Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
15 Af 8/2026 - 18.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 Af 8/2026 - 18
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci
žalobkyně:
Mgr. P. F., narozená X
bytem X
zastoupená Mgr. Marií Huspekovou, daňovou poradkyní
sídlem Zeyerova 710/36, 400 03 Ústí nad Labem
proti
žalovanému:
Finanční úřad pro Ústecký kraj
sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v určení toho, že provádění daňové exekuce nařízené Finančním úřadem pro Ústecký kraj exekučním příkazem ze dne 18. 3. 2026, č. j. 490611/26/2500-80544-506932, jejímž předmětem bylo příslušenství daně z příjmů fyzických osob za rok 2021, bylo nezákonné,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou ze dne 20. 4. 2026, ve znění jejího doplnění ze dne 18. 5. 2026, se žalobkyně domáhala toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v provádění daňové exekuce nařízené Finančním úřadem pro Ústecký kraj exekučním příkazem ze dne X, č. j. X, jejímž předmětem bylo příslušenství daně z příjmů fyzických osob za rok 2021, byl nezákonný. Žalobkyně se v žalobě současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost obnovit stav před nezákonným zásahem.
2. Soud na tomto místě podotýká, že usnesením ze dne 29. 6. 2026, č. j. 15 Af 8/2026 -13, žalobkyni vyzval, aby uvedla, zda trvá na tom, že žaloba ze dne 20. 4. 2026, doručená soudu dne 6. 5. 2026, je žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), nebo zda mění svá tvrzení tak, že se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu v podání ze dne 29. 7. 2026 uvedla, že její žaloba ze dne 20. 4. 2026 byla původně zamýšlena a koncipována jako žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, nicméně v návaznosti na to, že v mezidobí žalovaný již zásah dokonal, neboť nařízenou daňovou exekuci fakticky provedl, žalobkyně podáním ze dne 18. 5. 2026 žalobu doplnila a domáhá se „pouze”, aby soud vyslovil, že v žalobě popsaný postup byl nezákonným zásahem. Žalobkyně vyjádřila názor, že faktické provádění exekuce na základě procesně neúčinného a věcně sporného exekučního titulu nemůže být správním soudem přezkoumáváno na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž zakládá samostatný nezákonný zásah, proti němuž je tzv. zásahová žaloba plně přípustná. S ohledem na shora uvedené žalobkyně svá původní tvrzení nezměnila a nadále žádala, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v provádění daňové exekuce nařízené Finančním úřadem pro Ústecký kraj exekučním příkazem ze dne X, č. j. X, jejímž předmětem bylo příslušenství daně z příjmů fyzických osob za rok 2021, byl nezákonný.
3. Soud poukazuje na to, že žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v provádění daňové exekuce na základě exekučního příkazu žalovaného ze dne X, č. j. X, kterým byla nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně vedeného u X, k vymožení nedoplatku v celkové výši 72 221 Kč. Soud nepřehlédl skutečnost, že žalobkyně v žalobě uvedla, že „nezákonnost“ prováděné exekuce má svůj „prapůvod“ v nalézacím řízení. Dále zdůraznila, že pro posouzení nezákonnosti zásahu (daňové exekuce) považuje za klíčové, že žalovaný nejenže přistoupil k doměření daně (dodatečným platebním výměrem) až půl roku poté, co již měl svou (nadiktovanou) daň z příjmů na příslušném účtu v České národní bance, ale současně stanovil daňové penále, které rozhodně nelze považovat za adekvátní ve vztahu k pochybení, jehož se žalobkyně reálně dopustila. Výkaz nedoplatků, na jehož základě žalovaný provádí daňovou exekuci (byť má k dispozici pravomocný dodatečný platební výměr), dále považovala coby exekuční titul za materiálně nevykonatelný, neboť se opíral o chaotickou evidenci žalovaného, která zjevně neobsahuje všechny relevantní údaje.
4. Před vlastním rozhodnutím o žalobě byl soud nejprve povinen zabývat se otázkou, zda není projednávaná věc z jeho přezkumné činnosti vyloučena. K meritornímu přezkoumání totiž může soud v rámci správního soudnictví přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, jež by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří v případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu § 85 s. ř. s. s. ř. s. ve vazbě na § 82 s. ř. s. s. ř. s.
5. Dle § 82 s. ř. s. s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
6. Dle § 85 s. ř. s. s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.
7. Z posledně citovaného ustanovení s. ř. s. s. ř. s. vyplývá, že nevyužil-li žalobce možnosti ochrany či nápravy stavu pomocí právních prostředků, které mu právní řád poskytuje, má uvedená situace za následek nepřípustnost žaloby a její odmítnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2004, č. j. 3 As 52/2003 -278).
8. Na úvod vlastního posouzení je vhodné vymezit specifika tzv. zásahové žaloby jako žalobního typu, který žalobkyně k ochraně svých práv zvolila. Ta představuje pomyslnou souhrnnou či „zbytkovou“ kategorii, v jejímž rámci lze zvažovat poskytnutí soudní ochrany, jestliže není možné využít jiných žalobních typů podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. (žaloba proti rozhodnutí správního orgánu), § 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. (žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu), ale i § 101a a násl. s. ř. s. s. ř. s. (návrh na zrušení opatření obecné povahy). Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je tedy konstruována jako subsidiární prostředek ochrany. „Zákon tak jednoznačně upřednostňuje jiné formy ochrany před protiprávním konáním správních orgánů a tato soudní ochrana se uplatní jen tam, kde jiná ochrana není“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005, č. j. 1 Afs 16/2004 -90, publ. pod č. 1541/2008 Sb. NSS). Vzájemnému vztahu žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a zásahové žaloby se Nejvyšší správní soud věnoval například v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS, kde uvedl, že „procesní institut žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a není proto ani v procesní dispozici účastníka řízení volit, kterou z těchto žalob bude pro sebe považovat za výhodnější a které řízení tedy bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákonný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po ‚zprocesnění‛ zásahu jinými právními prostředky ve smyslu ustanovení § 85 s. ř. s. “ (důraz přidán).
9. Z obsahu podané žaloby je nepochybné, že žalobkyně nezákonný zásah spatřovala ve stanovení daně z nabytí nemovitých věci a v následném provádění daňové exekuce na základě exekučního příkazu žalovaného ze dne X, č. j. X, kterým byla nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně vedeného u X, k vymožení nedoplatku v celkové výši 72 221 Kč. Je tak třeba zdůraznit, že žalobkyně brojila proti tomu, že provádění exekuce bylo dle jejího názoru nezákonné a neudržitelné.
10. Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu [§ 178 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „daňový řád “)]. Proti exekučnímu příkazu sice žalobkyně nemohla uplatnit žádný opravný prostředek, neboť tuto možnost zapovídá § 178 odst. 4 daňového řádu, ale může podat žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/201653 , publ. č. 3873/2019 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Afs 131/2015 -32, publ. pod č. 3381/2016 Sb. NSS). Žalobními námitkami by pak žalobkyně mohla zpochybňovat nejen vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, ale také existenci exekučního titulu, jeho vykonatelnost či účinnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2019, č. j. 8 Afs 250/2018 -54, ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 -75, ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004 -54, publ. pod č. 791/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 5. 11. 2013, č. j. 2 Afs 76/2013 -23).
11. Soud dále zdůrazňuje, že žalobkyně též mohla žalovanému podat návrh na zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 daňového řádu. V případě, že by byl návrh na zastavení exekuce zamítnut, mohla také žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. napadnout rozhodnutí žalovaného o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce. V takové žalobě by mohla (přípustně) namítat, že žalovaný neměl její návrh zamítnout, nýbrž mu vyhovět a daňovou exekuci např. zastavit z důvodu podle § 181 odst. 2 písm. a) daňového řádu, tj. pro nesplnění zákonných podmínek pro její nařízení.
12. Soud proto uzavírá, že se žalobkyně ochrany svých subjektivních práv mohla domáhat v rámci systému veřejné správy a žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. , a mohla se tak ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, jak předvídá § 85 s. ř. s. s. ř. s.
13. Z výše popsaných důvodů pak soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. žalobu žalobkyně výrokem I. odmítl, neboť její žaloba je nepřípustná.
14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
15. O soudním poplatku soud nerozhodoval, neboť ten nebyl zaplacen.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 25. srpna 2026
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.