Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
17 Ad 48/2025 - 87.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Ad 48/2025 - 87
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobkyně:
M. J.
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2025, č. j. X.
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadená rozhodnutí
1. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2025, č. j. X. snížila žalovaná žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalovaná při rozhodnutí vycházela z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 27. 2. 2025, č. j. LPS/2025/178-SO_CSSZ, z něhož vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen „zdp “), přičemž míra její pracovní schopnosti poklesla o 50 %, jde tedy o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp . Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), odd. E (Dorzopatie a spondylopatie), pol. 1c (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének, se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
2. Napadeným rozhodnutím žalované ze dne 30. 6. 2025, č. j. X., byly zamítnuty námitky žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 27. 5. 2025, č. j. LPS/2025/939-NR-STC_CSSZ, dle něhož se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zdp , rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 40 %, která byla podle § 3 citované vyhlášky zvýšena o 10 %, celkový míra poklesu pracovní schopnosti tak činí 50 %.
II.
Žaloba
3. Včasnou žalobou ze dne 27. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované. Podle žalobkyně napadené rozhodnutí nevycházelo z jejího skutečného zdravotního stavu. V posudku o invaliditě ze dne 27. 2. 2025 nejsou plně uvedena aktuální skutková zjištění. V následujícím posudku o invaliditě již bylo uvedeno více diagnóz, ale celkové posouzení zdravotního stavu bylo opět provedeno bez přímého lékařského vyšetření, zároveň nebylo odůvodněno, proč by mělo dojít ke snížení stupně invalidity z třetího na druhý stupeň. Žalobkyně trpí diagnózami, které jí výrazně a trvale omezují schopnost vykonávat jakékoli zaměstnání, jedná se o významnou motorickou zánikovou symptomatologii L4 a L5 vpravo – akroparéza, FBSS s těžkou poruchou dynamiky L páteře, dekompenzace vertebrogenního algického syndromu Th a C páteře spojenou s terapií Opioidy a léčebným konopím, úzkostná fobická porucha s panickými poruchami u anormální osobnosti. Je třeba přihlédnout ke v průběhu času zvyšujícím se dávkám opioidů a léčebného konopí, které v současných dávkách výrazně omezují možnosti žalobkyně vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Nebylo přihlédnuto ani k tomu, že žalobkyně potřebuje asistenci jiné osoby při běžných osobních úkonech, zdravotní pomůcky pro pohyb. Potřebná pomoc je reflektována i jinými orgány, např. přiznáním průkazu osoby se zdravotním pojištěním. V případě tak výrazného snížení pracovní schopnosti žalobkyně, která vyplývá z dostupné lékařské dokumentace, by mělo být v rámci objektivity vyžádáno vyšetření specializovaným lékařem v rámci komplexního posudku. Žalovaná porušila zásadu materiální pravdy a přezkumu ex offo a nesprávně vyhodnotila skutkový stav, čímž došlo k porušení § 3 správního řádu . Rozhodnutí nevychází z úplně zjištěného stavu věci.
III.
Vyjádření žalované k žalobě
4. Žalovaná ve svém vyjádřením ze dne 2. 10. 2025 zrekapitulovala skutkový stav věci. Uvedla, že ani přezkum zdravotního stavu žalobkyně v námitkovém řízení nezjistil funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo zvýšení stupně invalidity. Zdravotní stav žalobkyně je dostatečně zhodnocen 50% poklesem pracovní schopnosti. Jelikož žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením zdravotního stavu, navrhla žalovaná k důkazu posudek Posudkové komise MPSV.
IV.
Vyjádření žalobkyně k posudku PK MPSV
5. Ve svém vyjádření k posudku (jehož obsah bude rekapitulován níže) žalobkyně uvedla, že v posudkové komisi zasedaly dvě lékařky, jen u jedné z nich ale byla konstatována specializace neurologie. Žalobkyně má za rozdílný způsob práce s textem lékařských zpráv a s popisem použitým v posudku posudkové komise, konkrétně na straně 8 v odstavci 6-7, přičemž citovala pasáž, dle níž dle doložené zdravotní dokumentace trpí FBSS s těžkou poruchou dynamiky páteře. V doplňujícím posudku je pouze okrajově zmíněna léčba opioidy, kterou žalobkyně podstupuje. Závěrečné shrnutí v lékařské zprávě MUDr. T. zároveň oponuje tvrzení posudkové komise v části týkající se podmínek pracovního zařazení žalobkyně, s účinky opioidů to dle názoru žalobkyně i zaměstnanců úřadu práce nelze. Posudková komise dále uvedla, že nejsou u žalobkyně doložena těžká funkční postižení, které představují definici postižení obsaženého v kapitole XIII., odd. E, pol. 1d vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně oponovala zmíněnou lékařskou zprávou MUDr. T. Závěr posudkové komise je z hlediska pracovního zařazení opět neúplný a v rozporu s většinou lékařských zpráv. Posudková komise zmínila, že chybějí lékařské zprávy z psychiatrie, žalobkyně přitom doložila lékařskou zprávu ze dne 29. 1. 2019 a v dodaných lékařských zprávách je několikrát uvedeno, že trpí úzkostnou fobickou poruchou s panickými poruchami u anomální osobnosti. Žalobkyně psychiatrickou péči potřebuje, momentálně ale nemůže najít psychiatra, který by jí tuto péči poskytl, dochází přitom do psychologické ordinace.
V.
Posouzení věci soudem
6. V dané věci bylo rozhodnuto s ohledem na stanovisko účastníků bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
7. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
VI.
Rozhodnutí soudu
8. Žaloba není důvodná.
9. K námitce žalobkyně, že nebyl řádně posouzen její zdravotní stav a z něho vyplývající pokles pracovní schopnosti soud uvádí, že v přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003 -75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
10. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003 -54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013 -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010 -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
11. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – pracoviště v Plzni vypracovala posudek, který byl vypracován po jednání konaném dne 22. 1. 2026 za účasti odborné lékařky z oborou neurologie, jemuž žalobkyně nebyla přítomna, neboť dokumentace byla dostačující. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť míra poklesu její pracovní schopnosti činila 50 %. Komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace a konzultací s ortopedem při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom, FBSS. Posudková komise byla v souladu s posudkovým zhodnocením vypracovaným v prvním stupni řízení i v řízení námitkovém. U žalobkyně se jedná o středně těžké funkční postižení, bylo u ní doloženo závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficienci svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervů, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Míra poklesu pracovní schopnosti je u tohoto postižení stanovena na 30-40 %. U žalobkyně byla stanovena horní hranice 40 % s ohledem na její profesi. Hodnota byla dále navýšena o 10 % s ohledem na ostatní onemocnění žalobkyně. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 50 %. Dané postižení nelze hodnotit třetím stupněm invalidity, neboť není doloženo těžké funkční postižení, tj. těžké postižení více úseků páteře, s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny. Žalobkyně není pro svůj dlouhodobý zdravotní stav schopna práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách. Schopna práce s dodržením výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zdp , šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp . Datum změny invalidity stanoven na 27. 2. 2025, platnost posudku byla stanovena trvale, neboť není předpoklad stabilizace a zlepšení zdravotního stavu.
12. Soud hodnotí posudek posudkové komise jako souladný s judikaturními požadavky i s požadavky na formu obsaženými v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, jedná se tedy o stěžejní důkaz v řízení, ze kterého soud musí vycházet. Není na překážku, že žalobkyně nebyla přítomna na jednání posudkové komise. Z protokolu o jednání posudkové komise je patrné, že předložená lékařská dokumentace byla dostatečná pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně, její přítomnost tak nebyla potřebná. Tento postup je souladný s ustálenou judikaturou NSS, k tomu např. rozsudek NSS ze dne 15. září 2004 č. j. 3 Ads 7/2004 -70, č. 1001/2006 Sb. NSS. Pro úplnost soud uvádí, že tyto závěry jsou aplikovatelné i na předchozí posudková zhodnocení žalobkyně.
13. K námitkám žalobkyně proti posudku soud uvádí následující. Soud neshledal pochybení ve složení posudkové komise. Podle § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jsou posudkové komise nejméně tříčlenné, skládají se z předsedy posudkové komise, kterým může být jen lékař, tajemníka a dalšího člena – odborného lékaře jednotlivého klinického oboru. V projednávané věci byla komise tříčlenná, složená z předsedkyně – lékařky, tajemnice a další lékařky, odbornice v oblasti neurologie. Komise tak jednala v zákonem stanoveném složení. Není zřejmé, co žalobkyně myslí námitkou rozdílného výkladu lékařských zpráv, resp. v čem posudková komise pochybila, shledala-li že žalobkyně trpí FBSS s těžkou poruchou dynamiky páteře. Z posudku je také patrné, že posudková komise nepřehlédla skutečnost, že žalobkyně je medikována proti bolesti opiáty, tuto skutečnost posudková komise uvedla i v posudkovém závěru (na straně 8, odst. 7), je tedy patrné, že posudková komise k této skutečnosti při zhodnocování zdravotního stavu žalobkyně přihlédla. Zároveň z posudkového závěru je dle soudu srozumitelné, že posudková komise je toho názoru, že se u žalobkyně nejedná o postižení zařazené pod kapitolu XIII., odd. E, pol. 1d vyhlášky o posuzování invalidity, neboť u ní nejsou dány zdravotní neduhy požadované v uvedené klasifikaci, proto je posudková komise v posudku i odcitovala. K námitkám týkajícím se zbytkového pracovního potenciálu soud uvádí, že ošetřující lékař či jiné osoby nejsou povoláni k zhodnocení zbývajícího pracovního potenciálu žalobkyně, k tomu je v soudním řízení správním povolána posudková komise, která možnost žalobkyně vykonávat stávající povolání zohlednila při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti u rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise se věnovala i pracovním kontraindikacím, takto provedené posouzení je z pohledu soudu dostatečné s ohledem na shora zmíněné požadavky na posudek. Žalobkyně navíc konkrétní skutečnosti, pro které by měl být závěr posudkové komise rozporný s doloženými lékařskými zprávami, neuvádí. Dále je pravdou, že posudková komise v posudku zmínila, že jí nebyly žalobkyní dodány lékařské zprávy z psychiatrie. Jakkoli je pochopitelné, že v Karlovarském kraji není dostatek psychiatrů a stávající lékaři nové pacienty nepřibírají, nemůže posudková komise učinit závěry o psychiatrické diagnóze žalobkyně bez relevantních lékařských zpráv od psychiatra, které je žalobkyně povinna za účelem prokázání svého zdravotního stavu předložit. Jak správně posudková komise zkonstatovala, není tím vyloučena možnost žalobkyně poté, co psychiatra nalezne, podat novou žádost o zvýšení invalidního důchodu, kam nové lékařské zprávy zahrne. S tím se pojí skutečnost, že k lékařským zprávám vydaným po dni vydání napadeného rozhodnutí není možné přihlédnout.
14. Námitky žalobkyně k posudku nejsou důvodné.
15. Podle § 39 odst. 1 , 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
16. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
17. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 15. 6. 2021 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp , neboť pokles její pracovní schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 50 %. Soud proto poté, co věc projednal, žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
18. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy procesně úspěšné žalované nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť se projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1 , § 102 , § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Plzeň 18. srpna 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.