Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 33/2025 - 322

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci

žalobkyně:

obec Opatovice nad Labem

sídlem Pardubická 160, 533 45 Opatovice nad Labem

zastoupená advokátem Mgr. Robinem Mlynářem

sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. MV-64362-27/AS-2025

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Státní oblastní archiv v Hradci Králové jako správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 10. 2. 2025 uznal žalobkyni vinnou přestupky na úseku archivnictví a výkonu spisové služby a uložil jí úhrnnou pokutu 36 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Přestupky spočívaly v tom, že žalobkyně v letech 2022 a 2023 v době předcházející kontrole ze strany archivu

- nezajistila příjem dokumentů v elektronické podobě ve stanovených datových formátech;

- neopatřovala některé typy vlastních dokumentů jednoznačným identifikátorem v den, kdy byly vytvořeny;

- nespojovala při vyřizování dokumentů všechny dokumenty týkající se téže věci ve spis;

- nepřeváděla doručené dokumenty v analogové podobě do dokumentů v digitální podobě, listinná podání ukládala v elektronickém systému spisové služby ve formě prostých digitálních kopií (skenů);

- neopatřovala v některých případech dokumenty spisovými a skartačními znaky a skartačními lhůtami podle spisového a skartačního plánu;

- neukládala všechny vyřízené spisy a jiné dokumenty ve spisovně, resp. elektronické spisovně, která je součástí elektronického systému spisové služby;

- neprovedla v některých případech skartační řízení;

- neuchovala v některých případech doručené dokumenty v elektronické podobě, zejména dokumenty doručené prostřednictvím elektronické pošty (e-mailem), před jejím napojením na elektronický systém spisové služby dne 23. 8. 2023.

2. Uvedeným jednáním žalobkyně v postavení veřejnoprávního původce ve smyslu , o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů (dále jen „ “), porušila povinnosti stanovené v , a 2, a 2, , , , a 4 uvedeného zákona. Tím spáchala přestupky podle , odst. 9 písm. a), b), c) a odst. 10 .

3. Žalobkyně podala odvolání proti výroku o trestu. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle , , změnil výrok o vině, a to v části I. výroku písm. h), a v dalších částech prvního výroku, ze kterého vypustil neurčité termíny. Ve zbývající části včetně pokuty ponechal prvostupňové rozhodnutí v platnosti.

4. V části výroku I. písm. h) žalovaný oproti správnímu orgánu prvního stupně vymezil, že žalobkyně neuchovala v období od 2. 1. 2011 do 23. 8. 2023 veškeré dokumenty v digitální podobě podléhající evidenci podle § 64 odst. 2 zákona o archivnictví doručené prostřednictvím elektronické pošty (e-maily) způsobem stanoveným v § 3 odst. 5 téhož zákona z důvodu nenapojení e-podatelny na elektronický systém spisové služby. Za počátek protiprávního stavu žalovaný označil den zahájení provozu elektronického systému spisové služby žalobkyně, za jeho konec den napojení e-podatelny na tento systém.

II. Argumentace účastníků

5. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Tuto spatřuje v nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný vypuštěním neurčitých termínů změnil demonstrativní výčet pochybení žalobkyně na taxativní, aniž by tuto skutečnost vzal v potaz při stanovení výše pokuty. Dále nesrozumitelnost spatřoval v odlišnosti v postupech správního orgánu I. stupně a žalovaného, kdy správní orgán I. stupně vycházel z maximální hranice pokuty ve výši 200 000 Kč; naopak žalovaný při posuzování věci vycházel z maximální hranice pokuty ve výši 300 000 Kč. Jelikož žalovaný tento odlišný postup dostatečným způsobem neodůvodnil, založil tím i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

6. Za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů žalobkyně považuje úvahu žalovaného o tom, že uložená pokuta bude ve své výši plnit adekvátně preventivní funkci správního trestu. Preventivním charakterem pak žalovaný zjevně rozumí toliko generální prevenci, kdy nikterak nezohledňuje skutečnost, že tato musí respektovat individuálnost trestání a trestu (speciální prevence). Z obsahu odůvodnění pak není nikterak seznatelné, jakým konkrétním způsobem žalovaný uvažoval nad otázkou speciální prevence, kterou bylo nutné upřednostnit před prevencí generální. Posuzoval-li by žalovaný potom tuto otázku, musel by dospět k závěru, že v daném případě se mělo jednat skutečně pouze o symbolickou pokutu (či jiný mírnější správní trest), neboť žalobkyně většinu zjištěných pochybení odstranila ještě před zahájením správního řízení o přestupku a u zbylých provedla opatření k jejich budoucí nápravě.

7. Dále není dle žalobkyně zřejmé, pro které úvahy a důvody žalovaný dospěl k závěru, že pokuta ve výši 15 000 Kč, jejíž uložení navrhovala žalobkyně, nebude splňovat preventivní funkci správního trestu. Uvedl-li žalovaný, že má za to, že přestupkové jednání bylo způsobeno toliko „nedbalostí“ žalobkyně, není nikterak zjevné, jak tuto skutečnost zohlednil při svých úvahách o výši uloženého trestu.

8. Žalobkyně dále namítla nesprávný procesní postup. Tento spatřuje v tom, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rozšířil skutek a porušil zásadu zákazu změny k horšímu na základě podaného opravného prostředku. Zdůraznila, že odvoláním napadla pouze výrok o trestu, zatímco žalovaný změnil část výroku o vině. Původní výrok I. písm. h) postihoval jen některé případy neuchování elektronicky doručených dokumentů, doložené šesti konkrétními e-maily z let 2022 a 2023. Žalovaný však nově vymezil neuchování veškerých evidovaných e-mailových dokumentů od 2. 1. 2011 do 23. 8. 2023. Tím podle žalobkyně podstatně rozšířil předmět řízení a zhoršil její postavení, ačkoli výši pokuty formálně nezměnil.

9. Žalobkyně brojila i proti úvahám o výměře trestu. Namítla, že správní orgány nedostatečně promítly do výše pokuty polehčující okolnosti, zejména nápravu a snahu o nápravu závadného stavu, napojení e-podatelny na eSSL, skutečnost, že pochybení žalobkyně nemělo vliv na třetí osoby, skutečnost, že je žalobkyně malou obcí s nedostatečným personálním aparátem, a skutečnost, že žalobkyně aktivně napomáhala objasňování přestupku. Za adekvátní výši pokuty žalobkyně považuje částku 15 000 Kč. Žalobkyně současně namítla nesprávné posouzení závažnosti jednání. Převážná část nedostatků byla napravena, případně je napravitelná. Správní orgány bez náležité individualizace vycházely z obecného preventivního účelu sankce. Za nepřiléhavé považuje zejména posouzení významu velikosti obce a srovnání její činnosti s obcemi vykonávajícími širší rozsah veřejné správy.

10. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Eventuálně navrhla, aby soud snížil uloženou pokutu na částku maximálně 15 000 Kč.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud zamítl. Konstatoval, že podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ “), přezkoumává odvolací orgán napadené rozhodnutí v plném rozsahu. Zákaz vyplývající z téhož zákona se vztahuje na výrok o správním trestu, který žalovaný nezměnil. Změnou výroku I. písm. h) podle žalovaného nedošlo k postihu nového skutku, ale k odstranění neurčitosti a k přesnějšímu vymezení téhož trvajícího přestupku, jehož protiprávní stav skončil 23. 8. 2023. Podstata vymezení skutku je v obou rozhodnutích obsahově shodná. Žalovaný doplnil výrok I. písm. h) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pouze o bližší specifikaci neuchovaných dokumentů takto: „veškeré dokumenty… podléhající evidenci dle zákona“. Uvedené doplnění rozhodně není a nebylo míněno jako zásadní rozšíření skutku, jak se domnívá žalobkyně. V citovaném výroku rozhodnutí je popsán skutek neuchování dokumentů, za který je žalobkyně trestána.

12. Žalovaný v části výroku I. písm. h) prvostupňové rozhodnutí změnil podle dobu, po kterou žalobkyně udržovala své protiprávní jednání, jež sama vyvolala. Z neplyne, že odvolací orgán nemůže změnit délku trvání trvajícího přestupku. Ke změně dospěl žalovaný na základě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, kdy nově zjištěná doba trvání přestupku činí 11 let 7 měsíců a 22 dní (na základě přílohy dokumentu č. j. SOAHK-PU/2023-4049-13). Doba trvání přestupku zjištěná správním orgánem prvního stupně činila necelé dva roky.

13. Žalovaný shrnuje, že nezměnil skutek ani způsob jeho provedení, ani právní kvalifikaci skutku. Přezkumem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zjistil jiný časový rozsah trvajícího přestupku uvedeného v části výroku I. písm. h) prvostupňového rozhodnutí. Přičemž žalobkyně o tomto novém časovém údaji bezesporu musela vědět, což plyne z vyjádření starosty v protokolu o kontrole. Změna citované části výroku není rozšířením sankčního řízení o další skutkové podstaty správních deliktů, které jediné by vedly k nemožnosti žalobkyně podat vůči „nově zjištěným skutkům“ odvolání, což by bylo v rozporu se zásadou dvojinstančnosti správního řízení. Žalovaný ve své praxi upřednostňuje změnu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu v odvolacím řízení před zrušením rozhodnutí a vrácením věci k novému projednání v případě splnění zákonných předpokladů, a to ve shodě s komentářovou literaturou.

14. Žalovaný dále poukázal na to, že podklady založené ve správním spise prokazovaly způsob nakládání žalobkyně s e-mailovými podáními před napojením e-podatelny na eSSL. Žalobkyně tyto podklady znala a v řízení před správním orgánem prvního stupně měla možnost se k nim vyjádřit. Žalovaný proto neměl za to, že by změna výroku vycházela z nových skutečností nebo důkazů.

15. K výměře pokuty žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně přihlédl k nápravným opatřením jako k polehčující okolnosti. Současně však zohlednil počet a druh zjištěných pochybení, jejich význam pro řádný výkon spisové služby a skutečnost, že náprava byla zahájena až v návaznosti na kontrolu. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že pokuta 36 000 Kč není likvidační, odpovídá povaze a závažnosti projednávaných přestupků a plní individuální i generálně preventivní funkci. Povinnost napomáhat objasnění protiprávní činnosti by měla být dle žalovaného samozřejmostí při jednání správních orgánů a nadto je povinná např. v rámci působnosti , o kontrole (kontrolní řád). Žalobkyně při veškeré nápomoci správnímu orgánu v rámci objasňování svého protiprávního jednání ovšem opomněla dobrovolně oznámit spáchání svého nejzávažnějšího přestupku, jímž je dlouhotrvající neuchovávání doručených originálů e-mailů podle zákona o archivnictví. Žalovaný má za to, že až probíhající kontrola donutila žalobkyni k ukončení páchání přestupku uvedeného v části výroku I. písm. h) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

16. Žalovaný spatřuje závažnost uvedeného přestupku zejména v nemožnosti provést nápravu protiprávního jednání, a to z objektivních technických důvodů (eSSL a e-podatelna jako zařízení umožňující přijímat e-maily neměly mezi sebou automatizovanou vazbu). Toto zjištění žalovaného, týkající se podstatného prodloužení času trvání protiprávního jednání v případě nejzávažnějšího přestupku žalobkyně, nemohlo vést žalovaného k úvaze o snížení výše pokuty.

17. Co se týče maximální výše pokuty 300 000 Kč, ohledně této žalovaný vysvětlil, že v souladu s v případě spáchání více přestupků je možné zvýšit horní sazbu pokuty až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky (v tomto konkrétním případě se jedná o navýšení částky 200 000 Kč o jednu polovinu, tj. maximálně na 300 000 Kč). Žalovaný k věci dále uvedl, že správní orgán prvního stupně v prvním odstavci výroku rozhodnutí uvedl, že se jedná o společné řízení. V odůvodnění rozhodnutí na str. 15 správní orgán prvního stupně uvedl: „V aktuálně projednávaném případě lze tudíž v souladu s citovaným ustanovením uložit pokutu až do výše 300 000 Kč.“ a na str. 36 uvedl, že přistoupil k uložení správního trestu – pokuty ve výši 36 000 Kč, tj. ve výši 12 % horní hranice trestní sazby. Správní orgán prvního stupně i žalovaný tak považují částku 300 000 Kč za maximální výši možné pokuty v projednávaném případě. Žalovaný tedy nijak nezpochybnil výši udělené pokuty správním orgánem prvního stupně.

18. Skutečnost, že je žalobkyně menší obcí, ji nezbavuje jejich veřejnoprávních povinností. O metodickou pomoc mohla žalobkyně požádat správní orgán prvního stupně i žalovaného.

19. Žalobkyně po dobu 12 let neuchovala jediný e-mail v souladu s § 3 odst. 5 zákona o archivnictví, nelze tak vyvrátit, že uvedeným postupem nemohla zkrátit práva třetích osob.

III. Posouzení věci krajským soudem

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního , (dále jen „ “). Věc posuzoval v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , 2 ). O žalobě rozhodl bez jednání, v souladu s

21. Žaloba není důvodná.

22. Soud se zabýval nejprve žalobním bodem týkajícím se tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Pokud by soud jeho nepřezkoumatelnost shledal, vedlo by to bez dalšího ke zrušení takového rozhodnutí. Jak vyplývá z četné judikatury NSS, nepřezkoumatelnost je závažnou vadou správního rozhodnutí, která brání tomu, aby takové rozhodnutí mohlo být po věcné stránce přezkoumáno soudem. Tato vada se vyskytuje ve dvou obecných formách, jež vyplývají z , a sice nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

23. Obecně tedy platí, že vlastní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, z jehož odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je nicméně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Konstatování nepřezkoumatelnosti by tedy mělo být v soudní praxi spíše výjimečné.

24. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalovaný přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč vycházel z maximální výše pokuty 300 000 Kč, i výši uložené pokuty. Nepřezkoumatelnost nelze shledat ani ve skutečnosti, že žalovaný nespecifikoval, proč by žalobkyní navržená výše pokuty nesplnila prevenční funkci správního trestu. Povinností správního orgánu je řádně odůvodnit vlastní úvahu o druhu a výměře trestu podle , nemusí nutně porovnávat uloženou pokutu s částkou navrženou přestupcem. Podle ustálené judikatury žalovaný nemusí ani výslovně reagovat na každé jednotlivé tvrzení účastníka řízení, pokud předloží vlastní ucelenou, logickou a dostatečnou argumentaci (viz např. rozsudek NSS ze dne 6. 5. 2015, č. j. -47).

25. Krajský soud tedy přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

26. Podle odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu. Podle téhož zákona nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu, o náhradě škody ani o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného.

27. Ustanovení § 98 odst. 2 uvedeného zákona chrání obviněného výslovně před zhoršením výroku o správním trestu. V nyní projednávané věci žalovaný nezvýšil pokutu, nezměnil její druh, nezvýšil náklady řízení a nezměnil právní kvalifikaci jednání žalobkyně. Odvolací orgán proto nepřekročil zákonnou mez zakotvenou v § 98 odst. 2 přestupkového. Změna, respektive upřesnění, popisu skutku v odvolacím řízení je přípustná, jestliže je zachována totožnost skutku. Správní řízení se vede o skutku jako události ve vnějším světě, nikoli o neměnném slovním popisu skutku. Totožnost je zachována zejména při shodě jednání nebo následku a při shodě podstatných okolností významných pro právní kvalifikaci.

28. Tato podmínka byla splněna. V prvostupňovém i odvolacím rozhodnutí je jednání žalobkyně vymezeno stejně – spočívá v neuchovávání elektronicky doručených dokumentů v režimu zajišťujícím jejich věrohodnost, neporušitelnost, čitelnost, správu metadat a prokázání existence v čase. Stejný je chráněný zájem, právní kvalifikace podle § 74 odst. 6 zákona o archivnictví i ukončení protiprávního stavu dne 23. 8. 2023, kdy byla e-podatelna napojena na eSSL.

29. Prvostupňové rozhodnutí obsahovalo šest konkrétních e-mailových podání jako příklady a výrok používal výrazy „v některých případech“, „zejména“ a „např.“. Tyto údaje nevylučovaly, že protiprávní stav se týkal i dalších elektronicky doručených dokumentů. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí navíc výslovně uvádělo, že před 23. 8. 2023 byly e-mailové dokumenty evidovány pouze jako kopie bez původních metadat a autentizačních prvků. Žalovaný proto nevycházel z jiného skutku ani z nového způsobu jednání, ale odstranil neurčitost a neúplnost časového vymezení trvajícího přestupku.

30. Žalobkyně byla v prvostupňovém řízení zastoupena advokátem, účastnila se provedení dokazování a dostala prostor k vyjádření k podkladům rozhodnutí. Podklad pro stanovení počátku protiprávního stavu – údaje o provozu eSSL – byl součástí správního spisu. Krajský soud tak nesouhlasí s názorem žalobkyně, že by žalovaný založil své rozhodnutí na novém podkladu, k němuž by žalobkyni musel zvlášť umožnit vyjádření.

31. Soud nepřehlédl, že žalovaný při úvaze o trestu hodnotil skutečnou délku protiprávního stavu jako závažnější, než jak ji vyhodnotil správní orgán prvního stupně. To však nemění nic na tom, že výsledný výrok o trestu zůstal beze změny. Žalobkyni nevzniklo právo na snížení pokuty jen proto, že se domáhala mírnějšího trestu. Současně rozšířené časové vymezení vylučuje případný samostatný postih za dřívější část téhož trvajícího stavu; nelze proto bez dalšího dovodit zhoršení procesního postavení žalobkyně.

32. Žalobkyně dále namítla nepřiměřenost uložené pokuty.

33. Soud k tomuto žalobnímu bodu úvodem podotýká, že je nutné rozlišit mezi přezkumem zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí a zvážením možné moderace trestu ze strany soudu. Nejprve je přitom nutné posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu, teprve poté (tedy pokud shledá, že není důvod zrušit napadené rozhodnutí pro nezákonnost) se soud může zabývat otázkou moderace trestu.

34. Pokud jde o přezkum zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, pak je třeba zdůraznit, že správní orgán má při ukládání trestu za přestupek jistý prostor pro správní uvážení. Pojem správního uvážení je v ustálené judikatuře v obecné rovině definován tak, že jde o případy, kde zákon poskytuje správnímu orgánu ve stanovených hranicích určitý volný prostor k rozhodnutí. V takových případech zákonodárce jednoznačně nespojuje s existencí určitého skutkového stavu jediný právní následek, ale dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. -154, bod 14, č. 3073/2014 Sb. NSS).

35. Soudní přezkum podle věty druhé se přitom omezuje na to, zda správní orgán uvážení nezneužil, či zda nepřekročil jeho zákonem stanovené meze. Soud nesmí nahrazovat odbornou kompetenci správního orgánu ani jeho správní uvážení svým uvážením, ale má za úkol v mezích žalobních námitek posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné závěry než správní orgán. Soud tedy při přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta, nehodnotí spravedlivost či přiměřenost pokuty, nýbrž v souladu s pravidly přezkumu správního uvážení zkoumá pouze to, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. -87).

36. Prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce podle by tedy byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, nebo uložená pokuta by byla likvidační (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. -36, č. 2671/2012 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. -133, č. 2092/2010 Sb. NSS).

37. Krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nezákonné z důvodu nepřiměřenosti uložené sankce. Správní orgány se danou otázkou ve svých rozhodnutích řádně zabývaly. Při rozhodování o výši pokuty vycházely z toho, že se jednalo o více souběžně projednávaných přestupků a že u žalobkyně bylo zjištěno celkem osm druhů pochybení na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Správní orgány se zabývaly povahou a závažností jednání, jeho následky, rozsahem nápravných opatření, okolností, že náprava nastala až po zahájení kontroly, jakož i charakterem činnosti a velikostí subjektu (žalobkyně).

38. Žalobkyni nelze přisvědčit, že správní orgány nápravná opatření pominuly. Naopak je výslovně označily za polehčující okolnost. Správně však uvedly, že řada nedostatků, zejména absence původních elektronických dokumentů a metadat, nemůže být zpětně plně odstraněna. Závěr, že s ohledem na počet a význam zjištěných pochybení nepostačuje upuštění od trestu ani napomenutí, se pohybuje v mezích správního uvážení.

39. Pokuta 36 000 Kč nepředstavuje v daném případě nepřiměřený trest. Byla uložena v zákonném rozmezí za přestupky projednané ve společném řízení. Žalobkyně nedoložila, že by její majetkové poměry činily pokutu likvidační nebo jinak nepřiměřeně zatěžující. Soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobkyně je malou obcí s nedostatečným personálním aparátem. Jak správně uvedl žalovaný, také menší obce musí dodržovat stanovené veřejnoprávní povinnosti. Případně mohou požádat o metodickou pomoc správní orgán prvního stupně nebo žalovaného. Soud připouští, že důkladné dodržování všech veřejnoprávních povinností je zejména pro velmi malé obce (typicky pro obce o několika stech obyvatelích) náročné. Žalobkyně ale má cca 2 900 obyvatel, není tedy zase tak malou obcí, aby se mohla úspěšně dovolávat shovívavosti, navíc v případě takto rozsáhlých nedostatků. Zejména jde o nejzávažnější přestupek spočívající v dlouhotrvajícím neuchovávání doručených originálů e-mailů (teprve probíhající kontrola přitom žalobkyni donutila k nápravě tohoto stavu). U tohoto nedostatku zároveň z povahy věci nelze s jistotou určit, že pochybení žalobkyně nemělo vliv na třetí osoby.

40. Žalobkyně v žalobě dále navrhla, aby soud případně snížil uloženou pokutu, a to na přiměřenou výši, za kterou žalobkyně považuje částku maximálně 15 000 Kč. Soud se proto zabýval také otázkou možné moderace sankce. V případě, že správní orgán zákonné meze správního uvážení nepřekročil a výši pokuty řádně zdůvodnil, je totiž soud v mezích žalobních námitek oprávněn moderovat trest podle V rámci moderačního práva soud zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená. Mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost přestupku, význam chráněného zájmu, který byl přestupkem dotčen, způsob spáchání přestupku, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Při posuzování konkrétní závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení či ohrožení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. -97, č. 2209/2011 Sb. NSS).

41. tedy umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti v rámci posuzování individualizace trestu, tj. v situaci, kdy je podle nadán pravomocí nahradit správní uvážení a moderovat uloženou sankci. Pro zásah do správního uvážení soudem však nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné, aby dosáhla kvalitativně vyšší míry, tj. aby se jednalo o zjevnou nepřiměřenost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. -36, bod 26). Smyslem a účelem moderace totiž není hledání „ideální“ výše sankce soudem namísto správního orgánu. Úkolem soudu zde je korigovat správní orgán v případech, kdy by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. -23, č. 2672/2012 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. -46, bod 25, č. 3528/2017 Sb. NSS).

42. Krajský soud neshledal důvody pro moderaci trestu. Vzhledem k použité právní kvalifikaci přestupku mohly správní orgány uložit žalobkyni pokutu až do výše 300 000 Kč. Uložením pokuty ve výši 36 000 Kč se dle názoru soudu žalovaná nedopustila žádného excesu. Jedná se o pokutu uloženou spíše při spodní hranici zákonné sazby. Žalobkyně by tak musela soudu předestřít skutečně mimořádně silné argumenty svědčící o tom, že taková pokuta je s ohledem na okolnosti věci zjevně nepřiměřená. Soud připomíná, že běžná nepřiměřenost nestačí – pro moderaci je vyžadováno, aby pokuta zjevně neodpovídala obecné představě o přiměřeně spravedlivé sankci. O takový případ se však v nyní posuzované věci nejedná.

IV. Závěr a náklady řízení

43. Žaloba není důvodná, proto ji soud zamítl postupem podle

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 24. srpna 2026

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.