Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
70 A 5/2026 - 130.pdf
PDF · 0 B
No categories available
70 A 5/2026 - 130
USNESENÍ
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Pišvejcem ve věci
žalobce:
Bc. V. B., IČO: 75257726
sídlem P.
zastoupen JUDr. Michaelem Švarcem, DiS., advokátem
sídlem Hálkova 1203/32, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje
sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2026, č. j. PK-DSH/11202/26,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ze dne 3. 8. 2026, doručenou zdejšímu soudu téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2026, č. j. PK-DSH/11202/26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 3. 2. 2026, č. j. MMP/029392/26 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce, jako provozovatel autoškoly, uznán vinným ze spáchání přestupku
- podle § 56 odst. 2 písm. g) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“), neboť v rozporu s § 25 zákona č. 247/2000 Sb. nepředal příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností seznamy žadatelů k získání řidičského oprávnění, ačkoliv prováděl výcvik u 11 žadatelů, přestože tito žadatelé nebyli řádně přihlášeni k výuce a výcviku, a dále prováděl doplňovací výcvik u 3 žadatelů, aniž by tito žadatelé byli řádně přihlášeni k výuce a výcviku;
- podle § 56 odst. 2 písm. f) zákona č. 247/2000 Sb., neboť nedodržoval obsah a rozsah výuky a výcviku stanovený v § 20 v návaznosti na § 26 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb., když u 17 žadatelů výcvik v řízení vozidla nenavazoval na teoretickou výuku;
- podle § 56 odst. 2 písm. f) zákona č. 247/2000 Sb., neboť nedodržoval obsah a rozsah výuky a výcviku stanovený v § 20 a § 30 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. v souladu s přílohou č. 3 téhož zákona, když u 5 žadatelů ukončil výuku a výcvik, ačkoliv žadatelé neabsolvovali minimální počet hodin výuky a výcviku žadatele o řidičské oprávnění stanovený učební osnovou pro příslušnou skupinu vozidel a
- podle § 56 odst. 2 písm. h) zákona č. 247/2000 Sb., neboť v rozporu s § 32 zákona č. 247/2000 Sb. do 15 dnů ode dne ukončení výuky a výcviku písemně nepřihlásil 4 žadatele k získání řidičského oprávnění ke zkoušce, přičemž tento úkon nebyl proveden nejméně do dne prováděné kontroly,
za což mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupků ve výši 2 500 Kč.
2. Součástí podané žaloby byl návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce tvrdil, že okamžitý výkon napadeného rozhodnutí, tj. povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč spolu s náklady řízení, by s ohledem na jeho majetkové poměry mohl citelně ohrozit další provoz jeho autoškoly a způsobit mu tak nepoměrně větší újmu, než jaká může odkladem vzniknout jiným osobám. Současně žalobce uvedl, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Veřejný zájem nevyžaduje okamžité vymožení uložené pokuty před soudním přezkumem, zvláště jsou-li v žalobě uplatněny konkrétní námitky, pro které může být žaloba úspěšná. Dočasným odkladem úhrady pokuty přitom nevznikne újma jiným osobám ani nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu.
3. Žalovaný ve vyjádření ze dne 17. 8. 2026 k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhl jeho zamítnutí. Uvedl, že žalobce své tvrzení o hrozící újmě nijak nedoložil, neboť nepředložil žádné podklady o svých majetkových poměrech. Současně poukázal na existenci významného veřejného zájmu na řádném výkonu pravomocných správních rozhodnutí ukládajících sankce za porušování povinností při provozování autoškol, které slouží k zajištění zákonnosti systému odborné přípravy řidičů.
4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
5. Přiznání odkladného účinku žalobě je mimořádným prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu v průběhu soudního řízení, tudíž je třeba k užívání tohoto nástroje přistupovat velmi zdrženlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28). Z citovaného zákonného ustanovení plynou dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
6. Ve vztahu k první podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma. „Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm, aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74)“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 5 Azs 383/2020-24).
7. Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 1 Afs 382/2017-38).
8. Povinnost tvrzení (a povinnost důkazní) je naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání jejich skutkových tvrzení. Nesplnění povinnosti tvrzení (a povinnosti důkazní) ohledně rozhodných skutečností má pravidelně za následek rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka řízení, který tuto povinnost nesplnil. Je tedy na žalobci, aby především o hrozící újmě předložil soudu dostatečně konkrétní tvrzení a také důkazy k prokázání svých tvrzení.
9. Pokud tedy v nyní projednávané věci žalobce svůj návrh na přiznání odkladného účinku podané žalobě odůvodnil pouze v obecné rovině tím, že úhrada předmětné peněžité pokuty by mohla s ohledem na jeho majetkové poměry citelně ohrozit další provoz jeho podnikání, pak uváděné důvody zůstaly toliko v rovině obecných tvrzení, které navíc žalobce nikterak neprokázal. Navzdory své procesní povinnosti důvody pro přiznání odkladného účinku nejen tvrdit, ale též prokázat, žalobce ke svému návrhu nepředložil na podporu svého tvrzení žádné podklady, resp. neučinil žádné důkazní návrhy. Žalobce ani netvrdil, ani neprokázal konkrétní skutečnosti týkající se jeho současné finanční situace (např. stavy na bankovních účtech, výše pohledávek a závazků z podnikatelské činnosti atd.) či současných majetkových poměrů, popř. jiné skutečnosti, ze kterých by bylo možné usoudit, že úhrada předmětné peněžité pokuty by byla pro žalobce likvidační.
10. Soud k otázce požadavku na doložení existence újmy na straně žalobce rovněž odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu: „[p]o posouzení stěžovatelova návrhu Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel v návrhu dostatečně konkrétním a individualizovaným způsobem netvrdí ani nedokládá, že by výkon rozhodnutí, kterým mu byla za spáchání přestupku spočívajícím v umožnění výkonu nelegální práce čtrnácti osobám uložena pokuta ve výši 900 000 Kč, pro něj znamenal takovou újmu, která by měla za následek ukončení činnosti a jeho likvidaci. V této souvislosti bylo nezbytné, aby stěžovatel především uvedl své aktuální majetkové poměry, tj. aktuální výsledek hospodaření, vyplývající z aktuálních účetních výkazů (sestavených na základě mezitímní účetní závěrky k datu pokračování 31. 10. 2021), veškerý majetek (mimo věci nepatrné hodnoty), především výši aktivních zůstatků na bankovních účtech, výši peněžní hotovosti, veškeré pohledávky a závazky, včetně popisu a označení jejich povahy, výše a splatnosti. Současně bylo třeba uvedené skutečnosti doložit konkrétními listinnými důkazy, např. bankovními výpisy z účtů, již zmiňovanými aktuálními výkazy mezitímní účetní závěrky-rozvahou a výkazem zisku a ztráty, listinami dokládajícími pohledávky a závazky stěžovatele a jeho pravidelné příjmy a výdaje za aktuální období aj. Stěžovatelem předložený výkaz zisku a ztráty, sestavený k datu 31. 12. 2019, zjevně jeho aktuální poměry nedokládá. […] Bez těchto údajů lze jen stěží posoudit, zda pokuta uložená stěžovateli představuje natolik intenzivní a výjimečný zásah do jeho majetkových poměrů, který by odůvodňoval přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 6 Ads 334/2021-22).
11. Ačkoli lze v obecné rovině připustit, že uložená pokuta může pro žalobce představovat újmu v jeho podnikatelské činnosti, soud nemůže za žalobce domýšlet, jaké konkrétní následky bude pokuta v uložené výši pro žalobce mít, zvláště když soudu není známa jeho aktuální majetková situace.
12. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobce netvrdil dostatečně konkrétně, že by mu právními následky napadeného rozhodnutí bezprostředně a reálně hrozila natolik závažná újma, která by odůvodňovala výjimečné přiznání odkladného účinku žalobě. Protože nebyla splněna již prvotní podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívající v bezprostřední hrozbě závažné újmy na straně žalobce v důsledku právních účinků napadeného rozhodnutí, nezabýval se soud možnou újmou vzniklou přiznáním odkladného účinku žalobě jiným osobám ani možným rozporem přiznání odkladného účinku žalobě s důležitým veřejným zájmem.
13. Soud zamítl podle § 73 odst. 2 s. ř. s. a contrario žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
14. Závěrem soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].
Plzeň 20. srpna 2026
Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.