Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 34/2025 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 34/2025 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: A. R., nar. X
bytem X
zastoupené Mgr. Michalem Zbožínkem, advokátem
se sídlem Sokolská 7, Olomouc
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X
t a k t o :
I. Rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Michala Zbožínka, advokáta se sídlem Sokolská 7, Olomouc.
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně brojila žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně ze dne 13. 11. 2014 proti rozhodnutí žalované č. II ze dne 29.7.2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím žalované bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), byla žalobkyni uložena povinnost vrátit žalované přeplatek v částce 725 654,- Kč, který vznikl za období od 24. 8. 2020 do 13. 4. 2025 na invalidním důchodu vypláceném pro paní R. A., nar. X, bytem X, (dále také „dcera žalobkyně“ nebo „poživatelka důchodu“), a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí a dále s odkazem na stejné ustanovení a ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 469/2020 Sb. byla žalobkyni uložena povinnost vrátit žalované přeplatek na jednorázovém příspěvku v částce 5 000,- Kč ve stejné lhůtě.
II. Napadené rozhodnutí
3. Žalovaná úvodem poukázala na ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. Podle § 3 odst. 5 zákona č. 469/2020 Sb. má orgán sociálního zabezpečení, který jednorázový příspěvek vyplatil, nárok na vrácení příspěvku, byl-li příspěvek vyplacen neprávem. Při vymáhání neprávem vyplaceného příspěvku se postupuje obdobně jako při vymáhání neprávem vyplaceného důchodu.
4. Žalovaná poukázala na předcházející rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu ze dne 29. 7. 2025 a jeho podklad, jímž byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 19. 3. 2025, podle něhož dcera žalobkyně nebyla nikdy invalidní.
5. Pro vznik odpovědnosti za přeplatek na dávce důchodového pojištění podle ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. se vyžaduje existence protiprávního stavu, škodlivého následku a příčinné souvislosti mezi protiprávním stavem a škodlivým následkem. V případě žalobkyně byl protiprávní stav vyvolán výplatou invalidního důchodu, který nenáležel a výplatou jednorázového příspěvku k tomuto důchodu, který také nenáležel. Škodlivým následkem je vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění, který je v předmětné věci tvořen splátkami invalidního důchodu vyplacenými za období od 24. 8. 2020 do 13. 4. 2025 ve výši 725 654 Kč a jednorázovým příspěvkem k důchodu ve výši 5 000 Kč. Kdyby tedy nedošlo k nezákonnému pobírání invalidního důchodu, nevznikl by na vypláceném důchodu předmětný přeplatek (příčinná souvislost). Odpovědnost za přeplatek podle ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je objektivní a nezávisí na zavinění příjemkyně důchodu.
6. K námitkám žalovaná jen obecně uvedla, že náležitosti rozhodnutí ve správním řízení stanoví § 68 správního řádu. Z výroku napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá předmět řízení, kterým byl přeplatek na invalidním důchodu, právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno i jednoznačné označení účastníka řízení. Napadené rozhodnutí obsahuje jak důvody výroku a podklady pro vydání rozhodnutí, tak úvahy, kterými se žalovaná řídila při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a je proto dostatečně srozumitelné a řádně odůvodněné.
7. Vzhledem k uvedeným důvodům žalovaná námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí o uložení povinnosti za přeplatek na invalidním důchodu její dcery potvrdila jako zákonné a správné.
III. Žaloba
8. V žalobě se uvádí, že dcera žalobkyně byla opakovaně podrobena znaleckému zkoumání jejího duševního stavu v rámci rozhodování Okresního soudu v Prostějově o omezení její způsobilosti k právnímu jednání. Konkrétně se jednalo o rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 10. 2000, č. j. Nc 671/2000-22, rozsudek téhož soudu ze dne 25. 4. 2016, č.j. 0P 389/2000-118 a rozsudek ze dne 16. 7. 2019, č. j. 0P 389/2000-166. Závěry všech těchto rozsudků, resp. posudků k nim vypracovaným dosud zněly tak, že posuzovaná mentálně odpovídá malému dítěti. Tento stav byl také důvodem pro přiznání invalidního důchodu. V opatrovnickém řízení nebylo nikdy rozhodnuto jinak, než že je dcera žalobkyně omezena ve způsobilosti k právnímu jednání v maximální míře. Takto bylo rozhodnuto opakovaně v rámci pravidelného přezkumu. I s ohledem na tento stav bylo podle žalobkyně třeba zkoumat, jaký byl zdravotní stav dcery žalobkyně jako poživatelky invalidního důchodu, tento její stav objektivizovat konkrétními zjištěními a opřít o konkrétní důkazy, které je třeba náležitě hodnotit.
9. Napadené rozhodnutí se však opírá pouze o blíže neurčenou lékařskou prohlídku, aniž by bylo dále uvedeno, jak závěry této prohlídky žalovaná hodnotila a jaké z ní učinil konkrétní zjištění odůvodňující závěr, že dcera žalobkyně nebyla v rozhodném období invalidní.
10. Co se týká posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 19. 3. 2025, podle nějž dcera žalobkyně nebyla nikdy invalidní, žalobkyně tento posudek nepovažuje za správný a bezvadný. Posudková lékařka v tomto posudku pouze konstatuje v podstatě znalecký posudek vypracovaný v jiném řízení a podle závěru posudkové lékařky „Zdravotní stav je doložen znaleckými posudky z psychiatrie a psychologie, které byly vypracovány na žádost Policie ČR“. K tomuto je třeba uvést, že trestní řízení, ve kterém byl znalecký posudek vypracován stále probíhá, a to ve fázi vyšetřování, kdy proti žalobkyni a její dceři posuzované A. R. bylo zahájeno trestní stíhání. O vině ani jedné z obviněných však dosud nebylo rozhodnuto. Navíc znalkyně ve znaleckém posudku vyžádaném Policií ČR rovněž neprovedly vyšetření posuzované, ale vycházely výhradně z údajů z trestního spisu v podobě kamerových záznamů, případně komunikace osob, které s posuzovanou nebyly doposud přesvědčivě ztotožněny. Tyto znalecké závěry pak částečně mimo výše uvedeného vycházejí i z procesně nepoužitelných důkazů v podobě podání vysvětlení osob, které měly s dcerou žalobkyně přijít do kontaktu.
11. Pokud jde o znalecké posudky dříve vypracované v rámci opatrovnického řízení ve věci posuzované vedené u Okresního soudu v Prostějově, pak ty nejsou v posudku vypracovaném Institutem posuzování zdravotního stav pro účely rozhodnutí žalované zmíněny vůbec. Je nutno zmínit, že posuzovaná byla již v dětství pro její zdravotní stav osvobozena od povinné školní docházky, a to rozhodnutím Okresního národního výboru v Prostějově ze dne 6. 3. 1989, č.j. škol.28/89 PS T, opakovaně byla podrobena znaleckým zkoumáním stále se stejným závěrem, a to až do doby znaleckého zkoumání v její trestní věci.
12. Podle žalobkyně si lze jen těžko představit, že by posuzovaná její zdravotní stav prakticky celý její život pouze předstírala, když navíc v souvislosti s ním dříve nepobírala žádné dávky. Tyto okolnosti zmiňuje žalobkyně i v souvislosti s tím, že žalovaná se v dosavadních rozhodnutích nijak nevypořádala ani s okolností, že pokud dosud dcera žalobkyně či žalobkyně pobírala jakékoliv dávky, pak nikoliv na základě jí dodaných dokladů či posudků, ale na základě posudků vydaných v jiných řízeních či lékaři, na které nemohla mít jakýkoliv vliv. V rozporu s posudkem vypracovaným pro účely žalované, resp. se znaleckým posudkem vypracovaným v trestním řízení je pak i závěr o tom, že posuzovaná běžně komunikuje je i zpráva MUDr. P. ze dne 5. 1. 2016, podle které je u A. R. přítomna oboustranná ztráta sluchu, kdy nereaguje ani při nejvyšších možných hladinách zvuku. Skutkové závěry žalované jsou podle žalobkyně nesprávné a je namístě dokazování v tomto směru doplnit o znalecký posudek k posouzení skutečného zdravotního stavu A. R., který případně navrhuje, a který nebude pouze mechanicky přebírat hodnocení z jiných řízení.
IV. Vyjádření žalované
13. Ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2025 žalovaná uvedla, že dcera žalobkyně uplatnila dne 26. 2. 2001 žádost o invalidní důchod z mládí. Podle přiloženého záznamu o jednání ze dne 24. 4. 2001 byla shledána invalidní podle ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o důchodovém zabezpečení, pro oligofrenii v pásmu idiocie, trpící od narození. Rozhodnutím žalované ze dne 22. 6. 2001 č. j. X, byl dceři žalobkyně přiznán invalidní důchod. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 1. 2001, č. j. P 389/2000-27 byla opatrovníkem ustanovena žalobkyně, k jejímž rukám byl důchod vyplácen.
14. Podnětem k vydání napadeného rozhodnutí bylo podání Policie ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Prostějov, oddělení obecné kriminality (dále jen „Policie ČR Prostějov“), č. j. KRPM-37235-143/TČ-2024-141271 ze dne 22. 11. 2024, označené jako „Žádost o vyčíslení způsobené škody a potvrzení poučení poškozeného“. Tamním útvarem bylo vedeno trestní řízení proti žalobkyni a její dceři pro zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se dopustily tím, že v úmyslu dosáhnout neoprávněného přiznání sociálních dávek úmyslně předstíraly, že dcera žalobkyně již od dětství trpí závažnou duševní poruchou, kdy na základě vystavených znaleckých posudků jejího zdravotního stavu podaly žádosti o přiznání invalidního důchodu, příspěvku na bezmocnost, příspěvek na péči ve stupni závislosti II., IV., a příspěvek na mobilitu.
15. Na základě žádosti Policie ČR byla nařízení mimořádná kontrolní lékařská prohlídka, v jejímž rámci Institut vydal posudek dne 19. 3. 2025, podle něhož žalobkyně nebyla uznána invalidní ve smyslu § 39 ZDP. Žalovaná ocitovala části tohoto posudku. Co se týče postižení zdravotního stavu, kterým má žalobkyně trpět od narození, žalovaná odkazuje na usnesení Policie ČR v Prostějově ze dne 17. 1. 2025, č. j. KRPM-37235-184/TČ-2024-141271, které je součástí spisové dokumentace žalobkyně, jehož odůvodnění zcela jednoznačně vyvrací veškeré námitky žalobkyně. Jeho rozsáhlé a důsledné šetření, výslechy svědků, kamerové záznamy mapující činnost žalobkyně v jejích aktivitách včetně finančních a trestních, jasně prokazují, že by se jich žalobkyně nemohla dopouštět, pokud by trpěla tak závažným zdravotním postižením, jak po celou dobu pobírání invalidního důchodu tvrdila.
16. Jak žalovaná výše uvedla, v projednávaném případě byl Institutem posuzování zdravotního stavu II. instance vypracován posudek dne 19. 3. 2025, který vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných nálezů, které jsou součástí zdravotní dokumentace žalobkyně. Proto podle názoru žalované posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi zásadně podpořenými nezpochybnitelnými výsledky šetření Policie ČR v Prostějově.
17. S ohledem na námitky žalovaná navrhuje důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního.
V. Posouzení věci krajským soudem
18. Krajský soud zjistil, že žaloba je přípustná ve smyslu ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a byla podána včas.
19. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalované srozumitelné a přezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Dospěl k závěru, že tomu tak není, a to z následujících důvodů.
20. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o námitkách proti svému prvostupňového rozhodnutí. Věcně šlo o přeplatek na invalidním důchodu, jehož byla žalobkyně příjemkyní, ale poživatelkou invalidního důchodu byla její dcera. Žalovaná vydala nejprve rozhodnutí č. I. o odnětí invalidního důchodu ode dne 14. 4. 2025 ve vztahu k poživatelce invalidního důchodu. Poté se prvostupňovým rozhodnutím č. II o přeplatku na invalidním důchodu obrátila proti žalobkyni, coby příjemkyni invalidního důchodu s tím, že vyčíslila přeplatek na invalidním důchodu pouze za období od 24. 8. 2020 do 13. 4. 2025, tedy pět let nazpět od data, od něhož byl pro futuro invalidní důchod odňat. V námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí (rozhodnutí č. II) žalobkyně především namítala, že prvostupňové rozhodnutí nesplňuje náležitosti dle § 68 správního řádu, a to především v tom, že z tohoto rozhodnutí nevyplývá, o jakou mimořádnou kontrolní prohlídku zdravotního stavu se mělo jednat. Žalobkyně poukázala na závěry všech dřívějších posudků týkajících se otázky svéprávnosti dcery žalobkyně. Žalobkyně tedy rozporovala podklady pro závěr, že žalobkyně nebyla nikdy invalidní.
21. Právní rámec rozhodování o námitkách jako specifickém druhu opravného prostředku v řízení ve věcech důchodového pojištění je upraven v ustanovení § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 88 odst. 4 tohoto zákona platí, závisí-li rozhodnutí o námitkách na posouzení zdravotního stavu (§ 8 odst. 7), prodlužují se lhůty podle věty první o 60 dnů. Orgán sociálního zabezpečení přezkoumává rozhodnutí, proti němuž byly podány námitky, v plném rozsahu; není přitom vázán podanými námitkami.“
22. Podle ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že „Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí, vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu dosažení 26. roku věku nezaopatřeného dítěte. Plátce důchodu má dále nárok na vrácení těch vyplacených částek vdovského nebo vdoveckého důchodu, které nenáležely z důvodu zpětného přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně dítěti, o které vdova nebo vdovec pečovali a které se z důvodu tohoto zpětného přiznání tohoto důchodu nepovažuje za nezaopatřené dítě. Plátce důchodu má dále nárok na vrácení těch částek vdovského nebo vdoveckého důchodu nebo sirotčího důchodu, které byly vyplaceny po zániku nároku na tyto důchody podle § 50 odst. 6 a 7 nebo § 52 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. Plátce důchodu má dále nárok na vrácení těch částek důchodu, které nenáležely, došlo-li ke snížení výše důchodu z českého důchodového pojištění v důsledku postupu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, pokud přeplatek nebyl zúčtován nebo uhrazen postupem podle § 115a odst. 2 věty první. Zemře-li občan, považují se neuspokojené nároky plátce důchodu na vrácení vyplacených částek v případech uvedených ve větách první až páté za dluh občana, který se vypořádá v rámci dědictví; to platí i v případě, že o těchto nárocích nebylo pravomocně rozhodnuto. Podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká, pokud rozhodnutí o vrácení, popřípadě náhradě částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, nebylo vydáno do 5 let ode dne výplaty dávky.“
23. Krajský soud se ve světle uvedené právní úpravy zabýval tím, zda napadené rozhodnutí může obstát z hlediska přezkoumatelnosti. Je třeba říci, že žalovaná se námitkami žalobkyně zabývala jen zcela povrchně a formalisticky. Cum grano salis se k problému, zda byla či nebyla poživatelka invalidního důchodu invalidní, se vztahuje pouze lakonické konstatování parafráze zákonné úpravy náležitostí správního rozhodnutí, a dále odkaz na rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu (rozhodnutí č. I). V prvostupňovém rozhodnutí o přeplatku se pak hovoří bez jakékoliv bližší identifikace či hodnocení tohoto podkladu o „mimořádné kontrolní lékařské prohlídce.“ Problému řádného zjištění skutkového stavu v otázce invalidity pro vydání rozhodnutí o přeplatku se žalovaná vůbec nevěnovala. Nezdůvodnila ani to, zda je posudek Institutu ze dne 19. 3. 2025 (který byl pro účely řízení o zastavení výplaty a odnětí invalidního důchodu rovnou zpracován druhostupňovým pracovištěm Institutu – sic!) dostačujícím (úplným a přesvědčivým) podkladem pro závěr, že žalobkyně nebyla nikdy invalidní, ale ani to, proč k námitkám žalobkyně neprováděla žádný další přezkum tohoto posudku.
24. Naproti tomu, v soudním řízení již žalovaná evidentně polemiku o správnosti tohoto posudku připustila, ve svém vyjádření daný posudek Institutu hodnotila a navrhla ve svém vyjádření vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v otázce invalidity dcery žalobkyně. Pokud by soud takovému návrhu vyhověl, porušil by princip subsidiarity správního soudnictví (§ 5 s.ř.s.). Je to žalovaná, která musí postavit najisto, zda skutkový stav byl zjištěn řádně, příp. zda postačí i v případě zpochybnění prvostupňového rozhodnutí v námitkovém řízení o přeplatku pouze jeden posudek Institutu ze dne 19. 3. 2025. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
25. Krajský soud dále upozorňuje, že otázka invalidity je odvislá od zcela autonomního posudkového hodnocení k tomu povolaných lékařů. Ostatní podklady (znalecké posudky zpracované v jiných řízeních, ať již civilních či trestních) jsou pouze indiciemi, které je třeba zahrnout do posudkového zhodnocení. Takové podklady nemohou nahradit přezkumný posudek v otázce invalidity. Skutkový stav musí být zjištěn bez důvodných pochybností, o to více, že jde o řízení vedené ex officio.
26. Krajský soud však shledal nepřezkoumatelnost i co do samotné právní úvahy žalované. Nelze přehlédnout, že žalovaná zbudovala svou konstrukci odpovědnosti žalobkyně za přeplatek na aplikaci skutkové podstaty § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., která je založena na výčtu jednotlivých relativně konkrétních hypotéz (skutkových podmínek), za nichž žalované vzniká právo na vrácení neprávem vyplacených částek vyjmenovaných druhů důchodů. Žalovaná ani v prvostupňovém, ani v napadeném rozhodnutí vůbec nevysvětlila, pod kterou z těchto skutkových podstat hodlá podřadit zjištěný skutkový stav. Prima facie přitom jazykově-systematicky citované ustanovení vůbec o neprávem vyplaceném invalidním důchodu nehovoří.
27. Krajský soud v tomto ohledu poukazuje na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 16/2003-40), daná skutková podstata je speciální a týká se pouze vyjmenovaných důchodů (v citované věci šlo o důchod starobní). Dále krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. 6 Ads 52/2008-32, kde tento soud odmítl možnost aplikace citovaného ustanovení § 118a odst. 2 ZDP na přeplatek na invalidním důchodu. Pokud žalovaná přesto svou právní úvahu koncipovala směrem, že ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je použitelné, musela unést břímě řádného odůvodnění, proč takový výklad považuje za správný. Jelikož takové úvahy nejsou obsaženy v prvostupňovém rozhodnutí, bylo povinností žalované je představit v napadeném rozhodnutí o námitkách, které je však v tomto ohledu zcela bezobsažné.
28. Pokud snad žalovaná chtěla využít jiné ustanovení zákona (pravděpodobně § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.), čemuž dílem nasvědčují některé citace textu zákona v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí, pak je její rozhodnutí stiženo nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost, protože žalovaná v prvostupňovém i v napadeném rozhodnutí (s. 2) hovoří opět bez bližšího vysvětlení o „starobním důchodu“. Citovaná dikce ovšem vůbec neodpovídá dikci tohoto zákonného ustanovení platné a účinné k datu vydání napadeného rozhodnutí, která zněla takto: „Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.“ Takto vyhotovené rozhodnutí nelze akceptovat jako podklad pro stanovení povinnosti vrátit přeplatek na důchodové dávce.
29. Krajský soud tedy shledal nepřezkoumatelnost úvahy žalované v obou částech aplikačního úsudku, tedy jak v nalezení použitelného právního pravidla, tak i náležitého zjištění skutkového stavu věci pro účely odůvodnění rozhodnutí o přeplatku [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.]. Napadené rozhodnutí je tak i z pohledu zásady jednoty správního řízení zcela neudržitelné a musí být zrušeno.
VI. Závěr a náhrada nákladů řízení
30. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že napadeného rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.], a proto je zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
31. V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Žalovaná musí především ve světle námitek žalobkyně přezkoumatelně, jasně a v souladu se zákonem vysvětlit právní pravidlo, které hodlá na zjištěný skutkový stav aplikovat, a dále se musí zabývat řešením sporu o otázce invalidity dcery žalobkyně jako poživatelky invalidního důchodu, který měl být podle přesvědčení žalované vyplácen celá léta neoprávněně.
32. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) krajský soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a uplatnila si náhradu nákladů právního zastoupení, kterou blíže nespecifikovala. Soud proto vycházel z při výpočtu náhrady odměny za právní zastupování ze soudního spisu vedeného v této věci.
33. Krajský soud vycházel při stanovení částky náhrady nákladů řízení z příslušných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Podle obsahu soudního spisu učinil zástupce žalobkyně v soudním řízení prokazatelně celkem dva úkony právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), a sice převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky, à 4 620 Kč za každý úkon (celkem 9 240 Kč). Zároveň mu podle § 13 odst. 4 AT náleží i náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč za každý jednotlivý úkon (celkem 900 Kč). Jelikož krajský soud z veřejně dostupných informací nezjistil, že by byl zástupce žalobkyně plátcem DPH, nenavýšil soud částku za zastupování žalobce o tuto daň.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 18. srpna 2026
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.
samosoudce