Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 Ad 5/2026 - 21

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci

žalobkyně: PhDr. L. H.

Bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Romanem Vytejčkem

sídlem Jaromírova 531/9, Praha 2

žalovaný: Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Příbrami

sídlem nám. T. G. Masaryka 145, Příbram

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto:

Návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření se zamítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , (dále jen „“), domáhá, aby soud uložil žalované povinnost ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o její žádosti o podporu v nezaměstnanosti podané dne 21. 4. 2026.

2. Současně žalobkyně navrhla, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by žalované uložil do 3 dnů od doručení usnesení žalobkyni zálohově vyplatit podporu v nezaměstnanosti podle , o zaměstnanosti, a to nejméně ve výši odpovídající náhradnímu výpočtu podle , případně písm. c) zákona o zaměstnanosti, za období ode dne 18. 4. 2026 do dne vydání tohoto usnesení, a dále aby takto stanovenou zálohu vyplácel měsíčně pozadu až do pravomocného rozhodnutí o žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti.

3. Nebude-li soud považovat přímé uložení zálohové výplaty za možné, žalobkyně alternativně navrhla, aby soud předběžným opatřením uložil žalovanému, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení vyřídil žádost žalobkyně ze dne 9. 7. 2026 o zálohovou výplatu podpory v nezaměstnanosti podle § 53 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, případně aby ve stejné lhůtě vydal procesně odpovídající rozhodnutí nebo jiné opatření, z něhož bude zřejmé, zda a z jakého důvodu žalobkyni zálohovou výplatu poskytuje, či neposkytuje.

4. Žalobkyně uvedla, že její pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru podle , , doručeným zaměstnavateli dne 17. 4. 2026. Důvodem bylo nevyplácení mzdy nebo náhrady mzdy v situaci, kdy zaměstnavatel žalobkyni práci ve sjednaném rozsahu nepřiděloval. Následně dne 21. 4. 2026 žalobkyně podala žádost o podporu v nezaměstnanosti. Jelikož žalovaný o její žádosti nerozhodl, obrátila se dne 8. 6. 2026 na Ministerstvo práce a sociálních věcí s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti podle , . Dne 9. 7. 2026 požádala žalobkyně o zálohovou výplatu podpory podle zákona o zaměstnanosti, a to alespoň ve výši odpovídající náhradnímu výpočtu podle téhož zákona. Dne 13. 7. 2026 se obrátila na MPSV s žádostí o sdělení, které opatření proti nečinnosti bylo přijato. Téhož dne žalovaný namísto vydání rozhodnutí přerušil řízení do 30. 11. 2026. Žalobkyně je přitom bez podpory již od dubna 2026, přičemž nepobírá žádnou jinou sociální dávku a je fakticky odkázána na pomoc rodičů. Předběžné opatření je proto v této věci klíčové, neboť samotná žaloba proti nečinnosti může vést nejvýše k uložení povinnosti vydat rozhodnutí, neodvrací však bezprostřední újmu hrozící žalobkyni. Navržená zálohová výplata přitom není libovolným plněním, ale zákona o zaměstnanosti výslovně počítá se zálohovou výplatou podpory a jejím následným zúčtováním v odůvodněných případech. Žalobkyně navrhuje zálohu nejméně ve výši odpovídající náhradnímu výpočtu podle zákona o zaměstnanosti sloužícího pro situace, kdy uchazeč bez svého zavinění nemůže osvědčit průměrný čistý měsíční výdělek nebo jej nelze stanovit.

5. Žalovaná s vydáním předběžného opatření nesouhlasí, neboť žalobkyně může požádat úřad práce o dávku státní sociální pomoci podle , o státní sociální pomoci. Tato dávka je určena na úhradu základních životních potřeb osoby (členů domácnosti) na úrovni zabezpečující její základní životní potřeby, náklady na bydlení a řádnou výchovu nezaopatřených dětí.

6. Dne 13. 8. 2026 bylo soudu doručeno podání žalobkyně Doplnění žaloby a návrhu na předběžné opatření. K podání žalobkyně přiložila usnesení MPSV ze dne 12. 8. 2026, č. j. MPSV-2026/156704-401/4, kterým nebylo vyhověno její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle . V doplnění návrhu na předběžné opatření žalobkyně uvedla, že rozhodnutí MPSV potvrzuje naléhavost navrhovaného předběžného opatření. Žalobkyně nadále zůstává bez rozhodnutí o podpoře a bez jakékoliv zálohové výplaty, přičemž nadřízený správní orgán již výslovně odmítl učinit opatření proti nečinnosti. Soudní předběžná ochrana je proto jediným prostředkem, který může žalobkyni poskytnout reálně účinnou a včasnou ochranu před další vážnou újmou.

7. Podle , byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.

8. Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozíli pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je především třeba v souladu s ustálenou judikaturou trvat na tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. Takovou újmou se rozumí zejména „zásah do právní sféry účastníka, [který] představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv“ (viz usnesení NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. -37, č. 910/2006 Sb. NSS, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. ). Tvrzená újma se zásadně musí týkat přímo právní sféry navrhovatele předběžného opatření, nikoliv sféry třetí osoby.

9. Při rozhodování o předběžném opatření podle soud vychází v první řadě z tvrzení žalobce, které je povinen i osvědčit, tj. podložit je listinami či jinými podklady, na jejichž základě může soud tvrzené skutečnosti ověřit. Povinnost osvědčit tvrzení neznamená povinnost takové tvrzení prokázat, neboť před rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření soud neprovádí dokazování. Osvědčení tvrzení se proto zakládá na žalobcem předložených listinách a tom, zda se na základě obsahu těchto listin jeví tvrzení jako pravděpodobná, byť nemusí jít o praktickou jistotu. Neosvědčení v návrhu uvedených tvrzení však má tytéž důsledky jako neunesení důkazního břemene, následkem čehož je zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Na splnění povinnosti tvrzení a povinnosti tato tvrzení osvědčit je třeba beze zbytku trvat. Je tomu tak proto, že nařízením předběžného opatření může být zasaženo do právní sféry jiných osob či narušen veřejný zájem.

10. Žalobkyně spatřuje hrozící újmu v tom, že po dobu několika měsíců nedostává dávku určenou k bezprostřednímu překlenutí výpadku příjmu po skončení zaměstnání. Žalobkyně tvrdí, že nepobírá žádnou jinou sociální dávku a je fakticky odkázána na finanční pomoc rodičů. Má nezletilého syna, jemuž náleží výživné. Výživné na nezletilé dítě je určeno k úhradě potřeb dítěte, nikoliv k úhradě vlastních životních nákladů žalobkyně. Nelze spravedlivě požadovat, aby náklady zákonné sociální ochrany místo státu nesli rodiče žalobkyně nebo aby žalobkyně byla nucena zasahovat do prostředků určených jejímu synovi. Vážná újma proto nespočívá pouze v délce řízení. Spočívá v tom, že žalobkyně po dobu několika měsíců nedostává dávku určenou k bezprostřednímu překlenutí výpadku příjmu po skončení zaměstnání. K vymezení vážné újmy žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2010, č. j. -304, podle něhož vážnou újmou je takové narušení právní sféry účastníka, které po něm nelze spravedlivě požadovat snášet ani dočasně. Podle žalobkyně je přitom třeba odlišit případy, v nichž jsou základní potřeby účastníka průběžně zajištěny jinou sociální dávkou. V rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2008, č. j. -68, bylo přitom zamítnutí předběžného opatření v dávkové věci spojeno právě s tím, že výživa a základní potřeby byly průběžně zajišťovány poskytovanou dávkou sociální péče. V nyní projednávané věci je situace opačná, protože žalobkyně žádnou jinou sociální dávku nepobírá. Nebude-li předběžné opatření vydáno, bude žalobkyně i nadále ponechána bez jakéhokoliv plnění v situaci, kdy zákon výslovně připouští zálohovou výplatu s následným zúčtováním. Právě v tom spočívá bezprostřední a vážná újma, kterou nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat snášet.

11. Soud předně uvádí, že žalobkyně tvrzenou újmu nijak neosvědčila.y přiložené k žalobě směřují k prokázání nečinnosti správních orgánů a vyčerpání prostředků ochrany proti ní, neprokazují ovšem rodinnou situaci žalobkyně, a zejména její majetkové poměry, na nichž zakládá tvrzenou hrozbu újmy. Soud tak nemohl posoudit pravděpodobnost žalobkyní předložených tvrzení, na jejichž základě by o návrhu na předběžné opatření rozhodl. Ze samotného vyjádření žalobkyně dále neplyne, že by byla ponechána zcela bez prostředků, a hrozila by jí proto například ztráta bydlení či jiná hrozba vážné újmy, jak je definována výše (viz bod 8). Pomine-li soud, že žalobkyně soudu nijak neozřejmila svoji celkovou majetkovou situaci (tedy např. jaké jsou její zůstatky na bankovních účtech, movitý či nemovitý majetek, náklady na živobytí a bydlení, náklady související s péčí o dítě atd.), zdůrazňuje současně, že žalobkyně nutně zcela bez prostředků zůstat nemusí. Soud souhlasí s žalovaným, že pro zajištění základních potřeb osoby a členů její domácnosti slouží dávka státní sociální pomoci ve smyslu , o jejíž výplatu si žalobkyně do doby rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti může požádat. Žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření sice uvedla, že dávku státní sociální pomoci nepobírá. Neupřesnila však, zda o ni vůbec požádala, případně jaký byl výsledek řízení o takové žádosti.

12. Pokud soud pomine, že žalobkyně neosvědčila hrozící újmu, nemohl by ani tak předběžným opatřením žalovanému uložit, aby jí podporu v nezaměstnanosti formou záloh v jí požadovaném rozsahu vyplatil, a to z následujících důvodů.

13. Podle § 42 odst. 1 zákona o zaměstnanosti podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání písemné žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

14. Zálohová výplata podpory v nezaměstnanosti je upravena § 53 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, podle kterého podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci jsou splatné po nabytí právní moci rozhodnutí o jejich přiznání pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci. V odůvodněných případech mohou být vyplaceny zálohově a při další splátce zúčtovány.

15. Jak uvádí komentářová literatura, ze zařazení zálohové výplaty v § 53 odst. 2 zákona o zaměstnanosti nelze bez dalšího dovozovat, že by záloha prolomila základní pravidlo splatnosti podpory po nabytí právní moci rozhodnutí o jejím přiznání. O jejich vyplácení se nevydává samostatné správní rozhodnutí, ale jde o neformální postup úřadu práce založený na individuálním posouzení konkrétní situace. Záloha tak v rozporu s vnímáním žalobkyně neslouží k překlenutí období, kdy o nároku na podporu v nezaměstnanosti a její výši nebylo pravomocně rozhodnuto, ale představuje odchylku od běžného režimu výplaty podpory pozadu za měsíční období. Umožňuje, aby byla v odůvodněném případě vyplacena částka podpory před běžným výplatním termínem (blíže viz Stádník, J., Horká, A., Kieler, J., Štefko, M. a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2026).

16. Ze znění návrhu žalobkyně, konkrétně části požadující, aby soud uložil žalovanému zálohově vyplatit žalobkyni podporu v nezaměstnanosti „za období ode dne 18. 4. 2026 do dne vydání tohoto usnesení, a dále aby takto stanovenou zálohu vyplácel měsíčně pozadu až do pravomocného rozhodnutí o žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti“ je zřejmé, že vzhledem k výše uvedenému se žalobkyně nedožaduje zálohové výplaty podpory v nezaměstnanosti, nýbrž standartního vyplácení této podpory. Přitom zároveň požaduje, aby soud rozhodl i o její minimální výši (viz bod 2). V zásadě tedy navrhuje, aby soud vydáním předběžného opatření nahrazoval rozhodnutí žalovaného, který je v těchto otázkách k rozhodnutí příslušný (srov. usnesení NSS ze dne 12. 10. 2023, č. j. -95, bod 8). Otázka nároku žalobkyně na podporu v nezaměstnanosti a její výše je přitom předmětem rozhodnutí žalovaného ve věci samé. Účelem soudního řízení v této věci je poskytnout žalobkyni ochranu proti nečinnosti žalovaného, pokud soud dojde k závěru, že ten skutečně nečinný je.

17. Obsahu alternativního návrhu na vydání předběžného opatření soud rozumí jako návrhu žalobkyně na podání další žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, tentokrát ve vztahu k žádosti ze dne 9. 7. 2026 o bezodkladnou zálohovou výplatu podpory v nezaměstnanosti. Jak soud uvádí výše, zálohová výplata podpory v nezaměstnanosti je výplatou již pravomocným rozhodnutím přiznané podpory, pouze v jiném režimu. K její výplatě tak dochází již na základě existujícího právního vztahu. Nevydává se o ní samostatné správní rozhodnutí, ale jde pouze o neformální postup úřadu práce, který v odůvodněných případech může rozhodnout o výplatě podpory před její splatností, načež při další splátce dochází k jejímu zúčtování. I pokud by žalobkyně trvala na posouzení alternativního návrhu jakožto další žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, soud by jí z těchto důvodů musel podle jako nepřípustnou odmítnout.

18. Jelikož dospěl soud k závěru, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření, návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítl.

19. Závěrem považuje soud za nezbytné zdůraznit, že toto usnesení nijak nepředjímá jeho rozhodnutí o věci samé.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [ ].

Praha 18. srpna 2026

Mgr. Ing. Lenka Bursíková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.