Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
61 A 33/2025 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
61 A 33/2025 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci
žalobce: A. V.
zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Šrámkovou
sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice
proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025 č. j. MSK 124463/2025, ve věci dopravního přestupku
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 10. 2025 č. j. MSK 124463/2025 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci z tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Lenky Šrámkové, sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice.
Odůvodnění:
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025
č. j. MSK 124463/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru dopravy (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 8. 2025 č. j. MMOP 143505/2025, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 4 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.
2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body:
1) Vadou napadeného rozhodnutí je předně to, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ačkoliv výrok rozhodnutí o přestupku nebyl dostatečně určitý, pokud jde o vymezení místa, kde mělo k přestupku dojít. Nedostatečná konkretizace místa spáchání přestupku měla vliv na zákonnost celého řízení a na možnost obviněného se v řízení řádně hájit. Dle výroku prvostupňového rozhodnutí došlo k přestupku „v obci Opava, ul. Bílovecká, ve směru jízdy
na obec Raduň“. Ulice Bílovecká v Opavě je však dlouhá téměř tři kilometry. Místo přestupku nebylo konkretizováno ani v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Jisté zpřesnění přináší teprve odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které již postrádá jakýkoliv praktický význam pro výkon obhajoby. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“), konkrétně na rozsudky ze dne 11. 9. 2015 č. j. 2 As 111/2015-42, ze dne 25. 6. 2015 č. j. 9 As 290/2014-53, ze dne 10. 12. 2014 č. j. 9 As 80/2014-37, ze dne 23. 11. 2010 č. j.
4 As 28/2010-56, ze dne 5. 11. 2020 č. j. 8 As 334/2018-39 a ze dne 12. 4. 2017 č. j.
1 As 17/2017-28. Žalobce zdůraznil, že ulice Bílovecká vede z centra Opavy prakticky až na samý konec obce, proto označení místa přestupku jako „ulice Bílovecká v Opavě“ není dostatečně určité. Místo spáchání přestupku není uvedeno ani ve sdělení obvinění, ani ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jenž pouze odkazuje na úsek komunikace dlouhý téměř tři kilometry, přičemž takové rozmezí judikatura neakceptuje.
2) Žalobce v řízení tvrdil, že byl změřen mimo obec. Jeho argumentace nebyla nepřípadná a byla podložena fotografickým materiálem z veřejně dostupného mapového portálu. Žalobce zrekapituloval obsah svého podání učiněného v řízení a namítl, že v řízení nebyl seznámen s úvahou žalovaného, že vozidlo žalobce bylo změřeno v místě u domu č. p. 190 až 192. Žalovaný si svůj závěr, kde ke spáchání přestupku došlo, ponechal až do napadeného rozhodnutí, prováděl dokazování a žalobci neumožnil se k němu vyjádřit. Žalovaný svůj propočet, že došlo
ke spáchání přestupku u domu č. 190-192 ani nedokladoval do spisu. Nebylo prokázáno, že
ke spáchání přestupku došlo v obci, protože tento úsudek stojí na propočtu provedeném
na podkladě tvrzení policistů o poloze rychloměru, které je však popřeno automatickým doplněním GPS polohy rychloměru do Záznamu o přestupku. Místo spáchání přestupku lze dovozovat toliko přičtením vzdálenosti měření k poloze rychloměru, o níž však podklady ve spise svědčí odlišně. Žalovaný pracoval s konkrétním místem spáchání přestupku, které však dovodil sám, žalobce o něm nezpravil a neumožnil mu vyjádřit se. Žalobce naopak poukazoval na místo polohy rychloměru, které je dokumentováno pomocí GPS souřadnic v Záznamu o přestupku. Souřadnice odkazují na místo, kde se silnice č. 464 rozděluje v silnici č. 464 a 4643, kde stáli policisté s rychloměrem, a kde byl žalobce policisty stavěn. Žalobce od tohoto místa zakreslil
do mapy vzdálenost, na kterou bylo provedeno měření a která je zaznamenaná v Záznamu
o přestupku. Výsledkem bylo, že vozidlo žalobce bylo změřeno na ulici pojmenované v mapě jako Bílovecká před křížením s polní cestou. Dopravní značka označující konec obce se však nachází o cca 100 metrů severněji (proti směru jízdy žalobce). To znamená, že žalobce minul značku konce obce, a teprve následně, cca po 100 metrech, byl změřen. Po dalších cca 140 metrech byl policisty zastaven na jejich stanovišti umístěném na stejném místě jako rychloměr. Žalovaný odlišnost v zaznamenané poloze rychloměru vysvětlil pravděpodobnou nepřesností GPS lokátoru a uvedl, že s ohledem na vzdálenost měření (139,5 metrů) se žalobce při měření nacházel u domu č. p. 190 až 192. Žalovaný ověřil v Google StreetView, že u tohoto domu se nachází červenobílé zábradlí, které je viditelné i na snímku z rychloměru. Policisté pak tvrdili, že za vozidlem vyjeli a zastavili je z jedoucího vozidla na odpočívadle u odbočky na Raduň. Žalobce má za to, že „odpočívadlem u odbočky na Raduň“ je křižovatka silnic č. 464 a 4643, tedy místo odpovídající souřadnicím GPS v Záznamu o přestupku a rozpor mezi touto lokalizací a tvrzením policistů nelze vysvětlit nepřesností GPS, neboť ta neukazuje nahodilé místo, ale místo následné kontroly vozidla, k níž však došlo až po provedení záznamu o měření, jehož údaje nelze zpětně měnit. Dle žalobce je proto zřejmé, že v této věci není nedostatek ve vymezení místa „jen“ vadou výroku, ale též vadou řízení, spočívající v nedostatku skutkové věty projevující se už v samotném sdělení obvinění se zásadními důsledky pro schopnost žalobce jako obviněného řádně se hájit.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že obsáhlá žaloba kontrastuje s obsahem odvolání žalobce, které zůstalo v blanketní podobě, přičemž ani před vydáním prvostupňového rozhodnutí žalobce nevyužil práva vyjádřit se k jeho podkladům. Žalovaný tedy nemohl nijak reagovat na námitky, které žalobce uplatňuje teprve nyní v žalobě, přičemž řízení o správní žalobě není pokračováním ani další instancí správního řízení.
V řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že rychlost byla změřena vozidlu žalobce
v obci Opava na ulici Bílovecká, a to v místě, kde byla rychlost stanovena obecnou úpravou
na 50 km/h. Není tedy pravda, že by místo přestupku nebylo zjištěno dostatečně přesně
pro účely řízení o přestupku (přičemž dle judikatury nemusí být místo přestupku určeno „na metr přesně“). Žalobce nebyl krácen v právu na obhajobu, neboť jednoznačně věděl, co je mu kladeno za vinu a ve kterém konkrétním místě měl rychlost překročit. O tom svědčí jeho polemika
s místem přestupku, resp. místem měření (jediné podání, které v řízení učinil), která však byla vyvrácena dalším dokazováním. Na tyto další důkazy již žalobce nijak nereagoval, ani na základě výzvy k vyjádření k podkladům rozhodnutí, ani v odvolání. V prvostupňovém rozhodnutí je odůvodněno, že místo přestupku se nachází 139,5 m od místa měření, které bylo u domu čp. 202, a tedy se nachází v obci, nikoli až za značkou konec obce, jak žalobce namítal. Žalovaný pak
v rozhodnutí dále upřesnil, že místo změření se nachází cca u domu čp. 192.
4. K rozsudkům, na které žalobce odkazuje, žalovaný uvedl následující. V rozsudku NSS ze dne
11. 9. 2015 č. j. 2 As 111/2015–42 byl řešen přestupek spočívající v neoprávněném stání, takže přesné vymezení místa přestupku bylo podstatné pro určení, zda na konkrétním parkovacím místě bylo stání zakázáno. Odkaz na rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015 č. j. 9 As 290/2014–53 je zavádějící, resp. žalobcem uvedená citace je vytržena z kontextu, neboť v tomto případě soudy
u přestupku překročení rychlosti zcela akceptovaly určení místa přestupku ve výroku pouze číslem silnice a názvem blízké obce (u obce Panenský Týnec, na silnici č. I/7) bez bližšího určení (srov. zejm. odst. 44-46 rozsudku). Určení místa přestupku v nynější věci je tedy zcela v souladu
s tímto rozsudkem. K rozsudku ze dne 10. 12. 2014 č. j. 9 As 80/2014–37 žalovaný uvedl, že argumentace ohledně určení místa přestupku je vystavěna na odkazu na rozsudek NSS ze dne
23. 11. 2010 č. j. 4 As 28/2010–56, v kterémžto případě však důvodem pro zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že nebylo prokázáno, zda ke spáchání přestupku došlo v obci či mimo obec
(a ani nebylo prokázáno, zda vozidlo řídil obviněný). Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala, žalobci bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že přestupek spáchal v obci, v místě s limitem rychlosti 50 km/h. K rozsudku NSS ze dne 5. 11. 2020 č. j. 8 As 334/2018–39 žalovaný namítl, že se jedná o jiný druh přestupku (přestupek držení hovorového zařízení) a
ve výroku byla nesprávně vymezena dvě různá místa přestupku současně; o takovou situaci
v nyní projednávané věci nejde. V rozsudku NSS ze dne 12. 4. 2017 č. j. 1 As 17/2017–28 šlo
o situaci, kdy nebylo najisto postaveno, jaká byla v místě měření nejvyšší dovolená rychlost.
V nyní projednávané věci však o tom není pochyb, žalobce byl změřen v obci, v místě, kde je limit rychlosti stanoven zákonem na 50 km/h. K polemice žalobce s určením místa dle souřadnic GPS žalovaný uvedl, že rychloměr je stanoveným měřidlem ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb.,
o metrologii, v platném znění pouze za účelem měření rychlosti, a pouze pro měření této fyzikální veličiny je metrologicky ověřován a kalibrován. Je-li tedy součástí rychloměru i zařízení, které měří jiné veličiny, není nijak zaručena přesnost měření, jde tedy pouze orientační údaj,
za kterého nelze dovozovat přesné místo měření. Místo měření, tedy stanoviště rychloměru
(u č.p. 202), je uvedeno jak v oznámení přestupku sepsaném na místě samém (které žalobce nijak nezpochybnil), tak je potvrdili oba policisté ve svých svědeckých výpovědích (při kterých žalobce nebyl přítomen a které žalobce zpochybňuje poprvé až nyní v žalobě, což je irelevantní. Místo přestupku pak lze dovodit z výstupu rychloměru, resp. z údaje o vzdálenosti, na kterou bylo měřeno, tedy 139,5 m od místa měření (nikoli tedy 193,5 m, jak se snažil tvrdit žalobce). Úvaha žalovaného o shodných markantech na fotografii z rychloměru a na snímcích na veřejně dostupném mapovém portálu je v rozhodnutí výslovně uvedena pouze „nad rámec“. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
5. Žalobce v replice doručené krajskému soudu dne 7. 4. 2026 předestřel polemiku s vyjádřením žalovaného, přičemž setrval na své dosavadní argumentaci. Zdůraznil, že judikatura se staví proti nahrazování obligatorních součástí výroku v odůvodnění rozhodnutí (viz rozsudky NSS ze dne 15. 1. 2008 č. j. As 34/2006-73 nebo ze dne 10. 12. 2014 č. j. 9 As 80/2014-39). Na straně žalovaného je zřejmá nejistota, zda dům č. p. 202 byl „místem měření“ nebo „stanovištěm rychloměru“. Skutečnost, že žalovaný v řízení o žalobě argumentuje různými vzdálenostmi, odměřovanými od různých čísel popisných, svědčí o tom, že výrok rozhodnutí není dostatečný. Podstatou projednávané věci není spor o jednotlivé skutkové detaily, nýbrž o to, zda správní orgány dostály základním požadavkům na vymezení skutku a vedení řízení. Nedostatečně určité vymezení místa spáchání přestupku nelze považovat za formální pochybení, nýbrž za vadu, která zasahuje samotnou podstatu věci.
6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s. ř. s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).
7. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel oznámení přestupku od Policie ČR, dopravního inspektorátu Opava, kdy řízení bylo zahájeno dne
23. 5. 2025 doručením oznámení o zahájení řízení. Žalobce byl současně předvolán k ústnímu jednání na den 23. 6. 2025. K ústnímu jednání se žalobce bez omluvy nedostavil, proto jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Při ústním jednání bylo provedeno dokazování včetně výslechu svědků. Dne 27. 6. 2025 obdržel správní orgán I. stupně vyjádření žalobce k věci. Následně pak správní orgán I. stupně doplnil spis o další podklady a vyrozuměl žalobce o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, čehož žalobce nevyužil. Poté správní orgán
I. stupně svým rozhodnutím ze dne 20. 8. 2025 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu, neboť dne 8. 4. 2025 v čase 9:58 hod řídil nákladní mot. vozidlo tov. zn. Citroën Jumper, rz X v obci Opava, po ul. Bílovecká, ve směru jízdy na obec Raduň, přičemž zde překročil nejvyšší dovolenou rychlost danou zákonem při jízdě v obci na 50 km/hod. tím, že jel rychlostí 74 km/hod., po odečtení zákonné tolerance jel rychlostí 71 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 21 km/hod.
8. Správní orgán I. stupně vycházel z podkladů a důkazů obsažených ve spisovém materiálu předloženém policií a dále pak z důkazů zjištěných v průběhu správního řízení. Podklady poskytnuté policií jsou především oznámení o přestupku, jež bylo sepsáno na místě policejní kontroly a v němž se žalobce písemně nevyjádřil, ani je nepodepsal. Dále je to Záznam
o přestupku, jehož přílohou jsou 3 fotografie. První z nich zachycuje na příjezdu světlou dodávku značky Citroën. Na druhé fotografii je totožné vozidlo se záměrným křížem umístěným v přední části vozidla. Na třetím snímku je přiblížena registrační značka vozidla. Tabulka pod snímky obsahuje typ rychloměru (TruCAM II), naměřenou rychlost (74 km/h), směr (příjezd), datum (08.04.2025) a čas měření (09:58:49), vzdálenost (139,5 m), místo měření (Opava-Kylešovice, ul. Bílovecká č.p. 202), režim měření (manuální), limit (50 km/h), číslo snímku (4855), výrobní číslo rychloměru (TC010086), operátor (M. V.), GPS souřadnice, registrační značka vozidla (X), typ (Citroën Jumper), barva (žlutá) a další. Další součástí je ověřovací list č. 8012-OL-70899-24 silničního laserového rychloměru typu LTI 20/20 TruCAM II, výrobní číslo TC010086 – plně shodné s číslem rychloměru použitým při měření, s datem zkoušky 02.12.2024 a platností ověření rychloměru do 01.12.2025. Měřicí zařízení bylo tedy řádně ověřeno a bylo možné je používat v souladu s právní úpravou metrologie pro měření rychlosti silničních vozidel
při kontrole dodržování maximální povolené rychlosti. Osvědčení ev. č. 002/2044/06 dokládá oprávnění policisty M. V. k ovládání silničního rychloměru typu LTI 20/20 TruCAM II. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal blanketní odvolání, které nebylo doplněno.
O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.
9. Podle ust. § 125c odst.1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více.
10. Krajský soud nejprve konstatuje, že ve shodě s konstantní judikaturou NSS (viz rozsudek NSS
ze dne 12. 4. 2017 č. j. 1 As 17/2017-28) je nutné rozlišovat mezi vymezením, resp. zachováním skutku, což je otázkou právní, a specifikací místa spáchání deliktu, což je otázkou skutkovou. Proto není možné paušalizovat nároky na vymezení místa spáchání deliktu, neboť každý skutek je individuální s rozličnými skutkovými okolnostmi. Rozdílné nároky na obsah výroku pak budou rovněž kladeny u deliktů s rozdílnou právní kvalifikací (např. rozdílné skutkové podstaty, mnohost deliktů, jejich trvání, aj.). Pro zachování práva na obhajobu osob stíhaných za správní delikt, neporušení překážky věci rozhodnuté a respektování zásady ne bis in idem je nutné zachovat totožnost skutku, pro který správní orgán zahájil správní řízení. Je tedy nutné, aby byla zachována totožnost jednání či totožnost následku po celou dobu vedení řízení o deliktu. Dochází-li
v průběhu řízení k úpravě vymezení místa či času spáchání deliktu, nemusí se jednat
o změnu skutku, pokud je zachována totožnost jednání nebo následku. Podstatné je, aby
na základě skutkových zjištění nemohl být stíhaný skutek zaměněn s jiným. Proto mají být kladeny vyšší nároky na specifikaci skutkových okolností na počátku řízení o deliktu, např.
v oznámení o zahájení řízení. To slouží primárně k zajištění, aby obviněný z deliktu věděl,
za který skutek je stíhán, a mohl se účinně hájit.
11. Žalobce v žalobě tvrdil, že se nemohl v přestupkovém řízení účinně bránit, neboť místo přestupku nebylo řádně konkretizováno ani ve vznesení obvinění, ani v prvostupňovém rozhodnutí, když vymezení „na ul. Bílovecká v Opavě“ představuje úsek dlouhý cca 3 km.
12. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008 č. j. 34/2006-73, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1546/2008 výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Citovaný judikát je plně aplikovatelný také na řízení o přestupcích podle zákona
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění, neboť se jedná
o oblast správního trestání.
13. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že v rámci prvostupňového řízení, nebylo určeno konkrétní místo spáchání přestupku, z něhož byl žalobce obviněn. Žalobce podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 23. 6. 2025 a znovu dne 30. 6. 2025 zpochybnil místo spáchání skutku v obci s odkazem na údaje o GPS a o vzdálenosti měření, jak jsou uvedeny v Záznamu o přestupku. Správní orgán I. stupně si vyžádal vyjádření dopravní policie, která potvrdila nepřesnost údajů týkajících se GPS souřadnic a současně uvedla, že měření proběhlo na vzdálenost 139,5 m, takže měřené vozidlo se nacházelo přibližně na úrovni domu Bílovecká č. p. 192 (vyjádření dopravního inspektorátu ze dne 14. 7. 2025). Správní orgán I. stupně následně ve skutkové větě výroku svého rozhodnutí uvedl pouze, že žalobce řídil motorové vozidlo „…po ulici Bílovecká, ve směru jízd na obec Raduň…“. K místu spáchání přestupku se blíže nevyjádřil ani v odůvodnění rozhodnutí (str. 4 odst. 3 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí zrekapituloval postup správního orgánu I. stupně a skutečnosti plynoucí z vyjádření dopravního inspektorátu, přičemž doplnil, že vozidlo se v době měření nacházelo cca u domu č. 192 (str. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí).
14. Krajský soud s odkazem na již výše zmiňované usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
15. 1. 2008 č. j. 2 As 34/2006 uvádí, že vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí musí vždy spočívat ve specifikaci přestupku tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Tento závěr je dovoditelný z ust. § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), neboť předmětem řízení je v daném případě konkrétní přestupek a jeho vymezení musí odpovídat jeho trestnímu charakteru. Je proto nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je obviněný postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, případně i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Rozhodnutí správního orgánu má jednoznačně určit, čeho se přestupce dopustil a v čem jím spáchaný přestupek spočívá. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě.
15. Z těchto důvodů je třeba odmítnout úvahu, že postačí, jsou-li tyto náležitosti uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Je nezbytné vycházet z výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí, toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaká sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. (srov rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 3 Ads 21/2004).
16. V nyní souzené věci je nutno zdůraznit, že potřeba řádně konkretizovat místo, kde k přestupku došlo, vyvstala již v průběhu přestupkového řízení, kdy žalobce výslovně zpochybnil, že by se skutku dopustil. Učinil tak právě v návaznosti na nedostatek určení místa, kde se v době měření s vozidlem nacházel. Z údajů v Záznamu o přestupku pak dovodil, že měření proběhlo již mimo území obce, a tedy mimo úsek snížené rychlosti, jejíž překročení mu bylo kladeno za vinu. Již tyto pochybnosti měly vést správní orgány k jednoznačné konkretizaci místa spáchání přestupku, což se nestalo. Z pohledu požadavku na přezkoumatelnost rozhodnutí se nelze spokojit s variantou, že by si místo spáchání přestupku měl adresát rozhodnutí dovodit výpočtem dle vzdálenosti od místa měření. V návaznosti na výše uvedené krajský soud přisvědčil žalobci také v tom, že nedostatečně vymezený popis skutku jej mohl omezit v adekvátní obhajobě.
17. Tvrzení žalovaného, že žalobce svou obsáhlou argumentaci uplatnil až v žalobě a v řízení podal toliko blanketní odvolání, pročež se žalovaný nemohl vypořádat s nyní vznesenými námitkami již v napadeném rozhodnutí, je opodstatněné. Soud však v této souvislosti poukazuje na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017 č. j. 10 As 24/2015-71, publikované ve Sb. NSS
pod č. 3577/2017. V něm rozšířený senát NSS vyslovil, že skutečnost, že obviněný z přestupku byl v řízení před správními orgány zčásti či zcela pasivní, automaticky neznamená, že jeho tvrzení zpochybňující zjištěný skutkový a právní stav a jim odpovídající důkazní návrhy, které jako žalobce poprvé uplatnil až v řízení před krajským soudem, jsou bez dalšího nepřípustné.
18. Dále rozšířený senát NSS uvedl: „V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí je krajský soud povinen zkoumat, zda správní orgány bez ohledu na způsob obhajoby obviněného v řízní
o přestupku dostály své povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). Pokud správní soud zjistí, že správní orgány takto nepostupovaly, bude na něm, aby na základě žalobních tvrzení a navrhovaných důkazů pochybnosti o skutkovém stavu sám odstranil. To může učinit porovnáním s důkazy již provedenými v řízení před správními orány, zopakováním důkazů již provedených nebo provedení důkazů nových. Jsou-li nedostatky ve zjištění skutkového stavu takového rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo nahrazovat činnost správních orgánů soudem, uloží soud tuto povinnost správnímu orgánu.“
19. V nyní souzené věci krajský soud na základě obsahu správního spisu dospěl k závěru, že stále přetrvávají pochybnosti o místě spáchání přestupku, pro jejichž odstranění je nezbytné jednoznačně konkretizovat místo jeho spáchání ve skutkové větě, a to s cílem dostatečně určitě vymezit předmět řízení, tj. popsat skutek, jehož se řízení týká. To však nemůže určit soud, neboť vymezení skutku jako předmětu řízení je esenciální podstatou celého správního řízení a jako takové spadá do výlučné pravomoci správního orgánu. Jakákoliv aktivita soudu v tomto směru by představovala porušení principu dělby moci výkonné a soudní.
20. Soud proto v intencích výše citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů
(§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.) a dále
pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.). Současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž je žalovaný vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst.5 s. ř. s.).
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalobci vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením, a to za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč a 3 x paušální náhrada ve výši 450 Kč ke každému z těchto úkonů (§ 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. a) a d),
§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Náhrada právního zastoupení tak činí částku 15 210 Kč, která byla v souladu s ust. § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšena
o částku odpovídající DPH, kterou je zástupkyně žalobce povinna odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. na částku 18 404 Kč. Celkové náklady žalobce jsou vyčísleny částkou 21 404 Kč.
22. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 7 s. ř. s., § 159 a § 168
o. s. ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 25. srpna 2026
JUDr. Miroslava Honusová
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P.S.