Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
45 Az 4/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
45 Az 4/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci
žalobce: X, narozen X
státní příslušnost: X
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2026, č. j. OAM-416/ZA-ZA11-VL15-PD2-2020,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obsah žaloby
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), rozhodnuto o neprodloužení jeho doplňkové ochrany.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že navzdory pádu vlády Bašára Asada zůstává bezpečnostní a politická situace v Sýrii nejistá. Azylová agentura EU popisuje napjatou situaci mezi přechodnou vládou a kurdskými silami na severovýchodě země. Aktuální zprávy OSN upozorňují, že přechodné období po změně režimu je provázeno ozbrojenými střety a existuje riziko další eskalace konfliktu, což zhoršuje bezpečnostní a humanitární situaci v zemi. Žalobce by tak byl návratem do země původu vystaven riziku vážné újmy. Sama prozatímní vláda nepovažuje návrat občanů do země za vhodný. Syrské orgány varovaly, že návraty mohou prohloubit humanitární krizi, jelikož velká část území je zničena a řada osob žije v provizorních podmínkách.
3. Ze statistických přehledů plyne, že žalovaný ještě v roce 2025 žadatelům ze Sýrie uděloval a prodlužoval doplňkovou ochranu. Měl by tedy postupovat tak, aby při rozhodování podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Změna praxe žalovaného byla způsobena převratem v Sýrii v prosinci 2024. Nicméně pro plošnou změnu praxe je nutné posoudit, zda formální ukončení války skutečně vedlo k takové proměně tamní situace, že další mezinárodní ochrana pro uprchlíky ze země již není nutná. Podle žalobce k takové změně nedošlo, resp. ji žalovaný neprokázal.
4. Žalovaný při zjišťování informací o Sýrii vycházel z Informace OAMP o bezpečnostní a politické situaci v zemi ze září 2025 (dále jen „Informace OAMP 9/2025“) a ze Zprávy ze zjišťovací mise ze srpna 2025. Žalovaný vybíral informace potvrzující dobrou situaci v zemi, a naopak přecházel ty, které by mohly vyznívat ve prospěch žalobce. Informace OAMP 9/2025 potvrzuje přetrvávající závažná porušení lidských práv ze strany ozbrojených složek a připouští, že i nynější vláda se podílela (a patrně nadále podílí) na mučení civilistů. Dokument také popisuje probíhající vnitřní ozbrojené konflikty v různých částech země, při kterých zemřelo několik tisíc osob.
5. Zpráva ze zjišťovací mise pak uvádí, že Sýrie je roztříštěnou zemí, kde operuje více než 38 ozbrojených skupin a přetrvává riziko nestability a budoucích konfliktů. I oblast Damašku je vystavena bezpečnostním incidentům včetně teroristických útoků (zpráva zmiňuje útok z června 2025, při němž bylo zabito minimálně 25 osob a zraněno dalších 63). Zpráva ze zjišťovací mise zmiňuje také případy násilí vůči navrátilcům. To vše žalovaný ignoroval. Pozitivní informace ze zprávy jsou navíc problematické, neboť jejich zdrojem je většinou anonymní rozhovor. Takový zdroj není důvěryhodný, jelikož nelze ověřit jeho pravost. Zpráva proto neodpovídá standardům EUAA či UNHCR pro zpracování informací o zemích původu. Žalovaný tak nedostál požadavkům na shromáždění důvěryhodných, vyvážených a aktuálních informací o zemi původu.
6. Žalobce dále odkázal na několik různých zdrojů, které mají vypovídat o aktuální situaci v Sýrii. Zaprvé, podle analýzy Institute for the Study of War z prosince 2025 došlo na vládou kontrolovaném území k obnovení útoků ze strany Islámského státu, přičemž některé z nich byly smrtelné. V oblasti původu žalobce tak dochází k aktivitám ozbrojených skupin a bezpečnostním operacím s použitím síly, což představuje riziko pro civilní obyvatelstvo.
7. Zadruhé, Souhrnná zpráva nizozemského ministerstva zahraničí z ledna 2026 uvádí, že v období od května do prosince 2025 bylo v Damašku zaznamenáno 69 incidentů násilí (ve 4 případech šlo o boje, ve 12 o výbuchy či násilí na dálku a v 53 případech o násilí na civilním obyvatelstvu). Za rok 2025 bylo v zemi zdokumentováno 3 666 civilních obětí, z toho nejméně 25 v Damašku. Situace v Damašku tak není stabilní a navzdory formálnímu ukončení války zde fakticky přetrvává vnitřní ozbrojený konflikt.
8. Zatřetí, podle aktuálního reportu Bertelsmann Stiftung zůstává Sýrie zemí s fragmentovanou mocí, pokračujícími ozbrojenými střety a nepříznivou humanitární a ekonomickou situací. Více než 90 % obyvatel žije v chudobě, což svědčí o absenci stabilního a bezpečného prostředí pro návrat. Tyto informace korespondují také s výpovědí žalobce.
9. Začtvrté, ze zprávy Human Rights Watch plyne, že vládní složky se podílí na masakrech, které cílí mj. na civilní obyvatelstvo. Existuje důvodné podezření, že zneužití pravomocí prozatímních orgánů naplňuje definici válečných zločinů.
10. Zapáté, zpráva Amnesty International ze dne 8. 12. 2025 potvrzuje, že situace zůstává i po změně režimu kritická. Zpráva uvádí, že v zemi nadále dochází k „vraždám na sektářském základě“, a že se opoziční ozbrojené skupiny dopustily závažného zneužívání, včetně nezákonného zabíjení, únosů a vypalování domů. Zpráva dokumentuje, že i nové vládní síly jsou zodpovědné za nezákonná zabíjení a mimosoudní popravy. Tyto informace opět potvrzují výpověď žalobce, že v zemi probíhá násilí a že civilisté čelí přímému ohrožení života bez ohledu na pád předchozího režimu.
11. Zašesté podle žalobce nelze opomenout bezpečnostní situaci v celém regionu způsobenou válkou mezi USA a Íránem. Ačkoliv Sýrie není primárním aktérem konfliktu, je jím zasaženo i její území. Např. ze článku agentury Reuters plyne, že v jihosyrském městě Sweida zahynuly čtyři osoby poté, co íránská raketa zasáhla budovu.
12. Zasedmé žalobce poukázal na případy únosů, ke kterým na území Sýrie (včetně Damašku) došlo v posledním roce. Na případy únosů upozorňují také orgány OSN.
13. Uvedené informace dle žalobce potvrzují, že bezpečnostní situace v Sýrii zůstává nestabilní a že mu v zemi hrozí nebezpečí vážné újmy. Nadále dochází k páchání násilí a k bojům jak ze strany vládních sil, tak ze strany ozbrojených skupin. Situace je tedy mnohem komplikovanější, než se ji snaží prezentovat žalovaný. Formálně má země novou vládu, došlo k prohlášení příměří a ukončení války, ale fakticky je situace odlišná a v zemi přetrvává ozbrojený konflikt ve smyslu judikatury SDEU. Tento konflikt se netýká celého území, ale přesto intenzity ozbrojeného konfliktu dosahuje, čímž se žalovaný podrobněji nezabýval.
14. Žalobce prokázal dostatečnou míru individualizace, tedy že na něj konflikt dopadá. Žalobce ve správním řízení uvedl, že se obává únosu. V minulosti byl již jednou unesen a pachatelé byli po změně režimu propuštěni na svobodu. Také doložil, že k únosům v Sýrii dochází často. Tato tvrzení jsou dostatečně závažná a nasvědčují tomu, že žalobce byl v minulosti vystaven přímým hrozbám plynoucím z konfliktu. Mimoto se obává násilí spojeného s konfliktem jako takovým, které má mnoho podob (útoky Islámského státu a Al-Káidy, bombardování Izraelem, útoky USA a jejich spojenců proti teroristickým organizacím na území Sýrie, vnitřní boje).
15. Žalovaný však nezkoumal, zda existují závažné důvody, které by odůvodňovaly závěr, že se žalobci dříve způsobená újma nebude opakovat. Toto posouzení je pro věc klíčové. Žalovaný se omezil na obecné konstatování o zlepšení bezpečnostní situace v Sýrii, aniž by reflektoval konkrétní zkušenost žalobce. Žalovaný tak nezákonně nezohlednil, že žalobce splňuje podmínky pro prodloužení doplňkové ochrany (v případě návratu do země mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy) a že v Sýrii nadále probíhá vnitřní ozbrojený konflikt.
16. Žalobce byl také v řízení zkrácen na svých právech. Žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu ) a nepostupoval v souladu se zásadou legitimního očekávání, resp. nezdůvodnil, proč by změna situace v Sýrii měla založit změnu praxe (§ 2 odst. 4 správního řádu ). Rozhodnutí je proto také nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
17. Podle žalovaného není žalobcova obava z únosu opodstatněná, neboť k incidentu došlo před 15 lety a žalobce byl od té doby dvakrát ve vlasti. Návštěvy žalobce však byly krátké a proběhly, když byli únosci ve vězení. Žalobce též ve správním řízení jasně uvedl, že u něj tato obava vzrostla po pádu režimu, neboť aktuálně k únosům znovu dochází. Žalobce v žalobě blíže popsal okolnosti únosu – únosci se měli mylně domnívat, že žalobcův otec podporuje Asadův režim. Nyní se mnoho únosů zaměřuje právě na lidi vnímané jako příznivce Asada. Proto žalobci reálně hrozí, že bude po návratu do země opět unesen. Žalobce také popsal své rodinné vazby a vysvětlil, proč někteří jeho rodinní příslušníci žijí v zemi bezpečně.
Vyjádření žalovaného a další podání účastníků
18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že v Sýrii došlo k zásadním a trvalým změnám, takže udělení doplňkové ochrany již není zapotřebí. Žalobce jen poukazuje na statistiku rozhodování žalovaného, každá žádost je však podrobena individualizovanému posouzení a od praxe je možné se odchýlit.
19. Žalobce tvrdí, že si žalovaný neobstaral dostatek podkladů, ale zároveň nevysvětluje, k čemu konkrétně je třeba podklady doplnit. Žalovanému není zřejmé, proč žalobce cituje z vybraných zpráv až nyní v žalobě. Všechny tyto podklady mohl žalobce doložit již ve správním řízení.
20. Navíc není dostačující přednést obecná tvrzení o situaci v Sýrii. Je třeba doložit, jak se informace týkají konkrétního azylového příběhu žalobce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval bezpečnostní situací v zemi a zdůvodnil, proč došlo k zásadním a trvalým změnám. Nevidí důvod, proč by Sýrie měla být zahrnuta do širšího regionálního konfliktu. Tvrzení žalobce ve svém souhrnu nevedou k závěru, že existují důvodné obavy z pronásledování či vážné újmy. Na základě individualizovaného posouzení tak nebyla shledána přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy.
21. Soud s ohledem na požadavek úplného a ex nunc přezkumu podle čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) při rozhodování zohlednil též novou zprávu o situaci v Sýrii – Informaci OAMP o bezpečnostní a politické situaci v zemi z června 2026 (dále jen „Informace OAMP 6/2026“), kterou oběma stranám zaslal k vyjádření.
22. Žalobce v podání ze dne 5. 8. 2026 uvedl, že Informace OAMP 6/2026 potvrzuje jeho žalobní tvrzení, konkrétně porušování lidských práv ze strany vládních složek (bod 1.3), fakt, že v zemi dochází k mučení (bod 3.1), k izraelským útokům (bod 6.1), a pokračování bojů mezi vládními složkami a jinými aktéry, včetně Islámského státu (bod 6.2). Všechny tyto informace svědčí o nestabilitě situace, v níž žalobci hrozí ohrožení života z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu.
23. Dále žalobce poukázal na aktuální zprávy ze Sýrie. Dne 27. 6. 2026 zahynuly při izraelském nájezdu poblíž města Hodr dvě osoby. Napětí se dále vyostřilo po izraelských vpádech do měst na jihu Sýrie, při nichž zazněly výstřely a byla použita dělostřelecká palba. Dne 2. 7. 2026 explodovalo výbušné zařízení v kavárně v Damašku ve čtvrti Midan, přičemž zahynulo 10 lidí a 21 bylo zraněno. Dne 3. 7. 2026 muž na motocyklu zaútočil ručními granáty na bezpečnostní kontrolní stanoviště v damašském předměstí Jaramana a zranil tři příslušníky bezpečnostních složek. Dne 7. 7. 2026 v Damašku explodovala výbušná zařízení při státní návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Tyto zprávy potvrzují, že v Sýrii probíhá nekontrolovatelné násilí, které vážně ohrožuje život všech civilistů.
24. Žalovaný se již dále ve věci nevyjádřil.
Posouzení žaloby soudem
25. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, který se použije na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných před 12. 6. 2026 [čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále jen „procedurální nařízení“), a rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2026, ve věci C‑198/25, S. proti Minister van Asiel en Migratie, body 21–23).
26. Jelikož žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 9. 4. 2025 a napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 3. 2026, postupoval soud podle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. , jímž byl novelizován mj. zákon o azylu, a aplikoval právní úpravu účinnou do 11. 6. 2026.
27. Soud vycházel konkrétně z následujících ustanovení zákona o azylu:
28. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
29. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje
a) trest smrti nebo poprava,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo
c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
30. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu doplňková ochrana se odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí.
31. Podle § 17a odst. 2 zákona o azylu při posuzování okolností uvedených v odstavci 1 písm. a) ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.
32. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu osoba požívající doplňkové ochrany je oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a).
33. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2021, č. j. OAM-416/ZA-ZA11-P05-2020 (dále jen „rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany“) byla žalobci udělena doplňková ochrana na dobu 24 měsíců z důvodu probíhajícího vnitrostátního vícestranného ozbrojeného konfliktu v Sýrii, v jehož důsledku žalobci hrozilo vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu [§ 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu]. Doplňková ochrana byla následně žalobci prodlužována. Napadeným rozhodnutím mu nyní doplňková ochrana prodloužena nebyla s odůvodněním, že se situace v zemi změnila natolik, že již její udělení není třeba [§ 53a odst. 4 ve spojení s § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu].
34. Soud úvodem podotýká, že základem řízení o prodloužení doplňkové ochrany je posouzení, zda se významně a trvale změnily okolnosti, pro které byla žadateli udělena doplňková ochrana. Z dikce § 53a odst. 4 zákona o azylu plyne, že je presumováno trvání původních důvodů pro udělení doplňkové ochrany do doby, než je prokázán opak. Žalovaný proto nese v této otázce důkazní břemeno, tedy pro případ neprodloužení doplňkové ochrany musí prokázat, že se situace v zemi původu beneficiáře doplňkové ochrany stabilizovala do té míry, že ji lze považovat za trvalou, a že tato změna je zároveň natolik významné povahy, že dané osobě již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to ať již z důvodů, pro něž byla doplňková ochrana původně udělena, či z důvodů jiných (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 Azs 64/2025 -30, bod 28 a tam uvedená judikatura).
35. Žalovaný je při rozhodování o (ne)prodloužení doplňkové ochrany povinen vycházet z informací o zemi původu, které jsou v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 -81, Sb. NSS 1825/2009, či usnesení ze dne 1. 6. 2023, č. j. 1 Azs 29/2023 -42). Aktuálnost zpráv o zemi původu je nutné hodnotit ve vztahu ke změnám okolností v dané zemi. V případě států, ve kterých dochází k překotným změnám situace či států s nestabilní bezpečnostní situací je nutné trvat na dodržování přísnějších požadavků ohledně aktuálnosti zpráv (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019 -74).
36. Žalovaný při vyhodnocování situace v Sýrii vycházel primárně z Informace OAMP 9/2025, V napadeném rozhodnutí nejdříve popsal pád Asadova režimu a navazující politický vývoj v zemi (ustanovení nové vlády, plán na uskutečnění voleb do parlamentu apod.). Poté uvedl, že nová vláda odsoudila používání mučení a dalších způsobů nelidského zacházení a zavázala se respektovat práva menšin. Dále uvedl, že z Informace OAMP 9/2025 plyne, že se do země od prosince 2024 do srpna 2025 vrátilo přibližně 821 tisíc uprchlíků a do svých domovů se vrátilo přes 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Zlepšila se též situace v oblasti vnitřního pohybu a byla odstraněna většina stanovišť (str. 4 napadeného rozhodnutí).
37. Dále žalovaný vycházel ze Zprávy ze zjišťovací mise. Z té v napadeném rozhodnutí citoval pasáž o osobách, jež se do země navrátily ze zahraničí (v případě Damašku se jednalo o 120 tisíc osob). Následně uzavřel, že došlo k vývoji stran bezpečnostní a politické situace, neboť vnitřní ozbrojený konflikt probíhající od roku 2011 skončil na konci roku 2024 po zhroucení režimu prezidenta Asada. Osoby v Sýrii tak již nečelí ozbrojenému konfliktu spojenému se svévolným násilím a ohrožením života nebo lidské důstojnosti (str. 5 napadeného rozhodnutí).
38. Soud před vypořádáním jednotlivých námitek předesílá, že se se závěry žalovaného ztotožnil. Žalovaný dle soudu řádně shromáždil aktuální podklady týkající se situace v Sýrii, které následně korektně vyhodnotil. Provedené posouzení situace v zemi by sice podle soudu mohlo být i podrobnější a individualizovanější, přesto však obstojí závěr, že současná, byť špatná (k tomu viz níže), bezpečnostní situace v Sýrii nedosahuje takové intenzity, pro kterou by bylo možno dovodit vážné ohrožení žalobce na jeho životě či lidské důstojnosti kvůli svévolnému násilí v ozbrojeném konfliktu. Proto je správný i závěr, že se okolnosti, za nichž byla žalobci udělena doplňková ochrana, změnily natolik, že již není na místě ji znovu prodlužovat.
39. Žalobce v žalobě poukazoval na řadu odlišných zdrojů (zpráv institucí, novinových článků apod.), kterými dokládal složité a nestabilní poměry v zemi. Soud zde proto souhrnně uvádí, že nemá pochyby o tom, že Sýrie jakožto země, v níž více než 10 let probíhala občanská válka, je nadále sužována řadou politických, bezpečnostních, ekonomických či humanitárních problémů. Soud tak v žádném případě nepopírá, že situace v zemi zůstává i po změně politického režimu v řadě ohledů komplikovaná. Podstatou řízení o neprodloužení doplňkové ochrany však bylo posouzení, zda žalobci v zemi nadále hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, tedy vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu (event. zda existují jiné důvody pro prodloužení doplňkové ochrany). Jak přitom plyne z judikatury Soudního dvora Evropské unie „existence vnitrostátního ozbrojeného konfliktu bude moci vést k přiznání podpůrné ochrany pouze v případě, kdy na střety mezi řádnou armádou státu a jednou nebo více ozbrojenými skupinami, nebo na střety mezi dvěma či více ozbrojenými skupinami bude výjimečně nahlíženo tak, že vytváří vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti žadatele o podpůrnou ochranu ve smyslu čl. 15 písm. c) směrnice, protože míra svévolného násilí, kterou se vyznačují, dosahuje natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že civilista by v případě vrácení do dotyčné země nebo případně dotyčného regionu byl z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu vystaven reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení“ (rozsudek SDEU ze dne 30. 1. 2014, ve věci C-285/12, Aboubacar Diakité, bod 30). Soud tedy zdůrazňuje, že to, že v Sýrii stále panuje obecně vzato horší ekonomická, humanitární či bezpečnostní situace, ještě neznamená, že žalobci v zemi hrozí riziko vážné újmy ve výše uvedeném smyslu. Soud má naopak za to, že žalovaný řádně prokázal, že žalobci v Sýrii již riziko vážné újmy z důvodu (vnitrostátního) ozbrojeného konfliktu nehrozí.
40. Co se týče žalobních námitek, žalobce předně namítal, že žalovaný neodůvodněně změnil svoji dosavadní praxi. Tato námitka však podle soudu není důvodná, neboť změna praxe žalovaného byla způsobena právě zásadní proměnou situace v Sýrii, která je podrobně popsána v napadeném rozhodnutí, Informaci OAMP 9/2025 i Zprávě ze zjišťovací mise. Podstatnou změnu okolností v zemi původu lze považovat za zcela legitimní důvod změny správní praxe ve vztahu k dané zemi. Napadené rozhodnutí v tomto ohledu rovněž není nepřezkoumatelné, neboť změnu okolností podrobně popisuje a rozebírá.
41. Žalobce dále namítal, že žalovaný selektivně vybíral informace z jednotlivých zpráv, které podle něj situaci v Sýrii nepopisují tak jednoznačně. Brojil i proti věrohodnosti Zprávy ze zjišťovací mise jako takové, která podle něj neodpovídá mezinárodním požadavkům na zpracování informací o zemi původu (viz bod 35 tohoto rozsudku), kterým tedy žalovaný nedostál.
42. Soud těmto námitkám nepřisvědčil. Soud souhlasí s žalobcem v tom smyslu, že v napadeném rozhodnutí nejsou výslovně zmíněny všechny relevantní skutečnosti, které plynou ze zpráv, z nichž žalovaný vycházel. Dle soudu je ovšem nadbytečné klást na žalovaného požadavek, aby v rozhodnutí podrobně citoval či rozebíral všechny potenciálně relevantní pasáže těchto zpráv. Takový postup by ve výsledku vedl jen k nabobtnání a znepřehlednění napadeného rozhodnutí (např. Zpráva ze zjišťovací mise čítá 53 stran). Jak soud uvedl výše, odůvodnění napadeného rozhodnutí by sice v tomto ohledu mohlo být podrobnější či preciznější, zrušení rozhodnutí z tohoto důvodu by však dle soudu bylo pouhým formalismem. Soud považuje za klíčové posoudit především to, zda shromážděné informace o zemi původu poskytují spolehlivý podklad pro závěr, že se významně a trvale změnily okolnosti, pro které byla žalobci udělena doplňková ochrana. Soud má přitom za to, že závěry žalovaného obstojí. Vybrané „vynechané“ pasáže zpráv, na které žalobce poukazoval v žalobě, totiž dle soudu svědčí „pouze“ o tom, že situace v Sýrii zůstává komplikovaná. Nevyvracejí však závěr žalovaného, že se v zemi již neodehrává vnitřní ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím, v jehož důsledku by žalobci hrozilo vážné ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti.
43. Žalobce konkrétně poukazoval na bod 1.3 a kapitolu 3 Informace OAMP 9/2025, které podle něj svědčí o porušování lidských práv ze strany přechodné vlády. Soud podotýká, že tyto informace nemohou dokládat existenci vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, ale mohou být relevantní pro posouzení existence vážné újmy podle písm. b) téhož ustanovení, tedy zda žalobci po návratu do země hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu. Je pak pravda, že Informace OAMP 9/2025 v kapitole 3.1 zmiňuje doložené případy nelidského zacházení, mučení a svévolného zatýkání civilistů v zemi. Zároveň však dodává, že v oblastech pod kontrolou přechodné vlády byla motivem k nelidskému zacházení nejčastěji pomsta a vláda se k těmto praktikám uchylovala v případě příslušníků bezpečnostních složek bývalého režimu. Dle soudu tedy nic nenasvědčuje tomu, že by obdobné riziko hrozilo žalobci, který příslušníkem minulého režimu nebyl.
44. Žalobce dále poukazoval na existenci vnitřních konfliktů, které jsou popsány na str. 5–6 Informace OAMP 9/2025. V tomto ohledu je však podle soudu zapotřebí vzít v potaz, že žalobce pochází z oblasti Damašku, která je podle dostupných zpráv jednou z nejbezpečnějších v zemi (viz též str. 6 napadeného rozhodnutí). Jak plyne také z judikatury, pokud území státu „není ve stavu tzv. totálního konfliktu (tedy konfliktu, který zahrnuje celé území a vyznačuje se vysokou intenzitou ohrožení pro všechny civilisty nacházející se v daném teritoriu), je pro přiznání doplňkové ochrany […] zapotřebí prokázat určitou míru specifického dotčení, vyplývajícího z osobních charakteristik a situace žadatele, přičemž tato míra individualizace musí být tím větší, čím nižší je rozsah a intenzita probíhajícího konfliktu“ (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č. j. 49 Az 30/2015 -32).
45. Soud konstatuje, že k dílčím vnitřním ozbrojeným konfliktům, které popisuje Informace OAMP 9/2025, nedochází na území Damašku. Konflikty mezi kurdskými silami a přechodnou vládou probíhají na severu země, tedy mimo Damašek. Riziko spojené s útoky Izraele zase hrozí na jihu země, opět mimo Damašek. Ze str. 13–14 Zprávy ze zjišťovací mise plyne, že Damašek je pod kontrolou přechodné vlády a (v kontextu Sýrie) jej lze považovat za „obecně bezpečný“. Informace o probíhajících střetech mezi různými ozbrojenými skupinami, na které poukazují jak zprávy žalovaného, tak zdroje předložené žalobcem (k těm viz níže), se tedy týkají odlišných oblastí Sýrie, a nedokládají, že by žalobci v Damašku hrozilo nebezpečí vážné újmy.
46. Žalobce poukazoval také na pasáž Zprávy ze zjišťovací mise, která zmiňuje případy bezpečnostních incidentů, k nimž již došlo přímo v Damašku. Dle soudu je však z kontextu celé kapitoly 1.2.5 zprávy patrné, že byť je Damašek nadále vystaven riziku (spíše izolovaných) bezpečnostních incidentů, tak je situace ve městě relativně stabilizovaná. Ze zprávy je tedy zřetelné, že míra nebezpečí v Damašku nedosahuje intenzity vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, což je popsáno též na str. 6 napadeného rozhodnutí.
47. Soud neshledal ani nevěrohodnost Zprávy ze zjišťovací mise jako takové. To, že zpráva částečně čerpá informace z anonymních rozhovorů, ji dle soudu nečiní nevěrohodnou. Zpráva totiž kromě anonymních zdrojů obsahuje také celou řadu transparentně uvedených a korektně citovaných zdrojů – správní soudy ostatně z obdobných zpráv žalovaného hojně vycházejí. Odkaz žalobce na rozsudek č. j. 5 Azs 64/2025 -30 zde není přiléhavý, jelikož ten se věnoval (ne)kvalitě zpráv zpracovaných zastupitelskými úřady, nikoliv zprávám zpracovaným útvary žalovaného.
48. V doplňujícím vyjádření pak žalobce poukazoval na části Informace OAMP 6/2026, které mají potvrzovat, že žalobci hrozí ohrožení života z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu. Soud má však za to, že ani Informace OAMP 6/2026 neobsahuje informace, které by prokazovaly existenci tohoto rizika. Informace OAMP 6/2026 zohledňuje oproti Informaci OAMP 9/2025 některé nově nastalé okolnosti, např. vývoj voleb do parlamentu. Stran (ne)existence vnitřního ozbrojeného konfliktu spojeného s rizikem vážné újmy v okolí Damašku však oba dokumenty obsahují de facto totožné informace. Co se týče porušování lidských práv ze strany vládních složek (body 1.3 a 3.1 Informace OAMP 6/2026) platí, co bylo uvedeno výše, tedy že nic nesvědčí o tom, že by žalobce měl být terčem daného jednání. Co se týče izraelských útoků (bod 6.1 Informace OAMP 6/2026) soud opakuje, že k těm opět dochází na jihu země, nikoliv v Damašku. Co se týče bojů mezi vládními složkami a jinými aktéry (bod 6.2 Informace OAMP 6/2026), k těm opět dochází v jiných částech země. A ačkoliv zpráva zmiňuje, že v Damašku zůstávají aktivní buňky Islámského státu, z dostupných zdrojů neplyne, že by tato aktivita dosahovala takové intenzity, aby žalobci hrozilo ohrožení života z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu. Ani Informace OAMP 6/2026 tak podle soudu neobsahuje informace, které by na závěrech žalovaného něco měnily.
49. Žalobce dále odkazoval na řadu dalších zdrojů, které podle něj vyvrací závěry žalovaného o situaci v Sýrii. Podle soudu však ani tyto zdroje výše shrnuté závěry nevyvracejí.
50. Soud předně upozorňuje, že žalobce na veškeré zdroje ohledně situace v Sýrii odkazoval pouze v obecné rovině. Jinak řečeno žalobce pouze prezentoval určité informace o situaci v Sýrii bez toho, aby je vztáhl na svoji vlastní situaci. Žalobce tedy nijak nedoložil ani neargumentoval, jak je danými informacemi dotčen, či jaké konkrétní nebezpečí pro něj z těchto informací plyne.
51. Žalobce argumentoval jednak několika zdroji, které jsou zohledněny v Informaci OAMP 6/2026 a které tudíž závěry žalovaného nijak nevyvracejí. Ze str. 38 Souhrnné zprávy nizozemského ministerstva zahraničí z ledna 2026 žalobce citoval statistiku bezpečnostních incidentů v Sýrii. Tato statistika dle soudu svědčí o obecně vyšší míře nebezpečí v Sýrii, nepotvrzuje však, že by na území Damašku probíhal vnitřní konflikt, v jehož důsledku by žalobci hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Na stejné straně souhrnné zprávy je totiž uvedeno, že „ve sledovaném období byl v Damašku zaznamenán relativně nízký počet násilných incidentů“. I tento zdroj tedy potvrzuje závěry žalovaného. Zpráva Human Rights Watch pak zmiňuje případy násilí páchaného přechodnou vládou, ke kterým však došlo v oblastech na severozápadě země (provincie Latákia, Tartús a Hamā), nikoliv v Damašku. Navíc platí, co bylo uvedeno výše, tedy že neexistují indicie pro to, že by žalobce měl být obětí tohoto násilí.
52. Dále žalobce poukazoval na veřejně dostupnou zprávu Institute for the Study of War (dostupná na adrese: understandingwar.org/research/middle-east/iran-update-december-1-2025). Ta uvádí, že na území Sýrie došlo v průběhu listopadu 2025 k několika útokům Islámského státu. K žádnému z nich však nedošlo na území Damašku. Hrozbu vážné újmy nemohou dokládat ani citované pasáže reportu Bertelsmann Stiftung, které opět hovoří „toliko“ o špatné humanitární a ekonomické situaci v Sýrii, nikoliv o riziku vážné újmy spojené s vnitrostátním konfliktem. Poukaz na případy „vražd na sektářském základě“, o kterých má hovořit zpráva Amnesty International, pak soud nepovažuje za přiléhavý, neboť žalobce je syrským občanem vyznávajícím sunnitský islám. Není tedy důvod se domnívat, že by mu v zemi hrozilo nebezpečí z důvodu příslušnosti k nějaké z minorit. Riziko vážné újmy žalobci podle soudu nehrozí ani v důsledku obecně vypjaté bezpečnostní situace v regionu z důvodu války mezi USA a Íránem, neboť z dostupných informací nevyplývá, že by byl Damašek těmito boji zasažen. Konečně případy únosů, na které žalobce poukazoval, dle soudu nepředstavují riziko svévolného násilí spojeného s vnitřním ozbrojeným konfliktem, nýbrž spíše izolované incidenty.
53. V doplňujícím vyjádření pak žalobce poukazoval na aktuální případy různých incidentů ze země. Dle soudu se však opět jedná pouze o obecný odkaz na vybrané nepříznivé události, z čehož však neplyne, jaký mají dané zprávy vliv na žalobce. Část zpráv se znovu týkala jihu země, tedy oblasti, z níž žalobce nepochází. Zbylá část zpráv se již týkala Damašku (výbuch v kavárně, útok muže na motocyklu, výbuch v hotelu Four Seasons). Dle soudu se však opět jedná pouze o izolované incidenty, které neprokazují, že by v Damašku existoval vnitřní ozbrojený konflikt dostatečné intenzity.
54. Soud tedy uzavírá, že zdroje předložené žalobcem i jím vybrané pasáže ze zpráv žalovaného dokládají, že situace v Sýrii je v řadě ohledů komplikovaná. Soud se však ztotožnil s klíčovým závěrem žalovaného, tedy že v zemi, resp. konkrétně v Damašku, již neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím, v jehož důsledku by žalobci hrozilo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti.
55. Žalobce na závěr uváděl, že byl již v minulosti vystaven přímým hrozbám v souvislosti s konfliktem, neboť byl dříve unesen. Tím prokázal dostatečnou míru individualizace újmy v souvislosti s konfliktem. Po návratu do země mu hrozí opakování této újmy.
56. K tomu soud uvádí, že ze správního spisu skutečně plyne, že žalobce byl na území Sýrie v minulosti (v roce 2011) unesen. Žalobce popsal okolnosti únosu již při pohovoru dne 3. 11. 2020, kde uvedl, že byl unesen pracovníky Muchabarátu (syrská tajná služba za vlády Bašara Asada, pozn. soudu), kteří následně po jeho otci požadovali výkupné. Doložil také dokument prokazující odsouzení jednoho z únosců a uvedl, že se obává opakovaného únosu. Žalovaný následně v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany únos charakterizoval nikoliv jako „jednání státních orgánů ani projev oficiální politiky Sýrie, ale jako osobní selhání konkrétních jedinců, kteří se případně popsaného chování vůči žadateli dopustili“. Motivaci únosců popsal tak, že ti „využili této nepříznivé a nepřehledné situace, v níž se Sýrie tehdy nacházela, aby se na úkor žadatelovy rodiny nezákonně obohatili. Jejich jednání tedy nebylo motivováno některým z důvodů, které by bylo možné podřadit pod ustanovení zákona o azylu, ale jednalo se o čistě kriminální aktivitu motivovanou osobním prospěchem pachatelů v podobě získání výkupného od otce žadatele, a ne o projev pronásledování zacíleného na dotyčného.“. Zároveň doplnil, že syrské státní orgány žalobci neodmítly poskytnout pomoc, o čemž svědčí odsouzení jednoho z únosců (str. 6–7 rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany).
57. Žalobce obavu z únosu zopakoval i v nynějším řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný ji však považoval za neopodstatněnou, jelikož k incidentu došlo již před cca 15 lety, žalobce se od té doby několikrát vrátil do vlasti, a v Damašku se zásadně proměnily vládní i bezpečnostní struktury. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce se může v případě problémů obrátit na syrské bezpečnostní složky, které v oblasti Damašku fungují (str. 6 napadeného rozhodnutí).
58. Soud se i zde ztotožnil s hodnocením žalovaného. Soud tímto nijak nebagatelizuje újmu, kterou žalobci únos mohl způsobit a následky, které tyto události mohly mít na jeho život. Soud však vzhledem ke změně situace v Sýrii a k době, která od únosu uběhla, považuje riziko opakování incidentu za spíše nízké. Žalobce rovněž nepředestřel (a v řízení nevyplynuly najevo) žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mu syrské složky v případě jakéhokoliv nebezpečí odmítly poskytnout ochranu, což je podmínkou pro udělení (prodloužení) doplňkové ochrany. Soud tak uzavírá, že žalovaný řádně zkoumal, zda existují závažné důvody svědčící o tom, že se žalobci dříve způsobená újma bude opakovat, a dospěl k přesvědčivému závěru, že nikoliv.
59. Soud navíc podotýká, že žalobce v žalobě popsal okolnosti únosu odlišně než předtím v průběhu správního řízení. Žalobce nyní uvedl, že měl být unesen pro jeho domnělou podporu Asadova režimu, a že mu únos hrozí znovu, protože stoupenci bývalého režimu jsou v zemi perzekvováni. Ze správního spisu a předchozích tvrzení žalobce však plyne, že žalobce byl unesen příslušníky Asadova režimu (zaměstnanci tajných složek), nikoliv jeho odpůrci. V rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany byla proto motivace únosu vyhodnocena jako ekonomická (únosci požadovali výkupné po otci žalobce), ne jako politická. Tvrzení žalobce, že byl unesen z politických důvodů pro domnělou podporu Asadova režimu, tak soud považuje za nepodložená a protichůdná ve vztahu k předchozímu průběhu řízení. Soud se proto ztotožnil s žalovaným, že ani individuální okolnosti žalobce neodůvodňují prodloužení doplňkové ochrany.
Závěr
60. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
61. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 25. srpna 2026
Vadim Hlavatý v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.