Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
68 A 3/2025 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
68 A 3/2025 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci
žalobce:
R. K.,
bytem X,
proti
žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje,
sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025, č. j. KK/3359/DS/24-7,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025, č. j. KK/3359/DS/24-7, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí a vymezení věci
1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 5. 2025, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025, č. j. KK/3359/DS/24-7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zrušil podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “) rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru právního a živnostenského úřadu (dále jen „prvostupňový orgán “) ze dne 21. 10. 2024, č. j. MUSO/68213/2022/OPŽÚ/TESK-21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a řízení zastavil, neboť „řízení bylo ukončeno nabytím právní moci příkazu č. j. MUSO/68213/2022/OPŽÚ/TESK-13 ze dne 22. 3. 2024“.
2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla zn. BMW, registrační značky X, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byla dodržena povinnost řidiče v provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu (dále jen „předmětný přestupek“). Za předmětný přestupek byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a stanovena povinnost úhrady nákladů řízení 1 000 Kč.
3. Prvostupňovému rozhodnutí předcházelo vydání příkazu ze dne 22. 3. 2024, č. j. MUSO/68213/2022/OPŽÚ/TESK-13 (dále jen „příkaz“), kterým prvostupňový orgán uznal žalobce vinným ze spáchání stejného (předmětného) přestupku, za což mu byla uložena stejná správní sankce, jako tomu bylo později v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobce proti příkazu podal (v zastoupení) odpor, který prvostupňový orgán považoval za řádný a včasný, a proto v přestupkovém řízení pokračoval a posléze vydal prvostupňové rozhodnutí. Jelikož žalobce prvostupňové rozhodnutí napadl odvoláním, které prvostupňový orgán shledal řádným a včasným, věc byla předložena žalovanému, který o odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím výše uvedeným způsobem. Dle žalovaného odpor proti příkazu nebyl podán řádně, neboť e-mailová zpráva obsahující v příloze odpor nebyla opatřena elektronickým podpisem; tím byl opatřen „pouze“ v příloze obsažený odpor.
II.
Žaloba
4. Žalobce v úvodu své žaloby vymezil napadené rozhodnutí a konstatoval, že jej napadá správní žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “). Dále uvedl, že žalovaný sice odvoláním napadané rozhodnutí zrušil, zároveň však svým rozhodnutím „zpravomocnil“ příkaz vydaný v předmětné věci. Žalobce má za to, že jej takové rozhodnutí krátí na jeho právech.
5. Žalobce nesouhlasil s posouzením žalovaného. Dle žalobce odpor proti příkazu byl učiněn řádně. Elektronický podpis byl součástí podání, neboť byl připojen na dokumentu, kterým bylo podání učiněno.
6. Žalobce označil žalovaného intepretaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1829/13 , na který je v napadeném rozhodnutí odkazováno, za nesprávnou, resp. nepravdivou. Podle žalobce Ústavní soud rozlišuje mezi průvodním e-mailem a samotným podáním (tzn. dokumenty vloženými v e-mailu, nesoucími písemný projev vůle). Ze závěrů Ústavního soudu nelze dovodit, že elektronicky musí být podepsán i e-mail, resp. že nepostačí, aby byl podepsán dokument v něm vložený a obsahující podání.
7. Podle žalobce ve věci není sporné, že samotný dokument, v němž byl obsažen text podaného odporu, byl podepsán. Vzhledem k tomu, že podání odporu učinil zmocněnec, bylo zapotřebí doložit též plnou moc. Tu doplnil sám žalobce ze své datové schránky, ani o této skutečnosti není sporu. Žalobce proto uzavřel, že odpor proti příkazu byl podán řádně. Napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné.
8. Žalobce rovněž uvedl, že alternativně žalobu formuluje též jako žalobu na ochranu proti nečinnosti, kdy nečinným úřadem je Městský úřad Sokolov. Žalobce poukázal na specifikum situace a neexistenci jakékoli judikatury, která by dávala naznat, jakými prostředky se lze v takové situaci bránit, a proto „dává soudu ke zvážení, zda jde o nezákonnost rozhodnutí žalovaného, nebo o nečinnost [orgánu] prvého stupně“.
9. Poté doplnil, že byť bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení bylo zastaveno, fakticky správní orgány na věc hledí tak, že žalobce nepodal odpor proti příkazu, tudíž je příkaz v právní moci a je vykonatelný.
10. Závěrem žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a dále aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě a následná vyjádření žalobce
11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2025 navrhl zamítnutí žaloby. Podle žalovaného v průběhu řízení nedošlo ke krácení práv žalobce a bylo vůči němu postupováno v souladu se zákonem. Námitky uváděné žalobcem považuje žalovaný za neopodstatněné.
12. Podle žalovaného konstantní judikatura (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 1179/20 , usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 As 24/2024 -24, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13 ) dovozuje, že podání učiněné prostřednictvím prostého e-mailu je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění ve lhůtě 5 dnů některou z kvalifikovaných forem podání, jinak se k němu nepřihlíží. Podle žalovaného jím uváděná soudní rozhodnutí zdůrazňují, že nestačí podpis na příloze e-mailu, ale musí být podepsán právě samotný e-mail. Podpis na příloze se nevztahuje na samotný e-mail, zatímco podpis na e-mailu se vztahuje i na přílohu. Jakkoliv i žalovaný vnímá tento postup jako přísný, nelze jej s ohledem na stávající rozhodovací činnost soudů zmírnit.
13. V řešeném případě e-mail ze dne 21. 3. 2024 nebyl opatřen jakýmkoli elektronickým podpisem. Rovněž po doručení uvedeného e-mailu nebylo do 5 dnů učiněno jakékoli doplnění, tudíž nedošlo k procesnímu zhojení ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu . Pouze dne 24. 3. 2024 byla odvolatelem zaslána plná moc deklarovaná v odporu. Žalovaný je proto přesvědčen, že e-mail ze dne 21. 3. 2024 nesplňuje náležitosti podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu , proto k němu a logicky ani k jeho přílohám nemělo být přihlíženo. Z tohoto důvodu nebyl proti příkazu v zákonem stanovené lhůtě podán odpor a tento dne 22. 3. 2024 nabyl právní moci. Kroky, které činil prvostupňový orgán po podaném odporu, tak nebyly v souladu s právními předpisy, proto žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a řízení bez dalšího zastavil.
14. Žalovaný rovněž konstatoval, že v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání příkazu a že neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení či pro obnovu řízení a ani pro vydání nového rozhodnutí ve věci. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3042/12 žalovaný označil za bezpředmětný, neboť věc projednávaná Ústavním soudem byla odlišná od nyní projednávaného případu.
15. V replice ze dne 23. 6. 2025 žalobce označil za nesporné, že zástupce žalobce podal odpor ze své e-mailové adresy. E-mail nebyl opatřen elektronickým podpisem. Příloha e-mailu (pdf soubor s textem podaného odporu) elektronickým podpisem opatřena byla. Jeví se (byť to žalovaný netvrdí explicitně), že není sporu ani o tom, že příloha byla podepsána uznávaným elektronickým podpisem, vydaným kvalifikovanou certifikační autoritou PostSignum. Podle žalobce je toliko sporná právní otázka, zda k tomu, aby podání bylo řádné, je zapotřebí, aby uznávaným elektronickým podpisem byl opatřen e-mail, jímž je toto podání doručeno správnímu orgánu, nebo postačí, aby bylo elektronicky podepsáno samotné podání (pdf soubor), který je přílohou tohoto e-mailu.
16. Podle žalobce relevantní právní úprava nestanoví povinnost podepsat elektronickým podpisem e-mail. Naopak dává účastníku právo učinit podání v elektronické podobě, přičemž speciální předpis stanoví, že k podepisování dokumentu musí být použit jedině uznávaný elektronický podpis. Žalovaný tak jde ve svých požadavcích nad rámec zákonných požadavků.
17. Odkazuje-li žalovaný na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, tak podle žalobce zmíněná rozhodnutí neobsahují závěry, které žalovaný tvrdí. Není pravdou, že odkazovaná rozhodnutí zdůrazňují, že nestačí podpis na příloze e-mailu, ale musí být podepsán právě samotný e-mail.
18. Závěrem žalobce shrnul, že odpor podal jeho zástupce, který podání opatřil elektronickým podpisem. Podání bylo obsaženo v PDF souboru, který byl zaslán na elektronickou podatelnu e-mailem. Takový způsob podání je zcela v souladu s právními předpisy. Žádný právní předpis nevyžaduje, aby byl elektronickým podpisem kromě samotného podání opatřen též e-mail, kterým je odesíláno. Nelze ztrácet ze zřetele smysl a účel požadavku na elektronický podpis, tj. postavit najisto, že podání činí v něm uvedený autor. Tento požadavek byl umístěním elektronického podpisu v PDF souboru splněn. Samotné tělo e-mailu neobsahovalo žádné sdělení, proto e-mail nebylo zapotřebí podepisovat.
19. V podání ze dne 31. 7. 2025 žalobce v prvé řadě poukázal na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2025, č. j. IV. ÚS 3261/24 , který žalobci dává zapravdu, neboť vyslovil, že postačuje podepsat elektronicky přílohu e-mailu. Poté informoval soud, že nadále není právně zastoupen.
IV.
Průběh řízení
20. Soud ověřil, že žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí byla podána včas. Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 12. 3. 2025 a předmětná žaloba byla soudu doručena dne 12. 5. 2025, tj. v otevřené dvouměsíční zákonné lhůtě pro podání správní žaloby.
21. Soud dále konstatuje, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou (žalobce byl účastníkem přestupkového řízení a adresátem napadeného rozhodnutí, přičemž tvrdil, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech) a směřovala proti žalovanému, který je pasivně legitimován (jako odvolací orgán, který vydal napadené rozhodnutí), a rovněž byla podána po vyčerpání řádných opravných prostředků (žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím, proti kterému již odvolání nebylo přípustné). Byť napadené rozhodnutí zrušilo žalobcem napadené prvostupňové rozhodnutí, tak současně řízení i zastavilo s odůvodněním, že přestupkové řízení již bylo pravomocně ukončeno nabytím právní moci příkazu, neboť žalobce nepodal odpor řádně v zákonné lhůtě. Jinými slovy, žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí z důvodu, že žalobce již byl na základě příkazu pravomocně shledán vinným ze spáchání předmětného přestupku a byla mu již uložena správní sankce, tudíž další kroky činěné prvostupňovým orgánem po podaném odporu (včetně vydání prvostupňového rozhodnutí) nebyly v souladu s právnímu předpisy. Žalovaný tak napadeným rozhodnutím sice k odvolání žalobce prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, ovšem současně konstatoval, že příkaz ukládající žalobci sankci za předmětný přestupek zrušen nebyl a stal se pravomocným. Je tudíž zřejmé, že žalobce napadeným rozhodnutím mohl být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech, tudíž napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s. , proti kterému byl žalobce oprávněn se bránit podáním správní žaloby. Navíc, napadené rozhodnutí zrušilo prvostupňové rozhodnutí na základě § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu , nikoli § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu , kde se ustáleně judikuje, že takové rozhodnutí v zásadě nemůže být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 63/2025 -42, bod 19).
22. Soud pro úplnost uvádí, že v daném případě nepovažoval za účelné a správné, aby se žalobce domáhal ochrany svých práv nečinnostní žalobou směřující vůči prvostupňovému orgánu , tedy aby prvostupňový orgán pokračoval v přestupkovém řízení a vydal v něm rozhodnutí, jak žalobce dal tento alternativní postup soudu „ke zvážení“ v čl. III. žaloby. Soud konstatuje, že takové přestupkové řízení již proběhlo a prvostupňové rozhodnutí již bylo vydáno, následně jej ale žalovaný v odvolacím řízení shledal nadbytečným, neboť dospěl k závěru, že proti příkazu nebyl řádně podán včasný odpor. Proto soud považuje jako procesně nejvhodnější a nejefektivnější, aby k soudnímu přezkumu žalovaným provedeného posouzení uvedené stěžejní otázky došlo v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí (jímž bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno bez věcného přezkumu jako nadbytečné), nikoli v řízení o nečinnostní žalobě (dle ustálené judikatury ve správním soudnictví se nepřipouští alternativní či eventuální petit, pokud alternativy či eventuality spočívají v odlišných žalobních typech – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. 9 As 329/2016 -42, bod 49, a nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV.ÚS 3523/20 , bod 32). Soud proto žalobce nevyzýval k opravě žaloby z důvodu volby nesprávného žalobního typu. Soud dále konstatuje, že žalobce svou žalobu koncipoval jednoznačně jako žalobu proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. (žalobce takto žalobu označil, takto i věc vymezil v čl. I žaloby a rovněž i žalobní petit formuloval pouze na zrušení napadeného rozhodnutí), tudíž soud samostatným výrokem nerozhodoval o odmítnutí alternativního petitu, protože žádný takový alternativní petit žaloba neobsahovala, byť žalobce v čl. III. žaloby zmínil a dal soudu ke zvážení alternativu žaloby na ochranu proti nečinnosti.
23. Žaloba rovněž obsahovala všechny požadované formální náležitosti. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žaloby.
24. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť žalobce i žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasili (viz sdělení žalobce ze dne 29. 5. 2025, č. l. 11, a vyjádření žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. l. 15).
V.
Posouzení věci soudem
25. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, tj. vad ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a dále vad, které by bránily přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 -84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
26. Poté, co soud v projednávané věci přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i předmětný správní spis, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
27. Vzhledem k tomu, že správní spis poskytoval dostatečný podklad pro posouzení žalobních námitek a pro rozhodnutí předmětné věci, soud neprováděl žádné dokazování. Ostatně účastníci řízení ani žádné důkazní návrhy, které by šly nad rámec správního spisu, výslovně neučinili.
28. Soud úvodem svého posouzení důvodnosti žaloby předesílá, že podstatou sporu byla pouze otázka, zda žalobce podal proti příkazu, jímž byl shledán vinným ze spáchání předmětného přestupku a byla mu za to uložena správní sankce pokuty, řádný odpor, resp. zda prvostupňový orgán postupoval správně, když vedl přestupkové řízení a vydal prvostupňové rozhodnutí (jak tvrdí žalobce), anebo nikoli, tudíž příkaz nabyl právní moci již dne 22. 3. 2024 a navazující přestupkové řízení, včetně prvostupňového rozhodnutí, již byly nadbytečné a v rozporu s relevantní právní úpravou (jak tvrdí žalovaný).
29. O základních skutkových otázkách nebylo mezi účastníky sporu a tyto rovněž plynou z obsahu správního spisu, a proto z nich soud vyšel. Konkrétně nebylo sporu o tom, že (i) dne 13. 3. 2024 byl žalobci do datové schránky doručen příkaz, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání předmětného přestupku; (ii) proti tomuto příkazu podal dne 21. 3. 2024 žalobce (v zastoupení zmocněncem J. B.) odpor ve formě pdf souboru, který byl obsažen v příloze e-mailové zprávy; (iii) předmětná e-mailová zpráva obsahující toliko sdělení, že „podání je v příloze“, „plnou moc naleznete brzy v datové schránce“ a podpis zmocněnce, nebyla opatřena elektronickým podpisem; (iv) naopak pdf soubor obsahující odpor byl elektronicky podepsán J. B.; (v) žalobce doložil prvostupňovému orgánu zmocnění pro J. B. prostřednictvím své datové schránky dne 24. 3. 2024.
30. Z napadeného rozhodnutí, jakož i z vyjádření žalovaného k žalobě (které v zásadě převzalo argumentaci z napadeného rozhodnutí), je zřejmé, že jediným důvodem, pro který žalovaný přistoupil v odvolacím řízení ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, byl jeho závěr, že příkaz nabyl právní moci, neboť proti němu nebyl včas podán řádný odpor, jelikož e-mail ze dne 21. 3. 2024 „nesplňuje náležitosti podání ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu , proto k němu a logicky ani k přílohám nemělo být přihlíženo“. Žalovaný byl přesvědčen o tom, že jím odkazovaná soudní judikatura tento jeho závěr jednoznačně podporuje, byť připustil, že takový postup je přísný (viz str. 4 napadeného rozhodnutí a str. 3 vyjádření k žalobě).
31. Soud právě uvedenému posouzení žalovaného nepřisvědčil, neboť nemá oporu ani v platné právní úpravě, ani v relevantní soudní judikatuře.
32. Podle § 37 odst. 4 správního řádu podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití podpisu.
33. Z citovaného zákonného ustanovení jasně plyne, že existují tři způsoby učinění podání (písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě). Má-li být podání učiněno jiným způsobem, tj. pomocí „jiného technického prostředku“ (zejména „prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití podpisu“), musí být na rozdíl od zmíněných tří kvalifikovaných způsobů podání do 5 dnů některým z těchto kvalifikovaných způsobů potvrzeno, popřípadě doplněno. Nebude-li tato podmínka splněna, nepůjde o podání, jež by bylo způsobilé přivodit v řízení jakékoliv účinky. Zatímco „elektronické podání“ (věta první) je postaveno naroveň podání písemnému a podání učiněnému ústně do protokolu, tak podání učiněné „prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití podpisu“ (věta druhá), musí být do 5 dnů potvrzeno nebo doplněno některým ze způsobů uvedených ve větě prvé. Z uvedeného vyplývá, že elektronickým podáním rozumí správní řád správní řád jen podání (kvalifikovaně) podepsané.
34. E-mailová zpráva je podáním učiněným prostřednictvím veřejné datové sítě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008 -70, č. 2041/2010 Sb. NSS). Tudíž je-li podání učiněno prostřednictvím e-mailu bez použití podpisu, jde o podání učiněné pomocí jiných technických prostředků ve smyslu druhé věty § 37 odst. 4 správního řádu , jehož účinnost je podmíněna následným autorizačním úkonem. Naopak podání učiněné prostřednictvím (řádně) podepsaného e-mailu je pak logicky řádným elektronickým podáním ve smyslu první věty § 37 odst. 4 správního řádu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2026, č. j. 31 A 84/2025 -51, bod 13).
35. Podepisování elektronického dokumentu elektronickým podpisem je upraveno v § 5 až § 7 zákona č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb. “). Tato úprava předepisuje použití různých typů elektronických podpisů v závislosti na tom, kdo podepisovaným elektronickým dokumentem činí úkon nebo právně jedná, zda tak podepisující subjekt činí při výkonu své působnosti a vůči komu daný úkon směřuje.
36. V nynější věci je relevantní § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb. , podle něhož k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Podle odstavce 2 se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.
37. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný nezpochybnil, že odpor obsažený v pdf příloze e-mailové zprávy byl řádně (kvalifikovaně) elektronicky podepsán. Ostatně součástí správního spisu je i protokol o výsledcích digitálních podpisů, z něhož vyplývá, že J. B. byl držitelem zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu vystaveném Českou poštou, s. p. a že dokument obsahující odpor (přiložený k e-mailové zprávě odeslané na podatelnu prvostupňového orgánu dne 21. 3. 2024 v 19:28) byl platně podepsán 21. 3. 2024 v 19:21:51. Žalovaný ovšem měl za to, že kvalifikovaně musela být podepsána i předmětná e-mailová zpráva, a jelikož tomu tak nebylo, nemohl k přiloženému odporu (byť elektronicky podepsanému) přihlížet, neboť nedošlo k doplnění do 5 dnů v jedné z předepsaných forem.
38. Je zřejmé, že žalovaný v posuzovaném případě nesprávně ztotožnil „podání odporu“ (ve smyslu procesního úkonu) s e-mailovou zprávou, která v daném případě plnila toliko „funkci pomyslné obálky“, která měla doručit podání ve věci samé (tj. odpor obsažený v přiloženém souboru pdf) učiněný elektronicky. Relevantní právní úprava ovšem vyžaduje kvalifikovaný elektronický podpis pouze na samotném podání, nikoli na průvodním e-mailu (tedy pomyslné obálce). Žalovaný tak kladl na odpor žalobce požadavky nad rámec zákona, což nelze akceptovat. Proto byl postup žalovaného nezákonný.
39. Soud přisvědčil žalobci v tom, že co do podstaty shodnou situaci řešil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3261/24 , kde po zevrubné analýze relevantní právní úpravy a s přihlédnutím k dosavadní judikatuře dospěl k závěru, že je-li podání ve věci samé opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a zasláno e-mailem jako příloha, není již třeba, aby byl takovým podpisem opatřen samotný e-mail. Přestože Ústavní soud uvedený závěr formuloval ve vztahu k § 42 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. ), je podle názoru soudu tento závěr plně aplikovatelný i v podmínkách správního řízení, neboť úprava § 37 odst. 4 správního řádu je obdobná (k tomu srov. již odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 84/2025 -51, bod 15, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2025, č. j. 65 A 16/2025 -33, body 33 až 35).
40. Naopak žalovaným odkazovaná judikatura byla skutečně nepřiléhavá, a to z důvodů, které výstižně popsal žalobce ve své replice ze dne 23. 6. 2025 a na které soud v podrobnostech odkazuje. K tomu ve stručnosti doplňuje, že žalovaným odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu byla staršího data, tudíž by se s nimi Ústavní soud jistě v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3261/24 zabýval, pokud by byla pro jím přijatý závěr (citovaný soudem výše) jakkoli relevantní. K žalovaným odkazovanému usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 24/2024 -21 soud ve stručnosti uvádí, že v něm byl řešen zjevně odlišný skutkový stav, neboť tam řešená plná moc byla předložena prostým e-mailem nepodepsaným elektronickým podpisem, přičemž elektronicky podepsána nebyla ani příloha, tj. plná moc sama.
41. V návaznosti na výše uvedené soud uzavírá, že žalovaný v posuzovaném případě nesprávně vyložil ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu . Odpor žalobce směřující proti příkazu byl podán řádně a včas, neboť byl obsažen v pdf dokumentu, který byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem a jež tvořil přílohu e-mailové zprávy doručené prvostupňovému orgánu dne 21. 3. 2024. Samotná e-mailová zpráva nebyla podáním ve věci samé, ale plnila pouze funkci pomyslné obálky, a proto k ní dle platné právní úpravy nemusel být připojen kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis.
VI.
Rozhodnutí soudu
42. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud výrokem I. tohoto rozsudku napadené rozhodnutí zrušil pro výše popsanou nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
43. Soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem vysloveným výše v tomto rozsudku (srov. § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalovaný tak v dalším řízení projedná a rozhodne o odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí.
VII.
Náklady řízení
44. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. má právo na náhradu nákladů ten účastník, který byl v řízení plně úspěšný. V tomto řízení byl plně procesně úspěšný žalobce a náleží mu proto náhrada nákladů řízení v celkové výši 21 404 Kč, kterou soud určil následovně.
45. Soud za účelně vynaložené náklady, které byly nezbytné k dosažení úspěchu žalobce v řízení, předně považoval zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Dále pak se jedná o náklady žalobce na jeho právní zastoupení, protože žalobce byl po převažující část soudního řízení právně zastoupen. Soud určil náklady žalobce na právní zastoupení podle obsahu soudního spisu a s přihlédnutím k žalobcově vyčíslení. Žalobci náleží náhrada za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif “). Těmito úkony jsou (i) převzetí zastoupení, (ii) sepis žaloby a (iii) replika ze dne 23. 6. 2025. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 4 620 Kč (3 x 4 620 = 13 860 Kč). Náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 450 Kč za každý úkon (3 x 450 = 1 350 Kč). Celkem tedy odměna advokáta činí 15 210 Kč. Soud dále žalobci přiznal DPH z částky odměny a náhrad (21 % z částky 15 210 Kč činí 3 194 Kč), jelikož jeho (dřívější) právní zástupce je plátcem DPH.
46. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení soud stanovil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 in fine o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. s. ř. s. a s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s. s. ř. s. ).
Plzeň 20. srpna 2026
Mgr. Aleš Smetanka v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.