní zkoušky žalobkyně a týkající se toho, jak žalobkyně odpovídala, shrnul ve svém rozhodnutí následovně:
· „Příprava: Žadatelka si v souladu s pravidly řádně vylosovala pracovní list č. 4 (Victor Hugo – Bídníci) ze svého schváleného seznamu 20 děl. Následně plně využila stanovený čas 20 minut na přípravu, kdy měla k dispozici osnovu ústní zkoušky a pracovní list s uměleckým a neuměleckým textem.
· Průběh zkoušky: Samotná ústní zkouška trvala předepsaných 15 minut a probíhala v klidné atmosféře. Žadatelka však neprokázala ani základní znalosti o vylosovaném díle, postavách či autorovi a na otázky odpovídala převážně jednoslovně. Zkoušející i přísedící žadatelku průběžně povzbuzovaly a kladly jí doplňující a návodné otázky. Vzhledem k nedostačujícím znalostem žadatelky v umělecké části zkoušející po 10 minutách přešla k textu neuměleckému, kde žadatelka s výraznou dopomocí odpověděla pouze na některé body osnovy.
· Hodnocení a hlasování: Po ukončení zkoušky proběhlo hodnocení. Zkoušející přednesla návrh klasifikace nedostatečný, s čímž souhlasili všichni členové maturitní komise, kdy se celá zkušební komise na výsledné známce nedostatečný shodla jednohlasně. Výsledek byl řádně zaznamenán do protokolu o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka.“
31. Žalobkyně svými žalobními námitkami směřuje proti tomu, jak hodnotil jednotlivé podklady pro skutkový závěr o průběhu ústní maturitní zkoušky. Žalovanému vytýká, že svůj skutkový závěr vybudoval na vyjádření zkoušejících, která byla zpracována až dodatečně, a že podle ní jako bezvýznamné odmítl dokumenty vzniklé přímo v den zkoušky.
32. Soud konstatuje, že ke zjištění skutkového stavu, lze použít jakéhokoli důkazního prostředku, který má v daném směru vypovídací hodnotu. To však neznamená, že vypovídací hodnota všech důkazních prostředků je nutně vždy stejná. Vždy je třeba v podmínkách konkrétní věci hodnotit, co z jednotlivých podkladů vyplývá, zkoumat jejich věrohodnost a úplnost, jakož i další okolnosti, které se k nim vztahují.
33. Při skutkovém zjišťování, jak ústní maturitní zkouška probíhala, je třeba zohlednit, že zkušební maturitní komise hodnotí ústní projev a verbálně projevené znalosti žáka, což jsou pak ústřední body, na které je skutkové zjišťování potřeba zaměřit.
34. Soud souhlasí s tím, že vysoký informační přínos o tom, jak vypadal ústní projev a verbálně projevené znalosti žalobkyně při zkoušce, měla mezi shromážděnými podklady rozhodnutí písemná vyjádření členek zkušební komise sepsaná ve dnech 16. 6. 2026, 18. 6. 2026 a 24. 6. 2026. Z těchto vyjádření vyplynulo, že žalobkyně na jednotlivé body osnovy nedokázala samostatně správně reagovat a bylo zapotřebí návodných otázek zkoušející. Za pomoci zkoušející žalobkyně odpověděla jen na některé otázky dle osnovy a během celé zkoušky žalobkyně odpovídala převážně jednoslovně (viz společné vyjádření O. a Š., vyjádření N. a vyjádření K.). Žalobkyně podle zkoušejících zjevně nečetla knihu Bídníci od Victora Huga, která byla předmětem vylosované otázky (viz společné vyjádření O. a Š.).
35. Dále se v tomto vyjádření O. a Š. uvádí: „Po rozboru uměleckého díla a literárně-historických souvislostí, kde žalobkyně prokázala naprosto nulovou znalost, zkoušející po asi 10 minutách přešla k neuměleckému dílu.“ Zvláštní pozornost žalobkyně věnuje citované zmínce o nulové znalosti. Soud konstatuje, že rozebíraná zmínka o nulových znalostech se vztahuje k literárněhistorickým souvislostem (srov. text: „literárně-historických souvislostí, kde žalobkyně prokázala naprosto nulovou znalost“). Tomu odpovídá protokol o výsledcích ústní zkoušky, podle něhož získala žalobkyně za literárněhistorické souvislosti (jakožto dílčí oblast zkoušky) 0 bodů ze 4 možných. U těch oblastí zkoušky, kde žalobkyně dostala body (tj. 2 body za analýzu uměleckého textu, 4 body za analýzu neuměleckého textu a 2 body za výpověď v souladu s jazykovými normami) o nulové znalosti logicky nešlo, opak nevyplývá ani z rozebíraného písemného vyjádření zkoušejících.
36. Jak vyplývá z písemných vyjádření zkoušejících, na výsledném hodnocení žalobkyně se komise jednomyslně shodla. V obou záznamech o hodnocení zkoušky vyplněných rukou, kam si zkoušející psaly v průběhu zkoušky své poznámky o výkonu žalobkyně, si u literárněhistorického kontextu zaznačily 0 bodů. Š. si poznamenala, že žalobkyně byla schopna uvést k literárněhistorickému kontextu jen to, že šlo o polovinu 19. století, čemuž odpovídá i stručná odrážka v písemné přípravě žalobkyně z potítka. Jinak se rukou psané poznámky zkoušejících v záznamech o hodnocení k literárněhistorickému kontextu shodují v tom, že žalobkyně neznala dílo autora ani jeho stručný obsah, neznala literární směr, neznala další autory daného literárního směru. Soud tak konstatuje, že z podkladů založených ve spise vyplývá, že u literárněhistorického kontextu žalobkyně sdělila toliko informaci o polovině 19. století, jinak zde další znalosti u zkoušky neprezentovala, a proto za literárněhistorický kontext dostala 0 bodů ze 4 možných.
37. Informacím zaznamenaným ve vyjádřeních členek zkušební komise, která byla sepsána ve dnech 16. 6. 2026, 18. 6. 2026 a 24. 6. 2026, podle soudu nijak neodporují ani rukou pořízené poznámky, které si zřejmě v rámci přípravy na potítku žalobkyně zaznamenala na list papíru. Soud souhlasí s žalovaným, že šlo o ústní zkoušku, tudíž podstatné bylo, co žalobkyně při zkoušce sdělovala ústně. Samotný obsah písemných poznámek zkušební komise při ústní zkoušce nehodnotí. Na druhou stranu lze předpokládat, že informace obsažené ve svých písemných poznámkách, žalobkyně u ústní zkoušky sdělila. Soud uvádí, že žalobkyně na některé dílčí dotazy byla schopna odpovědět správně. Za analýzu uměleckého textu, jakožto dílčí oblast ústní zkoušky, získala 2 body (z 12 možných), za analýzu neuměleckého textu 4 body (z 8 možných) a za výpověď v souladu s jazykovými normami 2 body (ze 4 možných). Tomu koresponduje vyjádření zkoušejících, že za pomoci zkoušející žalobkyně odpověděla jen na některé otázky dle osnovy (viz společné vyjádření O. a Š. a vyjádření N.). Tomu, že některé dílčí informace žalobkyně sdělila, odpovídá i její příprava z potítka, kde je několik málo poznámek.
38. Ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2026 k podkladům rozhodnutí žalobkyně dovozovala rozpory mezi rukou psanými poznámkami zkoušejících v záznamech o hodnocení zkoušky, nejednotný popis průběhu zkoušky a dovozovala i další vady. Soud opakuje, že hodnocení ústní maturitní zkoušky nemá jako svou nedílnou část písemné odůvodnění, které by bylo obdobou např. odůvodnění správního rozhodnutí (blíže viz 21. a 22. výše). Takto pojaté odůvodnění nepředstavují ani rukou psané poznámkami zkoušejících v záznamech o hodnocení zkoušky.
39. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že v takových poznámkách si zkoušející zaznamenaly určité momenty či poznatky z průběhu zkoušky. Význam těchto poznámek lze spatřovat v tom, že se o ně zkoušející mohou opírat při diskusi o výsledném hodnocení žáka a při hlasování zkušební komise o výsledném hodnocení. Jde však stále o pracovní či pomocný materiál. Takové poznámky si zkoušející vůbec nemusí ani psát. Pokud si je sepíše, je zcela na zkoušejícím, jak své poznámky pojme (např. zda si zde zaznamená jen to, co žák nevěděl, nebo si zde poznamená i to, co žák věděl). Zkoušející si sem nemusí poznamenávat ani všechny údaje o průběhu zkoušky, neboť může mít za to, že si některé bude pamatovat, aniž by je měl napsané. Výsledné hodnocení ústní maturitní zkoušky je výsledkem rozhodnutí zkušební komise. Jde o kolektivní rozhodnutí utvářené hlasováním. Kolektivní rozhodnutí není pouhým souhrnem či průnikem pohledů jednotlivých členů komise, ale jde o výsledek diskuse a hlasování členů, při němž se konkrétní náhled jednotlivých členů na určitou dílčí část zkoušky nemusí prosadit (ostatní jej nemusí sdílet), jindy určité hodnocení vznikne až společnou interakcí členů. S ohledem na popsanou charakteristiku ručně psaných záznamů v nich nelze hledat odůvodnění hodnocení, které by mělo být obdobou odůvodnění správního rozhodnutí. Na takové nepovinné poznámky nelze klást ani rigorózní požadavky, které se kladou na odůvodnění rozhodnutí, jako např. úplnost, srozumitelnost, vnitřní bezrozpornost atd.
40. Rozebírané rukou vyplněné záznamy o hodnocení ústní zkoušky však mohou představovat dílčí podklad pro utváření skutkového závěru o tom, jak ústní zkouška proběhla a jak zde žalobkyně odpovídala. Platí pro ně však shodná pravidla jako pro hodnocení jakéhokoli jiného podkladu pro skutková zjištění. Je třeba jej hodnotit samostatně (z pohledu úplnosti, konkrétnosti, přesnosti, věrohodnosti, okolností jeho vzniku, jeho funkce atd.), tak v souvislosti s dalšími podklady (zda zapadá do kontextu ostatních podkladů, zda je s ostatními podklady v souladu či rozporu atd.).
41. Soud přitom shledal, že rukou vyplněné záznamy o hodnocení ústní zkoušky podporují celkový skutkový závěr, že v průběhu ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury žalobkyně prezentovala jen omezený okruh znalostí, že nedokázala na jednotlivé body osnovy samostatně správně reagovat, že bylo zapotřebí návodných otázek zkoušející, a že za pomoci zkoušející žalobkyně odpověděla jen na některé otázky dle osnovy, přičemž u literárněhistorického kontextu kromě zmínky o polovině 19. století prakticky neměla znalosti.
42. Rukou psané záznamy o hodnocení obsahují poznámky o řadě neznalostí žalobkyně. U analýzy uměleckého textu se oba záznamy shodují v tom, že žalobkyně nepochopila výňatek uměleckého textu, že si pletla ich-formu a er-formu. Oba záznamy obsahují kritickou poznámku, že jako jedno z témat díla Bídníci žalobkyně nesprávně označila otroctví (otroctví jako jedno z témat knihy si žalobkyně zapsala v rámci přípravy na potítku). Ve svých poznámkách z potítka si žalobkyně k postavě Jeana Valjeana zaznamenala, že mělo jít o otroka, který byl odsouzen za krádež. Jeana Valjeana tudíž žalobkyně ve svých poznámkách neoznačila za (bývalého) galejníka odsouzeného za krádež chleba, nýbrž za otroka. Oba záznamy se shodují v tom, že z díla Bídníci byla žalobkyně schopná jménem označit jen postavu Jeana Valjeana. V písemné přípravě z potítka má uvedenu ještě postavu „policajta“, ovšem bez uvedení jména, tj. míněno zřejmě policejního inspektora Javerta. Další postavy (Cosetta a její matka Fantina, biskup Myriel, Thénardierovi atd.) ve svých písemných poznámkách neuvádí. Oba záznamy zmiňují, že k umístění díla Bídníci žalobkyně uvedla toliko Paříž, což však bylo uvedeno ve výňatku z díla, který měla společně s výňatkem neuměleckého textu žalobkyně k dispozici u zkoušky. Zmínku o Paříži měla žalobkyně i v rukou psané přípravě z potítka. Další místa (městečko Montreuil-sur-Mer či rodiště Jeana Valjeana vesnici Faverolles) žalobkyně nezmínila. Tyto poznatky z rukou psaných záznamů o hodnocení svým obsahem odpovídají písemnému vyjádření místopředsedkyně maturitní komise Mgr. Košťálové, která uvedla, že žalobkyně neměla základní znalosti o vylosovaném díle, neznala základní charakteristiky postav a neměla ani znalosti o autorovi. Jsou též souhlasné se společným písemným vyjádřením O. a Š., že žalobkyně Bídníky zřejmě vůbec nepřečetla, byť je sama uvedla v seznamu četby k maturitní zkoušce.
43. U analýzy uměleckého textu při ústní zkoušce žalobkyně některé informace sdělila správně. Jak vyplývá z ručně vyplněného záznamu Š., šlo např. rozpoznání motivu díla, informaci o chronologické kompozici a o tom, že část děje díla se odehrává v Paříži. Vedle toho v přípravě z potítka má žalobkyně ještě např. poznámku, že šlo o prózu a román, u čehož lze očekávat, že obsah této poznámky žalobkyně sdělila u zkoušky.
44. U analýzy uměleckého textu, jakožto jedné oblasti zkoušky, tak z podkladů rozhodnutí v jejich souhrnu vyplývá, že žalobkyně měla omezené dílčí znalosti a že řadu podstatných znalostí a schopností u zkoušky neprojevila. Prokázala zde jen velmi omezený okruh znalostí. Za analýzu uměleckého textu žalobkyně získala 2 body (z 12 možných), což koresponduje s uvedenými zjištěními o průběhu zkoušky a jejích znalostech.
45. Oblasti zkoušky spočívající v literárněhistorickém kontextu se soud věnoval výše v bodech 35. a 36., na které odkazuje.
46. U analýzy neuměleckého textu žalobkyně obdržela 4 body (z 8 možných). Šlo o oblast zkoušky, kde v porovnání s analýzou uměleckého textu a literárněhistorickým kontextem žalobkyně prokázala větší míru znalostí, což našlo odraz v rukou psaných poznámkách Š., v nichž se v daném směru zmiňuje sdělení jedné informace z textu, identifikace spisovného jazyka, rozpoznání slohového postupu. Vedle toho však její znalosti vykazovaly řadu mezer, neboť obě rukou psané záznamy zkoušejících zmiňují, že žalobkyně neumělecký text nepochopila a nepoznala souvislost mezi předloženým uměleckým a neuměleckým textem. Dále si pak O. poznamenala, že žalobkyně v neuměleckém textu nenašla odborné termíny a že nevěděla důležité myšlenky textu.
47. Ve vyjádření ze dne 2. 7. 2026 žalobkyně namítla, že z rukou psaných poznámek Š. nelze zjistit, zda žalobkyně poznala či nepoznala funkční styl u analýzy neuměleckého textu. Soud zmiňuje, že v tomto záznamu je jednak pomocí odrážek zmíněno, že žalobkyně nepoznala funkční styl, pod tím je samostatná odrážka, kde je uvedeno, že poznala funkční styl (jde o částečně škrtnutý text „nepoznala funkční styl“). S ohledem na skutečnost, že jako poslední záznam u analýzy neuměleckého stylu si Š. zaznamenala, že žalobkyně poznala funkční styl, a s ohledem na skutečnost, že v poznámkách z potítka měla žalobkyně zmínku, že funkční styl je publicistický a že jde o popisný informační článek, lze vycházet z toho, že takto pojatou odpověď Š. uznala. O. si ve svých rukou psaných poznámkách zaznamenávala jen to, co žalobkyně nevěděla či řekla špatně. Nezaznamenala si přitom, že by funkční styl žalobkyně nepoznala, což nasvědčuje tomu, že funkční styl neuměleckého textu žalobkyně poznala.
48. Za analýzu neuměleckého textu žalobkyně obdržela 4 body (z 8 možných), tzn. počet bodů reflektoval, že zde určité nemalé penzum znalostí žalobkyně měla, kam může spadat i rozpoznání funkčního stylu. Na druhou stranu vyšlo najevo i řada neznalostí (srov. 46. shora) kombinovaná s tím, že žalobkyně odpovídala nesamostatně a bylo potřeba návodných otázek.
49. Rukou psané poznámky zkoušejících v záznamech o hodnocení se rozchází v hodnocení, zda žalobkyně kompozici neuměleckého textu řekla (poznámky Š.) či neřekla (poznámky O.). Soud vyhodnotil, že z těchto poznámek ani z dalších podkladů ve spisu nelze po skutkové stránce učinit jasný skutkový závěr, zda žalobkyně poznala či nepoznala kompozici neuměleckého textu. Jde ovšem o takovou podrobnost průběhu zkoušky, bez které se rozhodování o přezkoumání jejího průběhu a výsledku obejde. I samotná Š., která si zaznačila, že žalobkyně kompozici řekla, si ve svém rukou vyplněném záznamu o hodnocení poznamenala u analýzy neuměleckého textu 4 body (z 8 možných), tj. shodný počet bodů jako O., která si naopak zaznačila, že žalobkyně kompozici neřekla. Je tak zřejmé, že i přes dílčí rozdíl v náhledu na znalosti žalobkyně ohledně kompozice neuměleckého textu vnímaly Š. i O. celkový výkon žalobkyně tak, že žalobkyně byla u neuměleckého textu schopna odpovědět správně jen některé otázky, jiné naopak opověděla špatně či neodpověděla. Oba rukou vyplňované záznamů o hodnocení se shodují v tom, že poměr znalostí a neznalostí žalobkyně v oblasti analýzy neuměleckého textu odpovídal přidělení 4 bodů (z 8 možných), tj. přidělený poloviny možných bodů, na čemž i mezi zbylými členkami komise panovala jednomyslná shoda, jak dokládá protokol o výsledcích ústních zkoušek žáka a písemné vyjádření zkoušejících. Podklady rozhodnutí tak umožňují přijmout skutkový závěr, že znalosti a neznalosti žalobkyně u oblasti analýzy neuměleckého textu byly zhruba vyrovnané, což vedlo k zisku poloviny z možných bodů.
50. U oblasti zkoušky, kde se hodnotí výpověď v souladu s jazykovými normami a jazyková kultura, se písemné vyjádření Š. a O., jakož i jejich rukou psané poznámky v záznamech o hodnocení shodují v popisu, že žalobkyně zpravidla odpovídala jednoslovně, neměla samostatný projev a po celou dobu zkoušky potřebovala nápovědu.
51. Při soudním přezkumu rozhodnutí o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky je nutné ponechat určitou míru autonomie členů zkušebních komisí při hodnocení odpovědí (srov. bod [46] usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014 čj. 6 As 68/2012-47). Na základě výše popsaných zjištění o průběhu ústní maturitní zkoušky žalobkyně soud konstatuje, že v průběhu ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury žalobkyně prezentovala jen omezený okruh znalostí, nedokázala na jednotlivé body osnovy samostatně reagovat a bylo zapotřebí návodných otázek zkoušející. Za pomoci zkoušející žalobkyně odpověděla jen na některé otázky, přičemž u literárněhistorického kontextu kromě zmínky o polovině 19. století prakticky neměla znalosti. Výsledná známka nedostatečně se podle náhledu soudu pohybuje v rámci popsané autonomie členů zkušebních komisí, což platí i počtu bodů za jednotlivé oblasti zkoušky. Komise přitom k výkonu žalobkyně přistupovala objektivně, neboť v těch oblastech, kde dílčí znalosti žalobkyně prokázala, komise žalobkyni body udělovala. Počet bodů v jednotlivých oblastech zkoušky se přitom podle náhledu soudu nijak nevymyká povaze výše popsaných neznalostí žalobkyně u jednotlivých oblastí zkoušky.
52. Současně soud nesouhlasí s námitkou, že by při utváření skutkových zjištění o průběhu zkoušky žalovaný vycházel výhradně z písemných vyjádřeních zkoušejících ze dnů 16. 6. 2026, 18. 6. 2026 a 24. 6. 2026. Žalovaný totiž hodnotil i jednotlivé rukou vypsané záznamy o hodnocení ústní zkoušky (např. strana 8 rozhodnutí žalovaného), a vyjadřoval se i k ručně psané přípravě žalobkyně z potítka ve vyjádření ze dne 2. 7. 2026 označované jako „pracovní list“ (strana 10 rozhodnutí žalovaného). K rukou vypsaným záznamům zkoušejících o hodnocení ústní zkoušky žalovaný vyhodnotil, že se vzájemně nerozcházejí, naopak ve stěžejních oblastech se shodují, byť mezi nimi 100% shoda, což však označil za výsledek posouzení výkonu žalobkyně z úhlu odborného pohledu každé ze zkoušejících (strany 6 a 7 rozhodnutí žalovaného). Dále žalovaný zmínil, že rukou vyplněné záznamy zkoušejících o průběhu zkoušky a písemná vyjádření zkoušejících ze dnů 16. 6. 2026, 18. 6. 2026 a 24. 6. 2026 se vzájemně nevylučují, ale doplňují (strany 9 a 10 rozhodnutí žalovaného).
53. Soud přitom zdůrazňuje, že „[s]právní orgán nemusí reagovat na každou dílčí námitku. Správní orgán může mj. vystavět vlastní argumentaci, v jejíž konkurenci pak námitky účastníků neobstojí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů má proto místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat“ (viz bod např. bod [10] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2023, čj. 10 Afs 10/202378). Takovým požadavkům na přezkoumatelnost žalovaný dostál i vůči vyjádření žalobkyně ze dne 2. 7. 2026. Zmínka žalovaného o tom, že rukou vyplněné záznamy o hodnocení ústní zkoušky „nemají žádnou právní relevanci z pohledu hodnocení“, se vztahovala výlučně k tomu, že takové záznamy nepředstavují odůvodnění hodnocení. Jako podklad posuzovaný z hlediska zjišťování skutkového stavu v podobě průběhu zkoušky je žalovaný hodnotil a zmínil, jak na ně nahlíží (blíže viz body 24. až 27. výše).
V.C K § 24 odst. 1 maturitní vyhlášky
54. Podle § 24 odst. 1 maturitní vyhlášky platí: Každá zkouška profilové části je hodnocena zvlášť. Způsob a kritéria hodnocení každé zkoušky nebo její části včetně hranice úspěšnosti a způsob stanovení výsledného hodnocení zkoušek navrhuje ředitel školy, není-li dále stanoveno jinak, a nejpozději před začátkem konání první zkoušky schvaluje zkušební maturitní komise. Ředitel školy zveřejní schválený způsob hodnocení a schválená kritéria hodnocení podle věty druhé na veřejně přístupném místě ve škole a zároveň způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději před začátkem konání první ze zkoušek profilové části.
55. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že hodnotící kritéria pro český jazyk a literaturu byla schválena zkušební maturitní komisí a zveřejněna na webových stránkách školy. Právě zmíněné hodnocení žalovaného není předmětem žalobních námitek.
56. Relevantní část hodnotících kritérií v posuzované věci zněla takto:
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury je hodnocena podle čtyř následujících kritérií (pro větší srozumitelnost tato kritéria soud níže označuje jako „oblasti“, aby předešel nedorozumění spočívajícím v jejich záměně s vnitřními kritérii, o nichž se zmiňuje závěrečná část níže citovaného textu):
1. Analýza uměleckého textu:
I. Část: téma a motiv, časoprostor, kompoziční výstavba, literární druh a žánr
II. Část: vypravěč/lyrický subjekt, postavy, vyprávěcí způsoby, typy promluv, veršová výstavba
III. Část: jazykové prostředky
2. Literárněhistorický kontext literárního díla
3. Analýza neuměleckého textu:
I. Část: porozumění textu, charakteristika komunikační situace
II. Část: funkčně stylová charakteristika textu, jazykové prostředky
4. Výpověď v souladu s jazykovými normami a se zásadami jazykové kultury
První a třetí kritérium je rozčleněno na dílčí kritéria. Žák je tedy hodnocen celkem v 7 oblastech. Kritéria jsou hodnocena na bodové škále 0-1-2-3-4. Maximální počet bodů za celou ústní zkoušku je tedy 28 bodů.
Pro hodnocení ústní zkoušky platí ještě následující vnitřní podmínky hodnocení:
Za první a druhé kritérium musí žák získat dohromady alespoň 4 body. Pokud získá méně než 4 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.
Za kritérium analýza uměleckého textu musí žák získat alespoň 3 body. Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.
[...]
Maximální počet bodů za ústní část je 28, hranice úspěšnosti je 12 bodů.
57. Pro náležité vypořádání žalobní námitky týkající se § 24 odst. 1 maturitní vyhlášky je třeba uvést, že soud nesouhlasí se závěrem žalovaného, že hodnotící kritéria trpí vadou spočívající v písařské chybě.
58. Podle žalovaného je ve 2. vnitřním kritériu („za kritérium [oblast] analýza uměleckého textu musí žák získat alespoň 3 body. Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body“) písařská chyba a místo slova „uměleckého“ podle něj má správně být slovo „neuměleckého“, což dovodil z toho, že uměleckého textu se týká již 1. vnitřní kritérium (za první a druhé kritérium [oblast] musí žák získat dohromady alespoň 4 body. Pokud získá méně než 4 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body). Podle žalovaného tak správně mělo 2. vnitřní hodnotící kritérium znít: „Za kritérium [oblast] analýza neuměleckého textu musí žák získat alespoň 3 body. Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.“
59. Soud s tímto náhledem žalovaného nesouhlasí, neboť hodnotící kritéria, jak jsou výše citována, dávají vnitřní smysl, nelze tudíž učinit závěr o písařské chybě, jak to činil žalovaný. Navíc způsob, jakým má být podle žalovaného odstraněna písařská chyba (tj. nutnost získat alespoň 3 body u oblasti č. 3, tj. analýzy neuměleckého textu) by vedla ke zpřísnění hodnotících kritérií, aniž by bylo možno jasně dovodit, že to bylo úmyslem ředitele školy (jako autora návrhu hodnotících kritérií) a zkušební komise, která hodnotící kritéria schvaluje.
60. Podle doslovného výkladu rozebíraných hodnotících kritérií může žák u oblasti č. 1 (analýza uměleckého textu) za všechny jeho 3 části získat maximálně 12 bodů (4 body za každou dílčí část) a u oblasti č. 2 (literárněhistorický kontext literárního díla) další 4 body. Dohromady tedy za oblast č. 1 a oblast č. 2 lze získat maximálně 16 bodů (= 12 + 4 body). Pokud žák z těchto 16 bodů nezíská alespoň 4 body (tj. ¼ z maximálního počtu 16 bodů), pak podle 1. vnitřního kritéria za celou ústní zkoušku získá 0 bodů; tj. výsledný počet bodů za zkoušku bude 0 bez ohledu na bodový úspěch u 3. oblasti (analýza neuměleckého textu) a 4. oblasti (výpověď v souladu s jazykovými normami a se zásadami jazykové kultury). Takto popsané 1. vnitřní kritérium (nutnost získat alespoň 4 body dohromady za analýzu uměleckého textu a literárněhistorický kontext) znamená, že k úspěšnému absolvování ústní maturitní zkoušky musí v právě zmíněných oblastech zkoušky žák prokázat jistou prahovou znalost (zisk alespoň ¼ z maximálního počtu bodů), jinak ústní zkoušku z českého jazyka a literatury nesloží bez ohledu na znalosti ve zbylých oblastech zkoušky.
61. Formulace 2. vnitřního kritéria představuje dodatečné rozvedení 1. vnitřního kritéria. Podle 2. vnitřního kritéria je třeba získat za analýzu uměleckého textu minimálně 3 body z počtu maximálně možných 12 bodů (tj. ¼ z maximálního počtu bodů). Kombinace 1. a 2. vnitřního kritéria je logicky možná, neboť znamená, že dohromady za analýzu uměleckého díla a literárněhistorický kontext je třeba získat alespoň 4 body (z 16 možných) a v rámci toho musí být alespoň 3 body za samotnou analýzu uměleckého díla. Takto představuje 2. vnitřní kritérium rozvedení a dílčí zpřísnění 1. vnitřního kritéria. Již ze samotného 1. vnitřního kritéria přitom vyplývá požadavek na určitou prahovou znalost u analýzy uměleckého textu a literárně historického kontextu. Formulace 2. vnitřního kritéria tento požadavek na prahovou znalost rozvádí a pouze dílčím způsobem zpřísňuje.
62. Žalovaný u zmínky o písařské chyby uvedl, že správně podle něj mělo 2. vnitřní kritérium znít: „Za kritérium [oblast] analýza neuměleckého textu musí žák získat alespoň 3 body. Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.“ Soud vyhodnotil, že by šlo o výrazné zpřísnění hodnotících kritérií, neboť by se dodatečně vyžadovala určitá nezbytná prahová znalosti u okruhu č. 3, tj. analýzy neuměleckého textu. U něj by se navíc vyžadovala poměrně vysoká prahová znalost 3 body z 8 možných (tj. 37,5 % z maximálního možného počtu bodů). Neprokázání této prahové znalosti by pak vedlo k automatickému neúspěchu u celé ústní zkoušky (srov. text: Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.“). Takto zásadní negativní důsledek plynoucí z výkladu proponovaného žalovaným v kombinaci s tím, že jazyková formulace 1. a 2. vnitřního kritéria je jasná a že doslovný výklad 1. a 2. vnitřního kritéria má vnitřní smysl a provázání (viz body 60. a 61. výše), dává podklad pro závěr, že pojednání žalovaného o písařské chybě v 2. vnitřním kritériu není správné.
63. Soud proto dospěl k závěru, že 2. vnitřní kritérium není stiženo písařskou chybou a že je bylo možno na hodnocení zkoušky užít tak, jak je slovně vyjádřeno.
64. Žalobkyně od zkušební maturitní komise dostala celkem 2 body za analýzu uměleckého textu (1. oblast) a 0 bodů za literárněhistorický kontext (2. oblast). Jak podle 1. vnitřního kritéria samostatně, tak podle 2. vnitřního kritéria samostatně měla být za ústní zkoušku hodnocena celkově 0 body. Nedosáhla totiž prahové hranice 4 bodů dohromady za analýzu literárního textu a literárněhistorický kontext („Pokud získá méně než 4 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.“) A nedosáhla ani prahové hranice 3 bodů za samotnou analýzu literárního textu („Pokud získá méně než 3 body, je za ústní zkoušku celkově hodnocen 0 body.“).
65. Celkový bodový zisk žalobkyně za celou ústní zkoušku z českého jazyka a literatury byl podle zkušební maturitní komise 8 bodů (2 body za oblast č. 1 – analýzu uměleckého textu; 0 bodů za oblast č. 2 – literárněhistorický kontext; 4 body za oblast č. 3 – analýzu neuměleckého textu; 2 body za oblast č. 4 – výpověď v souladu s jazykovými normami). Podle žalovaného měl být celkový výsledek jen 6 bodů (0 bodů za oblast č. 1 – analýzu uměleckého textu; 0 bodů za oblast č. 2 – literárněhistorický kontext; 4 body za oblast č. 3 – analýzu neuměleckého textu; 2 body za oblast č. 4 – výpověď v souladu s jazykovými normami). Vnitřní kritérium č. 1 žalovaný v rozporu s textem hodnotících kritérií aplikoval nesprávně tak, že při zisku 2 bodů u oblasti č. 1 – analýza uměleckého textu stanovil 0 bodů jen za oblast č. 1, nikoli 0 bodů ve výsledku za celou zkoušku (žalovaný konkrétně uvedl: „hodnotitel nesprávně započetl body za ‚1. Analýza uměleckého textu‘ do celkového součtu bodů, ačkoliv za tuto část měla žadatelka získat 0 bodů v souladu s Kritérii hodnocení profilové části maturitní zkoušky“; zvýraznění doplněno soudem). Vnitřní kritérium č. 1 však vede k tomu, že nemá být 0 bodů přiděleno jen za dotčenou oblast č. 1 – analýza uměleckého textu, nýbrž vede k tomu, že za celou ústní zkoušku má být výsledné hodnocení 0 bodů.
66. Soud konstatuje, že celkový výsledek jak 8 bodů, tak 6 bodů neodpovídá hodnotícím kritériím. Pokud by hodnotící kritéria byla aplikována správně, celkový výsledek žalobkyně za ústní zkoušku z českého jazyka a literatury by byl 0 bodů, a to s ohledem na dopad 1. a 2. vnitřního kritéria.
67. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že s ohledem na ochranu dobré víry žalobkyně a s ohledem na ochranu práv nabytých v dobré víře nepřikročil ke změně výsledného počtů bodů, byť shledal, že žalobkyně měla získat méně než 8 bodů, které jí jako výsledný počet bodů zapsala zkušební maturitní komise. Soud konstatuje, že takovým přístupem žalovaného nemohla žalobkyně doznat újmu. Z tohoto důvodu nemá soud důvod zasahovat do právě zmíněného přístupu žalovaného, který odmítl v neprospěch žalobkyně snižovat výsledný počet bodů zapsaný zkušební komisí. Sluší se dodat, že ani výsledný počet 8 bodů nestačil na úspěšné složení ústní zkoušky, k čemuž bylo potřeba získat minimálně 12 bodů.
68. Soud vyhodnotil, že zkušební maturitní komise se nepřidržela kritérií hodnocení ústní zkoušky žalobkyně, neboť jako výsledný počet bodů zaznamenala 8 bodů, byť při správné aplikaci kritérií hodnocení měl být výsledný počet bodů žalobkyně 0 bodů. Šlo o nesprávný postup, který však neměl vliv na skutečnost, že ústní maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury žalobkyně nesložila. Žalovaný výrokem svého rozhodnutí takový výsledek maturitní zkoušky potvrdil. Jádro jeho posouzení v daném směru tvořilo hodnocení, že žalobkyně nedosáhla minimální hranice úspěšnosti u zkoušky, která byla stanovena na 12 bodů. S tím, že žalobkyně 12 bodů nedosáhla, soud souhlasí. V rámci soudního přezkumu proto postačí korigovat nesprávné úvahy žalovaného o písařské chybě v hodnotících kritériích (viz body 59. až 63. výše), aniž by tyto dílčí nesprávné úvahy žalovaného zakládaly důvod pro zrušení jeho rozhodnutí.
V.D K odkazu na zprávu veřejného ochránce práv
69. Žalobkyně poukázala na zprávu veřejného ochránce práv sp. zn 573/2016/VOP/JV. Zde ombudsman vytknul ministerstvu školství, že při přezkoumávání tzv. organizačních incidentů vychází zejména z vyjádření zadavatele zkoušky, maturitního komisaře a ředitele školy, aniž by vyzývalo žadatele k označení svědectví spolužáků nebo aniž by tyto spolužáky žádalo o vyjádření. Podle ombudsmana ministerstvo při přezkumu tzv. organizačních incidentů nezjišťuje skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když vychází především ze sdělení osob, které se mohly potenciálně pochybení dopustit. V tom veřejný ochránce práv spatřuje rozpor s § 3 správního řádu.
70. V posuzované věci v žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky žalobkyně navrhla, aby si žalovaný opatřil protokol o ústní zkoušce, individuální hodnotící archy a poznámky členek zkušební komise, pracovní list a další podklady, které žalobkyně vyjmenovala. Žalovaný si tyto podklady opatřil. Z podkladů, které žalobkyně požadovala obstarat, žalovaný neopatřil jen maturitní dokumentaci dalších žáků, což logicky odůvodnil tím, že k žádosti žalobkyně přezkoumává jen její zkoušku, nikoli zkoušku jiných žáků.
71. Soud zmiňuje, že žalovaný tak skutková zjištění o faktickém průběhu zkoušky nečinil jen na základě písemných vyjádření členek komise, nýbrž měl k dispozici i podklady, na které poukázala žalobkyně (mj. protokol o ústní zkoušce, pracovní list, písemné poznámky žalobkyně z potítka, rukou vypsané záznamy o hodnocení ústní zkoušky). Žalovaný se i k těmto podkladům vyjádřil (srov. bod 52. výše), rovněž soud je hodnotil. Skutkový závěr o průběhu zkoušky tak nebyl činěn výhradně na základě písemných vyjádření členek komise, ale jejich obsah byl porovnáván s dalšími zmíněnými podklady, které požadovala opatřit samotná žalobkyně. Okruh všech těchto podkladů s ohledem na jejich povahu a obsah (blíže viz část V.B tohoto rozsudku) umožňoval učinit skutková zjištění v dostatečném rozsahu. Okolnost, že z podkladů nebylo možno zjistit, zda při zkoušce žalobkyně rozpoznala či nerozpoznala kompozici neuměleckého textu (bod 49. shora), je natolik malým střípkem mozaiky skutkových okolností, že se bez jasného skutkového závěru k této okolnosti lze obejít. Podle náhledu soudu okruh podkladů shromážděných žalovaným umožňoval učinit skutková zjištění, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž rozsah těchto zjištění byl dostatečný pro posouzení věci.
72. K samotné zprávě veřejného ochránce práv sp. zn 573/2016/VOP/JV soud poznamenává, že se v ní ombudsman zabýval přezkoumáváním výsledku společné části maturitní zkoušky podle § 82 odst. 2 školského zákona. Jeho úvahy se tak vztahovaly k písemné didaktické zkoušce (§ 82 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 3 školského zákona). V posuzované věci však šlo o přezkoumání výsledku a průběhu ústní maturitní zkoušky. Doporučení veřejného ochránce práv opatřit si vyjádření spolužáků o průběhu zkoušky může mít v některých odůvodněných případech smysl při zkoumání tzv. organizačních incidentů týkajících se průběhu písemného didaktického testu (např. ohledně dodržení jednotného času začátku, ohledně uspořádání učebny, ohledně informování o průběhu zkoušky atd.). Dané doporučení však již postrádá smysl pro ústní maturitní zkoušku, u níž je pravidelně přítomen jen zkoušený a komise. Na potítku se může připravovat další žák, který však zpravidla neposlouchá, co odpovídá právě zkoušený spolužák, ale soustředí se na přípravu na vlastní zkoušku. Veřejnost sice může být přítomna, její přítomnost je však naprosto výjimečná. Do takového uspořádání ústní zkoušky nemá smysl přenášet doporučení ombudsmana o zajištění vyjádření spolužáků, kterým má být doplněno vyjádření maturitního komisaře. Odkaz žalobkyně na zprávu veřejného ochránce práv sp. zn 573/2016/VOP/JV soud tudíž nepovažuje za přiléhavý.
73. Navíc soud považuje popsaný závěr veřejného ochránce práv za poněkud paušalizující a šablonovitý i ve vztahu písemným didaktickým testům. Zhodnocení, jaké všechny podklady rozhodnutí je třeba opatřit, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), nelze zodpovědně činit jinak než v podmínkách té které věci. Je vždy třeba zhodnotit, jaká skutečnost se zjišťuje, co k ní vyplývá z dosud opatřených podkladů, zda dosud opatřené podklady o zjišťované skutečnosti mají vypovídací hodnotu, zda si dosud opatřené podklady odporují, nebo se naopak doplňují atd. Paušální doporučení se přitom příčí posouzení konkrétních podmínek té které věci a jejím specifikům.
V.E K námitce o kumulativní efektu zjištěných vad
74. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný ve svém rozhodnutí identifikoval 5 chyb: 1) nezveřejnění rozhodnutí o nabídce zkoušek vyžadovaným způsobem, 2) zmocněnci žalobkyně bylo při nahlížení do spisu dne 2. 6. 2026 zakázáno činit si kopie hodnotících podkladů, 3) zkoušející udělala chybu v přepočtu bodů, 4) zveřejněná kritéria hodnocení zkoušky obsahují chybu a 5) protokol o výsledcích zkoušky obsahuje vadu. Žalobkyně žalovanému vytýká, že se však nezabýval tím, co dané chyby znamenají dohromady.
75. Soud zmiňuje, že žalobkyně v žalobě nezpochybňuje samotný závěr žalovaného, že žádná z těchto vad sama o sobě výsledek neovlivnila. Tento závěr žalovaného tudíž žalobkyně neučinila předmětem soudního přezkumu. Její námitka směřuje až k otázce kumulativního efektu takových vad. Aby mohl soud srozumitelně vypořádat námitku, že se žalovaný nezabýval tím, co dané chyby znamenají dohromady, je vhodné nejprve popsat charakter zjištěných vad (body 76. až 87. níže), a poté zhodnotit uplatněnou námitku neposouzení kumulativního efektu vad (body 88. až 92. níže).
76. [Nezveřejnění rozhodnutí o nabídce zkoušek] Podle § 79 odst. 3 školského zákona platí: „Ředitel školy v souladu s prováděcím právním předpisem určí nabídku povinných a nepovinných zkoušek podle školního vzdělávacího programu, včetně formy a témat těchto zkoušek, a zveřejní toto své rozhodnutí na veřejně přístupném místě ve škole a současně též způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději 7 měsíců před konáním první zkoušky profilové části maturitní zkoušky.“
77. Žalovaný ve svém rozhodnutí odkázal na zjištění České školní inspekce, že ředitelka určila nabídku povinných a nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky včetně formy a témat těchto zkoušek. Témata z předmětu český jazyk a literatura byla zveřejněna formou umožňující dálkový přístup, tj. na webových stránkách školy. Pochybení ředitelky podle České školní inspekce spočívalo v tom, že
· rozhodnutí o nabídce povinných a nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky včetně formy a témat těchto zkoušek nebylo zveřejněno na veřejně přístupném místě ve škole.
· témata odborných předmětů nebyla zveřejněna ani na veřejně přístupném místě ve škole, ani způsobem umožňujícím dálkový přístup.
78. Soud konstatuje, že zkouška z českého jazyka a literatury nepatří mezi odborné předměty. Nezveřejnění témat odborných předmětů ani na veřejně přístupném místě ve škole, ani způsobem umožňujícím dálkový přístup tak nemá žádnou souvislost s posuzovanou ústní maturitní zkouškou z českého jazyka a literatury.
79. Témata z předmětu český jazyk a literatura byla zveřejněna formou umožňující dálkový přístup, a to na webu školy. Žalobkyně tedy dostala možnost se skrze webové stránky školy s těmito tématy seznámit. Jde o jeden způsobů seznámení, které zákon předpokládá. Jediné pochybení ředitelky školy týkající se maturity z českého jazyka a literatury, které konstatovala Česká školní inspekce, tak bylo nezveřejnění rozhodnutí o nabídce zkoušek, včetně formy a témat na veřejně přístupném místě ve škole. Žalobkyně tak byla připravena pouze o jednu z více možných forem seznámení se s těmito dokumenty, a to prostřednictvím veřejně přístupného místa ve škole (typicky nástěnky). Neznamená to absolutní nemožnost seznámit se s nimi.
80. Žalovaný uvedl, že i přes nezveřejnění nabídky zkoušek profilové části maturitní zkoušky, včetně formy a témat zkoušky, se žalobkyně s předmětnou nabídkou seznámila, dané pochybení ředitelky tak podle něj nebylo způsobilé ovlivnit výsledek maturitní zkoušky žalobkyně.
81. Soud zmiňuje, že v průběhu řízení před žalovaným žalobkyně nikdy nenamítla, že se fakticky neseznámila s nabídkou povinných a nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky včetně formy a témat zkoušek. Samotnou skutkovou okolnost, že se s nimi žalobkyně seznámila, žalobkyně nezpochybňuje ani v žalobě, ani ve své replice. V replice toliko zmiňuje, že splnění povinnosti zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup nenahrazuje splnění povinnosti zveřejnění na veřejně přístupném místě ve škole. Soud souhlasí s tím, že § 79 odst. 3 školského zákona vyžaduje oba zmíněné způsoby zveřejnění současně. V rozebírané zmínce v replice však žalobkyně nijak nezpochybňuje to, že se fakticky seznámila s nabídkou, jejíž součástí jsou i témata. Dále v replice žalobkyně zmínila, že odevzdání seznamu literárních děl žáka není seznámením se s nabídkou povinných a nepovinných zkoušek. Soud zmiňuje, že tvrzení o rozdílnosti odevzdání seznamu děl a seznámení se s nabídkou zkoušek, stále nepředstavuje jasnou skutkovou námitku, že se žalobkyně fakticky neseznámila s nabídkou povinných a nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky včetně formy a témat. Dále v replice zmínila, že neuplatnění námitky neseznámení se nemůže nahradit zjištění, že zákonná povinnost byla splněna. Nikdo přitom netvrdí, že povinnost zveřejnit rozhodnutí o nabídce povinných a nepovinných zkoušek na veřejně přístupném místě školy ředitelka splnila. I přes existenci takového pochybení ředitelky se však žalobkyně mohla s nabídkou zkoušek, včetně jejich formy a témat seznámit jinak (skrze zveřejnění na webu, jejich předáním v listinné formě učiteli atd.). Porušení svých práv přitom žalobkyně v žalobě ani replice nespatřuje v tom, že se s touto nabídkou fakticky neseznámila.
82. Za popsaného stavu nemělo popsané pochybení ředitelky v posuzované věci reálný dopad do práv žalobkyně a průběhu její ústní maturitní zkoušky.
83. [Neumožnění pořízení kopií při nahlížení do spisu] Zmocněnec žalobkyně požádal o nahlédnutí do spisu, včetně možnosti pořídit si výpisy a opisy. Ředitelka školy stanovila termín nahlížení do spisu na 2. 6. 2026. Zmocněnci žalobkyně však tehdy nebylo umožněno pořídit si opisy ze spisu formou fotokopií, jak dokládá protokol o nahlížení do spisu. Důsledky tohoto pochybení ředitelky školy však odstranil žalovaný, který zmocněnci žalobkyně umožnil dne 1. 7. 2026 do spisu nahlédnout. Zmocněnec žalobkyně si tehdy do svého mobilního telefonu ofotil všechny dokumenty ve spisu, jak se podává ze záznamu o nahlížení do spisu.
84. K odepření možnosti pořídit si opisy listin ze spisu došlo dne 2. 6. 2026, tj. po ústní maturitní zkoušce žalobkyně. Na průběh a hodnocení dané zkoušky tak nezákonnost při nahlížení do spisu ze dne 2. 6. 2026 nemohla mít jakýkoli vliv. K pochybení při nahlížení došlo až 2. 6. 2026 a důsledky tohoto pochybení byly odstraněny dne 1. 7. 2026 při novém nahlížení do spisu před žalovaným.
85. [Chyba zkoušející v přepočtu bodů a chyba v protokolu o výsledcích zkoušky] Ačkoli žalobkyně jako 2 chyby označuje chybu zkoušející v přepočtu bodů a chybu v protokolu o výsledcích zkoušky, jde ve skutečnosti o totožnou okolnost. V obou případech jde o to, že v protokolu o výsledcích zkoušky při stanovení výsledného počtu bodů za ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury nebylo zohledněno 1. a 2. vnitřní kritérium z hodnotících kritérii, jak o něm žalovaný pojednal na straně 10 svého rozhodnutí, na kterou odkazoval ze strany 7 u zmínky, že „hodnotitel nesprávně započetl body za ‚1. Analýza uměleckého textu“ do celkového součtu bodů‘ “. Žalovaný pak uvedl, že při striktním dodržení 1. a 2. vnitřního kritéria měla žalobkyně obdržet méně než 8 bodů. Za podstatné žalovaný však považoval to, že žalobkyně nedosáhla minimální hranice úspěšnosti, která činila 12 bodů, čímž uzavřel své úvahy o tom, že jím rozebírané chyby neměnily na tom, že žalobkyně u ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury neuspěla.
86. Blíže tuto problematiku soud vypořádal v části V.C tohoto rozsudku, na kterou odkazuje. Na tomto místě lze soud pouze opakuje svůj závěr, že při správné aplikaci 1. a 2. vnitřního kritéria z hodnotících kritérií měla být žalobkyně za ústní zkoušku hodnocena celkově 0 body, místo toho obdržela 8 bodů. Šlo tak o pochybení, v jehož důsledku bylo žalobkyni připsáno více bodů, než kolik měla při správné aplikaci hodnotících kritérií získat. Tím nemohla být poškozena.
87. [Chyba ve zveřejněných hodnotících kritériích] Žalovaný sice ve svém rozhodnutí zmínil, že podle něj trpí 2. vnitřní kritérium v rámci hodnotících kritérií písařskou chybou. Za podstatné žalovaný považoval to, že ani jím tvrzená písařská chyba v 2. vnitřním kritériu nic nemění na tom, že žalobkyně nedosáhla minimální hranice úspěšnosti, která činila 12 bodů.
88. [K souhrnu vad] Zabývat se tím, zda dílčí vady, které žalovaný zjistil a u nichž u každé zmínil, že neměla vliv na výsledek řízení, by mělo význam pouze tehdy, pokud by mezi těmito vadami mohla být nějaká logická návaznost spočívající např. v tom, že jedna vada by zesilovala dopad jiné. Jediná myslitelná souvislost by mohla být u chybného určení bodů za celou zkoušku v protokolu o výsledcích ústních zkoušek a u žalovaným (nesprávně) identifikované písařské chyby v 2. vnitřním kritériu hodnocení. U zbylých vad zde však žádná myslitelné provázání s jinou vadou nebylo, proto žalovanému nelze důvodně vytýkat, že se při neexistenci myslitelného provázání mezi zjištěnými vadami nezabýval otázkou, co chyby znamenají dohromady.
89. Ve vztahu k chybnému určení bodů a písařské chybě ve 2. vnitřním kritériu hodnocení, kde si jedině lze představit možnou návaznost vad, žalovaný ve svém rozhodnutí pojednal společně (na straně 7 svého rozhodnutí) a z jeho rozhodnutí lze seznat úvahy, že ani dohromady tyto vady neměly vliv na výsledek řízení. Jde o úvahy žalovaného, že dané vady (písařská chyba v 2. vnitřním kritériu a chybný počet bodů v protokolu společně s chybou hodnotitele v podobě zaznamenání tohoto nesprávného počtu bodů) nic nemění na tom, že žalobkyně nedosáhla minimální hranice úspěšnosti stanované na 12 bodů.
90. Poznamenat lze, že soud v 2. vnitřním kritériu hodnocení žádnou písařskou chybu, kterou dovozuje žalovaný, neshledal. Optikou tohoto hodnocení, nemá smysl se zabývat tím, zda neexistující písařská vada mohla mít s jinými zjištěnými vadami nějaký vliv. Nicméně i pokud by soud na věc hleděl pohledem hypotetického předpokladu, že v 2. vnitřním kritériu písařská chyba je (jde o hypotetický předpoklad, ve skutečnosti zde písařská chyba není), pak by stále platilo, že žalobkyně nedosáhla minimální hranice úspěšnosti stanované na 12 bodů. Aplikace 2. vnitřního kritéria nemůže nikdy vést ke zvýšení počtu bodů, nýbrž jen k jedné z následujících variant: ponechání získaného počtu bodů, nebo snížení získaného počtu bodů. Požadované hranice 12 bodů přitom žalobkyně nedosáhla.
91. Pochybení při nahlížení do spisu, k němuž došlo dne 2. 6. 2026 a které spočívalo v odepření možnosti pořízení opisů, nijak neovlivnilo samotný průběh ústní maturitní zkoušky ani její hodnocení. Důsledky tohoto pochybení byly odstraněny dne 1. 7. 2026 ještě v řízení před žalovaným. Nepřichází tedy v úvahu, že by se odstraněné důsledky vady mohly kumulativně sdružovat s jinou vadou. Své vyjádření ze dne 2. 7. 2026 žalobkyně skrze svého zmocněnce formulovala po pořízení fotokopií ze spisu, měla tedy možnost svou argumentaci ve vyjádření ze dne 2. 7. 2026 formulovat na podkladě pořízených fotokopií spisu.
92. Svou povahou je i pochybení spočívající ve nezveřejnění rozhodnutí o nabídce zkoušek, včetně formy a témat na veřejně přístupném místě ve škole natolik oddělené od oblastí, kterých se týkají jiné zjištěné vady žalovaným, že nebylo nutné, aby se žalovaný zmiňoval, co tyto vady znamenají dohromady, resp. že ani dohromady s nimi nemohly vést k jinému výsledku posouzení žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky žalobkyně.
V.F Odkaz na právní úpravu odvolacího řízení
93. Přestože § 183 odst. 1 školského zákona vylučuje užití správního řádu na rozhodování podle § 82 školského zákona, i zde se uplatní správní řád s ohledem na jeho § 180 odst. 1. K tomu viz body [31] až [34] usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, čj. 6 As 68/2012-47.
94. Podle § 180 odst. 1 správního řádu platí: Tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.
95. V otázkách, jejich řešení je nezbytné, se tedy při přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky uplatní správní řád. Soud konstatuje, že o nezbytné užití správního řádu půjde např. při úpravě účastníků, jejich zastupování, doručování, formy a náležitostí podání účastníků (viz bod [31] výše zmíněného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 68/201247), ale i ohledně písemné formy správního rozhodnutí a jeho náležitostí (§ 68 odst. 2 správního řádu) atd.
96. Úprava základního postupu v řízení o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky, včetně možných výroků, lhůt a určení toho, co má správní orgán v řízení zkoumat (tj. zda při zkoušce byly porušeny právní předpisy nebo se vyskytly jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky) je obsažena v § 82 školského zákona. Protože je v § 82 školského zákona řízení v základu upraveno, není ve smyslu § 180 odst. 1 správního řádu nezbytné užití právní úpravy odvolacího řízení ve správním řádu, a to ani § 89 odst. 2 správního řádu, na který poukázal žalovaný.
97. Žalovaný tudíž pochybil, když v úvodu svého rozhodnutí zmínil, že rozhodoval podle § 89 odst. 2 a § 90 odst. 5 správního řádu. Ust. § 90 odst. 5 správního řádu upravuje, za jakých okolností se má odvolání zamítnout a za jakých okolností se má odvoláním napadené rozhodnutí potvrdit. Odkaz na § 90 odst. 5 správního řádu nedává smysl též z toho důvodu, že určení, jak lze v řízení o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky rozhodnout, určuje přímo § 82 odst. 1 školského zákona (tj. výsledek zkoušky změnit či zrušit a nařídit opakování zkoušky nebo výsledek zkoušky potvrdit). Nemá tudíž smysl potvrzovat výsledek maturitní zkoušky (ani za pomoci analogie legis) podle § 90 odst. 5 správního řádu, neboť její výsledek se potvrzuje podle § 82 odst. 1 školského zákona.
98. Žalovaný dále v poučení zmínil, že podle 91 odst. 1 správního řádu proti jeho rozhodnutí není přípustné odvolání. Soud zmiňuje, že odvolání skutečně přípustné není. Ovšem není tomu tak s ohledem na § 91 odst. 1 správního řádu, nýbrž proto, že školský zákon s odvoláním proti tomuto rozhodnutí nikde nepočítá a ve smyslu § 180 odst. 1 správního řádu není odvolání proti takovému rozhodnutí nezbytné. K nepřípustnosti odvolání viz blíže bod [35] výše zmíněného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 68/2012-47.
99. Žalovaný tedy pochybil, když ve svém rozhodnutí odkazoval na § 89 odst. 2, § 90 odst. 5 a § 91 odst. 1 správního řádu. Šlo však o pochybení, které nemá reálný dopad do práv žalobkyně. Výrok o potvrzení výsledku zkoušky je výrok, který má oporu v § 82 odst. 1 školského zákona. U poučení o opravném prostředku bylo podstatné, že samotná informace o nepřípustnosti odvolání byla správná.
100. Skutečnost, že se na jednom místě odůvodnění rozhodnutí žalovaný označil za odvolací orgán a o žádosti na přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky se na jiném místě zmínil jako o odvolání, nemá nad rámec nesprávně užitého pojmosloví dopad do práv žalobkyně. Žalobkyně v dané souvislosti poukazuje na to, že žalovaný zmiňoval, co „v odvolání“ žalobkyně nerozporovala. Soud vyhodnotil, že ani zde nejde o nic jiného než nesprávně užitý termín „odvolání“. Je jasné, že žalovaný mínil žádost na přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky. Obsah tohoto podání je vždy stejný bez ohledu na to, že jej žalovaný nesprávně označil za odvolání.
VI. Závěr a náklady řízení
101. Na základě výše uvedených důvodů soud vyhodnotil, že žaloba je nedůvodná. Závěr žalovaného, který potvrdil výsledek ústní maturitní zkoušky žalobkyně z českého jazyka a literatury, ve světle uplatněných žalobních námitek obstál.
102. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který úspěšný byl, nevznikly náklady řízení, které by překračovaly jeho úřední činnost, soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 18. srpna 2026
Mgr. Bc. Petr Závadský v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: J. M.