Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 36/2025 - 70

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobce: J. P.

bytem X

zast. advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou

sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou

proti

žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje

sídlem tř. Tomáše Bati 21, PO Box 220, 761 90 Zlín

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2025, č. j. KUZL 75812/2025, sp. zn. KUSP-43660/2025/DOP/Mu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

I. Vymezení věci a předcházející řízení

1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2025, č. j. KUZL 75812/2025, sp. zn. KUSP-43660/2025/DOP/Mu (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný jím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 17. 4. 2025, č. j. MMZL 086067/2025, sp. zn. MMZL-062148/2023-JC-PŘ-OOSA-249/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle bodu 4 , o provozu na pozemních komunikacích (dále „“). Přestupku se měl dopustit dne 9. 3. 2023 v obci H. Ú na silnici II/490 v blízkosti domu čp. X ve směru jízdy na K. tím, že při řízení motorového vozidla překročil po odečtení tolerance nejvyšší dovolenou rychlost o 19 km/h. Byla mu uložena pokuta 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč.

3. Ve věci již rozhodoval zdejší soud rozsudkem ze dne 6. 12. 2024, č. j. -95 (dále jen „zrušující rozsudek“). Zrušil jím předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2023, protože výrok tehdejšího rozhodnutí vymezoval místo přestupku „u čp. 95“, ačkoli tento údaj neměl oporu v podkladech správního spisu.

4. Závazný právní názor zrušujícího rozsudku spočíval v tom, že žalovaný musí odstranit důvodné pochybnosti o tom, kde se vozidlo žalobce v okamžiku změření skutečně nacházelo, a zda pro toto místo platil shodný rychlostní režim jako v místě měření. Soud výslovně poukázal též na potřebu vysvětlit rozdíl mezi údaji o stanovišti hlídky u parkoviště restaurace N. M. a polohou vyplývající ze souřadnic GPS. Soud ponechal na žalovaném, jak dokazování doplní, avšak opatření originálního snímku z měření označil s ohledem na zjištěné pochybnosti za více než vhodné.

5. Po vrácení věci žalovaný zrušil původní prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil Magistrátu města Zlína. Správní orgán prvního stupně nově vymezil místo přestupku v blízkosti domu čp. 162. Vycházel přitom zejména z barevného záznamu o přestupku, fotografických a mapových podkladů, vzdálenosti měření 128,7 m a vyjádření Magistrátu města Zlína, odboru stavebních a dopravních řízení, k rychlostnímu režimu v dotčeném úseku. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil napadeným rozhodnutím.

II. Žaloba

6. Žalobce předně namítá, že změnou místa z čp. 95 na čp. 162 došlo ke změně skutku. Nově popsané jednání mu mělo být sděleno až dne 21. 2. 2025, tedy po uplynutí roční promlčecí doby.

7. Dále žalobce namítá nerespektování závazného právního názoru soudu. Žalovaný podle něj nevysvětlil rozpor mezi GPS souřadnicemi uvedenými v záznamu o přestupku a údajem, že hlídka měřila z parkoviště u restaurace N. M. Obecnou úvahou o nepřesnosti GPS souřadnic měl tento rozpor pouze bagatelizovat; neopatřil výslech zasahujících policistů, odborné vyjádření, znalecký posudek ani jiný přímý technický důkaz.

8. Žalobce zpochybňuje i závěr o místě, kde se v okamžiku měření nacházelo jeho vozidlo. Tvrdí, že správní orgány vycházejí z kruhové argumentace: z předpokládané polohy rychloměru odvozují polohu vozidla pomocí údaje o vzdálenosti, a správnost této polohy rychloměru následně dovozují z takto určené polohy vozidla. Rozpory mezi fotografií z měření a fotografiemi okolí domu čp. 162 podle žalobce nebyly vysvětleny. Poukazuje zejména na podobu svodidel, modrého zábradlí, směrových sloupků a pozadí.

9. Žalobce namítá, že správní orgány bez spolehlivého objasnění zpochybnily policejní podklady jak o poloze měřidla, tak o původně označeném místě přestupku. Pokud by měřidlo bylo v poloze určené GPS souřadnicemi, neměla by podle žalovaného odpovídat naměřená vzdálenost ani obrazové okolí na záznamu. Tato okolnost má vyvolávat pochybnost i o funkčnosti měřidla a o správnosti naměřené rychlosti.

10. Žalobce konečně uvádí, že ze spisu není pro jeho nepřehlednost a nejednotné číslování listin zjistitelné, ke kterým konkrétním podkladům správní orgány odkazují. Závěr o tom, že v místě čp. 162 platil limit 50 km/h, nerozporuje; namítá však, že nebylo prokázáno, že se jeho vozidlo v tomto místě či vůbec v obci H. Ú. nacházelo.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný setrval na závěru, že nové dokazování postavilo najisto, že žalobce překročil rychlost v obci H. Ú v blízkosti domu čp. 162, tedy v místě, kde platil obecný limit 50 km/h.

12. K námitce totožnosti skutku žalovaný uvádí, že se nadále jedná o tutéž jízdu téhož vozidla dne 9. 3. 2023 v témže čase a v téže obci. Upřesnění místa z čp. 95 na čp. X proto nepředstavuje sdělení nového obvinění ani nemá vliv na běh promlčecí doby.

13. Žalovaný odkazuje na mapový podklad, z nějž dovozuje, že policejní stanoviště bylo na parkovišti u domu čp. 95, vozidlo bylo změřeno na vzdálenost 128,7 m u domu čp. X a v daném úseku se nenachází jiný průjezdný most odpovídající okolí zobrazenému na snímku. Rozdíly mezi fotografiemi vysvětluje perspektivou a přiblížením fotoaparátu měřidla. Dva směrové sloupky na záznamu podle něj odpovídají sloupkům po obou stranách vozovky u mostu.

14. Rozpor mezi GPS souřadnicemi a stanovištěm u parkoviště žalovaný vysvětluje omezenou přesností GPS. Policisté měli stanoviště na parkovišti před objektem domu čp.95. Rozdíl mezi souřadnicemi GPS a prostorem parkoviště je ve skutečnosti asi 20 metrů. Podle žalovaného údaj GPS nemá vliv na přesnost vlastního měření rychlosti ani na automaticky generovaný údaj o vzdálenosti 128,7 m. K doložení obecné nepřesnosti GPS navrhl provést důkaz podklady z jiné přestupkové věci.

15. Žalovaný dále poukazuje na vyjádření příslušného odboru Magistrátu města Zlína, podle něhož nebyla dne 9. 3. 2023 na silnici II/490 v blízkosti budov čp. 95 a čp. X stanovena jiná rychlost než 50 km/h. Poukazuje též na mapové podklady k poloze dopravních značek označujících začátek a konec obce.

IV. Replika žalobce

16. Žalobce v replice setrval na žalobě. Podle žalobce vyjádření žalovaného potvrzuje, že skutkový stav nebyl ve správním řízení dostatečně zjištěn. Žalovaný má nyní vytvářet novou skutkovou konstrukci založenou na mapových rekonstrukcích, výpočtech a spekulacích; tím však nemůže dodatečně zhojit nedostatky napadeného rozhodnutí.

17. Žalobce zvláště zdůrazňuje, že žalovaný nevyslechl zasahující policisty, ačkoli by mohli přímo objasnit místo, kde bylo měřidlo skutečně umístěno. Odkaz žalovaného na jinou věc má být nepřípadný, neboť tam šlo převážně o GPS údaje při pohybu vozidla, kdežto v nynější věci měla hlídka stát. Žalobce též poukazuje na nesoulad mezi údaji žalovaného o velikosti odchylky GPS a na to, že žalovaný nevyvrátil jeho argument o kruhovém charakteru svých úvah.

V. Jednání před soudem

18. Ve věci soud nařídil jednání na 21. 8. 2026, z něhož se žalobce i jeho právní zástupkyně omluvili s tím, že na návrhu žalobce setrvává. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti. Za žalovaného byl přítomen pověřený zástupce, který setrval na argumentaci obsažené ve vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že po vrácení věci soudem byly doplněny fotografické a mapové podklady a správní orgány odstranily pochybnosti o místě měření vozidla žalobce.

19. Ve vztahu k žalobním námitkám týkajícím se GPS souřadnic zástupce žalovaného uvedl, že GPS údaje mají pouze orientační charakter a jejich případná nepřesnost nemá vliv na správnost samotného měření rychlosti. Odkázal na metodický dokument společnosti RAMER, podle něhož mohou GPS souřadnice vykazovat odchylky v závislosti na okolních podmínkách (např. počasí, počet družic, okolní zástavba), aniž by to zpochybňovalo výsledek měření. Podle žalovaného souhrn úředního záznamu, fotografií a mapových podkladů tvoří logický a vzájemně se podporující celek prokazující místo měření.

20. Soud se dále zabýval dalšími důkazními návrhy žalovaného. Návrh týkající se údajů z jiné soudní věci žalovaný vzal zpět s tím, že na něm netrvá. Následně byly projednány mapové podklady předložené žalovaným. Zástupce žalovaného k nim podal vysvětlení, podle něhož měly dokumentovat umístění dopravních značek označujících začátek a konec obce, místo měření, místo spáchání přestupku a vzdálenosti mezi jednotlivými body. Účelem bylo doložit, že měření i samotný přestupek se odehrály uvnitř obce, nikoliv na jejím okraji či mimo obec. Dále vysvětloval výpočty vzdáleností mezi místem měření, domem č. p. 95, mostkem a dalšími orientačními body.

21. Po provedení a projednání těchto podkladů soud uvedl, že předložené mapy představují především vysvětlení a interpretaci již existujících podkladů založených ve správním spise, s nimiž se soud podrobně seznámil. Současně konstatoval, že podklady doplněné ve správním řízení jsou ve správním spise řádně založeny a očíslovány. Po ukončení dokazování a vyjádření závěrečných procesních stanovisek soud věc uzavřel k rozhodnutí a následně vyhlásil rozsudek.

VI. Posouzení věci krajským soudem

22. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s , 2 , („“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Totožnost skutku a promlčení

24. V rozhodnutí o přestupku musí být skutek vymezen dostatečně určitě, zejména místem, časem a způsobem, aby nemohl být zaměněn s jiným (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. -73). U přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti není objektivně možné určit místo na metr přesně; vždy je však nutno individuálně posoudit, zda vymezení skutku spolu s ostatními údaji umožňuje jeho nezaměnitelnou individualizaci (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2015, č. j. -39, a ze dne 17. 6. 2015, č. j. -43).

25. Změna či upřesnění skutkového údaje o místě v průběhu řízení bez dalšího neznamená změnu skutku. Rozhodné je, zda je zachována totožnost jednání nebo následku a zda je obviněnému zřejmé, pro jaký skutek je stíhán (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2017, č. j. -28).

26. V nynější věci se nové vymezení místa týká téhož dne, času, vozidla, směru jízdy, naměřené rychlosti, téhož úseku silnice II/490 a téže měřicí akce. Soud proto uzavírá, že pouhé upřesnění místa na okolí domu čp. 162 nepředstavuje změnu skutku. Na tomto závěru nic nemění, zda správní orgán takové upřesnění skutkově dostatečně prokázal; tato otázka je samostatně posouzena dále.

27. Námitka promlčení není důvodná ani z hlediska běhu promlčecí doby. Projednávaný přestupek podléhá jednoleté promlčecí době [ ]. Její běh byl nejprve přerušen doručením příkazu dne 23. 4. 2023. Nová promlčecí doba následně běžela od 16. 6. 2023, neboť dne 15. 6. 2023 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným; i toto rozhodnutí přerušilo její běh [ téhož zákona].

28. Od 16. 6. 2023 do podání první žaloby dne 18. 1. 2024 uplynulo 216 dnů. Od 18. 1. 2024 do 13. 12. 2024 se promlčecí doba nezapočítávala, neboť se o věci vedlo soudní řízení správní [ ]. Po právní moci zrušujícího rozsudku běžela zbývající část promlčecí doby v rozsahu 149 dnů od 14. 12. 2024; posledním dnem promlčecí doby tak byla neděle 11. 5. 2025.

29. Správní orgán prvního stupně vydal nové rozhodnutí dne 17. 4. 2025, tedy před uplynutím takto vypočtené promlčecí doby. I tímto rozhodnutím se promlčecí doba přerušila a počala běžet znovu. Odpovědnost za přestupek proto nezanikla. Pro úplnost soud uvádí, že objektivní tříletá hranice podle by bez stavení uplynula dne 9. 3. 2026. V důsledku soudního řízení správního se však tato doba prodloužila do 3. 2. 2027; v době vydání nového prvostupňového ani napadeného rozhodnutí tedy neuplynula.

Respektování závazného právního názoru a zjištění místa přestupku

23. Ve zrušujícím rozsudku soud neuložil žalovanému opatřit konkrétní důkazní prostředek. Zavázal jej však odstranit důvodné pochybnosti o místě vozidla v okamžiku měření, vysvětlit rozpor v údaji o stanovišti měřidla a zjistit rychlostní režim v takto postaveném najisto místě. Soud proto samostatně posoudil, zda nově doplněné podklady skutečně odstraňují pochybnosti identifikované ve zrušujícím rozsudku.

24. Po vrácení věci správní orgán prvního stupně doplnil spis zejména barevným záznamem o přestupku, jeho zvětšeným výřezem, fotografickými a mapovými podklady okolí domu čp. 162 a vyjádřením příslušného odboru Magistrátu města Zlína o rychlostním režimu (č.l. 58-67 správního spisu). Podrobné hodnocení doplněných podkladů obsahuje prvostupňové rozhodnutí zejména na stranách 8 – 10.

25. K identifikaci místa přestupku správní orgán prvního stupně porovnal detail záznamu z měřidla s historickými snímky lokality v okolí domu čp. 162. Poukázal zejména na konstrukci svodidel, navazující modře natřené zábradlí mostu a umístění směrových sloupků. Současně uvedl, že pozdější stavební úpravy mostu a svodidel provedené v roce 2024 vysvětlují některé rozdíly mezi aktuálním stavem lokality a záznamem pořízeným v době měření. Další odlišnosti pak správní orgán přičítal optickému zkreslení vznikajícímu při použití přiblížení fotoaparátu měřicího zařízení, které podle něj způsobuje, že jednotlivé objekty na záznamu působí blíže k sobě než ve skutečnosti.

26. Žalobce v odvolání proti novému rozhodnutí setrval na stanovisku, že pochybnosti vytčené předchozím rozsudkem nebyly odstraněny. Namítal především, že správní orgán pouze převzal tvrzení o místě měření u domu čp. 95 a následně z tohoto místa odvodil polohu vozidla pomocí údaje o vzdálenosti měření, aniž by bylo spolehlivě prokázáno, že právě tam policisté skutečně stáli. Současně zpochybňoval závěr, že se vozidlo nacházelo právě u domu čp. 162, neboť podle něj snímky založené správním orgánem neodpovídají okolí zachycenému na fotografii z měřidla. Poukazoval zejména na rozdílné zobrazení svodidel, modrého zábradlí a směrových sloupků. Podle žalobce se ani tvrzené vysvětlení založené na stavebních úpravách či optickém zkreslení fotografií nevypořádává s tím, že jak snímek z měření, tak historický snímek mapového podkladu byly pořízeny ještě před rekonstrukcí mostu. Žalobce proto setrval na názoru, že nebylo prokázáno, že k měření došlo právě u domu čp. 162 a že vozidlo bylo zachyceno v místě podléhajícímu rychlostnímu režimu platnému pro obec.

27. Žalovaný se s odvolacími námitkami vztahujícími se k místu přestupku vypořádal obsáhle v bodech 17 až 39 napadeného rozhodnutí. Navázal na doplněné dokazování správního orgánu prvního stupně a především zdůraznil, že nově provedené důkazy odstranily rozpor mezi původně uvedeným místem u domu čp. 95 a údajem o vzdálenosti měření 128,7 m. Podle žalovaného bylo v novém řízení prokázáno, že dům čp. 95 představoval místo stanoviště policejní hlídky, zatímco měřené vozidlo se v okamžiku zachycení nacházelo v blízkosti domu čp. 162.

28. Žalovaný se dále podrobně zabýval jednotlivými obrazovými prvky, na něž žalobce poukazoval. Uvedl, že při porovnání detailu fotografie z měřidla s historickými mapovými podklady odpovídají místu v blízkosti domu čp. 162 zejména konstrukce svodidel, modře natřené zábradlí a dvojice směrových sloupků. Rozdíly, na které žalobce upozorňoval, vysvětloval jednak následnou rekonstrukcí mostu a svodidel, jednak optickým zkreslením vznikajícím použitím přiblížení fotoaparátu měřicího zařízení. Podle žalovaného právě toto přiblížení způsobuje, že objekty v pozadí působí na výsledném snímku blíže k sobě, než odpovídá jejich skutečné poloze v terénu.

29. Soud dospěl k závěru, že nově doplněné podklady byly ze strany správních orgánů samostatně vyhodnoceny a že napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým přezkoumatelně vysvětlují, proč z těchto podkladů vyplývá, že žalobce byl změřen v blízkosti domu čp. 162, nikoli u domu čp. 95, kde se nacházelo stanoviště hlídky.

30. Záznam o přestupku prokazuje, že vozidlo žalobce bylo změřeno na vzdálenost 128,7 m. Tento údaj byl automaticky generován měřicím zařízením a již v předchozím soudním řízení nebyly shledány důvodnými pochybnosti o použitém rychloměru ani o správnosti jeho měření. Mapové podklady ve spojení s údajem o stanovišti hlídky na parkovišti u domu čp. 95 a s obrazovým záznamem umožnily určit úsek, v němž se vozidlo při měření nacházelo, přičemž obrazový záznam současně umožňoval identifikaci charakteristických prvků lokality a údaj o stanovišti hlídky vyplýval z policejní dokumentace.

31. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobce, že správní orgány použily kruhovou argumentaci nebo že jejich závěr vycházel pouze z mechanického přičtení naměřené vzdálenosti k předpokládanému stanovišti hlídky. Skutkový závěr nebyl odvozen z jediného předpokladu, ale z několika důkazních zdrojů se samostatnou vypovídací hodnotou, jejichž vzájemná souladnost vedla správní orgány k závěru o poloze vozidla v době měření. Správní orgány tak nepoužily jeden závěr jako důkaz jiného závěru, nýbrž hodnotily několik na sobě nezávislých indicií ve vzájemné souvislosti.

32. Soud přisvědčuje žalovanému také v tom, že rozdíl mezi polohou indikovanou GPS souřadnicemi a parkovištěm u restaurace Na Mlýně sám o sobě nezpochybňuje závěr o místě měření. Z dokumentace k měřidlu vyplývá, že přesnost určení GPS souřadnic nemá vliv na přesnost měření rychlosti. Žalovaný přitom konkrétně vysvětlil, že souřadnice po zadání do mapového podkladu ukazují místo v bezprostřední blízkosti plochy parkoviště, nikoli místo od něj prostorově oddělené.

33. Žalobce má pravdu v tom, že úřední záznam sám o sobě není důkazním prostředkem k prokázání děje, který popisuje (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č. j. -115). Žalovaný však nevycházel výlučně z úředního záznamu, nýbrž posuzoval údaj o stanovišti hlídky ve spojení se záznamem o přestupku, automaticky zaznamenanou vzdáleností, obrazovou dokumentací a mapovými podklady. Soud proto nepřisvědčil námitce žalobce, že skutkový stav nebylo možné spolehlivě zjistit bez výslechu zasahujících policistů. Rozhodující totiž není to, kde si policisté po více letech vybavují své stanoviště, ale zda lze tuto skutečnost postavit najisto na základě objektivizovaných podkladů pořízených v době měření. Takovými podklady jsou zejména záznam o přestupku, obrazová dokumentace a související údaje automaticky zaznamenané měřicím zařízením.

34. Za situace, kdy správní orgány své závěry neopřely výlučně o úřední záznam policisty, ale o soubor dalších důkazů, nepředstavuje neprovedení výslechu zasahujících policistů mezeru dokazování. Takový důkaz by měl nanejvýš podpůrný význam. Ostatně ani závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku nevyžadoval provedení tohoto důkazu a dokazování bylo třeba doplnit pouze v rozsahu nezbytném pro spolehlivé zjištění skutkového stavu.

35. Ani námitka obrazové neshody není důvodná. Správní orgány se jí zabývaly a uvedly, které konkrétní prvky na záznamu z měřidla a na fotografiích místa považují za shodné: zejména zakončení svodidel s pruhem modré barvy a dva směrové sloupky u mostu. Odlišné optické vyznění těchto prvků přesvědčivě vysvětlily rozdílnou perspektivou, vzdáleností snímání a přiblížením obrazového záznamu z měřidla. Soud nepřehlédl, že některé rozdíly, na které poukazoval již ve zrušujícím rozsudku, zůstávají vizuálně patrné i po doplnění dokazování. Za rozhodující však považuje, že tyto rozdíly nejsou izolovaně hodnocenými důkazy, ale musí být posuzovány v souvislosti s ostatními podklady, zejména s údajem o vzdálenosti měření, identifikovanými orientačními body a prostorovým uspořádáním lokality.

36. Nepřímé důkazy mohou založit skutkový závěr, tvoří-li uzavřený a logicky provázaný řetězec, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti a vylučuje jiný rozumný závěr (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2016, č. j. -28). Takový řetězec je v nynější věci dán. Barevný záznam, údaj o vzdálenosti 128,7 m, poloha hlídky, mapové a fotografické podklady i charakteristika průjezdného mostu identifikovaného správními orgány v úseku odpovídajícím naměřené vzdálenosti ve svém souhrnu vedou k závěru, že vozidlo žalobce bylo v okamžiku měření v blízkosti domu čp. 162. Jednotlivé námitky žalobce nesměřují k označení konkrétní jiné skutkové verze odpovídající provedeným důkazům, ale pouze ke zpochybnění jednotlivých článků důkazního řetězce. Ani při jejich posouzení ve vzájemné souvislosti soud neshledal takové rozpory, které by byly způsobilé narušit celkový skutkový závěr správních orgánů.

37. Soud zdůrazňuje, že ani ve správním trestání není požadováno dosažení absolutní a teoreticky nevylučitelné jistoty o každé jednotlivé skutkové okolnosti. Povinností správních orgánů je odstranit důvodné pochybnosti a zjistit skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Přetrvávají-li pouze hypotetické či spekulativní možnosti, které nemají oporu v provedených důkazech, nebrání takové okolnosti přijetí skutkového závěru. V nynější věci správní orgány odstranily pochybnosti identifikované ve zrušujícím rozsudku právě natolik, aby bylo možno s dostatečnou mírou jistoty uzavřít, že měřené vozidlo se nacházelo v blízkosti domu čp. 162.

38. Lze tak shrnout, že ve zrušujícím rozsudku soud vytkl dvě základní skutkové nejistoty: jednak nejasnost ohledně polohy měřeného vozidla, jednak nedostatečně vysvětlený rozpor mezi údajem o stanovišti hlídky a GPS souřadnicemi. V novém řízení byly tyto otázky znovu předmětem dokazování a hodnocení správních orgánů. Nově opatřený barevný záznam, doplněné fotografické podklady, mapové podklady a vyjádření k místním poměrům umožnily správním orgánům konkrétně vysvětlit, proč se vozidlo nacházelo v blízkosti domu čp. 162 a proč údaj GPS nevede k opačnému závěru. Soud proto neshledal, že by žalovaný závazný právní názor obcházel nebo pouze formálně deklaroval jeho respektování.

Rychlostní režim a zbývající námitky

39. Bylo-li postaveno najisto, že se vozidlo žalobce v okamžiku měření nacházelo v blízkosti domu čp. 162, je důvodný i závěr žalovaného o rychlostním režimu v místě přestupku. Z vyjádření příslušného odboru Magistrátu města Zlína a z mapových podkladů plyne, že dne 9. 3. 2023 nebyla na silnici II/490 v blízkosti domů čp. 95 a čp. 162 stanovena místní ani přechodnou úpravou jiná nejvyšší dovolená rychlost než obecný limit 50 km/h pro jízdu v obci. Tento úsek se navíc nacházel mezi dopravními značkami označujícími začátek a konec obce H. Ú. Žalobce ostatně netvrdí, že by v okolí domu čp. 162 platil jiný rychlostní limit; jeho námitka byla podmíněna jen zpochybněním místa měření, které soud neshledal důvodným.

40. Důvodná není ani námitka, podle níž rozpor mezi údaji o poloze rychloměru vyvolává pochybnost o jeho funkčnosti nebo o správnosti naměřené rychlosti. V předchozím soudním řízení byly námitky směřující proti identitě použitého měřidla a proti dodržení doporučených testů posouzeny jako nedůvodné. Nyní tvrzená nepřesnost údaje GPS se týká lokalizační funkce a nikoli metrologického výsledku měření; podle dokumentace k měřidlu nemá přesnost vyhodnocení GPS souřadnic vliv na přesnost měření rychlosti. Žalobce nepředložil žádnou konkrétní indicii, která by správnost naměřené rychlosti v tomto případě zpochybňovala.

41. Soud neshledal důvodnou ani námitku nepřehlednosti správního spisu. Správní spis je opatřen sběrným archem a jehoy jsou uspořádány a žurnalizovány tak, že z nich lze zjistit, jaké podklady správní orgány provedly a z čeho při rozhodování vycházely. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně dostatečně identifikují rozhodné záznamy, fotografické podklady, vyjádření příslušného odboru a mapové podklady. Případná dílčí formální nedůslednost v označení jednotlivéy nemohla žalobci ani soudu znemožnit seznámení s obsahem spisu, uplatnění procesních práv nebo přezkum správních úvah.

VII. Závěr a náklady řízení

42. Soud neshledal žádný ze žalobních bodů důvodným. Žalovaný v novém řízení respektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku, doplněným dokazováním odstranil dříve vytčené pochybnosti o místě přestupku a prokázal, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci Hřivínův Újezd v blízkosti domu čp. 162. Správní orgány současně správně posoudily totožnost skutku, jeho promlčení i rychlostní režim v místě přestupku. Napadené rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Soud proto žalobu podle zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. –47).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 21. srpna 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně