Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
3 A 72/2025 - 72.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 72/2025 - 72
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci
žalobce: J. C., narozený dne X
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu
sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 16. 4. 2025 č. j. MPO 38102/2025,
takto:
I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 16. 4. 2025 č. j. MPO 38102/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž ministr průmyslu a obchodu (dále též „ministr“) potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025 č. j. MPO 10854/2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaný odmítl žádost žalobce ze dne 13. 1. 2025 o poskytnutí „informací evidovaných ve veřejné části Rejstříku živnostenského podnikání, a to ve formátu otevřených dat“, podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“) (dále též „Žádost“), protože „poskytnutí požadovaných informací upravuje zvláštní zákon [zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí].“
2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou.
3. Žalobce v žalobě upřesnil, že je redaktorem X, zpracovává datové soubory při přípravě žurnalistických příspěvků a věnuje se i otázkám bydlení, jeho cen a dostupnosti. Chtěl datově zmapovat poskytování tzv. krátkodobého bydlení v bytových domech v tuzemských městech prostřednictvím platforem Airbnb či Booking. Uvádí, že veřejně dostupná strojově čitelná data o bytových domech jsou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále též „RÚIAN“). Spojením těchto dat s daty o provozovnách, kde je registrovaná činnost „ubytovací služby“, by bylo možno identifikovat konkrétní místa, v nichž je poskytováno krátkodobé ubytování v běžných bytových domech. Takový způsob ubytování je dlouhodobě předmětem veřejné debaty. Informace o zapsaných provozovnách však nejsou jako otevřená data dostupná, jsou obsažená v Registru živnostenského podnikání, který provozuje a spravuje žalovaný.
4. Žalobce tvrdí, že § 60 odst. 6 až 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ŽivZ“), není v daném případě speciální právní úpravou vylučující postup podle InfZ. Podle žalobce mělo být ve věci postupováno podle InfZ. Namítá, že žalovaným uváděné ustanovení § 60 odst. 6 až 8 ŽivZ není v daném případě speciální právní úpravou vylučující postup podle InfZ, neboť neupravuje opravné prostředky vůči prohibitivní výši zpoplatnění za poskytnutí informací, které ve svém důsledku vede právě k neposkytnutí informace. Opačný závěr by kolidoval se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014 č. j. 7 As 61/2013-40. ŽivZ poskytnutí dat podmiňuje úhradou správního poplatku podle položky 24 písm. i) sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o správních poplatcích“), a poplatek činí 5 Kč za informace o jedné podnikající osobě. V součtu by úhrada za poskytnutí kompletních dat z veřejné části rejstříku o cca 2 484 000 aktivních živnostnících dosáhla více jak 12 milionů Kč. Je přitom evidentní, že tuto částku nemůže vynaložit žalobce jako jednotlivý redaktor, ani redakce. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že toto omezení má představovat vyvážené (proporcionální) opatření mezi potřebou zpřístupňování informací pro jejich opakované použití a ochranou soukromí podle č. 10 Listiny základních práv a svobod. Žalobce odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3254/22 a sp. zn. IV.ÚS 1378/16.
5. Žalobce dále uvádí, že pro řešení žalovaným namítané kolize mezi ochranou soukromí a právem na informace by v tomto případě lépe posloužilo ustanovení § 8a odst. 1 InfZ v kombinaci s § 12 InfZ, pokud by žalovaný identifikoval konkrétní osobní údaje a ty v odůvodněných případech z poskytovaných informací vyloučil. Jestliže by žalovaný takto postupoval, zjistil by, že řada subjektů zapsaných v registru živnostenského podnikání jsou obchodní společnosti, kterým nepochybně žádné práva na soukromí ve vztahu k informacím zapsaným do veřejného rejstříku nesvědčí. V případě fyzických osob – živnostníků pak mohl žalovaný informace osobní povahy, tedy jméno a datum narození, podle § 15 InfZ vyloučit. Postup podle InfZ se jeví jako jediná cesta, jak s ohledem na požadavek ústavně konformního výkladu požadované informace získat. V opačném případě by totiž výlučné poskytování informací z živnostenského rejstříku za nerozlišující a v důsledku prohibitivně vysokého poplatku kolidovalo s požadavkem na vhodnost, potřebnost a vyváženost omezení základního práva ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny. Pokud by soud dospěl k závěru, že požadované informace jsou veřejnosti dostupné jen za poplatek podle ŽivZ, pak považuje, že je na místě, aby tuto právní úpravu navrhl Ústavnímu soudu ke zrušení.
6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl zamítnout. Konstatoval, že žalobce v Žádosti nespecifikoval důvod použití poptávaných dat. Nemohl proto posoudit konkrétní okolnosti Žádosti odlišně, než učinil, a zohlednit subjektivní hlediska, tj. v jakém postavení se žadatel o informace nachází a pro jaký účel je požaduje. Žadatel sice v Žádosti uvedl, že je redaktorem X, Žádost však podal jako fyzická osoba. Účel využití požadovaných dat, tj. zkoumání negativních jevů spojených s ubytovacími službami nabízenými prostřednictvím platforem Airbnb, Booking, jímž se zabývá redakce X, uvedl žalobce až v žalobě. Pokud žadatel sám ve své žádosti neuvede účel použití požadované informace, povinnému subjektu nepřísluší jej zkoumat či se dotazovat žadatele. Kdyby takový důvod žalobce uvedl, mohl jej žalovaný informovat, že k tomuto účelu není třeba žádat o celou databázi živnostenského rejstříku, postačila by sestava podnikatelů, kteří mají v živnostenském rejstříku zapsanou provozovnu na poskytování ubytovacích služeb. Správní poplatek za vydání sestavy by byl výrazně nižší, tj. obsahovala by údaje o 3,1 % podnikatelů oproti celé databázi veřejné části živnostenského rejstříku.
7. Dále žalovaný uvedl, že v § 60 ŽivZ je komplexně upraveno poskytování informací ze živnostenského rejstříku, včetně náležitostí uvedených v § 2 odst. 3 InfZ. Pokud jde o opravné prostředky a další instituty správního řízení, postupuje se podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). ŽivZ je ve vztahu k poskytování informací z živnostenského rejstříku zákonem speciálním, má přednost před obecnou úpravou v InfZ, tudíž povinnost zveřejnit informace obsažené ve veřejné části živnostenského rejstříku ve formátu otevřených dat se podle § 5a odst. 2 InfZ na žalovaného jako na správce živnostenského rejstříku nevztahuje. Tento názor je podpořen i tím, že poskytování sestav podle § 60 odst. 6 ŽivZ podléhá správnímu poplatku podle zákona o správních poplatcích, který stanoví také opravné prostředky v řízení o vyměřování a vybírání správních poplatků. Pokud jde o užití § 8a odst. 1 ve spojení s § 12 InfZ, tj. identifikaci konkrétních osobních údajů a jejich vyloučení z poskytnutých údajů v odůvodněných případech, jak navrhuje žalobce, z požadovaných údajů by se prakticky stala statistická data. Žalovaný rozsáhlé statistické údaje o podnikatelích a živnostech zveřejňuje řadu let způsobem umožňujícím dálkový přístup ve formátu otevřených dat. Žalovaný si k dané problematice vyžádal stanovisko Digitální a informační agentury (dále též „DIA“) a Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále též „ÚOOÚ“) a obě instituce zaujaly shodné stanovisko, že § 60 ŽivZ má přednost před InfZ, s čímž se žalovaný ztotožňuje.
8. Žalobce v replice nesouhlasí s žalovaným. Podle žalobce se žalovaný snaží informace neposkytovat z důvodu nevhodně navrženého informačního systému, který osobní údaje živnostníků nechrání. Jejich osobní údaje zveřejňuje žalovaný na svých stránkách, činí tak i u informací historických, což poskytuje náhled do soukromí jednotlivců. Kromě jmen za svobodna historické záznamy v Registru živnostenského podnikání vypovídají i to, že dotyčná osoba podstoupila chirurgickou změnu pohlaví, což je informace intimní. Takové informace stát nechrání proti vytěžování řadou subjektů, které je zpracovávají a komerčně přeprodávají. Data následně stát nakupuje, včetně žalovaného, čímž takovéto zpracování osobních údajů živnostníků sám finančně podporuje. Informace o živnostnících následně zveřejňují i další státní subjekty, jako jsou Ministerstvo financí v rámci databáze ARES, či Český statistický úřad v rámci RES, který tato data poskytuje i ke hromadnému stažení. Jediné, čím se tyto informace liší od informací požadovaných v Žádosti, je informace o provozovně, což není informace vypovídající o soukromí jednotlivce, ale o jeho komerční činnosti. Žalovaným namítaná specialita ŽivZ měla vzniknout novelou provedenou zákonem č. 289/2017 Sb., přičemž motivací pro vynětí informací z živnostenského rejstříku z dosahu InfZ byl soudní spor, který žalobce vedl s žalovaným před zdejším soudem pod sp. zn. 3 A 105/2014. Soud tehdy odmítl argumenty žalovaného o specialitě ŽivZ a zmínil nevhodnou správu předmětného informačního systému resortu. Od té doby se na správě předmětného informačního systému nic nezměnilo.
9. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2025 č. j. 3 A 72/2025-43, zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že podaná Žádost je obecná, proto je nejprve potřeba vyjasnit rozsah předmětu Žádosti, upřesněné v žalobě, aby soud mohl posoudit, jaký zákonný režim se má na Žádost aplikovat. Podle soudu žalovaný nemohl Žádost bez dalšího odmítnout, že se na požadované informace vztahuje ŽivZ. Nebylo totiž možné jednoznačně dovodit, jakých konkrétních informací se žalobce domáhal, zda žádal poskytnutí sestavy podle § 60 odst. 6 ŽivZ, který je speciálním zákonem ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ pouze v rozsahu informací, které jsou upraveny v § 60 ŽivZ.
10. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 22. 7. 2026 č. j. 9 As 186/2025-24, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2025 č. j. 3 A 72/2025-43 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem, že „úprava poskytování údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku obsažená v § 60 živnostenského zákona není komplexní úpravou podmínek poskytnutí těchto informací. Živnostenský zákon proto nepředstavuje zvláštní zákon ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ a nevylučuje aplikaci InfZ. V souladu s výše citovanou judikaturou je třeba živnostenský zákon zařadit do druhé skupiny případů, tedy zvláštních zákonů upravujících pouze některé odchylky od obecně aplikovatelného InfZ.“ Nesouhlasil však s městským soudem, že informace požadované žalobcem nebyly v Žádosti dostatečně konkrétně identifikovány pro učinění závěru, který zákonný režim se na ně užije. Podle Nejvyššího správního soudu je Žádost „dostatečně určitá pro posouzení, jaký zákonný režim se na ni uplatní (bez ohledu na to, že žalobce v žádosti výslovně odkazoval na InfZ). Žalobce zcela jednoznačně žádal poskytnutí údajů evidovaných, tj. zapisovaných v živnostenském rejstříku, což upravuje § 60 živnostenského zákona, avšak dle Nejvyššího správního soudu nikoliv komplexně, a proto se uplatní InfZ s dílčími odchylkami v živnostenském zákoně.“ Nejvyšší správní soud uzavřel, že městský soud „dospěl k nesprávnému závěru, že žádost žalobce o informace (údaje zapisované v živnostenském rejstříku) byla neurčitá a nemohl posoudit, jaký zákonný režim se na ni vztahuje. Na žádost žalobce je totiž třeba aplikovat InfZ s dílčími odchylkami upravenými v živnostenském zákoně. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušil. Městský soud v dalším řízení znovu posoudí důvodnost žaloby žalobce a zákonnost napadeného rozhodnutí stěžovatele, který žádost žalobce odmítl podle InfZ.“
11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), jsa vázán závěry kasačního rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání, které oba účastníci po poučení soudem nepožadovali. Soud shledal podanou žalobu důvodnou.
12. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti.
13. Prostřednictvím Žádosti ze dne 13. 1. 2025 požadoval žalobce po žalovaném poskytnutí informací podle InfZ: „[R]ád bych Vás tímto požádal, jakožto redaktor X, ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí informací evidovaných ve veřejné části Rejstříku živnostenského podnikání, a to ve formátu otevřených dat. S ohledem na ust. § 5a odst. 2 zákona předpokládám, že takové informace máte k dispozici, bohužel se mi je nepodařilo dohledat v Národním katalogu otevřených dat.“
14. Prvostupňovým rozhodnutím (ze dne 27. 1. 2025 č. j. MPO 10854/2025) žalovaný Žádost podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 3 InfZ, odmítl, neboť poskytnutí požadovaných informací upravuje ŽivZ jako zvláštní zákon. V odůvodnění uvedl, že při posuzování možnosti omezení základního práva či svobody ve prospěch jiného základního práva či svobody aplikoval test proporcionality podle judikatury Ústavního soudu. Žalovaný jako povinný subjekt provedl v rámci svého správního uvážení test veřejného zájmu. Žadatel požaduje poskytnutí obsahu živnostenského rejstříku ve formátu otevřených dat s odvoláním na § 5a odst. 2 InfZ. Podle uvedeného ustanovení žalovaný by měl povinnost zveřejnit informace obsažené ve veřejné části živnostenského rejstříku ve formátu otevřených dat, avšak v daném případě je třeba aplikovat § 2 odst. 3 InfZ, podle něhož se zákon nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Vzhledem k tomu, že v § 60 ŽivZ je komplexně upraveno poskytování informací ze živnostenského rejstříku, včetně všech náležitostí uvedených v § 2 odst. 3 InfZ, je ŽivZ, pokud jde o poskytování informací vedených v živnostenském rejstříku, zákonem speciálním. Má proto přednost před obecnou úpravou podle InfZ, tudíž povinnost zveřejnit informace obsažené ve veřejné části živnostenského rejstříku ve formátu otevřených dat podle § 5a InfZ se na žalovaného jako správce živnostenského rejstříku, nevztahuje. Žalovaný si vyžádal stanovisko DIA a ÚOOÚ a obě tyto instituce zaujaly shodné stanovisko s jeho stanoviskem, přičemž zdůraznily, že publikace žádaných informací ve formátu otevřených dat by byla v rozporu s ústavně zaručeným právem na ochranu osobních údajů, soukromí a informační sebeurčení. Žalovaný poskytuje žadateli podle § 12 InfZ doprovodnou informaci, že pokud bude žadatel i nadále požadovat poskytnutí informací z veřejné části živnostenského rejstříku, je třeba, aby postupoval podle § 60 odst. 6 ŽivZ, tj. podal žádost o poskytnutí sestavy podnikatelů s uvedením specifikace, které údaje požaduje v rámci údajů taxativně stanovených v tomto ustanovení. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad.
15. Napadeným rozhodnutím (ze dne 16. 4. 2025 č. j. MPO 38102/2025) ministr podaný rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění se ztotožnil se závěry žalovaného, že proces poskytování informací stanovený v ŽivZ představuje speciální právní úpravu vůči InfZ, a má proto přednost před touto obecnou právní úpravou.
16. Městský soud v Praze vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění.
17. Podle § 2 odst. 3 InfZ zákon se nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.
18. Podle § 5a odst. 2 InfZ povinné subjekty zveřejňují informace obsažené v registrech, s výjimkou dokumentů ze sbírky listin, jsou-li součástí registru, rovněž jako otevřená data. Podle věty první se nezveřejní jméno a příjmení, datum narození s výjimkou roku narození, rodné číslo a adresa místa trvalého pobytu nebo bydliště s výjimkou názvu obce; to neplatí, jsou-li tyto údaje uvedeny v registrech v souvislosti s podnikáním nebo jinou obdobnou výdělečnou činností nebo v souvislosti s členstvím fyzické osoby ve statutárním nebo jiném orgánu právnické osoby nebo s výkonem funkce statutárního orgánu nebo v souvislosti s postavením skutečného majitele podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů.
19. Podle § 15 odst. 1 InfZ, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.
20. Podle § 60 odst. 1 věty první ŽivZ Živnostenský rejstřík je informačním systémem veřejné správy vedeným v elektronické podobě, ve kterém jsou evidovány údaje uvedené v odstavci 2 a údaje statistického a evidenčního charakteru související s provozováním živnosti.
21. Podle § 60 odst. 5 ŽivZ na žádost vydá živnostenský úřad v listinné nebo elektronické podobě a za podmínek uvedených v odstavci 4 o jedné osobě identifikované v žádosti z živnostenského rejstříku
a) výpis podle § 47 odst. 2 nebo 3; tento výpis se vydá podnikateli, kterého se týká,
b) úplný výpis týkající se jedné osoby, který obsahuje všechny údaje podle odstavce 2,
c) částečný výpis týkající se jedné osoby, který obsahuje údaje v požadovaném rozsahu,
d) potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že v živnostenském rejstříku určitý zápis není.
22. Podle § 60 odst. 6 ŽivZ na žádost vydá živnostenský úřad z veřejné části živnostenského rejstříku sestavu v listinné nebo elektronické podobě, jejímž obsahem mohou být pouze základní identifikační údaje o podnikateli, a to jméno, příjmení, nebo obchodní firma, popřípadě název, adresa sídla a identifikační číslo osoby, a dále, pokud to žadatel požaduje, předmět podnikání a umístění provozovny. Sestava obsahuje údaje platné ke dni zpracování sestavy. Tuto sestavu žadatel nesmí zveřejnit ani poskytnout třetí osobě.
23. Podle § 60 odst. 7 ŽivZ žádost o poskytnutí sestavy podle odstavce 6 je možné podat u úřadu příslušného podle § 71 odst. 5 tohoto zákona; žádost musí kromě náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat rozsah požadované sestavy.
24. Podle § 60 odst. 8 ŽivZ sestava podle odstavce 6 se žadateli poskytne do 30 dnů od podání žádosti. Je-li požadována zvlášť rozsáhlá sestava, lhůta pro její poskytnutí se o 30 dnů prodlužuje. Pokud živnostenský úřad žádosti nevyhoví, byť i jen částečně, vydá ve lhůtě podle věty první, případně věty druhé, rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně části žádosti.
25. Podle § 60 odst. 9 ŽivZ jiné údaje než údaje uvedené v odstavcích 4, 5 a 6 se neposkytují, pokud tento zákon nestanoví jinak.
26. Podle § 60 odst. 10 ŽivZ údaje vedené ve veřejné části živnostenského rejstříku Živnostenský úřad České republiky zpřístupňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup k těmto údajům. Údaje z veřejné části živnostenského rejstříku podle odstavce 5 písm. b) se rovněž vydávají jako ověřené výstupy z informačního systému veřejné správy podle zákona upravujícího informační systémy veřejné správy, přičemž tyto výstupy jsou opatřeny zaručenou elektronickou pečetí založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť. Údaje z živnostenského rejstříku poskytuje Živnostenský úřad České republiky orgánům uvedeným v § 48, orgánům podle jiného právního předpisu a správnímu orgánu, pokud tyto údaje potřebuje pro výkon své činnosti, v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, případně jiným dohodnutým způsobem. Při předávání údajů podle § 45a a § 45b se postupuje obdobně.
27. Městský soud v Praze posoudil věc takto:
28. Právo na informace poskytované orgány veřejné moci je podle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod jedním ze základních práv, které garantuje v demokratickém právním státě kontrolu výkonu veřejné moci. Postup při realizaci tohoto základního práva na poskytnutí informací o činnosti veřejné moci upravuje v obecné rovině InfZ. Vedle této obecné úpravy obsažené v InfZ existují zvláštní zákony, které buď upravují pouze dílčí odchylky od úpravy v InfZ, nebo obsahují komplexní úpravu poskytování informací a podle InfZ se vůbec nepostupuje (viz § 2 odst. 3 InfZ). V první zmiňované skupině případů upravuje zvláštní zákon jen dílčí odlišnosti od InfZ, typicky speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nebo zúžený okruh osob, kterým lze informace poskytnout. O druhou skupinu případů jde tehdy, obsahuje-li zvláštní zákon komplexní úpravu podmínek, za nichž jsou určité informace poskytovány, včetně procesního postupu a prostředků ochrany. Podle § 2 odst. 3 InfZ se InfZ nevztahuje na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí takový zvláštní právní předpis poskytování informací upravit komplexně. Úprava obsažená v § 2 odst. 3 InfZ slouží k tomu, aby se nezdvojovala úprava přístupu k informacím, nikoliv aby bylo přístupu k informacím zamezeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 22. 1. 2014 č. j. 7 As 61/2013-40).
29. Zároveň platí, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku (ze dne 22. 7. 2026 č. j. 9 As 186/2025-24), že „žadatel si nemůže dle své libosti vybírat zákonný režim, v němž se seznámí s informacemi, a žádostí podle InfZ negovat explicitní výluku dle zvláštních zákonů (srov. již citovaný rozsudek č. j. 10 As 118/2018-53, odst. [25]). Rozhodující je v tomto ohledu povaha žádosti a je na správním orgánu (povinném subjektu), aby s ohledem na obsah žádosti posoudil, o jaké informace se jedná a jaký zákonný režim se na jejich poskytování vztahuje. Není totiž povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, podle jakého předpisu se informací domáhá. Rozhodný není ani případný odkaz žadatele na ten či onen právní předpis (srov. již citovaný rozsudek č. j. 5 As 162/2018-51, odst. [32] a [33]). V citovaném rozsudku pátého senátu Nejvyšší správní soud vytkl správním orgánům, že při vyřízení žádosti o informace postupovaly podle InfZ a nikoliv podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, přestože žadatel žádal o informace, které byly obsahově informacemi o životním prostředí.“
30. V dané věci se žalobce prostřednictvím Žádosti domáhal s odkazem na InfZ poskytnutí „informací evidovaných ve veřejné části Rejstříku živnostenského podnikání, a to ve formátu otevřených dat“. Uvedl přitom, že je redaktorem X. Bližší důvody pro poskytnutí vyžádaných informací neuvedl. Nejvyšší správní soud považoval v kasačním rozsudku takto formulovanou Žádost za dostatečně určitou pro posouzení, jaký zákonný režim se na ni uplatní. Uzavřel, že žalobce zcela jednoznačně žádal o poskytnutí údajů evidovaných, tj. zapisovaných v živnostenském rejstříku, což upravuje § 60 ŽivZ. Zároveň Nejvyšší správní soud doplnil, že § 60 ŽivZ neupravuje poskytování informací evidovaných v živnostenském rejstříku komplexně, proto se při vyřízení Žádosti uplatní InfZ s dílčími odchylkami v ŽivZ.
31. Městský soud v Praze ke vztahu ŽivZ a InfZ v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu připomíná, že úprava poskytování údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku obsažená v § 60 ŽivZ není komplexní úpravou podmínek poskytnutí těchto informací. ŽivZ nepředstavuje zvláštní zákon ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ a nevylučuje aplikaci InfZ. ŽivZ se řadí do první skupiny případů, tedy zvláštních zákonů upravujících pouze některé odchylky od obecně aplikovatelného InfZ.
32. Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku konstatoval, že: „o komplexní právní úpravu poskytování určitých informací jde tehdy, stanoví-li konkrétní rámec poskytování těchto informací. Ustanovení § 2 odst. 3 InfZ vyžaduje, aby zvláštní zákon stanovil zejména, tedy nikoliv výlučně, avšak minimálně, vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Předpokládá tedy, že zvláštní zákon vylučující působnost InfZ bude upravovat poskytování informací komplexně, včetně procesního postupu a prostředků ochrany práv žadatele o informace (viz již citovaný rozsudek č. j. 6 As 5/2020-40, odst. [19]). Živnostenský zákon uvedené nesplňuje. V § 60 sice živnostenský zákon upravuje podání žádosti o poskytnutí vybraných údajů z veřejné části živnostenského rejstříku, příslušnost živnostenského úřadu, náležitosti žádosti, jaké údaje lze poskytnout, lhůtu pro vyřízení žádosti i způsob vyřízení žádosti (vyhovění nebo i jen částečné rozhodnutí o odmítnutí žádosti). Stanoví také, že jiné údaje se neposkytují, tedy pokrývá otázku poskytování všech údajů zapisovaných do živnostenského rejstříku. Z této úpravy v živnostenském zákoně je zcela zřejmý záměr zákonodárce poskytovat na žádost pouze některé údaje evidované v živnostenském rejstříku a jiné nikoliv. V souladu s výše citovanou judikaturou by žadatel nemohl takovou explicitní úpravu (výluku) obejít žádostí podle InfZ. Obecně platí, že ústavně zaručené právo na informace není bezbřehé. S jeho omezením počítá již čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dle kterého lze právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Jisté omezení práva na informace může pramenit též z práva každého na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (čl. 10 odst. 3 Listiny). Živnostenský zákon ale neupravuje opravné prostředky. Dle Nejvyššího správního soudu nepostačuje, že vzhledem k nevyloučené subsidiární aplikaci zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, by se opravné prostředky řídily tímto obecným předpisem (viz § 1 odst. 2 uvedeného zákona). Opačný výklad by znamenal, že cokoliv, co je sice uvedeno ve výčtu v § 2 odst. 3 InfZ a výslovně by to neupravoval zvláštní zákon, se bude řídit subsidiárně aplikovaným správním řádem, ale přesto půjde o komplexní úpravu. Takový výklad by nebyl systémový a popíral by smysl i znění § 2 odst. 3 InfZ.“
33. Městský soud v Praze ve shodě se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu uzavírá, že žadatel v Žádosti požadoval poskytnutí údajů evidovaných v živnostenském rejstříku (informací evidovaných ve veřejné části Rejstříku živnostenského podnikání, a to ve formátu otevřených dat), tedy informace, jejichž poskytování upravuje § 60 ŽivZ. Jelikož však ŽivZ neupravuje poskytování informací komplexně, je třeba na Žádost aplikovat InfZ s dílčími odchylkami v ŽivZ.
34. V kontextu výše uvedeného právního závěru, který závazně judikoval Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku, je napadené rozhodnutí nezákonné. Napadeným, resp. prvostupňovým rozhodnutím, žalovaný Žádost odmítl z důvodu, že poskytování požadovaných informací upravuje zvláštní zákon. Konkrétně žalovaný uvedl: „Žádost o poskytnutí informací […] se podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí, ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí, odmítá, neboť poskytnutí požadovaných informací upravuje zvláštní zákon [zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí].“ Žalovaný však nemohl Žádost z tohoto důvodu toliko odmítnout, a to proto, že úkolem správního orgánu, jak upozornil Nejvyšší správní soud v kasačním rozsudku, je posoudit s ohledem na obsah žádosti, o jaké informace se jedná a jaký zákonný režim aplikovat. Není totiž povinností žadatele požadované informace právně kvalifikovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2020 č. j. 5 As 162/2018-51). Tato povinnost leží na správním orgánu, který je povinen při vyřízení informace postupovat podle zákona, který je podle povahy požadovaných informací na věc přiléhavý. Správní orgán nemůže žádost o informace odmítnout jenom proto, že na žádost je potřeba aplikovat jiný zákon, než na který odkázal žadatel v žádosti, jak to učinil žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí tím, že odmítl Žádost žalobce s odůvodněním, že na poskytnutí požadovaných informací se v souladu s § 2 odst. 3 InfZ vztahuje zvláštní zákon (ŽivZ), nikoliv InfZ, na který odkázal žalobce v Žádosti. Takový postup žalovaného je rozporný se shora připomenutou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
35. Současně je třeba uvést, že závěr žalovaného, že ŽivZ komplexně upravuje poskytování informací z živnostenského rejstříku, a Žádost je proto třeba posoudit podle ŽivZ, není správný. Jak konstatoval městský soud výše, ŽivZ neupravuje komplexně podmínky pro poskytování údajů zapsaných v živnostenském rejstříku, a proto nepředstavuje zvláštní úpravu poskytování informací podle § 2 odst. 3 InfZ, aplikaci InfZ tudíž nevylučuje. V daném případě proto na Žádost bylo potřeba aplikovat InfZ, s dílčími odchylkami upravenými v ŽivZ.
36. V dalším řízení bude proto na žalovaném, aby se znovu zabýval podanou Žádostí žalobce jako žadatele o informaci a posoudil ji podle InfZ s odchylkami upravenými v ŽivZ. Žalovaný přitom vezme v potaz skutečnosti uvedené žalobcem v podané žalobě, zejména ohledně upřesnění, resp. zúžení, rozsahu požadované informace ze Žádosti.
37. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná, a proto pod výrokem I. tohoto rozsudku zrušil napadené rozhodnutí (§ 78 odst. 1 věta prvá s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).
38. Právním názorem, který vyslovil městský soud v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
39. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. V řízení před Nejvyšším správním soudem žalobci žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 19. srpna 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.