Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)64 A 10/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
64 A 10/2026 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci
žalobce: P. Č.
zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou
sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou,
pobočka Krátký lán 138/8, 160 00 Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. KUJCK 57907/2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou odpovědnosti žalobce za přestupek z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 4. 2025 v čase 11:12 h řídil motorové vozidlo tov. zn. Mercedes, RZ X, na pozemní komunikaci č. III/10579 ve směru jízdy od obce Hluboká nad Vltavou směrem do centra obecní části Munice, kdy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu na 50 km.h-1, nejméně o 21 km.h-1.
2. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 25. 2. 2026, č. j. SO 15110/2025, byl žalobce za shora popsaný přestupek uznán vinným a byla mu uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Prvostupňový orgán shledal, že popsané přestupkové jednání bylo ve věci prokázáno zejména tiskovým výstupem z měření silničního rychloměru LTI 20/20 Tru Cam II a videozáznamem o silniční kontrole, pořízenými městskou policií dne 30. 4. 2025. Z nich? je dle prvostupňového orgánu patrné, že motorovému vozidlu tov. zn. Mercedes RZ X byla dne 30. 4. 2025 v Hluboké nad Vltavou, obecní části Munice, v čase 11:12:41, ve vzdálenosti 148,2 m od měřícího stanoviště na úrovni domu č. p. 69 naměřena rychlost jízdy 74 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 km/h tak byla prokázána rychlost jízdy 71 km/h v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Tímto jednáním žalobce, který vozidlo řídil, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 21 km/h.
3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Vycházel přitom zejména ze záznamu o přestupku, tiskového výstupu ze silničního rychloměru a oznámení o přestupku, jehož součástí je videozáznam pořízený strážníkem, na kterém je zachycen příjezd vozidla žalobce, jeho zastavení strážníkem a následné projednání přestupku. Kromě toho žalovaný vyšel z mapových podkladů a fotodokumentace, které blíže popisují místo, na kterém bylo provedeno měření rychlosti. Z těchto důkazů žalovaný dovodil, že v místě měření byla nejvyšší povolená rychlost 50 km/h a žalobce byl povinen přizpůsobit rychlost jízdy charakteru území, kterým projížděl. Podle žalovaného se žalobci nepodařilo zpochybnit vymezení skutku v oznámení přestupku, neboť namítaná nepřesnost v označení místa byla zjevnou administrativní chybou, která nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
II. Shrnutí žaloby
4. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné z několika důvodů. Předně namítá, že správní orgány neprokázaly, že k měření vozidla došlo v obci, popřípadě v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h. To považuje za rozhodné pro naplnění skutkové podstaty vytýkaného přestupku. Žalobce poukazoval na jím pořízené videozáznamy zachycující trasu po projetí značky ukončující obec Hluboká nad Vltavou. Z nich má vyplývat absence značky označující začátek obce či stanovující rychlost 50 km/h a mimoměstský charakter úseku. Žalovaný podle žalobce tyto důkazy odmítl pouze s odkazem na časový odstup jejich pořízení, aniž zjistil stav značení ke dni skutku nebo prokázal jeho případnou změnu. Tím měl porušit povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností.
5. Dále žalobce brojil proti závěru založenému na materiálním pojetí obce. Tvrdil, že okolí místa měření nemělo znaky zjevně zastavěného území a v rozhodnutí uvedené prvky (konec cyklostezky, bezpečnostní zrcadlo a vyústění obytné zóny) v místě měření nemusely být z jeho pohledu patrné. Judikaturu, na niž žalovaný odkázal, považoval za skutkově nepřiléhavou.
6. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného o dopravním značení. Žalovaný podle něj nepostavil najisto, zda se v rozhodné době ve směru jízdy nacházela značka označující začátek obce nebo upravující rychlost. Současně v napadeném rozhodnutí připouštěl možnost změny či nečitelnosti značení a argumentoval materiálním pojetím obce. Takové úvahy považoval žalobce za vnitřně rozporné a nedostatečné pro závěr o vině. Přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 As 74/2018-38.
7. Další žalobní námitka směřovala proti změně označení místa skutku prvostupňovým správním orgánem. Původní vymezení skutku odkazovalo na Munice, silnici III/10579 a ulici Lidická tř., zatímco rozhodnutí již uvádělo Hlubokou nad Vltavou, obecní část Munice, silnici III/10579 a směr jízdy. Žalobce připouští možnost upřesnění místa skutku, ale napadá skutečnost, že se s novým vymezením seznámil až z rozhodnutí, aniž předtím dostal možnost upravit svou obhajobu. Vzhledem k významu místa pro určení rychlostního režimu měl za to, že takový postup zasáhl do jeho práva na obhajobu.
8. Žalobce dodal, že ani upravený popis místa měření nepovažuje za dostatečně konkrétní. Údaj o silnici, směru jízdy, domu č. p. 69 a vzdálenosti od měřicího stanoviště podle něj neumožňuje spolehlivě určit, zda bylo vozidlo měřeno před zástavbou, v úseku u mostu a stromů, nebo v místě, kde již měly být patrné prvky údajně svědčící o obci. To považoval za podstatné právě proto, že právní režim komunikace byl mezi účastníky sporný.
9. Konečně žalobce brojil proti výroku o trestu. Uvedl, že pokuta ve výši 6 000 Kč byla stanovena s přihlédnutím k údajně dvěma předchozím rychlostním přestupkům v posledních pěti letech, ačkoli řízení o jednom z nich bylo po zrušení rozhodnutí zastaveno. Správní orgány tedy podle žalobce vycházely z jeho nesprávně zjištěné přestupkové minulosti. Současně nevysvětlily, zda tyto skutečnosti hodnotily jako recidivu nebo pouze jako okolnost týkající se osoby pachatele, ani proč u skutku těsně nad hranicí příslušné skutkové podstaty neuložily pokutu při spodní hranici sazby.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.
11. Odmítl tvrzení žalobce o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí či nedostatečném zjištění skutkového stavu. Zdůraznil, že ve správním řízení vycházel z uceleného a logicky provázaného spisového materiálu poskytnutého policejním orgánem, který tvoří vnitřně souladný celek. Správní orgány tak neměly žádné pochybnosti o tom, že k překročení nejvyšší dovolené rychlosti žalobcem došlo v obci.
12. K jím předloženému videozáznamu žalovaný poznamenal, že v napadeném rozhodnutí nespekuloval o jeho vzniku, ač měl o jeho autenticitě pochybnosti (video mohlo být upraveno AI, popř. značka mohla být pro účely videa otočena do protisměru). Má za to, že na záznamu je zachyceno místo s dopravní značkou označující obec Munice, která je v okamžiku průjezdu vozidla s kamerou otočena účelově tak, aby došlo ke zpochybnění začátku obce. Dodává, že z mapových podkladů v aplikacích (maps.google.com Street View či mapy.com Panorama) je jednoznačně doloženo místo začátku obce Munice řádně označené dopravní značkou IZ4a (obec).
13. Setrval tak na svých závěrech, že z mapových podkladů i pořízené fotodokumentace je nesporné, že v místě měření se nachází vyústění obytné zóny, bezpečnostní zrcadlo a také konec cyklostezky, což jsou prvky typické pro intravilán obce, které řidiče jednoznačně upozorňují na zvýšený výskyt chodců a nutnost přizpůsobit rychlost jízdy. Vegetace nemá vliv na status intravilánu. Skutečnost, že je obytná zóna od vozovky oddělena vzrostlým porostem, nemění nic na faktu, že se daný úsek nachází v zastavěné části obce. Vzrostlá zeleň nepředstavuje překážku, která by rušila právní či faktický charakter daného území.
14. K námitce vnitřní rozpornosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutkový stav věci byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování, o kterém v průběhu vedeného správního řízení nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce naplnil všechny zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu, jelikož v obci překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou v § 18 odst. 4 téhož zákona.
15. K namítanému označení místa skutku žalovaný uvedl, že úprava názvu obce (Munice jako část Hluboké nad Vltavou) a vypuštění chybné ulice Lidická v napadeném rozhodnutí představují pouze odstranění zřejmé administrativní chyby v psaní, nikoliv změnu skutku. Totožnost místa i jednání pachatele zůstala zachována a z důkazů bylo po celou dobu zřejmé, kde k přestupku došlo. Žalobce byl navíc na místě zastaven hlídkou a s podklady se mohl řádně seznámit, tudíž korekce textu pro něj nebyla překvapivá a jeho právo na obhajobu nebylo dotčeno. Žalovaný odkázal na výstupní snímek generovaný certifikovaným rychloměrem v místě měření na silnici č. III/10579 Munice na příjezdu k měřícímu stanovišti, kterým je spolu s dalšími předloženými podklady nezpochybnitelně doloženo místo měření a směr jízdy vozidla.
16. V závěru se žalovaný vyjádřil k námitce směřující proti výroku o trestu. Trvá na tom, že správní orgány uložený trest řádně a dostatečně odůvodnily. Tvrzení žalobce, že řízení o jeho přestupku, spočívajícím v překročení nejvyšší dovolené rychlosti ze dne 28. 3. 2023, bylo žalovaným zastaveno, odmítl. K vyjádření přiložil kopii rozhodnutí MÚ Týn nad Vltavou ze dne 9. 8. 2023, č. j. MÚT/20241/2023/OD/TeM, kterým bylo v této věci pravomocně rozhodnuto o vině žalobce. Záznam tohoto přestupku je v evidenční kartě řidiče uveden správně, a proto z něj správní orgány při svém rozhodování vycházely.
IV. Právní hodnocení krajského soudu
17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřil žalovaný souhlas a žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Účastníci současně byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit.
18. Žaloba není důvodná.
Místo měření a nejvyšší povolená rychlost
19. Stěžejní okruh žalobních námitek se týká místa, ve kterém byla měřena rychlost vozidla řízeného žalobcem. Žalobce tvrdí, že správní orgány neprokázaly, že se místo měření nacházelo na území obce Hluboká nad Vltavou, v místní části Munice. Současně je přesvědčen o tom, že ani po úpravě skutkové věty není místo měření vymezeno způsobem, který by umožňoval spolehlivé posouzení, zda tam platila nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h.
20. Soud k námitce žalobce hodnotil, zda jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, kterého se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více.
21. Podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu platí, že v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.
22. Podle § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu je obec zastavěné území, jehož začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami; na účelových komunikacích se značky neosazují.
23. V přestupkovém řízení musí správní orgán zjistit stav věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu) a hodnotit podklady ve vzájemné souvislosti (§ 50 odst. 4 správního řádu). Tato povinnost neznamená, že každá rozhodná skutečnost musí být prokázána výlučně přímým důkazem. Rozhodné je, zda podklady tvoří ucelený, vnitřně souladný a logicky přesvědčivý důkazní řetězec (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2020, č. j. 6 As 116/2020-42).
24. Většina žalobních bodů se soustředí na otázku, zda byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Konkrétně jde o posouzení, zda správní orgány prokázaly, že místo měření se nacházelo v obci, a vztahoval se na ně proto nejvyšší dovolený rychlostní limit 50 km/h.
25. Žalobce se snažil skutkový stav zjištěný správními orgány zpochybnit tvrzením, že v místě, kde probíhalo měření rychlosti, nebyla umístěna dopravní značka označující začátek obce ani jiná dopravní značka stanovující nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h. K prokázání tohoto tvrzení předložil žalobce dva videozáznamy průjezdu úsekem měření, které pořídil dne 14. 4. 2026, tedy přibližně jeden rok po spáchání přestupku. Má za to, že bylo povinností žalovaného zjistit stav dopravního značení ke dni skutku, jinak postupoval v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
26. Soud se s takto podanou argumentací neztotožňuje. Skutečnost, že správní spis neobsahuje přímý důkaz o existenci dopravní značky v přesný okamžik měření, sama o sobě neznamená, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Zásada formulovaná v § 3 správního řádu nevyžaduje výlučně přímý důkaz každé jednotlivé rozhodné skutečnosti. Podstatné je, zda podklady hodnocené ve vzájemné souvislosti vytvářejí ucelený, vnitřně souladný a logicky přesvědčivý celek, z něhož lze bez důvodných pochybností dovodit, že v místě měření platila nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Krajský soud má po prostudování spisového materiálu za to, že skutkový stav v dané věci zjištěný tomuto požadavku odpovídá.
27. Správní orgány vycházely z oznámení o přestupku, tiskového výstupu z rychloměru, videozáznamu silniční kontroly, záznamu o přestupku, mapových podkladů a fotodokumentace místa. Tyto podklady shodně vymezují komunikaci III/10579 v části obce Munice, místo měření, směr jízdy vozidla i okolnosti následné kontroly. Videozáznam pořízený při kontrole zachycuje, že strážník žalobce bezprostředně po zastavení informoval o překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci a poukázal přitom na označení obce (konkrétně uvedl: „je tam cedule“). Žalobce na místě vyslovil nesouhlas, neuvedl však žádné konkrétní tvrzení o tom, že by v daném úseku platil jiný rychlostní limit nebo že by dopravní značení nebylo osazeno.
28. Žalobcem ve správním řízení předložené videozáznamy byly pořízeny až dne 14. 4. 2026, tedy přibližně rok po skutku. Mohou proto zachycovat pouze stav komunikace a dopravního značení v době jejich pořízení, nikoli bez dalšího stav ke dni 30. 4. 2025. Žalobce nepředložil žádný podklad, z něhož by bylo možné dovodit, že stav značení zachycený na jeho záznamech existoval i v rozhodné době. Samotný časový odstup proto podstatně snižuje důkazní význam těchto záznamů, aniž by správní orgány musely spekulovat o jejich původu či případné úpravě.
29. Soud dále přihlédl k tomu, že místo měření se podle fotodokumentace a mapových podkladů nachází v navazujícím zastavěném území obce, v blízkosti napojení obytné zóny, bezpečnostního zrcadla a cyklostezky. Tyto okolnosti samy o sobě nenahrazují dopravní značení, potvrzují však závěr, že žalobce projížděl zastavěným územím, nikoli izolovaným úsekem mimo obec. Za tohoto stavu není absence přímého snímku značky ze dne skutku rozhodující.
30. Soud v této souvislosti vycházel z právních závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 183/2012-50, č. 2855/2013 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku vyjadřuje ke smyslu právní úpravy nejvyšší dovolené rychlosti a vykládá ustanovení právních předpisů, aplikovaných v dané věci. Jeho závěry považuje krajský soud za využitelné i pro posouzení této věci a pro věc podstatné pasáže cituje níže:
„Podle Nejvyššího správního soudu nelze při interpretaci, zda došlo v řešeném případě k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, tj. zda stěžovatel v okamžiku měření rychlosti projížděl obcí, úzkostlivě lpět na striktním gramatickém výkladu pojmu obec upraveného v § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu, bez zohlednění samotného smyslu právní úpravy týkající se dodržování snížené rychlosti v obcích. Zohledněny musí být rovněž všechny konkrétní skutkové okolnosti projednávaného případu.
Smyslem stanovení maximální povolené rychlosti pro jízdu v obci (§ 18 odst. 4 zákona o silničním provozu) je ochrana života, zdraví a majetku obyvatel obce a účastníků provozu na pozemních komunikacích, jakož i zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy. Obec je v § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu vymezena primárně jako zastavěné území. Právě zastavěnost představuje základní a klíčový znak charakterizující území obce. Přijede-li řidič po pozemní komunikaci do zastavěného území, měl by s ohledem na bezpečnost ostatních účastníků provozu, potenciálních chodců, zvířat nebo ochranu majetku svoji rychlost přizpůsobit jízdě v zastavěném území, bez ohledu na skutečnost, zda projel kolem značky vymezující začátek obce, či nikoliv.
Při systematickém výkladu § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu zohlednil Nejvyšší správní soud zejména základní povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích vymezené v § 4 tohoto zákona. Každý je povinen chovat se podle citovaného ustanovení "ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat". Účastníci provozu na pozemních komunikacích jsou dále povinni řídit se pravidly provozu, pokyny policistů a jiných oprávněných osob, případně řídit se světelnými a doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.
S tím souvisí i § 22 zákona o přestupcích (ve znění účinném do 31. 7. 2011; nyní v obdobném znění převzatý do § 125c zákona o silničním provozu), jež cílí na dodržování právních předpisů vztahujících se k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Určuje-li § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, že v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, pak ten, kdo tak nečiní, nejenže porušuje zákonem chráněný zájem, kterým je organizace dopravy na určitém území vyplývající z místní úpravy (označení obce) a z obecné úpravy, ale individuálně pak i zájem těch, kteří splnili dané podmínky, tedy pro jízdu v obci respektovali § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, jakož i ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích, byť jen potenciálních, kteří oprávněně předpokládají, že všichni účastníci provozu dodržují pravidla pro provoz na pozemních komunikacích (tzv. princip omezené důvěry).“
31. V souladu s citovanými závěry vyhodnotil žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí charakter úseku měření rychlosti. Uvedl, že z mapových podkladů a pořízené fotodokumentace měl za prokázané, že žalobce projížděl v místě měření úsekem, ve kterém se nacházely prvky typické pro intravilán obce – vyústění obytné zóny, bezpečnostní zrcadlo a konec cyklostezky. Tyto prvky řidiče upozorňují na zvýšený výskyt chodců a nutnost přizpůsobit rychlost jízdy. Dodal, že pro naplnění materiálního znaku přestupku je rozhodující faktická povaha území. Žalobce tedy v daném úseku, charakterizovaném zástavbou a napojením obytné zóny, nemohl být v dobré víře, že se nachází v extravilánu, kde je povolena rychlost 90 km/h, a to bez ohledu na případnou dočasnou nečitelnost svislé značky.
32. Soud přisvědčil žalovanému, že právě toto místo, nacházející se v těsné blízkosti před místem měření, vzhledem ke svému charakteru vyžaduje ochranu obyvatel i účastníků provozu. Jednak z důvodu pohybu cyklistů, neboť zde končí vysoce frekventovaná cyklostezka vedoucí z Hluboké nad Vltavou, a dále z důvodu pohybu chodců i vozidel k zástavbě v obytné zóně, o čemž svědčí umístění bezpečnostního zrcadla. Žalovaný tak správně usoudil, že žalobce při průjezdu tímto místem nemohl být v dobré víře, že se nachází v extravilánu, kde je povolena rychlost 90 km/h. Na charakteru zastavěného území nemůže nic změnit skutečnost, že je podél komunikace částečně lemováno vzrostlým porostem. Z mapových podkladů i fotografické dokumentace obsažené ve spisu je zřejmé, že zástavbu v tomto místě nelze označit za izolovanou, jedná se o obytnou zónu s více než dvaceti rodinnými domy. Zástavba, která je nepochybně součástí obce, je při průjezdu z pohledu řidiče viditelná. V místě napojení komunikace do obytné zóny je komunikace rozšířená a místo je přehledné, jak si s ohledem na bezpečnost provozu vyžaduje.
33. Soud shrnuje, že ze zjištěných skutečností lze uzavřít, že průměrně pozorný řidič měl dostatek vizuálních podnětů k rozpoznání zastavěného prostředí a měl tomu přizpůsobit rychlost jízdy. Odhlédnout pak nelze ani od skutečnosti, že žalobce nepochybně dobře zná místní dopravní poměry, když z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že jeho otec bydlí v obci Hluboká nad Vltavou.
34. Krajský soud považuje hodnocení charakteru místa měření, uvedeného žalovaným v napadeném rozhodnutí, za srozumitelné, podložené jasnými důvody a vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Odmítl proto žalobcem namítanou nepřezkoumatelnost a skutkovou nepodloženost závěru žalovaného, totiž že žalobce nemohl být v dobré víře, že se nachází mimo obec. Krajský soud z tohoto důvodu nepřisvědčil ani související námitce, že žalovaný nesprávně aplikoval tzv. materiální pojetí obce a mechanicky odkázal na judikaturu vydanou za jiných skutkových okolností. Odkaz na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, je pro projednávanou věc přiléhavý a jeho závěry jsou správně aplikovány.
35. Stejně tak soud odmítl námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu rozporného posouzení otázky dopravního značení a nejednoznačného závěru k otázce umístění dopravní značky v rozhodném místě.
36. Žalovaný na straně 3 a 4 napadeného rozhodnutí popsal skutkový stav přestupkového jednání a konstatoval, že byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování, o kterém nevznikají důvodné pochybnosti. Místo měření se nacházelo na území obce a je přesně identifikováno snímkem z rychloměru a videozáznamem ze silniční kontroly hlídky městské policie.
37. Odvolací námitku zpochybňující místo měření jako součást obce, vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 7. Vyhodnotil žalobcem předložené videozáznamy o průjezdu úsekem měření jako irelevantní, a to s ohledem na datum jejich pořízení. V rámci hodnocení tohoto důkazu poznamenal, že stav komunikace a jejího značení je v čase proměnlivý a pro řízení je určující stav v okamžiku měření, a nikoliv stav s ročním odstupem. K namítané absenci dopravního značení uvedl, že povinnost dodržovat rychlost v obci není vázána výhradně na formální existenci značky za situace, kdy je z okolností zřejmé, že se řidič nachází v zastavěném území. Následně navázal hodnocením místa měření, jak je popsáno v bodu 31 výše, s odkazem na výše zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, a uvedením citace „ani absence dopravní značky označující začátek obce nezbavuje řidiče povinnosti respektovat nejvyšší dovolenou rychlost, pokud z faktického charakteru území objektivně vyplývá, že se nachází v obci“.
38. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 2 As 74/2018-38, není přiléhavý. V uvedené věci řidič konkrétně tvrdil, že v obci byla umístěna dopravní značka umožňující rychlost 60 km/h – její existence mohla přímo změnit právní kvalifikaci skutku. V nyní posuzované věci žalobce netvrdí existenci konkrétní místní úpravy, která by v rozhodné době stanovila jiný limit, nýbrž poukazuje pouze na stav značení zachycený s ročním odstupem. Správní orgány proto nebyly povinny opatřovat další dokazování pouze na základě takto obecně formulovaného tvrzení.
39. Krajský soud uzavírá, že žalovaný učinil jednoznačný a srozumitelný závěr o tom, že místo měření se nacházelo v obci, kde platila nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Odvolací námitky zpochybňující dopravní značení a charakter místa měření vypořádal a dostatečně odůvodnil. Žalobcem uplatněnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nejednoznačnost skutkových závěrů proto soud neshledal důvodnou.
Vymezení skutku a právo na obhajobu
40. Žalobce v další žalobní námitce zmiňuje vadu řízení v postupu prvostupňového správního orgánu, který měl ve svém rozhodnutí změnit, resp. zásadně upřesnit vymezení místa skutku oproti oznámení o zahájení řízení, aniž by žalobce s tímto upřesněním předem seznámil a umožnil mu se k němu vyjádřit. Má za to, že teprve z prvoinstančního rozhodnutí se dozvěděl, jak správní orgán místo pojímá a poprvé mohl reagovat na takto upravené vymezení skutku.
41. Ani na tuto námitku krajský soud nevešel.
42. Ze spisu prvostupňového správního orgánu je zřejmé, že v oznámení o přestupku, vyhotoveném městskou policií, je místo spáchání přestupku označeno číslem pozemní komunikace III/10579, názvem obce Hluboká nad Vltavou, názvem místní části Munice a rovněž GPS souřadnicemi. Videozáznam z průběhu silniční kontroly lokalitu jasně zobrazuje. Tiskový výstup ze silničního rychloměru upřesňuje samotné místo, na kterém se v okamžiku měření nacházelo vozidlo řízené žalobcem, a to ve vzdálenosti 148,2 m od stanoviště hlídky obsluhující rychloměr, u domu č. p. 69. Magistrát města České Budějovice v oznámení o zahájení přestupkového řízení č. j. SO/15110/2025 ze dne 8. 7. 2025 polohu označil názvem místní části Munice, číslem pozemní komunikace III/10579, a dále uvedl název ulice Lidická tř., přičemž pokračoval označením směru jízdy od města Hluboká nad Vltavou směrem do centra místní části Munice. Takto popsaná lokace se poté vyskytuje v dalších třech dokumentech vydaných magistrátem, tj. v usnesení ze dne 13. 11. 2025, v přípisu ze dne 2. 12. 2025 a sdělení ze dne 14. 1. 2026. V prvostupňovém rozhodnutí je místo spáchání přestupku označené správně názvem obce Hluboká nad Vltavou, názvem obecní části Munice, číslem pozemní komunikace III/10579 a označením směru jízdy od obecní části Hluboká nad Vltavou směrem do centra obecní části Munice.
43. Žalovaný se k námitce procesního pochybení při vymezení skutku a porušení práva na obhajobu podrobně vyjádřil na straně 6 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že v popisu místa skutku dodal k názvu Munice přesné označení jako administrativní části obce Hluboká nad Vltavou. Údaj o ulici Lidická tř. označil za chybně přidaný k popisu místa. Tato chyba v psaní byla následně převzata při přepisu textu označujícího místo spáchání přestupku do dalších dokumentů. Dodal, že tím nedošlo ke změně ve vymezení skutku. Po celou dobu řízení bylo jednoznačné, kde ke spáchání přestupku došlo, neboť primární důkazy definují místo skutku bez možných pochybností. Korekce textového popisu nemohla být pro žalobce překvapivým zjištěním, které by vyžadovalo změnu procesní strategie.
44. Soud se s názorem žalovaného ztotožňuje. Textovou korekcí údaje o místě spáchání přestupku zůstala totožnost skutku zachována a podstata obvinění se nezměnila. Správní orgány neupřesňovaly, zda se žalobce přestupku dopustil, ani neměnily otázku sankce, která mu má být uložena. Nedoznaly změny ani skutkové či právní okolnosti rozhodné pro posouzení věci.
45. Judikaturu, na niž žalobce poukazuje, soud nepovažuje za přiléhavou, neboť se týká skutkově odlišných případů. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541, č. 2119/2010 Sb. NSS, se týkal protiprávního jednání v oblasti hospodářské soutěže, rozsudek ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 Afs 91/2009-149, změny právní kvalifikace jednání v oblasti obchodování s cennými papíry. Třetí žalobcem citovaný rozsudek ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 As 26/2019-26, sice souvisel se správním deliktem podle zákona o silničním provozu, změna předmětu řízení však v tam posuzované věci spočívala ve změně počtu vymezených skutků. Závěry vztahující se k totožnosti více rozdílných skutků proto na nyní projednávanou věc bezprostředně nedopadají.
46. Obecná východiska pro posuzování totožnosti jednání a jeho následku jsou však použitelná i zde. Skutek, za který má být obviněný postižen, musí být vymezen dostatečně určitě, zejména způsobem spáchání, místem a časem jednání, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným skutkem. Mezi popisem skutku ve sdělení předmětu sankčního řízení a jeho vymezením v meritorním rozhodnutí musí existovat soulad, jeho posouzení však vždy závisí na konkrétních okolnostech věci.
47. Tyto požadavky správní orgány v posuzované věci splnily. Soud nemá pochybnosti, že skutek byl vymezen dostatečně určitě, aby nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo možné posoudit omezení rychlosti platné v daném místě. Nadále šlo o tutéž komunikaci, stejný okamžik, shodný směr jízdy i totožné měření. Změna spočívala pouze v opravě geografického údaje o místě spáchání přestupku.
48. Při zahájení řízení nemusí být skutek popsán se stejnou mírou podrobnosti jako v konečném rozhodnutí. Rozhodující je zachování jeho totožnosti a možnost obviněného účinně se hájit proti konkrétnímu jednání, které je mu kladeno za vinu. Žalobce netvrdil, že by opravené vymezení místa odkazovalo k jinému měření, jinému okamžiku nebo jinému úseku komunikace. Jeho právo na obhajobu proto nebylo dotčeno.
Výše pokuty
49. Poslední žalobní námitka směřuje do výroku o trestu. Žalobce polemizuje s výší pokuty a rozporuje správnost údajů uvedených v evidenční kartě.
50. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Správní orgán prvního stupně při hodnocení přestupkové minulosti žalobce vycházel z výpisu z evidenční karty řidiče opatřeného z úřední evidence ke dni 25. 2. 2026. Evidenční karta řidiče představuje způsobilý podklad pro úvahy o osobě pachatele a jeho vztahu k dodržování pravidel silničního provozu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2023, č. j. 2 As 71/2022-34, uvedl, že k přestupkům starším než tři roky nelze přihlížet jako k přitěžující okolnosti, nelze je však zcela pominout při posuzování osobnosti pachatele a možnosti jeho nápravy. Obdobně v rozsudku ze dne 11. 4. 2023, č. j. 3 As 411/2020-57, připustil, že i dřívější přestupky mohou vypovídat o sklonu pachatele opakovaně porušovat pravidla silničního provozu.
51. Správní orgán z evidenční karty zjistil, že žalobce dne 28. 3. 2023 a dne 15. 5. 2023 spáchal přestupky spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Tyto přestupky správně vyhodnotil jako přitěžující okolnost. Dále s ohledem na osobu žalobce poukázal na šest dalších záznamů, z nichž se tři rovněž týkaly překročení nejvyšší dovolené rychlosti.
52. Hodnocení dvou přestupků spáchaných v posledních třech letech jako přitěžující okolnosti je plně v souladu s citovanou judikaturou. Správní orgán byl rovněž oprávněn z dřívějších záznamů dovodit, že žalobce pravidla provozu na pozemních komunikacích porušuje opakovaně, zejména překračováním nejvyšší dovolené rychlosti. S ohledem na nutnost analogického použití principu zahlazení odsouzení však nebylo zcela přesné označit všech šest starších přestupků za přitěžující okolnost.
53. Tato nepřesnost však sama o sobě nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ke starším přestupkům sice nebylo možno přihlédnout jako k přitěžující okolnosti v užším smyslu, nadále však mohly vypovídat o osobě pachatele a jeho opakovaném porušování pravidel silničního provozu. Soud považuje za podstatné, že správní orgán vedle přestupkové minulosti zohlednil i další okolnosti významné pro stanovení sankce. Jako přitěžující okolnost vyhodnotil přítomnost spolujezdce ve vozidle a jeho ohrožení jednáním žalobce. Naopak jako polehčující okolnosti posoudil nevýrazné překročení rychlostního limitu v rámci dané skutkové podstaty, konkrétně o 1 km/h nad hranici 20 km/h, a absenci následku. Uložená sankce by proto obstála i bez formálního označení všech starších přestupků za přitěžující okolnost.
54. Žalobce dále zpochybnil jeden ze záznamů, a to záznam o přestupku spáchaném dne 28. 3. 2023, když tvrdil, že předmětné rozhodnutí bylo zrušeno. Žalovaný ve svém vyjádření toto tvrzení označil za nepravdivé, potvrdil správnost údajů v evidenční kartě řidiče a doložil soudu kopii rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou s vyznačením právní moci. Pochybnost o záznamu tak byla odstraněna doložením rozhodnutí o přestupku ze dne 9. 8. 2023, č. j. MÚT/20241/2023/OD/TeM, které nabylo právní moci dne 29. 8. 2023. Krajský soud přihlédl k účinkům právní moci rozhodnutí a považuje jej proto za právně závazné a vykonatelné. Současně soud poznamenává, že s tímto listinným důkazem žalobce řádně seznámil doručením do datové schránky právní zástupkyně dne 10. 8. 2026, spolu s vyjádřením žalovaného k žalobě. S ohledem na zjištěné skutečnosti námitce nepřisvědčil.
55. K výši uložené pokuty soud dále uvádí, že samotná skutečnost, že naměřená rychlost pouze těsně překročila hranici dané skutkové podstaty, správnímu orgánu neukládá povinnost uložit pokutu při dolní hranici sazby. Prvostupňový správní orgán provedl konkrétní úvahu, proč určil výši pokuty na 6 000 Kč. Vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu a srozumitelně vysvětlil vliv jednotlivých okolností na výměru pokuty. Přihlédl k osobě řidiče a jeho záznamům v evidenční kartě, závažnosti přestupku, přítomnosti další osoby ve vozidle při spáchání přestupku, současně zohlednil výši překročení nejvyšší dovolené rychlosti a absenci následku protiprávního jednání. Ani ve výroku o trestu soud neshledal žalobou vytýkaná pochybení správních orgánů.
V. Závěr a náklady řízení
56. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
57. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 20. srpna 2026
JUDr. Tereza Kučerová v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.