Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 A 47/2024 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 A 47/2024 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci
žalobce: M. K.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Řezáčem
sídlem Koperníkova 822/25, Plzeň,
proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 2.9.2024, č. j. MD 45302/2024-160/3,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 11. 2023, č. j. MHMP 2244222/2023/Van, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích (dále „zákon o silničním provozu “). Prvního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu se měl dopustit tím, že dne 14. 8. 2023 kolem 11:12 hodin v Praze 10, v ulici Dolnoměcholupská, ve směru od ulice Kutnohorská k ulici U Továren, řídil vozidlo tovární značky X a v prostoru u budovy č. p. 19 překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h, když mu byla naměřena rychlost 116 km/h; po odečtení možné odchylky měřicího zařízení byla jako nejnižší skutečná rychlost považována rychlost 112 km/h, tedy překročení nejméně o 62 km/h. Druhého přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se měl dopustit tím, že při téže jízdě užil vozidlo opatřené zvláštní registrační značkou určenou pro jízdu z místa prodeje do místa registrace vozidla, jejíž platnost již uplynula. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta 8 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
2. Správní spis obsahuje zejména tyto podklady: oznámení přestupku Policie ČR ze dne 14. 8. 2023, úřední záznam Policie ČR sepsaný téhož dne po zastavení vozidla, z něhož plyne, že žalobce byl na místě ztotožněn podle předložených dokladů jako řidič vozidla; záznam o přestupku s fotodokumentací, obsahující údaje o vozidle, o čase a místě měření, o naměřené rychlosti 116 km/h a o použitém silničním rychloměru LaserCam4; ověřovací list č. 8012-OL70266-23 o ověření použitého silničního rychloměru LaserCam4 výrobního čísla LE0663, vydaný dne 21. 4. 2023 Českým metrologickým institutem platný do 20. 4. 2024; osvědčení policisty o absolvování školení pro obsluhu měřiče rychlosti LaserCam4 ze dne 29. 3. 2022; úřední záznam o vydání věci ze dne 14. 8. 2023; zajištěná tabulka zvláštní registrační značky X; fotodokumentace vozidla, zvláštní registrační značky, jejího výrobního štítku a VIN kódu zastaveného vozidla; a výpis z evidenční karty řidiče žalobce obsahující 15 přestupků. V oznámení o přestupku je uvedeno, že zvláštní registrační značka byla vydána dne 10. 7. 2023 s platností do 24. 7. 2023.
3. Ze spisu dále vyplývá, že správní orgán I. stupně vydal dne 12. 9. 2023 příkaz č. j. MHMP 1880469/2023/Van, který byl žalobci doručen dne 18. 9. 2023. Proti příkazu podal žalobce prostřednictvím tehdejšího zmocněnce odpor. Dne 26. 10. 2023 podal žalobce vyjádření k věci, v němž namítal, že na vozidle byla registrační značka umístěna a nebylo zřejmé, do kdy je platná; dále zpochybňoval záznam z měřicího zařízení jako nedostatečně věrohodný důkaz, namítal absenci údaje o místě ve formě GPS souřadnic, rozporoval zjištění míry překročení rychlosti a navrhoval provést výslechy zasahujících policistů, doložit soubor výstupu z radaru ve formátu JMF nebo obdobném a návod k obsluze měřicího zařízení.
4. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 11. 2023 o vině a trestu podal žalobce blanketní odvolání, které po výzvě doplnil podáním ze dne 12. 1. 2024. V odvolání setrval na námitce, že ve spise chybí autentické elektronické výstupy z radaru a návod k jeho obsluze, zpochybnil věrohodnost listinného výstupu z radaru, namítal nedostatečné zjištění totožnosti řidiče a opět rozporoval závěr o neplatnosti zvláštní registrační značky s poukazem na rozdíl mezi pojmy „vydání“ a „přidělení“.
5. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl. Uvedl, že správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně, a odkázal zejména na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je u přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti zpravidla dostačující vycházet z oznámení přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o měření, a z ověřovacího listu měřicího zařízení. Nepřisvědčil námitce o potřebě doplnit dokazování o další žalobcem navrhované důkazy. Současně uzavřel, že místo měření bylo dostatečně určeno i bez GPS souřadnic a že z údajů na zvláštní registrační značce bylo zřejmé, že její platnost v době kontroly již uplynula.
6. Žalobce v žalobě namítá nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí a vadu opomenutých důkazů. Tvrdí, že správní orgány obou stupňů se řádně nevypořádaly s jeho argumentací ani s jím navrženými důkazními prostředky a že jejich odůvodnění je tvořeno převážně obecnými odkazy na judikaturu bez vysvětlení její relevance pro konkrétní věc. Podle žalobce nebyly odstraněny pochybnosti o tom, kdo byl v rozhodné době skutečným řidičem vozidla, zda bylo měření rychlosti provedeno řádně a v souladu s metodikou výrobce měřicího zařízení, a zda podklady předložené policií splňují technické a právní požadavky na použitelnost jako důkazů. Žalobce zdůrazňuje, že po celou dobu řízení navrhoval provedení důkazů, které mohly jeho pochybnosti potvrdit či vyvrátit, zejména provedení návodu k obsluze měřicího zařízení, výslechů zasahujících policistů, předložení originálních zdrojových dat z měření ve formátu JMF, a videosekvence z měření. Podle žalobce šlo o důkazní návrhy snadno dostupné a nikoliv obstrukční. Správní orgány je však bez dostatečného odůvodnění odmítly.
7. Ve vztahu k měření rychlosti žalobce uvádí, že jeho námitky nesměřovaly proti samotnému ověření měřicího zařízení, nýbrž proti správnosti jeho obsluhy a proti úplnosti a věrohodnosti výstupů předložených ve spise. Pouhé metrologické ověření zařízení podle něj neprokazuje, že konkrétní měření proběhlo bezchybně. Poukazuje na absenci GPS souřadnic ve záznamu měření a na to, že ve spise nejsou založena originální data z měření, nýbrž pouze listinné výstupy či kopie. Dále namítá, že policie podle obsahu spisu použila ke zpracování záznamu jiný software, než výrobce zařízení určuje k jeho zpracování. Ve vztahu k přestupku spočívajícímu v užití vozidla s neplatnou zvláštní registrační značkou žalobce namítá, že správní orgány dostatečně nevypořádaly jeho argumentaci týkající se určení počátku a konce její platnosti. Navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
9. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
10. Správní orgán je podle § 3 správního řádu povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a podle § 50 odst. 3 správního řádu obstarává podklady potřebné pro rozhodnutí. Současně však podle § 52 správního řádu není vázán návrhy účastníků na provedení důkazů. Povinnost správního orgánu nespočívá v tom, že by musel provést každý účastníkem navržený důkaz, nýbrž v tom, že musí racionálně vysvětlit, proč určitý důkaz neprovádí, a současně musí mít pro své skutkové závěry dostatečný podklad.
11. Podle ustálené judikatury správních soudů je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů vyhrazena případům, kdy pro absenci důvodů nebo nesrozumitelnost nelze rozhodnutí věcně přezkoumat. Jak připomněl správní orgán I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 306/2020 , institut nepřezkoumatelnosti nelze rozšiřovat na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky zabýval a vysvětlil, proč argumentaci účastníka nepovažuje za správnou, byť výslovně nereagoval na každý jednotlivý detail. Obdobně Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 989/08 zdůraznil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže orgán veřejné moci nevede podrobnou oponenturu každé dílčí námitky, postaví-li proti nim ucelený a logický argumentační systém.
12. Těmto požadavkům obě správní rozhodnutí dostála. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje popis podkladů, skutkové závěry i samostatné vypořádání jednotlivých okruhů námitek žalobce. Odvolací orgán na tuto argumentaci navázal, převzal ji a dále doplnil vlastní úvahy, zejména k dostatečnosti standardního důkazního souboru, k potřebě doplnění dokazování a k otázce platnosti zvláštní registrační značky. Nelze proto hovořit o tom, že by důvody rozhodnutí nebyly seznatelné nebo že by správní orgány rezignovaly na odůvodnění. Důvodná není ani námitka vady opomenutých důkazů. Správní orgány vysvětlily, proč je nepovažují za potřebné. Nejde tedy o opomenuté důkazy v pravém slova smyslu, ale o důkazy neprovedené po procesním zhodnocení jejich relevance. Samotná skutečnost, že účastník s takovým vyhodnocením nesouhlasí, ještě nezakládá nezákonnost rozhodnutí.
13. Žalobce namítá, že nebylo spolehlivě prokázáno, kdo vozidlo v rozhodné době řídil. Tato námitka zásadně oslabuje přesvědčivost žalobní argumentace. Jakkoli je procesním právem účastníka namítat veškeré možné skutečnosti, je obdobně správní orgán i soud oprávněn hodnotit procesní tvrzení účastníků v kontextu ostatních zjištěných skutečností a přihlížet k jejich věrohodnosti.
14. Ze správního spisu plyne, že vozidlo bylo po změření rychlosti bezprostředně zastaveno hlídkou Policie České republiky a žalobce byl na místě ztotožněn podle předložených dokladů jako řidič vozidla. Skutkový závěr o identitě řidiče nevychází z fotografického záznamu z měřicího zařízení, nýbrž z přímého úředního zjištění policistů při silniční kontrole. Z fotografie měření rychlosti vozidla vyplývá, že se ve vozidle nacházela pouze jedna osoba. V situaci, kdy byl žalobce po zastavení vozidla na místě bezprostředně ztotožněn, aniž by se jakkoli na místě vymezil proti oznámení o spáchání přestupku, soud neshledává žádné rozumné pochybnosti o tom, že řidičem vozidla byl právě žalobce.
15. Pokud jde o přestupek překročení nejvyšší dovolené rychlosti, správní orgány vyšly z oznámení přestupku, úředního záznamu Policie ČR, záznamu o přestupku s fotodokumentací, ověřovacího listu použitého rychloměru a osvědčení o proškolení obsluhy. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 50/2015 -38 a 7 As 83/2015 -36, podle nichž je právě tato kombinace důkazů pro tento typ přestupků zpravidla dostačující. Soud s tímto východiskem souhlasí. Z ustálené judikatury správních soudů plyne, že u běžných dopravních přestupků spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je standardní důkazní situace založena právě na kombinaci oznámení přestupku, záznamu o přestupku s údaji o měření, fotodokumentace měřeného vozidla a ověřovacího listu měřicího zařízení. Nejsou-li v konkrétní věci dány konkrétní a rozumné indicie zpochybňující věrohodnost těchto podkladů, není správní orgán povinen dokazování dále rozšiřovat jen proto, že účastník formuluje hypotetické pochybnosti. V nynější věci byl použit silniční rychloměr LaserCam4 výrobního čísla LE0663, jehož ověření platilo do 20. 4. 2024. Měření tedy proběhlo ověřeným měřidlem. Ve spise je navíc osvědčení o proškolení policisty, který zařízení obsluhoval. Správní orgány tak měly k dispozici podklady jak k závěru o technické způsobilosti měřidla, tak k závěru o odborné způsobilosti obsluhy.
16. Žalobce namítá, že jeho výhrady nesměřovaly proti samotnému metrologickému ověření zařízení, nýbrž proti správnosti jeho obsluhy. Žalovaný v tomto směru odkázal na rozsudek NSS č. j. 1 As 101/2016 -77, z něhož plyne, že samotný přezkum návodu k obsluze nemusí být v každé věci nutný, bylo-li zařízení ověřeno v souladu se zákonem o metrologii; dále na rozsudek NSS č. j. 1 As 83/2013 -60, podle něhož o správnosti měření svědčí již to, že rychlost vozidla byla rychloměrem zaznamenána, neboť chybný způsob měření by měl vést k tomu, že ke změření vůbec nedojde. Tyto závěry nelze mechanicky absolutizovat, představují však relevantní judikaturní východisko pro případy, kdy účastník nenabízí nic víc než obecnou možnost pochybení.
17. Žalobce opřel zpochybnění správnosti měření o absenci údajů souřadnic GPS stanoviště měření. Lze přisvědčit žalobě, že správní orgány tuto námitku vyložily příliš izolovaně, pouze ve smyslu nedostatečného určení místa měření. Žalobce však tímto zároveň zpochybnil správnost měření, kdy ve správním řízení také namítl, že absence údaje GPS vede k závěru o manipulaci s výsledkem měření. Otázkou technického stavu rychloměru LaserCam4, který nezobrazoval v záznamu měření GPS souřadnice místa měření, se již zabýval Krajský soud v Plzni v rozsudku č. j. 17 A 38/202-47, který byl potvrzen usnesením NSS č. j. 6 As 194/2023 -30. Krajský soud v Plzni provedl jako důkaz návod k obsluze rychloměru LaserCam4 a konstatoval, že v kapitole 3.4.2. návodu je uvedeno: "Nachází se nahoře vlevo nabídky 1 z 2, toto tlačítko otevírá obrazovku, která umožňuje vybrat tři (3) možnosti displeje pro text překrývající Obrazovka přestupku. Výběr zahrnuje: GPS, VYP, nebo kód místa. Upozorňujeme, že GPS nejsou přijímána, pokud je VYP vybráno a tak nedochází k automatické aktualizaci času ani GPS místa v záznamu." K tomu krajský soud v uvedeném rozsudku uvedl: „Uvedené odpovídá záznamu o přestupku, kde se v horní části snímku udává buďto umístění v podobě GPS souřadnic nebo jako v tomto případě lokalita-Studentská, Plzeň. Soud tudíž žalobcem tvrzený technický problém rychloměru neshledal důvodným. Technickou nezpůsobilost rychloměru provádět měření žalobce dovozuje jednak z výše uvedeného "problému" se zobrazováním GPS souřadnic a jednak z výpovědi policisty H., který měl uvést, že policista Ch. rychloměr sestavoval.“ Z uvedeného tak vyplývá, že při měření lze učinit volbu mezi údajem souřadnic GPS nebo popisem místa měření či vypnout údaj o místu měření. V nyní posuzované věci záznam měření rychlosti obsahuje údaj „P10 DOLNOMECHOLUPSKA 19“. Je tak zřejmé, že policisté při měření rychlosti žalobce zvolili v souladu s návodem identifikaci místa popisem a nikoli pomocí GPS. Tvrzení žalobce zastoupeného advokátem ve správním i soudním řízení je tak v tomto rozsahu v přímém rozporu se skutečným obsahem návodu rychloměru LaserCam4. Nepravdivá teze žalobce o podmíněnosti údajů GPS při měření rychloměrem LaserCam4 má za následek, že obstojí obecné, tedy nikoli explicitní, vypořádání se s námitkou provedení důkazu návodem a výslechem policistů, jak učinily správní orgány, zejména pokud daná právní otázka již byla soudy vyřešena. Presumpce správnosti a autentičnosti provedeného měření rychloměrem LaserCam4 není podmíněna výlučně údajem souřadnic GPS o místu měření, zejména pokud je takové místo identifikováno jinak, neboť určení souřadnic GPS není bez dalšího součástí měření rychlosti vozidla, tedy i provozu rychloměru LaserCam4.
18. Důvodné pochybnosti o měření tudíž nevznikly. Žalobce nepředložil konkrétní skutkovou okolnost, z níž by bylo možno usuzovat, že v této jednotlivé věci obsluha postupovala v rozporu s návodem nebo že měření proběhlo za okolností, které by mohly vést ke zkreslení výsledku. Jeho argumentace zůstává v obecné rovině tvrzení, že chyba obsluhy je teoreticky možná. Takové tvrzení samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byla zpochybněna vypovídací hodnota standardního důkazu – záznamu měření rychloměrem.
19. Žalobce dále namítá, že ve spise nejsou založena originální data z měření, nýbrž pouze listinné výstupy či kopie, a že proto nelze ověřit autenticitu a integritu podkladů. Správní orgány se touto výhradou zabývaly a odkázaly na judikaturu, podle níž není běžné, aby převod dat z rychloměru do listinné podoby obsahoval doložku autorizované konverze. Podstatné je, zda existují konkrétní indicie nasvědčující manipulaci s daty nebo rozporu mezi listinným výstupem a skutečně naměřeným údajem. Takové indicie však žalobce nepředložil. Jeho úvaha, že manipulace je technicky možná, není sama o sobě důkazem, že k ní došlo nebo že zde pro ni existuje rozumný podklad. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18. 1. 2022, č. j. 10 As 182/2020 -38, týkajícím se obdobné věci, konstatoval: „Uvedené podklady ovšem nepředstavují nezpochybnitelné důkazy a nevylučují, že může dojít k poruše na měřicím zařízení nebo k chybnému měření v rozporu s návodem k obsluze. Ke zpochybnění výsledků měření však nepostačují jen obecná a ničím nepodložená tvrzení stěžovatele. Ke zpochybnění výsledku měření musí existovat konkrétní skutkové důvody vyvolávající rozumnou pochybnost o bezvadnosti výsledku měření (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2015, čj. 2 As 202/2014 -50). Takové důvody v nyní projednávané věci stěžovatel neuvedl a o spáchání obou přestupků překročením nejvyšší povolené rychlosti svědčí celý komplex důkazů.”
20. Soud souhlasí se žalovaným, že v přestupkovém řízení nelze přenášet na správní orgán povinnost vyvracet každou čistě hypotetickou eventualitu. Zásada zjištění stavu věci bez důvodných pochybností neznamená povinnost vyloučit veškeré abstraktně myslitelné pochybnosti, nýbrž pouze pochybnosti rozumné, konkrétní a vyplývající z okolností dané věci. Správní orgány v projednávané věci vycházely z vnitřně souladných listinných podkladů, které se vzájemně podporují, a žalobce nenabídl žádný konkrétní rozpor v jejich obsahu. Za této situace nebyl správní orgán povinen vyžadovat další technické podklady, jako je soubor ve formátu JMF, videosekvence měření nebo jiné originální elektronické výstupy, jen proto, aby vyhověl obecnému žalobcovu požadavku na „vyšší míru jistoty“. Rozhodující je, že již provedené důkazy poskytovaly dostatečný podklad pro závěr o vině. V tomto směru je přiléhavý i žalovaným citovaný rozsudek NSS č. j. 10 As 283/2021 -19, podle něhož zpravidla není nutné provádět výslech zasahujících policistů, pokud je skutkový stav dostatečně prokázán listinnými podklady, shodně jako v nyní posuzované věci.
21. Nedůvodná je i žalobní námitka týkající se použitého softwaru. Žalobce tvrdí, že k pořízení podkladů byl použit software, který výrobce neurčuje pro jejich zpracování. Ze spisu však nevyplývá konkrétní zjištění, z něhož by bylo možno dovodit, že takový postup měl vliv na správnost či věrohodnost výsledku měření. Ani v tomto bodě žalobce nepředložil konkrétní nesoulad mezi obsahem listinného výstupu a dalšími podklady. Bez takového konkrétního zpochybnění nelze dovodit, že již samotná zmínka o použitém softwaru činí celý důkazní řetězec nevěrohodným.
22. Žalobce dále namítá, že správní orgány neprovedly důkaz návodem k obsluze měřicího zařízení a výslechem zasahujících policistů. Ani v tomto směru soud neshledal pochybení. Jak již bylo uvedeno, správní orgány vysvětlily, proč tyto důkazy nepovažovaly za potřebné. Vycházely přitom z judikatury, podle níž se skutek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti dokazuje primárně listino u o naměřené rychlosti vozidla, nikoli výslechy policistů. Nešlo tedy o svévolné odmítnutí důkazních návrhů, nýbrž o závěr, že již provedené důkazy postačují ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. Soud přitom nepřehlíží, že může nastat i situace, kdy je provedení dalších důkazů namístě, například pokud se v obsahu spisu objeví konkrétní rozpor, nejasnost nebo indicie chybného postupu. To však není nynější případ. Žalobce se ani v žalobě neposunul za rámec obecných tvrzení o možné chybné obsluze, možné manipulaci s daty a obecné potřebě dalších podkladů. Takto formulované námitky samy o sobě správní orgán nezavazují k provedení každého požadovaného důkazu. Soud návrh na výslech policisty považuje za zjevně účelový, neboť zde nebyly žádné indicie o vadném změření rychlosti vozidla žalobce – vozidlo je na záznamu měření umístěno uprostřed v kříži měření, v okolí nejsou další vozidla nebo překážky. Postup žalobce ve správním i soudním řízení je reziduem obstrukčních procesních postupů účastníků řízení o dopravních přestupcích, na které zákonodárce reagoval změnou doby prekluzivní doby. Obstrukční technice odpovídá i obsah žaloby, ve které je odkázáno na výslech policisty X, ačkoliv výslech policistů ve správním řízení proveden nebyl a zároveň se tento policista neúčastnil dopravní kontroly žalobce. Jde zjevně o text žaloby v jiné věci, který právní zástupce žalobce bez dalšího převzal. Tvrzení žaloby o použití jiného softwaru ve svém důsledku tak popřel samotný žalobce, jestliže se jeho argumentace opírá o údaje v rozporu s obsahem správního spisu (tvrzený výslech policisty). Nic dle soudu nenasvědčuje tomu, že by došlo k zásahu dat z měření rychlosti motorového speciálu X. Zároveň lze poukázat na skutečnost, že právní zástupce žalobce návodem disponoval, proto mu nic nebránilo návod ve správním řízení předložit, aniž by byl omezen součinností se správními orgány.
23. Ohledně druhého přestupku žalobce pouze obecně namítl, že: “Stejně jako v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti ani v případě druhém, kterým je přestupek týkající se tabulky registrační značky, se správní orgány v rámci obou napadených rozhodnutí dostatečně nevypořádaly s argumentací žalobce ani jím navrhovanými důkazními prostředky. Zatížily tak obě napadená rozhodnutí tzv. vadou opomenutého důkazu, když jednaly zcela svévolně a popřely tak samotný smysl správního řízení.”
24. Ze správního spisu plyne, že na vozidle byla umístěna zvláštní registrační značka X určená pro jízdu z místa prodeje do místa registrace vozidla. Z údajů na této značce vyplývalo datum 10. 7. 2023 a platnost po dobu 10 pracovních dní. K jízdě, při níž byl žalobce kontrolován, došlo dne 14. 8. 2023. Žalobce ve správním řízení namítal, že je nutné rozlišovat mezi údaji o „přidělení“ a „vydání“ značky. K tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že zákon č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pracuje v této oblasti s úkony přidělení zvláštní registrační značky, vydání její tabulky a vyznačení doby platnosti. Současně vysvětlil, že rozhodné je vyznačení údaje na tabulce a její umístění na vozidlo. Ani kdyby však bylo možno vést debatu o přesném počátku běhu desetidenní lhůty, nemohlo by to mít na posouzení nynější věci vliv. Žalobce totiž vozidlo užil až s odstupem několika týdnů od data uvedeného na tabulce zvláštní registrační značky. Případné interpretační nejasnosti v řádu jednotlivých dnů proto nemohou vyvrátit závěr o neplatnosti značky k datu 14. 8. 2023. Správní orgán I. stupně i žalovaný se navíc věcně vypořádaly i s právní kvalifikací tohoto jednání. Správní orgán I. stupně výslovně vysvětlil, proč věc nekvalifikoval jako jízdu bez přidělené registrační značky, nýbrž jako užití vozidla, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, a tedy jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Tento závěr je logický a přezkoumatelný. Na vozidle sice byla umístěna žalobci přidělená zvláštní registrační značka, ta však již v době jízdy nebyla platná.
25. Řízení o žalobě podle s. ř. s. s. ř. s. je ovládáno dispoziční zásadou. Rozsah soudního přezkumu vymezují žalobní body. Soud není povinen provádět všeobecnou kontrolu zákonnosti správního rozhodnutí ani za žalobce domýšlet neuplatněné námitky (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 2. 2014, č. j. 7 Afs 125/201344 , a ze dne 9. 5. 2017, č. j. 2 As 316/201639 ). Bylo na žalobci, aby konkrétně tvrdil, na základě čeho dovozuje nezákonnost rozhodnutí o vině a trestu za druhý přestupek a nikoli nepřípustně obecně tvrdit, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s argumentací žalobce ani jím navrhovanými důkazními prostředky, jestliže napadená rozhodnutí obsahují ucelenou právní i skutkovou argumentaci a neprovedení navrženého důkazu rychloměrem či výslechem policistů nemohl mít vliv na rozhodnutí o vině a trestu za druhý přestupek, jestliže zvláštní registrační značka je součástí správního spisu a její umístění na vozidle je patrné z pořízené fotodokumentace.
26. Soud na základě výše uvedeného žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce ve věci úspěšný nebyl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 20. 8. 2026
Mgr. Kamil Tojner, v. r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.