Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ad 12/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci

žalobce: A. L.

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, sp. zn. MPSV-2025/255403-923, č. j. MPSV/2026/153164-923,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 6. 2026, sp. zn. MPSV-2025/255403-923, č. j. MPSV/2026/153164-923, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) dne 27. 6. 2026 brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, sp. zn. MPSV-2025/255403-923, č. j. MPSV/2026/153164-923 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 10. 12. 2025, č. j. 12213/2025/FNO (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

2. Správní orgán I. stupně shora uvedeným rozhodnutím přiznal žalobci příspěvek na péči ve stupni I (lehká závislost). Rozhodoval na základě posudku o zdravotním stavu Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 2. 12. 2025, podle kterého žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá tři základní životní potřeby, a to mobilitu, osobní aktivity, péči o domácnost.

II. Žaloba

3. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že mu byl přiznám toliko I. stupeň příspěvku na péči. Namítal, že místní šetření v rámci správního řízení prováděla velmi mladá pracovnice žalovaného v bytě žalobce, celé šetření trvalo pouze 15 minut a bylo prováděno pouze na základě „vidimace, kladení a částečného – poznámkového písemného zaznamenání specifických otázek ohledně zdraví“, které „po podepsání navrhovatele mohla jakkoli upravit a doplnit“. Nesouhlasil dále s tím, že jej posuzovala zdravotně nezpůsobilá, tedy neodborná osoba, která má sice doktorské vzdělání, pouze však přírodních věd či filozofie. Takové posouzení považuje žalobce za nedostatečné, neboť se neopírá o odborné lékařské zprávy.

4. Podle žalobce se z lékařských zpráv podává, že došlo ke středně těžkému až těžkému poškození zdraví žalobce, proto lze logicky usuzovat na obtíže při zvládání základních životních potřeb. Žalobce odkázal na posudek o invalidtě, jímž mu byla přiznána invalidita II. stupně. S ohledem na své zdravotní obtíže měl žalobce za to, že není schopen zvládat základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví, mobilita, osobní aktivity a péče o domácnost. Nesouhlasil s tím, že žalovaný dospěl k závěru, že ZŽP oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví zvládá samostatně vykonávat.

5. Neschopnost zvládat ZŽP oblékání a obouvání žalobce vysvětlil svým zdravotním postižením, a to bambusovou - neohebnou páteří, kterou lze přirovnat k diagnóze Bechtěrev nejvyššího stupně V, bolestivou artritidou obou kolenních kloubů. Tuto potřebu musí zvládat ve stavu, jako kdyby mu někdo na záda připevnil pevné prkno. Zavázání bot či jejich obutí je tedy nemožné, a to i bot se suchým zipem. Žalobce není schopen zvednout z podlahy upadlou ponožku, šálu či rukavici. To však žalovaný nezohlednil.

6. K ZŽP telěsná hygiena žalobce namítal, že konstatně žalovaného upozorňoval na to, že nemá sprchový kout, ale dlouhou a hlubokou vanu. Pokud si do ní sedne nebo i lehne, není schopen z vany bez cizí pomoci vylézt. Pokud by to bez pomoci zkusil, hrozilo by mu zranění, a ani madlo by mu v pádu nezabránilo.

7. Při zvládání ZŽP péče o zdraví potřebuje žalobce pomoc při ranních hodinových rozcvičkách, ošetření spodní části nohou včetně plosek a prstů soustavně zanícených dnou, umytí, odstranění šupin a odůmřelé kůže, dezinfekce a promaštění zanícených ložisek a ran s následným obvazem, pedikúra.

8. Žalobce v žalobě dále namítal, že žalovaný upřednostnil názor praktického lékaře před názory lékařských specialistů, kteří dle nejmodernějších lékařských metod stanovili v průběhu let 2010-2026 řadu diagnóz středně těžkého až těžkého zdravotního stavu žalobce. Z lékařského hlediska zcela neooborný doktor přírodních věd IPZS, tak i posudkové komise ignorovali lékařské zprávy, které žalobce ve správním řízení předložil. Žalovaný nezohlednil soustavně skříplé tři nervy včetně Ischiase v obratlových ploténkách bederní páteře, čímž došlo následně k trvalé neohebnosti celého páteřního sloupce, ochrnutí a necitlivosti holenní části levé dolní končetiny s úbytkem stehenního svalstva a stálým zanícením tkáně v oblasti 3-4 obratle bederní páteře, pokročilou artritidou obou kolenních kloubů a dnu. Tato onemocnění mají vliv na nezvládání většiny základních životních potřeb. Žalobce dále v žalobě podrobně popsal další onemocnění, kterými trpí. Dále uvedl, že žalovaný nezohlednil, že musí dodržovat bezlepkovou dietu kvůli celiakii a trpí kožním onemocněním LSC, což posudkoví lékaři ani nezmínili. Poruchy jeho funkčních schopností jsou těžké, ani při použití běžných pomůcek či vybavení domácnosti není žalobce schopen zvládat ZŽP v přijatelném standardu.

9. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že žalovaný nerozhodoval v zákonných lhůtách, jelikož napadené rozhodnutí žalovaný vydal až po sedmi měsících.

10. Vzhledem k nesprávnému posouzení jednotlivých základních životních potřeb měl žalobce za to, že je napadené rozhodnutí nesprávné a nezákonné, a navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření ze dne 30. 7. 2026 zrekapituloval předchozí řízení a následně se zabýval jednotlivými základními životními potřebami, kterými žalobce argumentoval.

12. K námitce žalobce týkající se průběhu sociálního šetření a osoby, jež toto šetření prováděla, uvedl žalovaný, že sociální šetření zajistila sociální pracovnice Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktního pracoviště Frýdlant nad Ostravicí (dále též „úřad práce“), Mgr. J. P., která splňuje veškeré předpoklady kladené na výkon předmětného povolání. Těmito předpoklady jsou plná svéprávnost, bezúhonnost a zdravotní, jakož i odborná, způsobilost. Měl-li žalobce jakékoli pochybnosti o skutečnostech, které byly zapsány do záznamu z místního šetření, mohl využít svého práva podle či , (dále též „“). Dle mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu. Dle jsou účastníci, nestanoví-li zákon jinak, oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, a dále mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko ( ). Žádné z výše uvedených práv však žalobce nevyužil, a tak se proti případným nesrovnalostem neubránil.

13. Žalovaný odkázal na , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „“), jenž stanoví, že úkoly IPZS může plnit toliko lékař, potažmo odborný nelékařský pracovník, přičemž PhDr. Mgr. S. F., MBA, splňuje právě druhou z alternativních podmínek, a takový postup je proto plně v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu nemůže argument žalobce, že posouzení stupně závislosti bylo vypracováno osobou nezpůsobilou a neodbornou, jež nikterak nezohlednila lékařské zprávy lékařských specialistů, obstát.

14. V odvolacím řízení posuzovala zdravotní stav žalobce Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále též „PK MPSV Ostrava“), která následně dne 20. 5. 2026 vypracovala posudek.

15. Žalobce namítal, že PK MPSV Ostrava při zpracování posudku vycházela pouze z těch podkladů, které se jí hodily, a nikoli ze všech podkladů, které předepisuje § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. PK MPSV Ostrava podle žalovaného uvedla, z jakých podkladů vycházela, stanovila diagnostický souhrn, napsala, co považuje za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a citovala podstatné věci z lékařských zpráv. Byť byl výsledný posudek pro žalovaného stěžejním podkladem, neomezil se žalovaný jen na něj, nýbrž vzal v potaz vše, co v řízení vyšlo najevo, dal to do vzájemných souvislostí a ve výsledku došel k závěru, že je žalobce osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závilost).

16. V případě namítané délky řízení odkázal žalovaný žalobce na a na zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dle je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Odst. 3 písm. b) téhož ustanovení uvedenou normu dále rozvíjí, když stanovuje, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba nutná k provedení dožádání podle , ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Dle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení činí lhůta pro vydání posudku podle 60 dnů a pro vydání posudku podle 45 dnů, nestanoví-li orgán, který o posouzení požádal, lhůtu delší. Žalovaný stanovil PK MPSV Ostrava lhůtu pro vypracování posudku na 120 dnů od doručení žádosti.

17. K námitce žalobce, že žalovaný při posouzení jeho nároku na příspěvek na péči nebral v potaz tu skutečnost, že je invalidní ve II. stupni, poukázal žalovaný na to, že při rozhodování o příspěvku na péči obecně nelze přihlížet k tomu, zda daná osoba je či není invalidní. Přesto byla invalidita žalobce v napadeném rozhodnutí svým způsobem zohledněna, když ZŽP „osobní aktivity“ byla hodnocena jako nezvládaná.

18. K ZŽP oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví odkázal žalovaný na závěry uvedené v posudku PK MPSV Ostrava.

19. Z výše uvedených důvodů tak žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

20. Žalobce podal dne 7. 10. 2025 žádost o příspěvek na péči. V prvostupňovém řízení bylo provedeno sociální šetření v domácnosti žalobce dne 16. 10. 2025. Pověřený zaměstnanec úřadu práce do informace ze záznamu ze sociálního šetření k ZŽP oblékání a obouvání uvedl, že žalobce zvládne určit vhodné oblečení dle denní doby. Je schopen určit oděv dle počasí. Sám se pomalu v sedě obleče. Používá kompenzační pomůcku na oblékání ponožek. Snaží se volit oděv bez zipů a knoflíků. Na obouvání používá dlouhou obuvnickou lžíci. Boty si sám nezaváže. K ZŽP péče o zdraví zaměstnanec úřadu práce sdělil, že žalobce užívá léky, chystá si je sám, nemá problém se zapomínáním užívání léků. Shledal, že žalobce zvládne osobní hygienu – umyje si ruce, obličej, oholí se. V koupelně je vana. Celkovou hygienu zvládá sám. Umyje si a suší si sám části těla. U vany je madlo. Péči o nehty zajišťuje přítelkyně.

21. Následně IPZS vypracoval posudek ze dne 2. 12. 2025, podle kterého je žalobce osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při zvládání tří ZŽP (mobilita, osobní aktivity a péče o domácnost). Platnost posouzení bylo stanoveno do 31. 10. 2027. Správní orgán I. stupně proto rozhodnutím ze dne 10. 12. 2025 přiznal žalobci příspěvek na péči ve stupni I (lehká závislost).

22. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce odvoláním. K odvolání žalobce připojil mimo jiné posudek IPZS, jehož předmětem řízení byl průkaz OZP, taktéž ze dne 2. 12. 2025, č. j. LPS/2025/7469-FM_CSSZ. Tento posudek obsahuje posudkovou úvahu a odůvodnění: „U posuzovaného pokročilé funkční postižení odpovídající V. stadiu Morbus Bechtěrev s těžkou ankylózou páteře a výraznou restrikcí hrudníku. Mobilita páteře prakticky ztracena, přítomna svalová dysbalance. Jedná se o těžkou formu s výrazným omezením mobility páteře i hrudníku, což má zásadní dopad na kvalitu života“.

23. Pro účely odvolacího řízení nechal žalovaný vypracovat posudek PK MPSV Ostrava. V posudku ze dne 20. 5. 2026 PK MPSV Ostrava uvedla, že v doložené dokumentaci nejsou uvedeny anatomické nebo funkční ztráty obou HKK, nejsou popsány těžké parézy či plegie, nejedná se o ztrátu úchopové schopnosti rukou, není výrazně porušena jemná motorika obou rukou, nejedná se o úplnou či praktickou nevidomost obou očí, nejsou těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací. Nejedná se o anatomické či funkční ztráty DKK, nejsou uvedeny těžké parézy či plegie DKK. Není těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím a omezením exkurzí hrudníku.

24. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul dosavadní postup ve věci. K ZŽP oblékání a obouvání uvedl, že v doložené zdravotnické dokumentaci nejsou uvedeny anatomické nebo funkční ztráty obou horních končetin, nejsou popsány těžké parézy či plegie, nejedná se o ztrátu úchopové schopnosti rukou, není výrazně porušena jemná motorika obou rukou, nejedná se o úplnou či praktickou nevidomost obou očí, nejsou těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací. Nejedná se o anatomické či funkční ztráty dolních končetin, nejsou uvedeny těžké parézy či plegie dolních končetin. Není těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím a omezením exkurzí hrudníku. V sociálním šetření úřadu práce ze dne 16. 10. 2025 je uvedeno – zvládne určit vhodné oblečení dle denní doby, schopen určit správný oděv dle počasí, sám se pomalu obleče v sedě. Používá kompenzační pomůcku na oblékání ponožek, snaží se volit oděv bez zipů a knoflíků. Na obouvání používá dlouhou obuvnickou lžíci, boty si sám nezaváže – lez volit obuv na suché zipy. Zvládá vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc, správně vrstvit, oblékat se, obouvat, svlékat a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

25. K ZŽP tělesná hygiena žalovaný vyslovil, že vstup a výstup z a do vany – není tato dopomoc zahrnuta do základní životní potřeby. Za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení a vyloučení případného rizika pádu. Za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje používání facilitačních pomůcek – sedátko na vanu, madla v koupelně, židlička ve sprchovém koutu, protiskluzná podložka. Posuzovaná osoba je schopna měnit pozice svého těla, přemísťovat se ze sedu do stoje, přesedávat z místa na místo, má zachovalou schopnost úchopu a přidržování se, nejsou výrazně omezeny rozsahy pohybů horních končetin parézy a plegie oboustranně-je předpoklad, že svede i celkovou hygienu ve sprchovacím koutu či ve vaně s příslušným facilitátorem (sedák, madlo, protiskluzná podložka). V sociálním šetření ze dne 16. 10. 2025 je uvedeno – zvládne osobní hygienu – umyje si ruce, obličej, oholí se. V koupelně je vana. Celkovou hygienu zvládá sám, umyje se a osuší, u vany je madlo, péči o nehty zajišťuje přítelkyně – nejedná se o pomoc každodenní, na rukou je schopen si stříhat sám, na nohou je možné volit pedikúru. Zvládá použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

26. K ZŽP péče o zdraví sdělila, že v doložené dokumentaci není uvedena ztráta úchopové schopnosti obou rukou, ztráta jemné motoriky, praktická a úplná nevidomost obou očí, těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, není uvedena střední, těžká a hluboká mentální retardace. V sociálním šetření úřadu práce ze dne 16. 10. 2025 je uvedeno – léky si chystá sám, nemá problém se zapomínáním. Zvládá dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

27. Žalovaný tak v napadeném rozhodnutí shledal, že žalobce shora uvedené ZŽP zvládá v přijatelném standardu.

V. Posouzení věci krajským soudem

28. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], osobou k tomu oprávněnou ( ) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména , a ).

29. V souladu s , 2 přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel ze správních spisů předložených žalovaným a prvostupňovým orgánem.

30. Krajský soud rozhodl ve věci v souladu s bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (výslovný souhlas žalobce) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

31. Žaloba je důvodná.

32. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce. Východiskem je přitom samotný pojem závislost (§ 8 zákona o sociálních službách), jehož význam je utvářen skrze konstrukci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ten potom § 3 písm. c) zákona o sociálních službách definuje jako zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

33. Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. U osob do 18 let věku pak dle § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách platí, že schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost se nehodnotí.

34. Podle § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky platí, že: „Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.“

35. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Podle § 2a citované vyhlášky přitom platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá, byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v příloze prováděcí vyhlášky.

36. Za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání se podle přílohy č. 1 písm. e) prováděcí vyhlášky považuje stav, kdy je osoba schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Osoba zvládá základní životní potřebu tělesná hygiena podle přílohy č. 1 písm. f) prováděcí vyhlášky, pokud je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

37. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se pak vyznačuje tím, že rozhodující důkaz zde představuje odborný posudek zdravotního stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se přitom již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné medicínské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. -50, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. -104; rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

38. Současně podle konstantně zastávaného názoru Nejvyššího správního soudu musí posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. -46).

39. Posudek ve věci příspěvku na péči musí být úplný, jednoznačný a přesvědčivý. Posudkový lékař se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a vyjádřit se k její schopnosti zvládat aktivity vyjmenované u jednotlivých životních potřeb v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky a své úvahy opřít o dostatečně zjištěný skutkový stav. Posudek je rozhodujícím důkazem v řízení o přiznání příspěvku na péči, pokud nevzbuzuje pochyby o své celistvosti a přesvědčivosti a neexistují jiné důkazy, které jeho správnost zpochybňují (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. -22, ze dne 30. 7. 2015, č. j. -44, ze dne 29. 9. 2015, č. j. -27, ze dne 29. 8. 2016, č. j. -25). Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2017, č. j. -35).

40. V posuzované věci brojil žalobce proti napadenému rozhodnutí z důvodu, že žalovaný neshledal, že by žalobce nebyl schopen zvládat základní životní potřeby oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví. Při hodnocení zvládání základních životních potřeb žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel zejména z posudku PK MPSV Ostrava ze dne 20. 5. 2026.

a) k základní životní potřebě oblékání a obouvání

41. Krajský soud přezkoumal námitku žalobce týkající se nesprávného posouzení základní životní potřeby oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

42. Žalobce namítal, že tuto ZŽP nezvládá z důvodu bambusové – neohebné páteře, kterou lze přirovnat k diagnóze Bechtěrev nejvyššího stupně V a z důvodu bolestivé artritidy obou kolenních kloubů. Tuto potřebu musí zvládat ve stavu, jako kdyby mu někdo na záda připevnil pevné prkno. Zavázání bot či jejich obutí je tedy nemožné, a to i bot se suchým zipem. Žalobce není schopen zvednout z podlahy upadlou ponožku, šálu či rukavici. To však žalovaná nezohlednila.

43. Již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce namítal, že v posudku o zdravotním stavu ze dne 2. 12. 2025 je uvedeno, že žalobce trpí pokročilým funkčním postižením páteře a pohyblivost páteře je téměř ztracena. Podle posudku se u žalobce jedná o těžkou formu s výrazným omezením mobility páteře, ale i hrudníku, což má zásadní dopad na kvalitu života. K uvedenému důkazu se však jak posudková komise, tak žalovaný nevyjádřili.

44. PK MPSV Ostrava v posudku uvedla, že u žalobce „není těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím“. Toto tvrzení je však v přímém rozporu s tvrzením IPZS v posudku ze dne 2. 12. 2025, č. j. LPS/2025/7469-FM_CSSZ, zpracovaného v jiném řízení, konkrétně v řízení o průkazu OZP: „Mobilita páteře prakticky ztracena, přítomna svalová dysbalance. Jedná se o těžkou formu s výrazným omezením mobility páteře i hrudníku, což má zásadní dopad na kvalitu života“. PK MPSV Ostrava měla tento posudek IPZS k dispozici, jelikož jej žalobce předložil jako důkaz v odvolacím řízení. Za této situace bylo povinností PK MPSV Ostrava vysvětlit, z jakých důvodů se posudkové závěry dvou posudků tak zásadně liší, zda jde u posudkového závěru IPZS o omyl či se týká jiné skutečnosti. Za této situace jsou podklady ve správním spisu ve vzájemném rozporu a PK MPSV Ostrava vzájemné rozdíly mezi posudky nijak neosvětlila. Není tak zřejmé, zda je její úvaha přezkoumatelná či nikoli.

45. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má krajský soud za to, že posudek PK MPSV Ostrava, který byl hlavním podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, neobstojí. Není jasný ani srozumitelný a neobsahuje dostatečnou úvahu vysvětlující rozpory v posudkových závěrech. Krajský soud tak shledal, že námitka je důvodná.

b) k základní životní potřebě tělesná hygiena

46. Krajský soud se dále zabýval námitkou týkající se tělesné hygieny. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

47. Žalobce argumentoval tím, že nemá sprchový kout, ale dlouhou a hlubokou vanu. Pokud si do ní sedne nebo i lehne, není schopen z vany bez cizí pomoci vylézt. Pokud by to bez pomoci zkusil, hrozilo by mu zranění, a ani madlo by mu v pádu nezabránilo.

48. Z posudku PK MPSV Ostrava se podává, že dopomoc při vstupu a výstupu z vany není zahrnuta do této ZŽP. Za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení a vyloučení případného rizika pádu. Za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje používání facilitačních pomůcek – sedátko na vanu, madla v koupelně, židlička ve sprchovém koutu, protiskluzná podložka. Žalobce je podle PK MPSV Ostrava schopen měnit pozici svého těla, přemísťovat se ze sedu do stoje, přesedávat z místa na místo, má zachovanou schopnost úchopu a přidržování se, nejsou významně omezeny rozsahy pohybů horních končetin, parézy a plegie oboustranně. Předpokládá se, že svede celkovou hygienu ve sprchovacím koutu či ve vaně s příslušným facilitátorem. V záznamu ze sociálního šetření je uvedeno, že zvládne osobní hygienu, umyje si ruce, obličej, oholí se. Celkovou hygienu zvládá sám, umyje se a osuší, u vany je madlo, péči o nehty zajišťuje přítelkyně. Nejedná se o pomoc každodenní, nehty na rukou je schopen si stříhat sám. U péči o nehty na nohou lze volit pedikúru.

49. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, že z podkladů ve spisu se podává, že žalobce péči o osobní hygienu zvládá. Sám žalobce toliko namítá, že pokud se posadí do vany či si lehne, potřebuje pomoc druhé osoby. Jak již uvedl žalovaný, těmto komplikacím se lze vyhnout tím, že použije žalobce facilitátor, např. sedátko do vany. Tím se sed či leh ve vaně plně vyloučí a žalobce nebude pomoc druhé osoby vůbec potřebovat. Že by žalobce nezvládal jinou součást hygieny v žalobě netvrdil. Žalovaný vycházel z dostatečných podkladů, jeho závěry jsou přezkoumatelné, námitka tak není důvodná.

c) k základní životní potřebě péče o zdraví

50. Žalobce dále nesouhlasil s tím, jak žalovaný posoudil zvládání ZŽP péče o zdraví.

51. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

52. Ke zvládání ZŽP péče o zdraví PK MPSV Ostrava uvedla, že v doložené dokumentaci není uvedena ztráta úchopové schopnosti obou rukou, ztráta jemné motoriky, praktická a úplná nevidomost obou očí, těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, není uvedena střední, těžká a hluboká mentální retardace. V sociálním šetření úřadu práce ze dne 16. 10. 2025 je uvedeno – léky si chystá sám, nemá problémy se zapomínáním. Zvládá dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

53. Žalobce s těmito závěry nesouhlasil a v žalobě namítal, že potřebuje pomoc při ranních hodinových rozcvičkách, ošetření spodní části nohou včetně plosek a prstů soustavně zanícených dnou, umytí, odstranění šupin a odumřelé kůže, dezinfekce a promaštění zanícených ložisek a ran s následným obvazem, pedikúra.

54. V lékařské zprávě, kterou žalobce předložil v soudním řízení, konkrétně v lékařské zprávě ze dne 17. 8. 2023 MUDr. R. N., která byla zahrnuta v posudku PK MPSV, je uvedeno na straně 2, že by byly vhodné rehabilitace, žalobce ale „t. č. nepreferuje, pravidelně si zajišťuje lázně, které pomáhají“. Za této situace, tedy pokud nebyl tento léčebný postup nařízen lékařem, nemůže být zohledněno, že žalobce potřebuje při výkonu rozcvičky dozor a pomoc další osoby. Pokud by však poté, co bude věc vrácena k novému jednání, žalobce prokázal, že mu lékař nařídil tuto rehabilitační techniku vykonávat doma a žalobce ji sám nezvládá, měl by žalovaný a posudková komise se k této skutečnosti povinnost vyjádřit a vysvětlit, zda bude zohledněna či nikoli a proč.

55. V odvolacím řízení žalobce nenamítal, že by nezvládal lékařskou péči o chodidla, proto se žalovaný k této skutečnosti blíže nevyjádřil. Z posudku PK MPSV Ostrava na straně 3 krajský soud zjistil, že žalobce trpí psoriatickou eflorescencí na ploskách nohou. S ohledem na omezení páteře je třeba v posudku zkoumat, zda dle lékařských zpráv je u žalobce nutné denní ošetřování spodní části dolních končetin a pokud ano, zda lze tuto činnost zvládnout sám, s pomůckami nebo lze docházet k ošetření v rozumných časových intervalech např. na pedikúru. Tato úvaha v posudku PK MPSV Ostrava a současně v napadeném rozhodnutí chybí.

56. Žalobní námitku shledal krajský soud důvodnou.

d) další žalobní námitky

57. Výsledek sociálního šetření je jedním ze stěžejních podkladů pro rozhodnutí o příspěvku na péči posuzované osoby a též o samotném stupni závislosti, neboť se při něm zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska vlastní péče o vlastní osobu a soběstačnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. ). Zpravidla postačuje provést v průběhu správního řízení pouze jedno sociální šetření. Pokud však vyvstanou pochybnosti o dostatečnosti zjištění, změní se zdravotní stav posuzované osoby, anebo to z jiného relevantního důvodu posuzovaná osoba navrhne, je vhodné sociální šetření provést znovu. Není žádný důvod k tomu se domnívat, že správní řízení je omezeno na provedení pouze jednoho sociálního šetření (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2023, č. j. -36).

58. Záznam o sociálním šetření je jen jedním z dílčích vstupů, na jejichž základě posudkový lékař hodnotí schopnost žadatele zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Podle § 25 odst. 3 totiž při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Tyto podklady musí být hodnoceny ve vzájemné souvislosti. Sociální šetření představuje významný podklad pro posouzení, zda posuzovaná osoba zvládá ZŽP, lékařské zprávy jsou stejně (a v praxi mnohdy důležitějším) zdrojem informací. Z napadeného rozhodnutí a z posudku PK MPSV Ostrava se nepodává, že by žalovaný či posudková komise vycházeli toliko z místního šetření, a nikoliv z lékařských zpráv.

59. Žalobce toliko obecně namítal, že záznam z místního šetření mohl být pozměněn. V žalobě ale konkrétně nespecifikoval, jaké konkrétní údaje v záznamu o sociálním šetření měly být pozměněny či upraveny. Proto nelze zhodnotit, zda se případné sporné závěry skutečně v konečném výsledku správního řízení projevily. K záznamu z místního šetření krajský soud uvádí, že se nejedná o protokol z úředního jednání, který by musel být hlasitě předčítán účastníkům řízení, jde o jednostranný úkon osoby podílející se na činnosti správního orgánu. Věta poslední § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách v této souvislosti výslovně stanoví, že o provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. Posuzovaná osoba má právo se s jeho obsahem seznámit, pokud o to výslovně požádá, avšak nemá právo do jeho obsahu přímo zasahovat. K případným námitkám jí v tomto směru slouží možnost se v řízení písemně vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí správního orgánu. Záznam z místního šetření byl vždy součástí správního spisu, do kterého mohl žalobce nahlédnout a proti případným nesrovnalostem brojit. Pokud tak neučinil a ani v žalobě konkrétně neuvádí, jaké skutečnosti považuje za nepravdivé, nelze jeho námitce přisvědčit.

60. Žalobce dále v žalobě brojil proti tomu, že sociální pracovník neměl odborné vzdělání a nezohlednil lékařské zprávy. K tomu je třeba uvést, že místní šetření provádí řádně zaškolený sociální pracovník, u nějž není povinné lékařské vzdělání. Sociální pracovník totiž nehodnotí míru zvládání ZŽP, ale zaměřuje se na konkrétní popis, jak žadatel vykonává jednotlivé činnosti základních životních potřeb samostatně, případně s pomocí nějaké pomůcky či osoby. Jeho úkolem je získat ucelenou představu o životní situaci, potřebách, způsobu jejich zajištění posuzované osoby, nikoli sám hodnotit, zda tato osoba je schopna ZŽP zvládnout či nikoli. To je úkolem posudkového lékaře v rámci posudku a záznam z místního šetření je jen jedním z podkladů, které hodnotí.

61. K délce správního řízení krajský soud sděluje, že povinným podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí je posudek PK MPSV. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že PK MPSV vypracovala posudek dne 20. 5. 2026. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 5. 6. 2026, tedy již za 16 dní od vypracování posudku. S ohledem na přetíženost posudkových komisí nemůže být kladeno k tíži žalovaného, že ve věci nerozhodl dříve, ale učinil tak urychleně hned poté, co mu byl posudek k dispozici. V tomto ohledu žalovaný nepochybil a námitka není důvodná.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

62. Soud shledal žalobu důvodnou, neboť závěry napadeného rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněné. Posudek PK MPSV není ve vztahu k posouzení nezvládání základních životních potřeb přesvědčivý. Posudek PK MPSV je třeba v dalším řízení doplnit a vytýkané nedostatky odstranit. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [ i b) ve spojení s a 4 ].

63. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšnému žalovanému nepožadoval. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobce nějaké náklady v soudním řízení vynaložil (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobce nebyl zastoupen). Soud tedy ve vztahu k žalobci rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost se podává přímo u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 19. srpen 2026

Mgr. Jana Volková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.