Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
77 Af 2/2026 - 71.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 Af 2/2026 - 71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
žalobkyně:
Kaufhama s. r. o., IČO 10733574
sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava
zastoupená Ing. Mgr. Miroslavem Šperkou, LL.M., advokátem
sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. 31441/25/5300-21442-713474,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Žalobkyně ve zdaňovacím období únor 2024 uplatnila nárok na odpočet DPH ve výši 1 001 566 Kč z pořízení motorového vozidla Porsche Panamera Turbo S od německého dodavatele. Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 7. 5. 2024, č. j. 442711/24/2403-50522-405094 (dále jen „platební výměr“), nepřiznal žalobkyni uplatněný nárok na odpočet DPH z titulu pořízení tohoto vozidla z jiného členského státu EU a vyměřil žalobkyni za zdaňovací období únor 2024 DPH ve výši 999 949 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 11. 2025, č. j. 31441/25/5300-21442-713474 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl žalobkynino odvolání proti platebnímu výměru a platební výměr potvrdil.
2. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. Tvrdila, že vozidlo pořídila jako investiční aktivum určené k budoucímu prodeji se ziskem. Jeho držení a uskladnění po určitou dobu proto podle ní nevylučují použití vozidla v ekonomické činnosti. Nárok na odpočet DPH může vzniknout již v přípravné fázi podnikání, je-li úmysl použít plnění pro budoucí zdanitelná plnění doložen objektivními okolnostmi. Žalobkyně namítala, že pořízení vozidla určeného k budoucímu prodeji má přímou vazbu na zamýšlené zdanitelné plnění a že přeprava, pojištění, evidence a skladování vozidla jsou součástí jí tvrzeného obchodního modelu. Žalovanému vytýkala, že po ní požadoval hotový prodejní plán, marketingové kroky nebo okamžitý prodej vozidla, ačkoli takové požadavky podle ní nevyplývají ze zákona ani z judikatury. Dále namítala, že žalovaný založil odepření odpočtu na mechanickém hodnocení absence uskutečněných zdanitelných plnění v předchozím období a na právně nevýznamných úvahách o zabezpečení a garážování vozidla. Žalobkyně rovněž tvrdila, že daňové orgány nesprávně aplikovaly zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH “), ve znění účinném od 1. 1. 2024 a nesprávně dovodily omezení odpočtu částkou 420 000 Kč. Žalobkyně namítala i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí i platebního výměru.
3. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně neprokázala použití pořízeného vozidla pro svou ekonomickou činnost, neboť tvrzený úmysl o jeho budoucím prodeji (jakožto investičního aktiva) nedoložila žádným objektivním důkazem. Žalovaný nerozporoval, že nárok na odpočet DPH může vzniknout už v přípravné fázi podnikání, tvrdil však, že samotný úmysl daňového subjektu využít pořízené plnění v rámci ekonomické činnosti nepostačuje a musí být podložen objektivními okolnostmi. Daňové orgány nezaložily nepřiznání nároku na odpočet DPH žalobkyni pouze na absenci uskutečněných plnění v dřívějším období (to bylo pouze prvotním zdrojem pochybností správce daně), nýbrž na neprokázání vazby mezi pořízením vozidla a ekonomickou činností žalobkyně. K námitce týkající se použitelného znění ZDPH žalovaný uvedl, že žalobkyně vůbec neprokázala použití pořízeného vozidla v rámci své ekonomické činnosti, a proto nebylo významné, zda se nárok žalobkyně na odpočet DPH a jeho případná maximální výše měly posuzovat podle ZDPH ve znění účinném do 31. 12. 2023, nebo ve znění účinném od 1. 1. 2024. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
II.
Posouzení věci soudem
4. Protože žalobkyně nevyslovila nesouhlas s takovým postupem dle usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2026, č. j. 77 Af 2/2026 -7, a žalovaný s tím souhlasil výslovně ve svém podání ze dne 26. 1. 2026 a vyjádření k žalobě, rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. o žalobě bez jednání.
5. Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Soud nezjistil vady řízení, byť by nebyly žalobkyní výslovně namítány, které by bránily přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů. srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 -84, č. 2288/2011 Sb. NSS
6. Žaloba nebyla důvodná.
Průběh daňového řízení
7. Žalobkyně vznikla ke dni 6. 4. 2021 a byla registrována k DPH s datem účinnosti od 18. 5. 2021. V daňových přiznáních podaných od května 2021 do července 2024 žalobkyně uvedla jako hlavní ekonomickou činnost pronájem a správa vlastních nebo pronajatých nemovitostí. Pan M. G. se stal jediným jednatelem a společníkem žalobkyně od 18. 11. 2021. Žalobkyně od registrace k DPH až do zdaňovacího období červenec 2024 nevykázala až na jednu výjimku žádná uskutečněná zdanitelná plnění. Uvedenou výjimkou bylo zdaňovací období listopad 2022, kdy měla žalobkyně poskytnout polskému odběrateli reklamní služby v hodnotě 1 000 EUR, kdy toto uskutečněné plnění bylo žalobkyní vykázáno až poté, co bylo zahájeno řízení ve věci zrušení registrace plátce DPH z důvodu neuskutečňování plnění za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. V řízení ve věci zrušení registrace k DPH žalobkyně deklarovala, že má v plánu poskytovat analytické služby týkající se nástrojů Google, pronajímat nemovitosti a motorová vozidla a za tímto účelem má v plánu motorová vozidla nakoupit a že shání obchodní prostory ke koupi. V roce 2023 začala žalobkyně pořizovat v jiných členských státech luxusní vozidla a motocykl a stále nevykazovala žádná uskutečněná plnění. Správci daně vznikly mj. pochybnosti o tom, zda bylo vozidlo pořízeno pro účely uskutečňovaní zdanitelných plnění v rámci ekonomické činnosti žalobkyně v souladu s § 72 odst. 1 ZDPH , z důvodu, že žalobkyně po dobu delší než 12 měsíců nevykázala žádná uskutečněná zdanitelná plnění. Správce daně proto žalobkyni vyzval výzvou k odstranění pochybností dle § 89 odst. 1 daňového řádu ze dne 26. 3. 2024, č. j. 237294/24/2403-50522-405094 (dále jen „Výzva 1“), k předložení prvotních daňových dokladů a ucelené evidence přijatých a uskutečněných plnění dle § 100 a § 100a ZDPH , a k vyjádření k předestřeným pochybnostem, zejména ke sdělení a prokázání toho, jakou konkrétní ekonomickou činnost vykonává a souvislost takové činnosti s pořízením vozidla. K Výzvě 1 žalobkyně podáním ze dne 2. 4. 2024 prokázala úhradu kupní ceny vozidla a že vozidlo koupila s najetým počtem kilometrů 3 001. Při technické prohlídce vozidla dne 14. 3. 2024 byl ověřen stav ujetých kilometrů 6 025. Na sdělení správce daně o výsledku postupu k odstranění pochybností žalobkyně nereagovala a správce daně přistoupil vydání platebního výměru. V odvolacím řízení žalobkyně deklarovala přepravu vozidla z Německa do České republiky a z České republiky do Polska. Správce daně vyzval žalobkyni výzvou k prokázání skutečností ze dne 19. 6. 2024, č. j. 530035/24/2403-60563-405404, k doložení důkazních prostředků prokazující odvolací tvrzení. Žalobkyně předložila doklady o pojištění vozidla a nabídku vozů Porsche a v reakci na seznámení žalovaného se zjištěnými skutečnostmi pak dokumenty související s koupí vozidla, IT projektem, pojištěním vozidla a uskladněním vozidla. Po seznámení žalovaného se zjištěnými skutečnostmi ze dne 27. 1. 2025, č. j. 1464/25/5300-21442-713474, a ze dne 11. 8. 2025, č. j. 22131/25/5300-21442-713474, doplnila žalobkyně svá tvrzení a doložila další důkazní prostředky podáními ze dne 10. 2. 2025 a ze dne 26. 9. 2025. viz žalobkyní nesporovaný průběh daňového řízení shrnutý v bodech 14 až 24 napadeného rozhodnutí
Důvody napadeného rozhodnutí
8. Žalovaný učinil závěr, že žalobkyně neprokázala, že vozidlo pořídila pro použití v rámci své ekonomické činnosti ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH . Žalovaný konstatoval, že nárok na odpočet může vzniknout i v přípravné fázi budoucí ekonomické činnosti a že okamžitý prodej vozidla není nutný, avšak vyžadoval, aby žalobkyně objektivními podklady prokázala tvrzený investiční záměr budoucího prodeje se ziskem. Doklady předložené žalobkyní měl žalovaný za nedostatečné zejména proto, že doložené listin y prokazovaly převážně koupi, přepravu, pojištění a uskladnění vozidla, a nikoli konkrétní a reálný záměr jeho budoucího prodeje či pronájmu v rámci soustavné ekonomické činnosti. Podpůrné indicie pro tento závěr žalovaný spatřoval v tom, že žalobkyně dlouhodobě téměř nevykazovala zdanitelná plnění, její dřívější tvrzení zmiňovala také pronájem vozidel a vozidlo evidovala jako dlouhodobý majetek, nikoli jako zásoby určené k prodeji. Žalovaný uzavřel, že nárok na odpočet daně tvrzený v daňovém přiznání za předmětné zdaňovací období žalobkyně neprokázala, neboť neprokázala použití vozidla k uskutečňování plnění v rámci své ekonomické činnosti. Jelikož žalobkyně vůbec neprokázala základní nárok na odpočet, nebyla výše případného odpočtu rozhodná.
9. Jednotlivé důkazní prostředky předložené žalobkyní vyhodnotil žalovaný v bodech 25 až 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí následovně.
10. Proforma faktura, bankovní výpis, následná faktura dodavatele, osvědčení o registraci vozidla, osvědčení o shodě a podklady ke kontrole na STK podle žalovaného prokázaly pořízení vozidla od osoby registrované k dani v jiném členském státě, jeho registraci na žalobkyni a jeho přítomnost v České republice. Kniha DPH prokázala vykázání přijatého plnění v evidenci DPH. CMR listy prokázaly přepravu vozidla z Německa do České republiky a následně po evidenční kontrole do Polska. Poradní protokol, pojistné smlouvy a zelené karty se vztahovaly k pojištění vozidla; plná moc pro J. S. k úkonům souvisejícím s jeho registrací a přepravou. Snímek webu Porsche a články o investování do automobilů prokazovaly podle žalovaného pouze obecnou možnost investování do automobilů, nikoli to, že žalobkyně konkrétně toto vozidlo pořídila pro budoucí prodej se ziskem. Žalovaný shrnul, že tyto důkazní prostředky, a to ani ve vzájemné souvislosti, neprokázaly pořízení vozidla pro použití v ekonomické činnosti žalobkyně. Doklady k zamýšlené koupi obchodního centra v Liberci a webové stránky nabízející školení a smlouva k IT projektu osvědčovaly přípravné kroky žalobkyně v jiných oblastech podnikání. Tyto důkazy podle žalovaného neměly vztah k využití vozidla a neprokazovaly vazbu vozidla ani na uvedené činnosti, ani na tvrzené obchodování s luxusními vozidly. Notářský zápis a fotografie o uskladnění vozidla ve Vratislavi prokazovaly, že vozidlo bylo v říjnu 2024 garážováno v podzemní garáži v Polsku. Žalovaný považoval způsob jeho uskladnění, ačkoli jej neoznačil za podmínku nároku na odpočet DPH, za podpůrnou okolnost vzbuzující pochybnosti o tvrzeném investičním účelu vozidla. Žalovaný podpůrně poukázal též na nárůst počtu najetých kilometrů, který podle něj neodpovídal tvrzenému dlouhodobému držení sběratelského vozidla. Tyto skutečnosti považoval za indicie zpochybňující tvrzený model nákupu a dlouhodobého držení vozidla za účelem jeho následného prodeje.
11. Žalovaný k odvolacím námitkám žalobkyně uvedl, že žalobkyně doložila pořízení vozidla z jiného členského státu, jeho dopravu do České republiky, pojištění a uskladnění v polské hromadné podzemní garáži, ale nepředložila objektivní podklady svědčící o konkrétním obchodním záměru s tímto vozidlem, tedy o jeho určení pro ekonomickou činnost spočívající v investičním držení a budoucím prodeji se ziskem. Postrádal zejména podklady k očekávanému zhodnocení, konkrétní plán budoucího prodeje, finanční analýzu nebo jiné kroky přímo směřující k uskutečnění prodeje. Proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně použití vozidla v rámci ekonomické činnosti.
12. Soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaká skutková zjištění žalovaný učinil, jak hodnotil opatřené podklady, jakou právní regulaci aplikoval a jak posoudil námitky žalobkyně. Napadené rozhodnutí je způsobilé věcného soudního přezkumu a žalobkyni nelze přisvědčit, že neobsahuje dostatek srozumitelných a přezkoumatelných důvodů.
Námitka nepřezkoumatelnosti
13. Má-li být správní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, z jakého skutkového stavu správní orgán vycházel, jak hodnotil rozhodné podklady, jak vyložil použitou právní úpravu a jak se vypořádal s podstatnými námitkami účastníka řízení. Nepřezkoumatelnost není dána každou nepřesností či nedostatkem odůvodnění, ale pouze vadou, která soudu objektivně brání rozhodnutí věcně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno. srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 Ads 189/2025 -51, bod 10 a tam uvedená judikatura, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025 -55, bod 19
14. Nevypořádání podstatné námitky účastníka řízení zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění správního rozhodnutí musí být patrno, jak správní orgán jednotlivé námitky posoudil, z jakých úvah při jejich hodnocení vycházel, proč námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené. srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 -44, č. 689/2005 Sb. NSS
Požadavek na dostatečné odůvodnění správního rozhodnutí a dostatečné vypořádání námitek účastníka řízení správním orgánem nelze vykládat jako povinnost správního orgánu poskytnout detailní odpověď na každé tvrzení či námitku. Zpravidla postačuje, jsouli vypořádány námitky, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, akceptací odpovědi implicitní. Institut nepřezkoumatelnosti není přípustné libovolně rozšiřovat a vztahovat jej na situace, kdy se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky, popř. se dopustí dílčího nedostatku odůvodnění. srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 -108, bod 37; či ze dne 20. 8. 2025, č. j. 1 As 199/2024 -30, bod 8
15. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Postrádala vypořádání svých odvolacích námitek, že přípravné úkony jsou ekonomickou činností, že časový okamžik zhodnocení není pro odpočet určující, že mezi pořízením vozidla a budoucím zdanitelným dodáním existuje přímá a bezprostřední vazba a že skladování je standardní součástí obchodního modelu, takže nárok na odpočet nelze odepřít jen proto, že prodej nenastal bezprostředně po pořízení vozidla. Námitka není důvodná.
16. Podstatou žalobního bodu bylo tvrzení žalobkyně, že žalovaný nevysvětlil, proč předložené podklady nepovažoval za objektivní doklady investičního záměru a proč pokládal za významnou absenci konkrétního prodejního plánu nebo marketingových kroků. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí vyložil, že nezpochybňuje možnost uplatnění odpočtu již v přípravné fázi ani skutečnost, že vozidlo nemuselo být bezprostředně po pořízení prodáno. Výslovně uvedl, že žalobkyně mohla uplatnit odpočet i u počáteční investice spojené s budoucí ekonomickou činností, pokud by její zamýšlený účel dostatečně doložila. Vysvětlil rovněž, že předložené doklady prokazují především pořízení, přepravu, pojištění a uskladnění vozidla, nikoli jeho zamýšlené použití pro budoucí prodej, popřípadě pronájem, v rámci ekonomické činnosti žalobkyně. Žalovaný se zabýval i argumentem žalobkyně, že pořízení vozidla určeného k budoucímu prodeji může mít přímou vazbu na budoucí zdanitelné plnění. Nezpochybnil obecnou možnost takového obchodního modelu, avšak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předmětné vozidlo pořídila za tímto účelem. Žalovaný nezpochybňoval, že přípravná fáze, včetně nabytí majetku pro budoucí zdanitelné plnění, může být ekonomickou činností. Rozlišoval však tuto obecnou možnost od otázky, zda žalobkyně v dané věci objektivně doložila, že právě toto vozidlo bylo pro takové budoucí plnění pořízeno. Žalovaný připustil, že odpočet může vzniknout i při neexistenci bezprostředního výstupního plnění a že lze uplatnit počáteční investice spojené s budoucí ekonomickou činností, avšak měl za nedostatečný samotný deklarovaný úmysl bez objektivních dokladů o jeho reálnosti. Při hodnocení snímku nabídky Porsche a článků o investování do automobilů žalovaný uznal, že investice do exkluzivního vozidla může být obecně rozumná a že model Porsche může mít investiční potenciál, avšak v dané věci měl za to, že obecné články a nabídka modelů nedokazují, že právě žalobkyně tento podnikatelský model skutečně realizuje. Žalovaný vyložil, že nárok na odpočet neodmítl proto, že vozidlo dosud nebylo ekonomicky zhodnoceno nebo že není známo, kdy ke zhodnocení dojde, nýbrž proto, že tvrzený investiční záměr nebyl prokázán objektivními důkazy.
17. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutkových okolností žalovaný vycházel, jak hodnotil jednotlivé důkazní prostředky a proč je nepovažoval za dostatečné k prokázání tvrzeného investičního záměru. Žalovaný dostatečně vypořádal podstatu odvolacích námitek v bodech 40, 42 a 44 napadeného rozhodnutí. Zde logicky a srozumitelně vysvětlil, že vyšel z toho, že byl oprávněn požadovat po žalobkyni doložení objektivních důkazních prostředků a následně je posoudit, zda prokázaly bez vážných pochybností, že žalobkyně koupila vozidlo jako zboží, které plánovala v budoucnu prodat se ziskem. Žalovaný vyhodnotil podklady předložené žalobkyní jako důkazy o pořízení, pojištění a uskladnění vozidla a zaevidování vozidla jako dlouhodobého hmotného majetku, které zvlášť ani v souhrnu neosvědčily, že žalobkyně pořídila vozidlo proto, že plánovala v budoucnu prodat vozidlo se ziskem a realizovala konkrétní kroky vedoucí k tomuto cíli. Skutečnost, že žalobkyně s tímto hodnocením nesouhlasí, může založit námitku nesprávného skutkového či právního posouzení, nikoli však bez dalšího nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Odpočet DPH
18. Podle § 72 odst. 1 ZDPH , ve znění účinném do 31. 12. 2023 i od 1. 1. 2024, je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování plnění uvedených v tomto ustanovení.
19. Nárok na odpočet daně může vzniknout i ve vztahu k plnění pořízenému v přípravné fázi budoucí ekonomické činnosti, tedy ještě před jeho bezprostředním faktickým využitím pro uskutečňování plnění na výstupu. Rozhodující je, zda ze skutkových okolností objektivně vyplývá, že plnění bylo pořízeno pro účely ekonomické činnosti zakládající nárok na odpočet daně. Pouhý subjektivně deklarovaný úmysl daňového subjektu však nepostačuje; tvrzený obchodní záměr a budoucí použití plnění musí být doloženy objektivními okolnostmi. Okamžitý prodej vozidla ani uskutečnění plnění na výstupu ve stejném zdaňovacím období proto nejsou nezbytnými podmínkami nároku na odpočet. srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 10 Afs 195/2021 -149, body 87 a 89; a ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Afs 318/2022 -68, body 33 a 36
20. V rozsudku ze dne 20. 2. 2024, č. j. 7 Afs 94/2022 -49, na nějž žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazoval opakovaně, Nejvyšší správní soud s odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie uvedl, že unijní právo, ze kterého vychází i český zákon o DPH, jednoznačně stanoví, že nárok na odpočet daně má být zachován i ve vztahu k případné zamýšlené ekonomické činnosti. Po daňových subjektech je však možné požadovat objektivní důkaz o jejich obchodním záměru a budoucím použití plnění (přijatého zboží a služeb i investiční povahy), který určuje rozsah počátečního odpočtu. Je proto nutné najít průsečík mezi právem na široce formulovaný nárok na odpočet daně daňového subjektu a právem státu na zachování úzké a bezprostřední vazby uplatňovaného odpočtu (přijatého zboží a služeb) s ekonomickou činností. V opačném případě dojde k porušení zásady neutrality. Státy tedy střeží neutralitu ve směru k ostatním subjektům v tom smyslu, že přiznávají pouze oprávněné nároky na odpočet (po splnění zákonných podmínek). Daňový subjekt pak má možnost uplatnit i počáteční investice, jsouli spojené s budoucí ekonomickou činností, pokud jejich záměr dostatečně doloží, pouhý úmysl daňového subjektu v tomto směru nestačí. Závěr, že pro přiznání nároku na odpočet DPH zaplacené při pořízení plnění určeného k teprve zamýšlené ekonomické činnosti nepostačuje úmysl daňového subjektu využít toto plnění k budoucí ekonomické činnosti, aniž by daňový subjekt podal objektivní důkaz o svém obchodním záměru a budoucím použití plnění, je v judikatuře Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie ustálen srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 10 Afs 195/2021 -149, bod 88; či ze dne 20. 6. 2024, č. j. 8 Afs 57/2023 -49, bod 36 a násl.
.
21. Daňový subjekt podle § 92 odst. 3 daňového řádu prokazuje skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních. Správce daně zároveň dbá na co nejúplnější zjištění rozhodných skutečností a v případech uvedených v § 92 odst. 5 daňového řádu nese důkazní břemeno ohledně důvodnosti svých pochybností. V projednávané věci bylo na žalobkyni, aby tvrdila a objektivními podklady doložila, že vozidlo pořídila pro ekonomickou činnost zakládající nárok na odpočet daně. Správce daně a žalovaný byli povinni předložené podklady hodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu a srozumitelně vysvětlit, proč je nepovažovali za dostatečné. Spornou otázkou proto není samotné obecné rozložení důkazního břemene, ale to, zda žalovaný při hodnocení podkladů nepřekročil meze tohoto pravidla a nevytvořil další, zákonem nestanovené podmínky pro přiznání odpočtu. srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 7 Afs 194/2019 -43, body 19 a 39; nebo ze dne 1. 11. 2022, č. j. 7 Afs 105/2022 -42, bod 17
22. Konkrétní obsah břemene tvrzení a důkazního břemene vychází z příslušných ustanovení daňového práva hmotného (ZDPH) . V této věci je rozhodující, zda žalobkyně prokázala použití pořízeného vozidla v rámci své ekonomické činnosti ve smyslu § 72 odst. 1 ZDPH , konkrétně zda prokázala tvrzený investiční záměr nákupu vozidla za účelem jeho dalšího budoucího prodeje se ziskem. Žalobkyně v žalobě nezpochybnila důvodnost pochyb správce daně o uskutečněném zdanitelném plnění.
23. Nosný důvod napadeného rozhodnutí spočívá v závěru žalovaného, že žalobkyně objektivními okolnostmi neprokázala, že vozidlo pořídila pro jí tvrzenou ekonomickou činnost spočívající v jeho budoucím prodeji nebo pronájmu. Jednotlivé okolnosti uváděné žalovaným nejsou samostatnými alternativními důvody odepření odpočtu, nýbrž podklady pro tento jednotný skutkový a právní závěr.
24. Žalobkyně se v žalobě shodla s žalovaným, že podmínkou odpočtu není okamžité ekonomické zhodnocení vstupu (prodej vozidla), že samotný subjektivně tvrzený úmysl pro přiznání odpočtu daně nepostačuje a že rozhodující je, zda daňový subjekt prokáže objektivními okolnostmi řadu po sobě jdoucích jednání a přípravných úkonů dokládajících úmysl budoucího použití plnění. Rozhodující tedy není okamžitý prodej vozidla, nýbrž věrohodnost a objektivní doloženost tvrzeného podnikatelského účelu jeho pořízení. srov. body 15, 16 a 25 žaloby
Podstata námitek žalobkyně směřovala proti závěru žalovaného o nedostatku objektivních důkazů, že vozidlo pořídila pro budoucí prodej se ziskem v rámci své ekonomické činnosti. Žalobkyni tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně tvrzeného účelu pořízení vozidla. Žalovaný byl naopak povinen její tvrzení a předložené podklady hodnotit jednotlivě i v souhrnu, bez vytváření dalších, zákonem nestanovených podmínek pro vznik nároku na odpočet daně. Soud proto v mezích žalobních námitek posoudil, zda žalovaný při hodnocení podkladů rozlišil mezi okolnostmi, které mohou objektivně svědčit o zamýšleném ekonomickém využití vozidla, a okolnostmi, které jsou pro tento závěr pouze neutrální, popřípadě spekulativní.
25. Žalobkyně zpochybnila důkazní standard použitý žalovaným, který při hodnocení věci poukázal na absenci konkrétního plánu budoucího prodeje, finanční analýzy, marketingových kroků nebo jiných kroků přímo směřujících k uskutečnění prodeje. viz body 17, 18, 21 a 22 žaloby
Tato námitka směřuje proti důvodům napadeného rozhodnutí. Žalovaný však uvedené okolnosti nevymezil jako samostatné zákonné podmínky vzniku nároku na odpočet daně. Posuzoval je jako příklady objektivních podkladů, které v projednávané věci postrádal při hodnocení reálnosti tvrzeného investičního záměru. Soud proto posoudil, zda žalovaný hodnotil všechny podklady ve vzájemné souvislosti a zda závěr o neprokázání budoucího ekonomického využití vozidla nezaložil výlučně na absenci některého z uvedených podkladů. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný vycházel ze souhrnu okolností případu, zejména z povahy a obsahu předložených listin, z absence podkladů přímo vztahujících se k budoucímu prodeji vozidla, z dřívějších tvrzení žalobkyně o zamýšleném pronájmu vozidel a ze způsobu evidence vozidla. Absence podrobného prodejního plánu či marketingových kroků proto sama o sobě nebyla důvodem odepření odpočtu daně.
26. Námitka žalobkyně viz bod 24 až 26 žaloby
, že samotná absence uskutečněných zdanitelných plnění v předchozím období nevylučuje existenci ekonomické činnosti ani vznik nároku na odpočet v přípravné fázi, není obecně nesprávná. Žalovaný však na této okolnosti nezaložil závěr o neexistenci nároku na odpočet samostatně ani mechanicky. Absenci uskutečněných plnění zohlednil jednak jako důvod původních pochybností správce daně, jednak jako jednu z okolností celkového skutkového obrazu. Nosný důvod napadeného rozhodnutí spočíval v tom, že žalobkyně podle žalovaného ani v odvolacím řízení objektivně neprokázala, že konkrétní vozidlo pořídila pro jí tvrzenou ekonomickou činnost spočívající v jeho budoucím prodeji se ziskem. Skutečnost, že žalobkyně dlouhodobě téměř nevykazovala uskutečněná plnění, proto nelze považovat za samostatný důvod odepření odpočtu, avšak žalovaný ji mohl zohlednit jako podpůrnou okolnost při hodnocení věrohodnosti a reálnosti tvrzeného obchodního záměru.
27. Žalobkyně dále namítla viz body 27 a 28 žaloby
, že přeprava, pojištění, evidence a skladování vozidla byly přípravnou fází zdanitelného plnění a že úvahy žalovaného o zabezpečení garáže a vozidlem najeté kilometry byly spekulativní a pro posouzení věci irelevantní.
28. Námitka nebyla důvodná. Soud připomíná, že žalovaný vyhodnotil důkazní prostředky předložené žalobkyní tak, že žalobkyně objektivními podklady neprokázala tvrzený investiční záměr budoucího prodeje se ziskem. Žalovaný měl za prokázanou přepravu, pojištění, evidenci a uskladnění vozidla, ale vysvětlil, že zjištění, že žalobkyně vozidlo koupila, pojistila, evidovala a garážovala, nijak nevypovídalo o tom, za jakým účelem tak činila. Jinými slovy, že takto může daňový subjekt pořídit a držet vozidlo i za jiným účelem, než v rámci přípravné fáze jeho prodeje se ziskem. Žalobní argumentace založená na tom, že tyto úkony samy tvoří přípravnou fázi zdanitelného plnění, podle soudu sama o sobě nevyvrací závěr žalovaného, že předložené listin y neprokazují konkrétní záměr budoucího prodeje vozidla se ziskem. Soud souhlasí s žalovaným, že doklady o pořízení, přepravě, pojištění a uskladnění vozidla prokazují nabytí a držení vozidla, nikoliv bez dalšího jeho určení k ekonomické činnosti spočívající v budoucím prodeji se ziskem. Samy o sobě tyto doklady nejsou ani důkazem ekonomického určení vozidla, ani důkazem jeho absence. Jejich význam je nutno hodnotit ve spojení s dalšími objektivními okolnostmi vztahujícími se přímo k tvrzenému budoucímu prodeji vozidla se ziskem.
29. Žalovaný při hodnocení investičního účelu vozidla zohlednil také způsob jeho uskladnění a nárůst počtu najetých kilometrů. Soud souhlasí se žalobkyní, že ZDPH nepodmiňuje nárok na odpočet konkrétní úrovní fyzického zabezpečení vozidla ani tím, že vozidlo nebude mezi pořízením a budoucím prodejem přemísťováno. Úvahy žalovaného o možnosti poškození vozidla ve společné garáži proto nemohou samy o sobě svědčit proti existenci ekonomické činnosti. Tyto úvahy však žalovaný výslovně označil za podpůrné. Soud konstatuje, že i bez nich žalovaný vycházel z toho, že žalobkyně doložila zejména nabytí, přepravu, pojištění a uskladnění vozidla, avšak nepředložila podklady přímo vztahující se k tvrzenému budoucímu prodeji konkrétního vozidla se ziskem, jeho očekávanému zhodnocení nebo jeho začlenění do soustavné obchodní činnosti. Soud dále zohlednil, že žalovaný poukazoval na rozdíl mezi pozdějším tvrzením o budoucím prodeji vozidla a dřívějším deklarovaným záměrem vozidla pronajímat, jakož i na jeho evidenci jako dlouhodobého majetku. Žalobkyně tyto závěry napadla, avšak její argumentace neprokazuje, že by žalovaný hodnotil doklady izolovaně nebo že by z nich bez dalšího dovodil absenci ekonomické činnosti. Žalovaný jejich význam hodnotil ve vztahu k otázce, zda prokazují konkrétní a reálný investiční záměr. I kdyby úvahy žalovaného o zabezpečení garáže a počtu najetých kilometrů nebyly přesvědčivé, nemohly s ohledem na § 75 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný svůj závěr o neprokázání tvrzeného podnikatelského záměru založil především na tom, že předložené podklady neprokazovaly konkrétní a reálné určení vozidla k budoucímu prodeji se ziskem v rámci ekonomické činnosti žalobkyně.
30. Žalobní námitka, že žalovaný nesprávně dovodil omezení odpočtu částkou 420 000 Kč z nesprávné aplikace ZDPH ve znění účinném od 1. 1. 2024, byla nedůvodná. V bodě 37 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „vzhledem ke skutečnosti, že v řešeném případě je sporné především to, že odvolatel neprokázal, že by předmětné vozidlo bylo použito k uskutečňování plnění v rámci jeho ekonomické činnosti v souladu s ust. § 72 odst. 1 ZDPH , není důležité, zda si měl odvolatel správně uplatnit nárok na odpočet daně dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2023 či dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2024.“ Námitka týkající se časové působnosti právní úpravy omezení odpočtu daně nemohla ovlivnit výsledek řízení. Žalovaný založil potvrzení platebního výměru na závěru, že žalobkyně neprokázala splnění základní podmínky nároku na odpočet podle § 72 odst. 1 ZDPH . Pro výsledek věci tak nebylo rozhodné, zda by při případném splnění této podmínky bylo nutné posuzovat maximální výši odpočtu podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2023, nebo od 1. 1. 2024. Žalovaný se touto otázkou nad rámec nosného důvodu rozhodnutí zabýval a zaujal k ní právní závěr. Jelikož však soud neshledal nezákonným jeho závěr o neprokázání použití vozidla pro ekonomickou činnost, nemůže mít posouzení časové působnosti limitu odpočtu vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud proto tuto dílčí námitku neshledal důvodnou.
31. Závěrem soud podotýká, že žalovaný v bodě 36 žalobkyni poučil, že prodala-li nebo prodá-li žalobkyně vozidlo, může jednorázově upravit daň a uplatnit nárok na odpočet daně.
32. Jelikož nebyla žádná z žalobních námitek důvodná, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. žalobu výrokem I tohoto rozsudku zamítl.
33. Soud samostatně neprováděl důkazy listinami označenými žalobkyní v žalobě, neboť tyto listin y jsou součástí správního spisu předloženého žalovaným. Správním spisem se ve správním soudnictví zásadně nedokazuje; soud z jeho obsahu vychází při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí a při ověřování skutkových zjištění žalovaného. Vzhledem k povaze žalobních námitek nebylo třeba dokazování provádět (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS; a ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020 -70, bod 29).
III.
Náklady řízení
34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a plně procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatňoval, zároveň mu nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 -47, č. 3228/2015 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 26. srpna 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.