Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
52 A 8/2026 - 19.pdf
PDF · 0 B
No categories available
52 A 8/2026 - 19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Hanou Janotovou ve věci
žalobce: X. X., nar. X
státní příslušnost X.
zastoupený advokátem Mgr. Matějem Šedivým
sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1
proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie
se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2026, č. j. CPR-15762-2/ČJ-2026-930310-V230
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Hlídka Odboru cizinecké policie Praha, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort provedla dne 17. 3. 2026 pobytovou kontrolu na adrese stavby v Praze. Na místě se nacházel žalobce, který předložil uzbecký pas, v němž měl poslední vstupní razítko ze dne 3. 10. 2025 z Rakouska a vízový štítek Slovenské republiky platný do 17. 1. 2026. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum ani povolení k pobytu, které by jej opravňovaly k pobytu na území České republiky. Vzniklo tudíž podezření, že je na území ČR neoprávněně, přičemž zároveň vykonává pracovní činnost jako dělník na stavbě, ačkoliv nemá povolení k zaměstnání. Žalobce byl proto hlídkou podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. , o Policii České republiky, zajištěn.
2. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2026, č. j. KRPA-91986-14/ČJ-2026-000022-SV, uložil správní orgán I. stupně žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“) a stanovil dobu zákazu vstupu na území členských států EU a smluvních států v délce jednoho roku s tím, že žalobce je do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí povinen vycestovat z území Evropské unie a smluvních států do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme.
3. Správní orgán I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci bylo uděleno slovenské vízum, jehož platnost vypršela dne 17. 1. 2026. Na území ČR žalobce přicestoval dne 5. 10. 2025 za účelem práce. Ode dne 18. 1. 2026 do dne 17. 3. 2026, kdy jej zajistila policejní hlídka, zde pobýval bez oprávnění k pobytu. Prvostupňový správní orgán posoudil, zda důsledek rozhodnutí není nepřiměřený z hlediska zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života. Takový nepřiměřený dopad neshledal. Žalobce k ČR nemá žádné vazby, pobýval zde sám, nemá zde žádný majetek. V Uzbekistánu mu žádné nebezpečí nehrozí. Jedná se pro něho o bezpečnou zemi. Dobu zákazu vstupu na území členských států EU a smluvních států v délce trvání jednoho roku správní orgán I. stupně stanovil s přihlédnutím k době trvání žalobcova neoprávněného pobytu, skutečnosti, že žalobce v ČR nemá zdravotní pojištění a neohlásil svou adresu. A dále s přihlédnutím k tomu, že úmyslně zneužil slovenské vízum, aby přicestoval do ČR za účelem práce
4. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Uvedl, že sám motivoval zahájení správního řízení tím, že se dostavil na pracoviště správního orgánu k řešení pobytové situace. Jeho nelegální pobyt na území ČR byl relativně krátký. Jiných protiprávností se na území ČR nedopustil. Má v úmyslu ČR opustit a vycestovat do domovského státu. Dobu zákazu vstupu na území EU a smluvních států pokládá za nepřiměřeně dlouhou; za odpovídající by považoval dobu poloviční.
5. Žalovaný k odvolání změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně pouze tak, že žalobce je do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí povinen vycestovat z území Evropské unie a smluvních států do Uzbekistánu nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Žaloba a vyjádření žalovaného
6. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. (V rozporu se skutečným obsahem jeho odvolání – pozn. soudu) uvádí, že se v odvolacím řízení bránil tím, že po vzniku protiprávního stavu nenašel odvahu k řešení své pobytové situace, a tudíž protiprávní stav udržoval do svého zadržení.
7. Namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , resp. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a vůči žalobci působí nepřiměřeně tvrdě. Žalovaný totiž adekvátně nezohlednil, že se jedná o žalobcovo první porušení zákona, tedy o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce od počátku správního řízení spolupracoval. Dobu zákazu vstupu na území EU a smluvních států pokládá žalobce za nepřiměřeně dlouhou; za odpovídající by považoval dobu poloviční (6 měsíců).
8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Správní orgány obou stupňů řádně zjistily skutkový stav. Vyhoštění je zákonné a přiměřené. Žalobce na území ČR pobýval neoprávněně a nebyl zjištěn výjimečný důvod odůvodňující upuštění od vyhoštění. Správní orgány vycházely z individuálních okolností žalobcova případu. Těm odpovídá doba zákazu vstupu v délce trvání jednoho roku. Žalobce v odvolání ani v žalobě neuvedl žádnou konkrétní argumentaci svědčící o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí.
Posouzení věci soudem
9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , „s. ř. s. “), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
10. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaný výslovně sdělil, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
11. Soud zvažoval, zda podaná žaloba vůbec obsahuje nějaký projednatelný žalobní bod. Uplatněná stručná (to není nutně na škodu) argumentace je totiž nanejvýš obecná a šablonovitá. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobce text téhož znění v případě žalob různých cizinců užívá opakovaně, aniž by jej byť náznakem přizpůsoboval individuálním okolnostem toho kterého žalobce (viz z poslední doby kupř. žaloba posuzovaná u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 29 A 12/2026 ). Nejinak je tomu v případě textu odvolání. Důsledkem toho v nynější věci je, že žalobce v odvolání zcela v rozporu se skutkovými okolnostmi nynější věci uvedl, že sám motivoval zahájení správního řízení tím, že se dostavil na pracoviště správního orgánu k řešení pobytové situace. To neodpovídá realitě. Žalobce byl zadržen při práci na stavbě policejní hlídkou. Stejně tako text žaloby byl i text odvolání zjevně bez odpovídajícího uzpůsobení převzat z jiného případu jiného cizince, jehož zastupoval týž právní zástupce.
12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je ještě věcně projednatelná. Obecně uplatněným námitkám pak nicméně odpovídá rovněž obecné odůvodnění ze strany soudu, který nemůže za žalobce jeho argumentaci domýšlet.
13. Žaloba není důvodná.
14. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.
15. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.
16. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.
17. Soud konstatuje, že bylo prokázáno, že žalobce od 18. 1. 2026 do dne 17. 3. 2026 pobýval v Česku bez oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Tím naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. To žalobce ostatně ani nerozporuje. Uvádí sice, že správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu , tedy nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ani však nenaznačuje čím měly uvedené ustanovení porušit, co konkrétně nebylo zjištěno. Soud proto ve shodné míře obecnosti konstatuje, že § 3 správního řádu porušen nebyl.
18. Otázkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života vyhošťovaného cizince se správní orgány výslovně zabývaly. Ani v tomto ohledu žalobce neuvádí, že by některá skutková okolnost nebyla zjištěna či byla zjištěna nesprávně. V tomto ohledu tak napadené rozhodnutí nepřiměřeně tvrdé není.
19. Těžiště stručné žaloby spočívá v tvrzení, že žalovaný nesprávně posoudil přiměřenost délky žalobcova zákazu vstupu na území členských a smluvních států.
20. Dle konstantní judikatury NSS nemá rozhodnutí o správním vyhoštění sankční povahu; jedná se toliko o správní opatření, kterým stát vyjadřuje svůj zájem na tom, aby se dotčený cizinec na jeho území nezdržoval. Dle této judikatury navíc § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců při naplnění podmínek pro vyhoštění neposkytuje správním orgánům žádný prostor pro uvážení, zda cizinci správní vyhoštění uložit či nikoli (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2018 č.j. 2 Azs 289/2017 -31). V daném případě přitom zjevně došlo k naplnění zákonných podmínek pro uložení správního vyhoštění. Za této situace byl správní orgán povinen správní vyhoštění žalobci uložit. Co do formy proto uložené opatření odpovídá zjištěném skutkovému stavu a je zcela v souladu se zákonem.
21. Je na uvážení správního orgánu, jak dlouhou dobu, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, pro správní vyhoštění zvolí. Posouzení této otázky podléhá jen omezenému soudnímu přezkumu; soud pouze zkoumá, zda posouzení správních orgánů nebylo excesivní či svévolné a zda bylo dostatečně odůvodněno (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č.j. 5 A 139/2002 -46 nebo rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2016, č.j. 10 Azs 181/2016 -41).
22. Zbývá tedy posoudit otázku, zda při stanovení délky zákazu vstupu na území členských a smluvních států správní orgány v žalobcově případě nepřekročily meze správního uvážení. Soud shledal, že žalovaný v rámci správního uvážení vzal do úvahy všechny relevantní skutečnosti a svou úvahu dostatečně odůvodnil. Soud má za to, že uložený zákaz vstupu v délce 1 roku je vzhledem k okolnostem daného případu přiměřený, není nijak excesivní. Žalobce se dopustil protiprávního jednání spočívajícího v nelegálním pobytu na území Česka, pro které může cizinci správní orgán uložit zákaz vstupu na území členských a smluvních států v délce až pěti let. Oba správní orgány přitom zohlednily jak polehčující okolnosti, tedy že žalobce po dobu správního řízení spolupracoval a že se jednalo o jeho první zjištěné protiprávní jednání, tak okolnosti přitěžující, tedy délku nelegálního pobytu, skutečnost, že zde neoprávněně vykonával práci a že jeho neoprávněný pobyt byl odhalen až kontrolní činností policie, nikoliv z žalobcovy iniciativy řešit svou pobytovou situaci.
23. S ohledem na povahu porušení zákona o pobytu cizinců bylo žalobci uloženo správního vyhoštění s dobou zákazu vstupu na území členských a smluvních států na 1 rok. To se s ohledem na všechny okolnosti daného případu jeví jako adekvátní. Skutečnost, že žalobcovo protiprávní jednání bylo odhaleno náhodně kontrolní činností prvostupňového orgánu, hovoří v jeho neprospěch. Skutečnost, že žalobce následně se správním orgánem spolupracoval, není při posouzení délky uložené doby správního vyhoštění výrazně polehčující (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č.j. 2 A 40/2025 -15). Jednalo se sice o prvotní pochybení žalobce, nelze však přehlížet, že šlo o vědomé porušování právních předpisů. Samotná okolnost, že se žalobce tohoto pochybení dopustil poprvé, proto nemůže být přeceňována (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026 č.j. 5 Azs 225/2025 -22). Maximální doba, na kterou bylo ze zákona možno uložit správní vyhoštění v daném případě činí pět let. Dobu správního vyhoštění o délce jedné pětiny z maximální možné doby soud považuje za odpovídající danému případu a je rovněž v mezích současné judikatury v obdobných případech. Námitka týkající se nepřiměřenosti délky uloženého správního vyhoštění tak není důvodná.
Závěr a náklady řízení
24. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ji tudíž zamítl.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 18. srpna 2026
Hana Janotová
samosoudkyně