Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 Az 6/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 Az 6/2026 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci
žalobce: P. T. D.
zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem
sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. června 2026, č. j. OAM-390/ZA-ZA11-HA15-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu, doručenou dne 7. 7. 2026, proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že se žalobcova žádost o mezinárodní ochranu podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná.
2. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce jsou pouze ekonomické důvody.
II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě
3. V první námitce žalobce namítal zcela nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Je přesvědčen, že správní orgán nedostál své povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, kdy nedostatečně zjistil skutkový stav věci, respektive skutkový stav zjištěný v rámci řízení vykládá naprosto nesprávně a v rozporu se skutečností a dochází tak ke zcela nesprávným závěrům. Tedy že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany.
4. Dále namítl, že žalovaný pochybil, jestliže shledal žádost jako zjevně nedůvodnou. Žalobce uvedl, že má ve Vietnamu dluhy, kvůli kterým by mu hrozily existenční problémy. Nebylo tedy na místě shledat žádost jako zjevně nedůvodnou, jelikož má obavy z vážné újmy. Správní orgán se odchýlil od své praxe, kdy v případě jiných žadatelů o azyl, kteří uváděli za azylové důvody převážně obavy z návratu do Vietnamu z důvodu dluhů, posoudil žádost a případně zamítnul pro nedůvodnost, nikoliv pro zjevnou nedůvodnost. Tím zkrátil žalobcova práva, neboť neposuzoval, zda žalobce splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 nebo doplňkové ochrany podle § 14b.
5. Žalovaný vůbec nezohlednil nemožnost splácení dluhů jako důvod, který by bylo možné podřadit i pod § 14a zákona o azylu, jelikož vážnou újmu lze spatřovat částečně i v tom, že věřitelé mohou pronásledovat žalobce z důvodu nesplácení dluhů a může být ohrožen na životě, či být podroben nuceným pracím.
6. Žalobce vyzdvihl, že pro posuzování zjevné nedůvodnosti dle § 16 odst. 1 písm. a) a c) zákona o azylu je zásadní a zároveň problematické slovo „pouze“. Je tak otázkou, zda žadatel musí uvádět výlučně ekonomické důvody a žádné jiné anebo musí z pohovoru vyplynout, že jediným motivem žádosti je nepříznivá ekonomická situace, přičemž jiné důvody, které cizinec popisuje, jsou nevěrohodné nebo nerelevantní. Dodal, že žadatel by měl být s žádostí úspěšný, pokud bude prokázána přímá souvislost mezi pronásledováním a jeho ekonomickou úrovní.
7. Závěrem uvedl, že za situace, kdy rozhodnutí nebylo vydáno v třiceti dnech, ale ve lhůtě delší, měla být žádost posouzena meritorně, nikoliv jako zjevně nedůvodná.
8. S ohledem na to, že žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
9. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno.
10. Ze skutkových tvrzení žalobce jednoznačně vyplývá, že hlavním důvodem jeho odchodu z Vietnamu byla snaha nalézt zaměstnání a zlepšit svou ekonomickou situaci. Žalobce uvedl, že ve Vietnamu má dluhy, které není schopen splatit, a obává se jednání svých věřitelů. Takto tvrzené skutečnosti však nepředstavují důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu.
11. Ekonomické obtíže, zadlužení ani snaha zajistit si lepší životní podmínky nejsou samy o sobě azylově relevantními důvody. Stejně tak obavy z věřitelů v souvislosti se soukromoprávními závazky nepředstavují pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu ani bez dalšího nezakládají důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona.
12. Dodal, že žalobce netvrdil, že by byl pronásledován z důvodu své rasy, pohlaví, národnosti, náboženství, politického přesvědčení či příslušnosti k určité sociální skupině. Rovněž neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by mu v případě návratu do Vietnamu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu ze strany státu nebo subjektů, před nimiž by mu stát nebyl schopen či ochoten poskytnout ochranu.
13. Případné jednání soukromých věřitelů představuje soukromoprávní spor, jehož řešení spadá do působnosti orgánů veřejné moci státu původu. Žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti svědčící o tom, že by se nemohl obrátit na příslušné vietnamské orgány nebo že by mu tyto orgány odmítly poskytnout ochranu. Pouhá subjektivní obava z možného jednání věřitelů bez doložení konkrétních skutečností není způsobilá založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
14. V rámci správního řízení dle zákona o azylu nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením. Žalobce podává svou žádost o mezinárodní ochranu, a to ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti je reálná, a pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám jmenovaný by, aniž by mu v tom cokoliv bránilo, tento krok nikdy neučinil. Současně vyplynulo, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí.
15. Závěrem uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
16. Navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
III. Jednání před soudem
17. Z jednání soudu konaného dne 18. 8. 2026 se omluvil žalobce a těsně před jednáním i jeho zástupce s tím, že souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaný setrval na svých tvrzeních a procesním návrhu.
V. Posouzení věci krajským soudem
18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.
19. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že dne 3. 4. 2026 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu a dne 10. 4. 2026 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Konkrétně sdělil, že je národnosti kinh, vietnamské státní příslušnosti, křesťanského vyznání a bez politického přesvědčení. Jeho zdravotní stav je dobrý, neužívá žádné léky a nemá žádné obtíže ani omezení. V minulosti pobýval v Rumunsku (od roku 2021 do 2023) za účelem práce. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že z Vietnamu vycestoval za prací. Ve Vietnamu má dluhy, které musí splatit. Kromě toho nesdělil žádný jiný důvod žádosti.
20. Žalovaný přijal jako dostatečné k prokázání žalobcovy totožnosti a státní příslušnosti čestné prohlášení učiněné dne 10. 4. 2026.
21. Ve správním spise je dále založena informace, kterou správní orgán použil v průběhu správního řízení, a to Informace OAMP, Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 23. března 2025.
22. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), měl zástupce žalobce možnost seznámit se s podklady rozhodnutí dne 29. 5. 2026, k seznámení se nedostavil.
23. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005- 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
24. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou, neboť shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
25. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je v případě žalobce výlučně skutečnost, že ve Vietnamu má dluhy, které musí splatit. V ČR si může vydělat více peněz.
26. Soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel z této právní úpravy.
27. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.
28. Podle § 16 odst. 4 téhož zákona jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
29. Žalobce namítal zcela nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Dále namítal, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v třiceti dnech, ale ve lhůtě delší, proto měla být žádost posouzena meritorně, nikoliv jako zjevně nedůvodná. K tomu zdejší soud uvádí, že posuzování nedůvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany je tzv. zkráceným řízením. V tomto případě musí být rozhodnuto nejpozději do 90 dnů ode dne poskytnutí podrobnějších údajů k žádosti (viz § 27 odst. 5 zákona o azylu). Dlužno dodat, že této povinnosti žalovaný dostál a rozhodl v zákonné lhůtě. Zároveň je třeba podotknout, že vzhledem ke specifické povaze a rychlosti tohoto řízení platí, že u rozhodnutí vydaných podle § 16 zákona o azylu přezkoumává správní orgán i soud pouze to, zda byly dány důvody pro aplikaci tohoto ustanovení. Nezkoumá již, zda byly dány důvody podle § 12 až § 14a zákona o azylu. „Jakkoli tak neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu, jejichž žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, obvykle v žalobě a následně v kasační stížnosti zdůvodňují, proč u nich byly dány důvody podle § 13 či § 14 azylového zákona, popřípadě dodávají zcela nová tvrzení, jež mají dokazovat jejich odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 azylového zákona, soud může posuzovat již jen to, zda bylo namístě jejich žádost na podkladě tvrzení v ní obsažených zamítnout podle § 16 azylového zákona či nikoliv“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 1 Azs 8/2003 - 90).
30. Žalobce uvedl, že žalovaný pochybil, jestliže shledal žádost jako zjevně nedůvodnou. Žalobce uvedl, že má ve Vietnamu dluhy, kvůli kterým by mu hrozily existenční problémy. K tomu v další námitce dodal, že žalovaný vůbec nezohlednil nemožnost splácení dluhů jako důvod, který by bylo možné podřadit i pod § 14a zákona o azylu, jelikož vážnou újmu lze spatřovat částečně i v tom, že věřitelé mohou pronásledovat žalobce z důvodu nesplácení dluhů a může být ohrožen na životě, či být podroben nuceným pracím. Soud uvádí, že z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany je patrné, že žalobci nic nehrozí. Sám uvedl, že jeho případný návrat do vlasti by proběhl zcela normálně, akorát by nemohl vydělávat tolik peněz. Zároveň sdělil, že ve Vietnamu kvůli svému dluhu problémy neměl a ani je mít nebude. Je zcela patrné, že žalobci nehrozí žádné nebezpečí, sám přiznal, že jediný jeho problém ve Vietnamu je menší možnost výdělku. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možné dovodit, že mu hrozí v zemi původu nějaké riziko spojené s jeho dluhy.
31. Soud nadto k věci uvádí, že podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu nelze ekonomické důvody žádosti o mezinárodní ochranu považovat za hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12, resp. § 14a zákona o azylu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65, či ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54). Mají-li ekonomické důvody žádosti nabýt relevance i z hlediska mezinárodní ochrany, musí k nim přistoupit další okolnosti, například musí ekonomické problémy žadatele ohrožovat existenčně a zároveň k nim dochází z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, tj. z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. 5 Azs 60/2008- 69, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2023, č. j. 10 Azs 321/2022-26). Žalobce však ani takové skutečnosti netvrdil. Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (srov. rozsudek 5 Azs 225/2024 Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018-60). Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se tak odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021–39, bod [11] a tam citovanou judikaturu).
32. Žalobce dále vyzdvihl, že pro posuzování zjevné nedůvodnosti dle § 16 odst. 1 písm. a) a c) zákona o azylu je zásadní a zároveň problematické slovo „pouze“. Soudu není zcela jasné, co by mělo být na výkladu slova „pouze“ užitého v § 16 odst. 1 písm. a) citovaného zákona problematického, když toto ustanovení říká, že „žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody“. V odst. 1 pod písm. a) až g) jsou vymezeny taxativní důvody, kdy lze žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou za předpokladu, že je zároveň splněna podmínka daná úvodní částí ustanovení, tedy že žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma podle § 12 a § 14a. V právě řešené věci žalobce uvedl právě pouze ekonomické důvody, žádné jiné, neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, proto na jeho případ žalovaný správně aplikoval § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný proto nepochybil, pokud neposoudil žalobcovu žádost ve standardním režimu.
33. Vzhledem k tomu, že jediným důvodem, který žalobce uvedl, byla možnost většího výdělku v ČR oproti Vietnamu, což by dávalo žalobci možnost splatit své dluhy, se tak krajský soud po pečlivém posouzení předmětné věci musel ztotožnit se závěry učiněnými žalovaným, přičemž v tomto odkazuje v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
34. Soud byl proto v rámci přezkumu omezen na zodpovězení otázky, zda si žalovaný opatřil dostatečné podklady pro zjištění skutkového stavu věci a zda mohl, na základě tvrzení žalobce učiněného v průběhu správního řízení, konstatovat nedůvodnost jeho žádosti. Shodné závěry zastává i Nejvyšší správní soud: „Pokud stěžovatelka pouze obecně namítá, že krajský soud i správní orgán nesprávně posoudily právní otázku, zda lze na její případ vztáhnout § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., a že správní rozhodnutí neodpovídá § 47 odst. 3 správního řádu, posoudí Nejvyšší správní soud, zda si správní orgán opatřil dostatek důkazů, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, a zda je vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 7 Azs 52/2003–44). Nadepsaný soud má za to, že závěry plynoucí z citované judikatury jsou přiléhavé i k předmětné věci, a to i v kontextu samotného smyslu a cíle, který na toto zkrácené řízení klade právní úprava.
35. Soud uvádí, že nenalezl žádná pochybení žalovaného, pokud jde o zjišťování skutkového stavu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při rozhodování vycházel převážně z tvrzení žalobce, přičemž mu při pohovoru byly kladeny otázky směřující ke zjištění důvodů opuštění Vietnamu, dále například otázky týkající se toho, zda zaznamenal ve vlasti dříve nějaké obtíže, apod. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57: „Není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ Postup žalovaného byl zcela vyhovující a v souladu s konstantní judikaturou. Naopak není patrné, že by řízení bylo vedeno jakkoli neobjektivně či jednostranně.
36. Krajský soud poukazuje na to, že žalobce svá tvrzení nedoložil jediným důkazem, který by svědčil o určité hrozbě v zemi jeho původu. Dlužno dodat, že ani argumentace žalobce v žalobě nenabízela nic, z čeho by snad bylo možno určitou hrozbu (ve smyslu azylového zákona) dovozovat.
37. Závěrem soud uvádí, že institut mezinárodní ochrany je třeba vnímat jako skutečně výjimečný prostředek, kterým je možné v mimořádných případech zajistit pomoc lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí. To však případ žalobce není. Pokud má žalobce v úmyslu svůj pobyt v ČR legalizovat, je třeba postupovat podle předpisů cizineckého práva, zejména dle zákona č. 326/1999 S., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Závěrem soud doplňuje, že „poskytnutí azylu“ je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky, který nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně o pobytu cizinců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81), stejně jako ekonomické důvody (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43, nebo ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65) nemohou být podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
38. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že neshledal nezákonnost ani nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný srozumitelně a dostatečně odůvodnil i podložil svůj závěr o tom, že v daném případě byly naplněny podmínky ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu pro zamítnutí žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné.
VI. Závěr a náklady řízení
39. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.
40. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se náhrady nákladů řízení při jednání výslovně vzdal.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 18. srpna 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.