Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 Ad 13/2026 - 60.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 Ad 13/2026 - 60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobkyně: P. B.
X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2025, čj. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu. Posudkoví lékaři však zjistili, že se v jejím případě nejedná o invaliditu, protože míra poklesu její pracovní schopnosti dosahovala pouze 30 %. Chybělo jí tedy 5 %. Proto podle žalované nebyl důvod pro přiznání invalidního důchodu. Soud zkoumal, zda tento závěr obstojí. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jej přesvědčivě potvrdila, a proto soud musel žalobu zamítnout.
II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci
2. Žalobkyně v minulosti pobírala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Ten jí žalovaná v roce 2023 odebrala. Žalobkyně od něj od té doby opakovaně žádá. Naposledy požádala v červenci 2025. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 27. 8. 2025, čj. X, žádost žalobkyně zamítla (prvostupňové rozhodnutí). V odůvodnění uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 25. 8. 2025 (první posudek) není žalobkyně invalidní. Její pracovní schopnost podle prvního posudku poklesla o 30 %.
3. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých uvedla, že posudkový lékař učinil závěr, že žalobkyně již není invalidní, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Již od roku 2023 se léčí u psychiatra MUDr. B. a tyto lékařské zprávy první posudek nezahrnuje. Nejsou ani uvedené v dokumentaci. Požádala proto o přezkoumání jejího zdravotního stavu, jelikož si posudková lékařka nemohla učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. K námitkám doložila nové lékařské zprávy a popsala svůj aktuální zdravotní stav.
4. V námitkovém řízení proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Lékařka IPZS vyhotovila nový posudek dne 19. 11. 2025 (druhý posudek). Souhlasí s hodnocením lékaře v prvním stupni, jelikož stav neodpovídá invaliditě. Doložené lékařské nálezy nepřinesly nové posudkově významné skutečnosti, které by se významně lišily od objektivního stavu zjištěného při předchozím posudkovém řízení. Pokles míry pracovní schopnosti žalobkyně lékařka zhodnotila na 30 %.
5. Na základě druhého posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 11. 2025, čj. X (rozhodnutí žalované), námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
III. Žaloba, vyjádření žalované
6. Žalobkyně tvrdí, že je rozhodnutí žalované nesprávné, protože nezohledňuje její aktuální dlouhodobě těžký a nepříznivý zdravotní stav. Nepřihlíží k přidruženým chorobám a její profesi. Žalobkyni v roce 2012 srazil osobní automobil. Trpí migrenózní cefaleou s možnou zrakovou aurou. Migrenózní cefalea má těžký průběh s neuropatickou bolestí a silnými bolestmi hlavy s průvodními jevy. Záchvaty jsou dlouhotrvající, s pauzami při záchvatu i mimo něj. Trvají i několik dní. Kromě toho se u ní objevuje také tupá bolest po celé hlavě, ve spáncích do očí, bolest krční páteře, rozmazané vidění, koktání a porucha paměti. Kromě toho též zvracení, fonofobie a zapomínání. Záchvaty má 4-5 dní v měsíci. Záchvat omezuje její aktivity. Mezi záchvaty je vykonává s obtížemi.
7. Po těžkém úrazu levé nohy v roce 2012, při kterém došlo k tříštivé zlomenině a operaci zlomeného bérce a hřebu, přetrvávají potíže levé nohy. Nerv v levé noze je trvale poškozený, žalobkyně má neuropatické bolesti a cítí bodavou a pálivou bolest. Noha jí brní a „mravenčí“, je chladná a necitlivá. Má svalový úbytek v lýtku, bolest nervu vystřeluje do celé nohy i do zad. Chodí o berlích. Od roku 2023 pravidelně co dva měsíce dochází k psychiatrovi MUDr. B. za účelem léčby stresu, úzkostí, nespavosti a nesoustředěnosti.
8. Posudková lékařka ve druhém posudku nebrala v potaz dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, její citový stav a vliv na pokles pracovní schopnosti. Žalobkyně čelí omezením ve vykonávání denních aktivit, které koná s obtížemi. Posudková lékařka také nezohlednila dopad nemocí a přidružených nemocí na pracovní zapojení žalobkyně. Nedokáže totiž vykonávat fyzicky namáhavou práci vestoje a strnulé poloze. Práci vykonávala s obtížemi. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který ji pracovně omezuje. Její fyzický i duševní stav měl vliv na pokles její pracovní schopnosti a z tohoto důvodu také navštívila psychiatra MUDr. B.
9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že neshledala proběhlé řízení ze nesprávné a posudkové řízení za neobjektivní. Nezjistila žádné pochybení při vyhotovení druhého posudku. Posudková lékařka se specializací posudkového lékařství zjistila zdravotní stav žalobkyně a jeho funkční dopady v dostatečném rozsahu. Vyšla ze zdravotního stavu žalobkyně doloženého výsledky funkčních vyšetření, vyhodnotila odborné lékařské zprávy a nálezy. Přiřadila zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti. Posudek má všechny náležitosti a splňuje požadavek správnosti, úplnosti a přesvědčivosti.
10. Důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobkyně či vlastní hodnocení zdravotních potíží a jejího zdravotního stavu, ale jedině posudková rozvaha vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu, kterou provádějí lékaři se specializací posudkového lékařství. Jestliže žalobkyni posudek neuznal invalidní, rozhodla žalovaná zcela správně v souladu s posudkovým závěrem. Činí-li zjištěný pokles pracovní schopnosti u žalobkyně pouze 30 % a zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity, pak tu nejsou zákonné podmínky pro uznání invalidity. Rozhodnutí není nesprávné a nezákonné, jelikož skutkový stav žalovaná řádně zjistila a přesvědčivě odůvodnila. Pokud žalovaná zásadně nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu, zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu a objektivnost posudkového závěru, žalovaná navrhuje vyhotovení nového posudku u příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise).
IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí
11. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 15. 6. 2026 (třetí posudek).
12. Z posudkového hodnocení ve třetím posudku vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je migréna se středně těžkým průběhem.
13. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:
· migréna s možnou zrakovou aurou, na biologické léčbě;
· lehká paréza n. peroneus na levé dolní končetině jako důsledek fraktury levého bérce řešené osteosyntézou v roce 2012, neuropatická bolest;
· stav po mozkové komoci;
· bolesti zad v oblasti bederní páteře;
· bolesti levé kyčle;
· hypertenze kompenzovaná medikací;
· disponovaná osobnost, reakce na stres, podle dokumentace zneužití návykových látek.
14. Posudek uvádí, že žalobkyně je vyučená švadlena, s rekvalifikací a praxí jako prodavačka. Dále též vykonávala úklidové činnosti. Žalobkyně od roku 2012 udává výskyt migrenosních bolestí hlavy s vegetativním doprovodem a foto i fonofobií, zhoršeným viděním, slabostí levé horní končetiny a zvracením. Původní frekvenci záchvatů udávala cca 10x měsíčně, po zahájení biologické léčby se jejich počet zmenšil prakticky na polovinu (4-6 měsíčně). Bolest v době záchvatu hodnotí jako vysokou (VAS 10). Žalobkyně subjektivně hodnotí též ovlivnění pracovní činnosti. Podle vyšetření nemá žádnou centrální neurologickou patologii, ani se u ní v posledních 2-3 letech nedokumentoval status migrenosus nebo nutnost případné hospitalizace. Stav zvládá v rámci ambulantní léčby. Nežádoucí účinky zavedené léčby žalobkyně neudává.
15. Posudková komise shledala, že uvedený stav odpovídá pomezí migrény s lehkým a středně těžkým průběhem, a to z důvodu přítomnosti těžkých bolestí hlavy s průvodními jevy (zrakovými, vegetativními, ev. paretickými), které jednoznačně ovlivňují pracovní činnost. Nicméně některé denní aktivity podléhají omezením jen při záchvatu, po jeho odeznění není dopad na denní aktivity významný. Pro absenci těžké formy migrény svědčí skutečnost, že žalobkyně reaguje pozitivně na zavedenou biologickou léčbu – počet záchvatů se totiž snížil na polovinu, aktuálně cca 5 záchvatů za měsíc. Neobjevuje se ani pozáchvatová reziduální neurologická symptomatologie. Stav se zohledněním všech skutečností posudková komise hodnotí jako středně těžkou formu migrény podle kapitoly VI., položky 11b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Ta stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10-20 %.
16. Žalobkyně subjektivně udává poruchy paměti, i v souvislosti s mozkovou komocí, nicméně podle psychiatrického vyšetření se neobjektivizovala žádná závažná psychopatologie nebo závažný mnestický či kognitivní deficit.
17. Po úrazu levé dolní končetiny v roce 2012 přetrvává lehké paretické postižení nervu peroneus, což u žalobkyně způsobuje omezení plné hybnosti levého hlezna. Udává přetrvávající bolestivost levého kolena i levého hlezna, občasně levé kyčle. Na bolesti bere léky. Po funkční stránce má lehce omezenou hybnost levého kolenního kloubu a levého hlezna, pohyb kyčle omezen není. Posudkově lze hodnotit jako lehké omezení hybnosti více kloubů podle kapitoly XV., oddílu B, položky 9a), která uvádí rozpětí 5–10 % nebo s ohledem na frustní parézu nervu peroneus podle postižení periferních nervů jako kapitolu VI., položku 9a) s minimálním funkčním postižením 10 %.
18. Co se týče psychických potíží, žalobkyni dlouhodobě sledují na psychiatrii. Dříve to bylo pro zneužití návykových látek. Podle dokumentace je nyní její stav stabilizovaný. Od roku 2023 pak dochází kvůli problémům s dcerou, z nichž vyplývají její psychické potíže – obavnost a úzkosti. Stav žalobkyně hodnotí jako disponovanou osobnost s rysy nezralosti a lability a reakcemi na stres při potížích s dcerou. Žádnou závažnou psychopatologii u ní však posudková komise neshledala. Žalobkyně stav zvládá v rámci ambulantní léčby. Posudkově její stav odpovídá poruše osobnosti s lehkým postižením podle kapitoly V., položky 7a), s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 5–10 %. Jedná se tedy o stav se zhoršenou sociální adaptabilitou, s narušením afektivity a emotivity, bez zásadního ovlivnění schopnosti poznávání, ovládání, kontroly impulzů, závažné psychopatologie nebo bez nutnosti ústavní léčby. Hypertenze je pod léčebnou kontrolou a neprokázaly se žádné orgánové komplikace.
19. Žalobkyně nově při jednání udává asi měsíc trvající bolesti pravé horní končetiny, s paresteziemi a sníženou citlivostí na končetině. Tento stav ale není zatím diagnosticky ani léčebně uzavřený a nemá charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
20. Pokles pracovní schopnosti posudková komise zařadila na základě přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity pod kapitolu VI., položku 11b) ve výši 20 % míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně (rozpětí 10–20 %). S ohledem na ostatní zdravotní postižení zvolila posudková komise horní hranici rozpětí. S přihlédnutím k profesní kvalifikaci žalobkyně zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % (na základě § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity). Celkový pokles pracovní schopnosti činí 30 %.
21. Žalobkyně se ke třetímu posudku vyjádřila. Namítá, že s posudkem nesouhlasí. Podotýká, že se její zdravotní stav nezlepšil a od autonehody v roce 2012 ji tělesně omezuje. Posudková komise nezohlednila její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a nepřihlédla k přidruženým chorobám – migrenózní cefalee, komplikované migréně, biologické léčbě, postižení nervové soustavy ani problémům se zády a chůzi o berli. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ji omezuje při vykonávání denních aktivit, a to jak fyzických, tak duševních i citových. Má vliv také na pokles pracovní schopnosti. Namítá, že od roku 2023, od kdy opětovně žádá o invalidní důchod, který jí předtím žalovaná odebrala, se v jednotlivých posudcích neustále měnily procentní body – pokles pracovní schopnosti však vždy činil 30 %. Nelze tedy přehlédnout, že ať už se mění její diagnózy v hodnocení podle vyhlášky nebo se její zdravotní stav stále zhoršuje, výsledek je od roku 2023 stále totožný – 30 % pokles pracovní schopnosti. To v ní oprávněně vyvolává dojem, že je výsledek předem daný, nikoliv stanovený na základě objektivního posouzení všech zdravotních obtíží.
V. Posouzení věci
22. Žaloba není důvodná.
23. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
24. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního ). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.
25. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 -43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013 -22).
26. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku. Má všechny formální náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkové komise zasedaly v řádném složení za splnění procesních požadavků stanovených právní úpravou. Podle soudu tedy třetí posudek nemá formální vady.
27. Ohledně úplnosti předloženého posudku soud uvádí, že posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobkyně. Shoduje se s druhým posudkem ve zvolené položce v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity i ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z tohoto hlediska jej proto soud hodnotí jako úplný. Nemá pochybnosti o tomto nejaktuálnějším posouzení zdravotního stavu žalobkyně.
28. Žalobkyně namítá, že posudková komise nezohlednila její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a nepřihlédla k přidruženým chorobám – migrenózní cefalee, komplikované migréně, biologické léčbě, postižení nervové soustavy ani problémům se zády a chůzi o berli. Co se týče migrenózní cefalei, třetí posudek tuto diagnózu výslovně uvádí (v rámci odborných lékařských nálezů, konkrétně neurologického vyšetření v Krajské nemocnici T. Bati ze dne 12. 3. 2025). Existenci migrény včetně jejích průvodních jevů se posudková komise věnovala v posudkovém zhodnocení. Uvádí ji též v diagnostickém souhrnu. Problémy se zády žalobkyně (konkrétně bolesti zad v oblasti bederní páteře) též zahrnula přímo do diagnostického souhrnu třetího posudku. Co se týče chůze o berlích, výslovně ji zmiňuje v rámci úvodních informací, které žalobkyně při jednání komise uvedla.
29. Biologickou léčbu posudková komise zmiňuje také již v samotném diagnostickém souhrnu. V rámci posudkového zhodnocení poté hodnotí pozitivní reakci žalobkyně na biologickou léčbu jako důvod svědčící pro absenci těžké formy migrény. Zejména tedy hodnotí pozitivně to, se měsíční počet záchvatů žalobkyně snížil zhruba na polovinu. Postižení nervové soustavy též poměrně důsledně rozebírá v rámci posudkového zhodnocení. Uzavírá, že stav žalobkyně odpovídá poruše osobnosti s lehkým postižením podle kapitoly V., položky 7a s mírou poklesu pracovní schopnosti 5–10 %. Tato skutečnost by tedy výsledné hodnocení poklesu míry pracovní schopnosti žalobkyně nemohla ovlivnit.
30. Žalobkyně také namítala, že ať se měnily její diagnózy v rámci jejich hodnocení podle vyhlášky nebo se její zdravotní stav stále zhoršuje, výsledek 30 % poklesu pracovní schopnosti zůstává od roku 2023, kdy jí odňali invalidní důchod, totožný. Přiznání invalidního důchodu (natož pro I. stupeň invalidity) ovšem neznamená, že nemůže v budoucnu dojít k jeho odnětí. To se přesně stalo v říjnu 2023 z důvodu, že lékařský posudek shledal, že došlo k relativní stabilizaci zdravotního stavu, zejména s ohledem na efekt biologické léčby. Právě významný efekt biologické léčby uvádí i třetí posudek, který se týká nynější podoby zdravotního stavu žalobkyně. Jak pak již soud zmínil výše, podle konstantní judikatury je posuzování míry poklesu pracovní schopnosti otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám (viz např. bod 10 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, čj. 8 Ads 180/2016 -50). Posudková komise přitom svůj závěr o míře poklesu pracovní schopnosti náležitě odůvodnila a soud nemá žádný důvod učiněný medicínský závěr zpochybňovat.
31. Soud proto vycházel ze třetího posudku jako ze stěžejního důvodu v otázce invalidity žalobkyně. Vyplynulo z něj, že pracovní schopnost žalobkyně odpovídá míře, která nezakládala důvod pro přiznání invalidního důchodu I. stupně. V době vydání rozhodnutí žalované totiž žalobkyně nebyla invalidní. Pokles její pracovní schopnosti dosahoval 30 %. K hranici invalidity tedy chybělo ještě 5 %. Žalovaná proto postupovala správně, pokud shledala, že tu pro přiznání invalidního důchodu není důvod.
32. Soud nechce v žádném případě snižovat závažnost zdravotních obtíží žalobkyně včetně toho, jak je sama vnímá. Je mu to upřímně líto. Nicméně žalobní námitky se v této věci nakonec ukázaly být nedůvodnými.
VI. Závěr a náklady řízení
33. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.
34. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.
Brno, 28. července 2026
Martin Kopa, v. r.
samosoudce