Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 A 16/2025 - 64

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislava Vaško ve věci

žalobkyně:

A. A., narozená X

státní příslušnost Filipínská republika

bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV-159068-4/SO-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV-159068-4/SO-2025, jímž byl změněn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) ze dne 26. 8. 2025, č. j. OAM-44910-21/ZM-2025, tak, že byla žádost žalobkyně zamítnuta a doba platnosti zaměstnanecké karty nebyla podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“), prodloužena, neboť zaměstnavatel žalobkyně je podle zákona o pobytu cizinců nespolehlivý.

Žaloba

2. V podané žalobě žalobkyně konstatovala, že napadá oba výroky zamítavého rozhodnutí, přičemž k výroku I. rozhodnutí OAMP uvedla, že má za to, že OAMP nevedl řízení způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci, jelikož jediným podkladem, na kterém založil svůj postup, byl toliko protokol o kontrole provedené Oblastním inspektorátem práce. Zdůraznila, že sekundárním důvodem pro negativní posouzení žádosti je naplnění § 178f odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. K tomu uvedla, že podala celkem dvě žádosti o změnu zaměstnavatele, přičemž první z nich vedené pod sp. zn. OAM-63210/ZM-2025 vyhověno nebylo, avšak druhá z žádostí vedená pod sp. zn. OAM-73372/ZM-2025 je nadále zpracovávána, a nebylo o ni nijak rozhodnuto. V tomto kontextu žalobkyně poznamenala, že pokud je překážkou pro kladné posouzení podané žádosti o prodloužení jejího pobytu nespolehlivost zaměstnavatele, který je v likvidaci, načež cizinka ukončí pracovní poměr a požádá o změnu zaměstnavatele na jinou společnost, tak se zjevně jedná o předběžnou otázku ve vztahu k řízení o prodloužení pobytu, pročež má správní orgán postupovat dle , a vedené řízení přerušit.

3. Konstatovala, že v rámci obou důvodů pro nevyhovění žádosti OAMP orgán porušuje § 3 a § 174a zákona o pobytu cizinců, kdy svým postupem jedná ryze formalisticky, přičemž k této otázce se v minulosti opakovaně vyjadřoval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) např. v rámci rozhodnutí ze dne 12. 10. 2004, č. j. –56.

Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný v písemném vyjádření trval na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Uvedl, že vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím byla změněna výroková část prvostupňového rozhodnutí, jsou žalobní námitky vztahující se k výroku I. prvostupňového rozhodnutí právně irelevantní. K řízení o oznámení změny zaměstnavatele vedenému pod sp. zn. OAM-63210/ZM-2025 žalovaný odkázal na str. 6 napadeného rozhodnutí. K řízení o oznámení změny zaměstnavatele vedenému pod sp. zn. OAM-73372/ZM-2025 dodal, že žalobkyni nebyla sdělením o nesplnění podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici č. j. OAM-73372-9/ZM-2025 ze dne 8. 12. 2025 změna povolena. Shrnul, že podle jeho názoru v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí dané žádosti, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně a řádně odůvodněno a je v souladu s platnými právními předpisy. Přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně byla správními orgány posouzena na základě jim známých skutečností.

Další vyjádření žalobkyně

5. Žalobkyně v podání ze dne 26. 6. 2026, které bylo soudu doručeno 2. 7. 2026, požádala o urychlené vydání rozhodnutí. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí potvrdilo, že skutkový stav ohledně údajné nelegální práce nebyl OAMP zjištěn bez důvodných pochybností. Poukázala na to, že žalovaný následně ponechal zamítnutí její žádosti pouze z důvodu, že původní zaměstnavatel byl v likvidaci. Namítala, že tento závěr je nepřiměřeně formalistický, neboť tuto skutečnost nemohla nijak ovlivnit. Konstatovala, že se snažila situaci aktivně napravit změnou zaměstnavatele a dohodou o ukončení pracovního poměru ze dne 8. 9. 2025. Uvedla, že její pracovní smlouva výslovně připouštěla možnost pracovní cesty a že pracovní cesta časově odpovídá období, které bylo správními orgány hodnoceno, přičemž při pracovní cestě postupovala podle pokynů zaměstnavatele a v souladu s pracovněprávními dokumenty. Zdůraznila, že dne 28. 5. 2026 obdržela výjezdní příkaz, který dokládá, že napadené rozhodnutí má pro ni konkrétní a bezprostřední dopady. Upozornila na zdravotní potíže vzniklé a prohloubené v souvislosti s napadeným rozhodnutím a hrozbou vyhoštění.

Posouzení věci soudem

6. O žalobě soud rozhodl v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.

7. Žaloba není důvodná.

8. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud směrem k žalobkyni připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v třetí větě , podle které „[r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Soud se proto může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí žalobkyni (srov. zákona o pobytu cizinců), tj. v projednávané věci do pondělí 22. 12. 2025, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 21. 11. 2025. Projednání později uplatněných žalobních bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. -69). Z těchto důvodů soud nemohl přihlížet k těm žalobním bodům, které žalobkyně nově vznesla v podání ze dne 26. 6. 2026, neboť tak učinila až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která je podle nejzazším limitem i pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body. Soud se proto nemohl zabývat opožděnými námitkami žalobkyně, že se snažila situaci aktivně napravit změnou zaměstnavatele a dohodou o ukončení pracovního poměru ze dne 8. 9. 2025, že její pracovní smlouva výslovně připouštěla možnost pracovní cesty a že pracovní cesta časově odpovídá období, které bylo správními orgány hodnoceno, přičemž při pracovní cestě postupovala podle pokynů zaměstnavatele a v souladu s pracovněprávními dokumenty, že dne 28. 5. 2026 obdržela výjezdní příkaz, který dokládá, že napadené rozhodnutí má pro ni konkrétní a bezprostřední dopady, a že má zdravotní potíže vzniklé a prohloubené v souvislosti s napadeným rozhodnutím a hrozbou vyhoštění.

9. Nejprve soud k tomu, že žalobkyně napadá oba výroky prvostupňového rozhodnutí, uvádí, že OAMP rozhodnutím ze dne 26. 8. 2025 žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty zamítl výrokem 1. dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, protože žalobkyně vykonávala nelegální práci, výrokem 2. dle § 46 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť zaměstnavatel žalobkyně je dle § 178f odst. 1 písm. e) téhož zákona nespolehlivý. Z výroků prvostupňového rozhodnutí je tak zjevné, že OAMP zamítl žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty ze dvou důvodů. Napadeným rozhodnutím však žalovaný rozhodnutí OAMP změnil tak, že žádost žalobkyně byla zamítnuta a doba platnosti zaměstnanecké karty nebyla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 zákona o pobytu cizinců prodloužena, neboť zaměstnavatel žalobkyně je podle § 178f odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců nespolehlivý. Ze změnového rozhodnutí žalovaného je tak patrné, že platnost zaměstnanecké karty žalobkyně nebyla pravomocně prodloužena pouze z jediného důvodu, a to pro nespolehlivost zaměstnavatele žalobkyně. Směřují-li námitky žalobkyně proti výroku 1. prvostupňového rozhodnutí, jsou tyto žalobní námitky bezpředmětné, neboť žádost žalobkyně o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty byla pravomocně zamítnuta proto, že její zaměstnavatel byl nespolehlivý, nikoli z důvodu, že by žalobkyně vykonávala nelegální práci. Námitkami proti výroku 1. prvostupňového rozhodnutí se proto soud nezabýval.

10. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), jde-li o důvody uvedené v § 178f odst. 1 písm. a) a c) až f), a dále § 46 odst. 6 písm. e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici.

11. Podle § 46 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců platí pro zaměstnaneckou kartu obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá, je-li zaměstnavatel cizince podle § 178f nespolehlivý

12. Dále se soud zabýval námitkami žalobkyně týkající se naplnění § 178f odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, podle něhož se za nespolehlivého zaměstnavatele pro účely tohoto zákona považuje zaměstnavatel, který je v likvidaci. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že žalobkyně nijak nezpochybňovala, že její bývalý zaměstnavatel (OREL Česko – Filipínská obchodní, sportovní a kulturní komora z.s. – v likvidaci) se nacházel v likvidaci a že byly naplněny podmínky § 178f odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců; skutečnost, že se bývalý zaměstnavatel žalobkyně nacházel v likvidaci, je proto možno hodnotit jako nespornou.

13. V posuzovaném případě tedy nejsou pochybnosti o tom, že bývalý zaměstnavatel žalobkyně byl v likvidaci a ve smyslu zákona o pobytu cizinců byl považován za nespolehlivého zaměstnavatele. Žalovaný tak postupoval v souladu se zákonem o pobytu cizinců, pokud rozhodl o tom, že dobu platnosti zaměstnanecké karty neprodloužil, neboť bývalý zaměstnavatel žalobkyně byl nespolehlivý. Napadené rozhodnutí je tedy v souladu se zákonem. Nelze žalovanému ani oprávněně vyčítat, že by jeho rozhodnutí bylo přehnaně formalistické. Žalovaný totiž rozhodoval tak, jak mu stanovuje . Zákonné rozhodnutí nemůže být hodnoceno jako přepjatě formalistické. Námitky žalobkyně v tomto směru nejsou důvodné.

14. Dále žalobkyně namítala, že OAMP měl řízení přerušit dle , neboť o žádosti žalobkyně o změnu zaměstnavatele vedené pod sp. zn. OAM-73372/ZM-2025 nebylo rozhodnuto. Podle daného ustanovení platí, že správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle , 2. učinil výzvu podle , anebo 3. učinil úkon podle ; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle a vyvěšení písemnosti na úřední desce.

15. Z vyplývá, že je na úvaze správního orgánu, zda řízení přeruší, či nikoliv; nejde tedy o povinnost správního orgánu řízení přerušit. V samotném faktu, že správní orgány řízení o žádosti žalobkyně nepřerušily, nelze bez dalšího spatřovat vadu řízení, která by měla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

16. Za důležitý považuje soud fakt, že žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, že by její žádosti o změnu zaměstnavatele vedené pod sp. zn. OAM-73372/ZM-2025 bylo vyhověno, tedy že by jí změna zaměstnavatele byla umožněna. Nadto lze poukázat na to, že žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil na to, že žalobkyni nebyla sdělením o nesplnění podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici č. j. OAM-73372-9/ZM-2025 ze dne 8. 12. 2025 změna povolena. Soud tak konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by ke dni vydání napadeného rozhodnutí měla být žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty posuzována k jinému zaměstnavateli, než kterého uvedla v dané žádosti, tj. k subjektu OREL Česko – Filipínská obchodní, sportovní a kulturní komora z.s. – v likvidaci. Soud proto uzavírá, že v postupu správních orgánů, které nepřerušily správní řízení, které žalobkyně ani nenavrhovala, neshledal žádnou vadu řízení.

17. Následně se soud zaměřil na zcela obecnou námitku žalobkyně ohledně porušení § 174a zákona o pobytu cizinců.

18. Soud zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí žalobkyni přímo neukládá povinnost opustit území ČR. Napadené rozhodnutí jí také neukládá zákaz vstupu na území ČR. Jde „pouze“ o rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. V tomto soud odkazuje na závěry NSS vyslovené v rozsudku ze dne 31. 3. 2022, č. j. -33: „NSS nepřisvědčil ani stěžovatelovu tvrzení, že napadené správní rozhodnutí mu ukládá povinnost opustit ČR. Toto rozhodnutí se zabývá jen stěžovatelovou žádostí o prodloužení zaměstnanecké karty a nijak se nevyjadřuje k povinnosti vycestovat z ČR. Ačkoliv je pravda, že po uplynutí doby platnosti zaměstnanecké karty stěžovatel pozbude pobytového a pracovního oprávnění, které mu z ní plynulo, neznamená to ještě bezprostřední povinnost vycestovat do Turecka. Ostatně stěžovatel v lednu 2019 požádal o mezinárodní ochranu (rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2020, čj. -35). Krajský soud tak správně neposuzoval, zda stěžovateli hrozí nebezpečí při návratu do Turecka, neboť k takovému následku napadené správní rozhodnutí nevede“ (odst. 14). Ve shodě se závěry NSS soud taktéž konstatuje, že napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, kterým sice žalobkyně ztrácí pobytové a pracovní oprávnění, přímo nevede k povinnosti žalobkyně opustit ČR a vrátit se do země původu.

19. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně, která je občankou Filipín, je zdráva a její zdravotní stav jí umožňuje návrat do země původu. Není tak důvod se domnívat, že by pobyt žalobkyně v zemi původu nebyl možný. K tomu soud dále podotýká, že žalobkyně pobývá v ČR od roku 2023, její vazby se zemí původu tak nemohou být přetrhány. Žalobkyně neuvedla, že by v ČR měla jakékoli rodinné příslušníky (manžela, partnera, děti) či jakékoli příbuzné. Lze tak vycházet z toho, že žalobkyně na území ČR nemá žádné blízké rodinné a osobní vazby, neboť v průběhu správního řízení žádné takové vazby nekonkretizovala. Pouhá skutečnost, že žalobkyně pobývá v ČR od roku 2023, nemůže představovat tak intenzivní zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně, aby v případě jejího návratu do země původu bylo možno hovořit o tom, že by došlo napadeným rozhodnutím k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života nebo porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

20. Ani celkové obtíže se získáním pobytového oprávnění na území ČR nemohou být samy o sobě považovány za důvod, pro který by mělo být napadené rozhodnutí nepřiměřené. Soud zdůrazňuje, že je právem každého státu regulovat příchod a pobyt cizinců na jeho území a stanovit pro jednotlivé pobytové režimy podmínky (srov. např. bod 36 rozsudku NSS ze dne 21. 2. 2018, č. j. 4 Azs 229/2017–34). V tomto ohledu je třeba poukázat na extrateritoriální účinek čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nic nesvědčí tomu, že by žalobkyně nemohla rozvíjet a realizovat i svůj soukromý život (v podobě ekonomické aktivity) na území země původu, ačkoli soud nepopírá, že výdělky ve Filipínské republice mohou být výrazně nižší než v ČR.

21. Z výše popsaného je zjevné, že v posuzované věci nemohlo rozhodnutí žalované nepřiměřeně zasáhnout do rodinného a soukromého života žalobkyně. Soud proto uzavírá, že v případě žalobkyně neshledal natolik specifické okolnosti ohledně její rodinné a soukromé situace, které by svědčily o nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí správních orgánů do soukromého a rodinného života žalobkyně. Námitky žalobkyně v tomto směru tak nejsou důvodné.

22. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobkyní navržené dokazování, neboť pro posouzení věci byl zcela dostačující obsah správního spisu, jehož obsahem se dokazování v soudním řízení správním neprovádí.

23. Nad rámec potřebného odůvodnění soud poznamenává, že se ve správním spisu nachází zpětvzetí žádosti žalobkyně ze dne 15. 9. 2025, o němž není pochyb, že jím žalobkyně zamýšlela zastavení řízení. Za takové situace mělo být řízení zastaveno, neboť jinou možnost nedává.

24. V mezích včas žalobních bodů tedy vyhodnotil soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku podle zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle věty první Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud výrokem II. tohoto rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 29. července 2026

Mgr. Ladislav Vaško v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.