Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Af 42/2025 - 440

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci

žalobkyně: MASTER IT Technologies, a.s., IČO: 27851931

sídlem Výstavní 1928/9, 702 00 Ostrava

zastoupený advokátem Mgr. Markem Šimkou

sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno

o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 10. 2025, č. j. ÚOHS - 38764/2025/162, sp. zn. ÚOHS – R0116/2025/VZ

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně dne 27. 10. 2025 podala ke zdejšímu soudu žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 8. 2025, č.j. ÚOHS– 28840/2025/500, sp. zn. ÚOHS – S0415/2025/VZ, vydanému ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy „Smlouva o zvýšení propustnosti křižovatek – rozšíření telematických systémů a o poskytování služeb“ (dále jen „Smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena dne 10. 4. 2025 mezi zadavatelem statutární město Ostrava a vybraným dodavatelem společníci „Společnosti Telematika pro Ostravu 2024“, vedoucí účastník VARS BRNO a.s., další účastníci Yunex, s.r.o. a CROSS Zlín, a.s.. Napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Podstatou věci je spor o výklad o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.z.v.z.), konkrétně o otázku, zda námitky podané osobou, která podle názoru zadavatele není aktivně legitimována, vyvolávají tzv. blokační účinky, tedy zákaz uzavřít smlouvu po dobu stanovenou zákonem. Zatímco žalovaný dospěl k závěru, že takové námitky blokační účinky nevyvolávají, žalobkyně zastává opačný názor a tvrdí, že zákon žádnou takovou výjimku neobsahuje.

Stručná rekapitulace dosavadních řízení vedených mezi účastníky

3. První řízení mezi stejnými účastníky vedl zdejší soud pod sp. zn. , předmětem přezkumu bylo rozhodnutí žalovaného týkající se zrušení zadávacího řízení, zahájeného zadavatelem statutární město Ostrava dne 16. 9. 2014, kdy žalovaný neshledal zrušení zadávacího řízení nezákonným. Soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému, s čímž se ztotožnil ve svém rozsudku i Nejvyšší správní soud. Následně bylo žalovaným ve věci vydáno nové rozhodnutí se stejným závěrem jako původní rozhodnutí, opřené u znalecký posudek, které zdejší soud opět v řízení vedeném pod sp. zn. zrušil. I tentokrát Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného zamítl. V tomto případě žalovaný nevyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vydal dne 14. 2. 2024 nové rozhodnutí, kdy opět neshledal postup zadavatele při zrušení zadávacího řízení z roku 2014 nezákonným. Toto poslední rozhodnutí je předmětem přezkumu u zdejšího soudu, řízení je vedeno pod sp, zn. . V mezidobí zadavatel zahájil nové zadávací řízení na veřejnou zakázku v podstatě se stejným, popřípadě velice obdobným předmětem jako měla původní zakázka. Nové zadávací řízení bylo zahájeno dne 7. 11. 2024 a lhůta pro podání nabídek uplynula dne 9. 1. 2025. Jak žalobce uvedl, tohoto nového zadávacího řízení se neúčastní, neboť je považuje za nelegitimní a duplicitní k stále ještě realizovatelné veřejné zakázce, u které vyhrál původní zadávací řízení. Soud dodává, že zadávacího řízení zahájeného 7. 11. 2024 se týká nynější žaloba. Konkrétně je předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného vydaného ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy „Smlouva o zvýšení propustnosti křižovatek – rozšíření telematických systémů a o poskytování služeb“, která byla uzavřena dne 10. 4. 2025 mezi zadavatelem statutární město Ostrava a vybraným dodavatelem společníci „Společnosti Telematika pro Ostravu 2024“, vedoucí účastník VARS BRNO a.s., další účastníci Yunex, s.r.o. a CROSS Zlín, a.s. Dle správního rozhodnutí prvního stupně jakož i rozhodnutí o podaném rozkladu ve věci nedošlo ke spuštění běhu blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. b) a zejména písm. c) z.z.v.z., neboť žalobce jako stěžovatel nebyl aktivně legitimován k podání námitek z důvodu, že není účastníkem zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Proto mohl zadavatel dle žalovaného uzavřít smlouvu na plnění s vybraným dodavatelem.

II. Stručné shrnutí žaloby

4. Žalobkyně uvádí, že proti postupu, respektive opomenutí zadavatele podala námitky, které zadavatel odmítl s odůvodněním, že není k jejich podání aktivně legitimována. Dne 10. 4. 2025 uzavřel zadavatel smlouvu s vybraným dodavatelem. Podle žalobkyně tím porušil zákaz uzavřít smlouvu podle § 246 odst. 1 písm. b) z.z.v.z., následné řízení o zákazu plnění smlouvy se tak podle žalobkyně mělo soustředit především na posouzení otázky, zda zadavatel respektoval zákonnou blokační lhůtu, nikoli na dodatečné přezkoumávání aktivní legitimace žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2023, č.j. -57, podle kterého nelze v pozdějším řízení o zákazu plnění smlouvy dodatečně spojovat údajný nedostatek aktivní legitimace účastníka s vadami jeho dřívějšího návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele.

5. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobkyně je přesvědčena, že předseda žalovaného se nevypořádal s podstatnými argumenty obsaženými v rozkladu, případně je dezinterpretoval a reagoval na argumenty, které žalobkyně ve skutečnosti nevznesla. Rozhodnutí podle žalobkyně neobsahuje řádné právní odůvodnění a neumožňuje přezkoumat, z jakých konkrétních právních úvah žalovaný vycházel. Tím měla být naplněna vada nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle

6. Žalobkyně především poukazuje na to, že v rozkladu podrobně analyzovala vztah jednotlivých ustanovení z.z.v.z., zejména § 245 odst. 3, § 246 odst. 1 písm. b) a c), § 257 písm. h) a § 265 z.z.v.z. Z této argumentace dovozovala, že zákonodárce důsledně rozlišuje mezi námitkami opožděnými a námitkami, které trpí jinými vadami. Zatímco u opožděných námitek zákon výslovně stanoví, že nevyvolávají blokační účinky, u námitek podaných osobou bez aktivní legitimace takové pravidlo obsaženo není. Podle žalobkyně proto nelze další výjimku dovozovat výkladem, jak to učinil žalovaný, neboť by šlo o nepřípustné doplnění zákona správním orgánem. žalovaný se nedůvodně odklonil od jasného gramatického vyznění § 246 odst. 1 písm. b) a c) z.z.v.z., aniž by k tomu byl důvod z pohledu interpretace systematické a účelové. Uvedené ustanovení se vztahuje na všechny námitky, které musí splňovat jedinou zákonnou podmínku, a to včasnost.

7. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že samotný z.z.v.z. počítá s existencí námitek podaných neoprávněnou osobou. Ustanovení § 245 odst. 3 z.z.v.z. totiž stanoví, jak má zadavatel s takovými námitkami naložit. I tyto úkony proto zákon označuje jako námitky a spojuje s nimi konkrétní procesní následky. Z toho žalobkyně dovozuje, že až do okamžiku jejich řádného vyřízení se jedná o námitky ve smyslu zákona, které vyvolávají všechny účinky předvídané právní úpravou, včetně aktivace blokační lhůty. Podle žalobkyně žalovaný tuto argumentaci vůbec nevypořádal a nahradil ji pouhou polemikou s tvrzeními, která v rozkladu obsažena nebyla.

8. Za zásadní žalobkyně považuje zejména závěr žalovaného, podle něhož je třeba na námitky podané osobou bez aktivní legitimace pro účely § 246 z.z.v.z. hledět, jako by nebyly podány. Takový závěr je podle žalobkyně zcela bez opory v textu zákona. Žalovaný podle ní neoznačil žádné ustanovení z.z.v.z., z něhož by bylo možné uvedený výklad dovodit. Namísto aplikace platného práva žalovaný vycházel z vlastních představ o tom, jak by právní úprava měla být koncipována. Žalobkyně proto označuje argumentaci žalovaného za úvahy de lege ferenda, které nemohou nahradit zákonný podklad rozhodnutí správního orgánu.

9. Další žalobní námitka směřuje proti použití rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci TRADE CENTRE. Žalobkyně namítá, že uvedené rozhodnutí řešilo zcela odlišnou situaci, kdy námitky směřovaly proti postupu, který vůbec nepodléhal režimu zadávání veřejných zakázek a proti němuž proto nebylo možné námitky podat. V nyní projednávané věci však není sporné, že napadený úkon zadavatele námitkami napadnout lze; sporná je pouze otázka, zda konkrétní stěžovatelka disponovala aktivní legitimací. Podle žalobkyně nelze tyto situace ztotožňovat, neboť rozdíl spočívá již v samotném právním základu posuzovaných námitek. Předseda žalovaného se s touto argumentací podle žalobkyně nijak nevypořádal, přestože byla v rozkladu podrobně rozvedena.

10. Žalobkyně dále rozporuje úvahy žalovaného o možných důsledcích svého výkladu. Za nepodložené považuje zejména tvrzení, že uznání blokačních účinků i u námitek podaných osobou bez aktivní legitimace by mohlo vést k „destrukci celého přezkumu veřejných zakázek“ a umožnit zdržování zadávacích řízení kýmkoli. Žalobkyně poukazuje na statistické údaje z rozhodovací praxe žalovaného, podle nichž případy návrhů zatížených takovou vadou představují jen zcela marginální část přezkumné agendy. Současně upozorňuje, že právní řád obsahuje další pojistky proti zneužívání přezkumných prostředků, zejména povinnost složit kauci. Obavy žalovaného proto podle žalobkyně nejsou reálné ani dostatečně podložené.

11. Žalobkyně současně zdůrazňuje veřejný zájem na zachování efektivního soudního a správního přezkumu zadávacích postupů. Podle jejího názoru nelze připustit, aby o faktickém znemožnění přezkumu rozhodoval sám zadavatel tím, že jednostranně uzavře smlouvu a následně tvrdí, že podané námitky nevyvolávaly žádné účinky. Právě instituty zákazu uzavřít smlouvu a zákazu plnění smlouvy mají podle žalobkyně takovým situacím zabránit. Výklad přijatý žalovaným naopak podle žalobkyně otevírá prostor pro svévolné obcházení přezkumných mechanismů ze strany zadavatelů.

12. Další skupinu námitek tvoří výhrady k procesnímu postupu a způsobu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně tvrdí, že předseda žalovaného se v rozhodnutí uchýlil k ironizujícím a zlehčujícím formulacím vůči její osobě, když například komentoval její argumentaci poznámkami o „kreativitě“ nebo ji přirovnával k postupu hypotetické „paní z Horní Dolní“. Takový způsob argumentace podle žalobkyně nekoresponduje s požadavky nestrannosti, profesionality a zdvořilosti správních orgánů. Žalobkyně je přesvědčena, že uvedené projevy svědčí o předpojatém přístupu k její věci a potvrzují, že žalovaný nepřistupoval k posouzení rozkladových námitek neutrálně a objektivně.

13. Žalobkyně proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je stiženo jak nesprávným právním posouzením věci, tak vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. Navrhuje, aby soud rozhodnutí předsedy žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné a setrval na stanovisku, že napadené rozhodnutí předsedy ÚOHS je zákonné, věcně správné a dostatečně odůvodněné.

15. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti vyžadované a z jeho obsahu je patrné, z jakých skutkových i právních úvah správní orgán vycházel. Předseda Úřadu se podle žalovaného zabýval všemi relevantními rozkladovými námitkami žalobkyně, zejména otázkou účinků námitek podaných osobou bez aktivní legitimace. V bodech 16 až 36 napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč takové námitky nevyvolávají účinky blokační lhůty, přičemž své závěry opřel o systematický a teleologický výklad z. z. v. z. i o relevantní judikaturu. Žalovaný zdůraznil, že nesouhlas žalobkyně s právními závěry správního orgánu nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Naopak z obsahu žaloby je podle něj zřejmé, že žalobkyně důvodům napadeného rozhodnutí porozuměla a byla schopna proti nim formulovat konkrétní argumentaci. Současně odmítl tvrzení, že by rozkladové námitky žalobkyně vyložil nesprávně nebo selektivně; podle jeho názoru se s nimi vypořádal v rozsahu odpovídajícím jejich obsahu.

16. Ve vztahu k námitce nesprávného právního výkladu § 246 odst. 1 písm. b) a c) z. z. v. z. žalovaný setrval na závěru, že blokační lhůtu nemohou aktivovat jakékoli včas podané námitky, ale pouze námitky podané oprávněnou osobou a v případech předpokládaných zákonem. Poukázal na § 241 odst. 3 z. z. v. z., podle kterého mohou námitky proti určitým úkonům či opomenutím zadavatele podat pouze účastníci zadávacího řízení. Jelikož žalobkyně nabídku nepodala a nestala se účastníkem zadávacího řízení, nebyla podle žalovaného oprávněna podat námitky směřující proti údajnému opomenutí zadavatele spočívajícímu v nezrušení zadávacího řízení. Takové námitky proto byly nepřípustné a nemohly vyvolat zákonem předvídané účinky, včetně vzniku blokační lhůty.

17. Žalovaný dále zdůraznil účel institutu blokační lhůty. Jejím smyslem je vytvořit časový prostor pro účinný přezkum postupu zadavatele a případné zjednání nápravy. Pokud však zákon v konkrétní situaci přezkum vůbec nepřipouští, protože osoba podávající námitky není aktivně legitimována, postrádá blokace uzavření smlouvy podle žalovaného jakýkoli racionální účel. Teleologický a systematický výklad zákona proto podle něj vede k závěru, že pojmem „námitky“ ve smyslu § 246 z. z. v. z. nelze rozumět jakékoli podání takto označené, ale pouze námitky přípustné podle § 241 z. z. v. z. Přijetí výkladu zastávaného žalobkyní by podle žalovaného vedlo k nepřijatelnému důsledku, že by jakákoli osoba mohla bez věcného vztahu k zadávacímu řízení blokovat veřejné zakázky pouhým podáním námitek.

18. K námitce porušení zásady nestrannosti a zdvořilosti žalovaný odmítl, že by napadené rozhodnutí bylo výsledkem předpojatého přístupu vůči žalobkyni. Připustil, že žalobkyní kritizované pasáže obsahují určité ilustrativní úvahy, současně však zdůraznil, že v rozhodnutí byly výslovně označeny za úvahy nad rámec nosných důvodů rozhodnutí a neměly žádný vliv na právní posouzení věci ani na samotný výrok rozhodnutí. Rozhodnutí bylo podle žalovaného vydáno na základě objektivního posouzení skutkového a právního stavu a nejsou dány důvody pro závěr o porušení zásady nestrannosti podle ani zásady zdvořilosti podle .

19. Pokud jde o námitku nesprávné aplikace rozsudku TRADE CENTRE, žalovaný uvedl, že žalobkyně nepřípustně zužuje význam tohoto rozhodnutí pouze na skutkové okolnosti tam posuzované věci. Podle jeho názoru z rozsudku plyne obecný právní princip, že blokační lhůtu mohou vyvolat pouze námitky, jejichž podání zákon připouští. Za podstatnou považoval zejména právní větu rozsudku, podle níž je vznik blokační lhůty podmíněn oprávněným podáním námitek, nikoli podáním, které z. z. v. z. vylučuje. Tento právní závěr je podle žalovaného plně použitelný i v projednávané věci, neboť i zde jde o situaci, kdy osoba nesplnila zákonné podmínky pro podání námitek.

20. Žalovaný dále uvedl, že přijetí výkladu prosazovaného žalobkyní by ve svém důsledku vedlo k popření smyslu § 241 z. z. v. z., neboť by ztratila význam zákonná úprava určující, kdo a proti jakým úkonům zadavatele je oprávněn námitky podat. Současně by takový výklad vedl k aktivaci blokační lhůty i v případech, kdy zákon podání námitek nepřipouští, což je podle žalovaného v rozporu s koncepcí právní úpravy i citovanou judikaturou.

IV. Další podání žalobkyně

21. Poté, co soud rozhodoval opakovaně o návrzích žalobkyně na vydání předběžného opatření a předběžně posoudil v usnesení ze dne 4. 2. 2026, č.j. -107, i důvodnost a závažnost žalobních bodů a neshledal je důvodnými, přičemž tento závěr pro účely posouzení předběžného opatření aproboval i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 25. 3. 2026, č.j. -31, kterým bylo zrušeno předchozí usnesení krajského soudu o návrhu na vydání předběžného opatření, žalobkyně rozšířila v podání ze dne 2. 4. 2026 svoji žalobní argumentaci a polemizovala s názory soudů obou stupňů.

22. Žalobkyně zdůraznila, že NSS výslovně potvrdil existenci hrozby vážné újmy, která jí může vzniknout v důsledku realizace veřejné zakázky zadávané v roce 2024 jiným dodavatelem. Podle žalobkyně tím NSS fakticky uznal, že plnění nové veřejné zakázky může znemožnit nebo alespoň významně ztížit realizaci veřejné zakázky z roku 2014, jejíž plnění se žalobkyně dlouhodobě domáhá.

23. Z uvedeného závěru žalobkyně dovozuje, že její vztah k předmětnému zadávacímu řízení nelze posuzovat pouze formálně. Namítá, že byť v zadávacím řízení zahájeném v roce 2024 nepodala nabídku, je osobou, jejíž právní sféry se výsledek zadávacího řízení bezprostředně dotýká. Tvrdí, že její zájem na výsledku řízení je srovnatelný se zájmem dodavatele, který podal nabídku a byl nezákonně vyloučen nebo jinak zbaven možnosti veřejnou zakázku plnit. Podle žalobkyně je rozhodující skutečnost, že zadání nové veřejné zakázky přímo zasahuje do možnosti realizovat zakázku z roku 2014, nikoliv to, zda z formálního hlediska podala nabídku i v následném zadávacím řízení.

24. Žalobkyně dále opětovně poukázala na to, že uvádí, že od roku 2015 soustavně využívá právních prostředků k ochraně svého tvrzeného práva realizovat veřejnou zakázku z roku 2014. V této souvislosti považuje za nepřiměřené požadovat, aby podávala nabídky v každém novém zadávacím řízení na obdobný předmět plnění pouze za účelem zachování procesního postavení. Takový postup by byl podle ní ryze formální a neodpovídal by skutečnému účelu právní ochrany poskytované dodavatelům v oblasti veřejných zakázek.

25. Podstatná část vyjádření je věnována nesouhlasu s předběžnými právními závěry NSS týkajícími se výkladu § 246 zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle žalobkyně NSS sice správně vyšel z toho, že účelem tohoto ustanovení je zajištění účinného přezkumu zákonnosti úkonů zadavatele, avšak nesprávně dovodil, že podání námitek osobou, která není oprávněna k jejich podání, blokační účinky nevyvolává. Žalobkyně namítá, že takový výklad oslabuje systém právní ochrany a fakticky ponechává otázku, zda blokační lhůta nastane, na samotném zadavateli. Ten je přitom podle žalobkyně současně účastníkem sporu a má zájem na co nejrychlejším uzavření smlouvy.

26. Podle žalobkyně je blokační lhůta klíčovým nástrojem zajišťujícím účinný přezkum postupu zadavatele ještě před uzavřením smlouvy. Má za to, že možnosti domáhat se následně náhrady škody nebo podat návrh na zákaz plnění smlouvy nepředstavují rovnocennou a dostatečnou ochranu, neboť jde o prostředky uplatňované až po vzniku zásahu do práv dotčené osoby. Žalobkyně zdůrazňuje, že bez existence účinných ex ante prostředků ochrany by se těžiště přezkumu přesunulo do období po uzavření smlouvy, kdy již může být veřejná zakázka zcela nebo z podstatné části realizována.

27. Žalobkyně dále argumentuje, že přístup NSS je nepřiměřeně formalistický. Poukazuje na to, že NSS na jedné straně připustil existenci vážné újmy hrozící žalobkyni v důsledku realizace veřejné zakázky z roku 2024, avšak současně vycházel z toho, že žalobkyně nebyla účastníkem zadávacího řízení, jelikož nepodala nabídku. Podle žalobkyně je takový závěr rozporný, neboť existence vážné újmy dokládá materiální spojitost mezi její právní sférou a výsledkem zadávacího řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že otázka aktivní legitimace nemá být posuzována výlučně na základě formálních kritérií, ale s přihlédnutím ke skutečným dopadům rozhodnutí zadavatele do právní sféry dotčené osoby.

28. Ve vyjádření se žalobkyně rovněž obsáhle věnuje dosavadnímu průběhu správních a soudních řízení týkajících se veřejné zakázky z roku 2014. Současný stav je dle žalobkyně alespoň částečně důsledkem průběhu předchozích správních a soudních řízení. Má za to, že pokud by bylo o jejích žalobách rozhodováno rychleji nebo pokud by správní orgány a soudy důsledněji trvaly na respektování dříve vyslovených právních závěrů, nemusela by nyní čelit dalším zadávacím řízením týkajícím se téhož předmětu plnění.

29. V závěru žalobkyně vyjadřuje nesouhlas s tím, že NSS v rámci rozhodování o předběžném opatření vyslovil závěry týkající se důvodnosti žalobních námitek, přestože současně vytkl krajskému soudu, že se těmito otázkami zabýval předčasně. Podle žalobkyně by měl krajský soud při novém rozhodování samostatně posoudit otázku aktivní legitimace i výklad § 246 zákona o zadávání veřejných zakázek a zohlednit její argumentaci směřující k materiálnímu pojetí dotčení na právech a k potřebě zachování účinného přezkumu postupu zadavatele.

30. Následně žalobkyně doplnila žalobní argumentaci v podání ze dne 13. 5. 2026. Žalobkyně opět namítá nesprávný výklad § 241 a § 246 z. z. v. z., z něhož žalovaný v napadeném rozhodnutí vychází. Poukazuje na předchozí rozhodovací praxi žalovaného, zejména na řízení vedené ve věci projektu Dukovany, v němž žalovaný i při pochybnostech o tom, zda podané námitky splňují podmínky § 241 z. z. v. z., respektoval účinky blokačních lhůt a jejich účinky dokonce prodloužil vydáním předběžného opatření zakazujícího uzavření smlouvy do skončení správního řízení. Podle žalobkyně tak žalovaný sám aproboval přístup, podle něhož je posouzení oprávněnosti námitek předmětem přezkumu, který musí proběhnout za zachování procesních záruk účinné ochrany, včetně dočasného omezení možnosti uzavřít smlouvu.

31. Žalobkyně zastává názor, že blokační lhůty představují automatický a preventivní nástroj sloužící k zajištění účinného přezkumu postupu zadavatele a nelze jejich existenci podmiňovat až následným závěrem správního orgánu o tom, zda námitky splňovaly podmínky § 241 z. z. v. z. Přijetí opačného výkladu by podle ní vedlo k situaci, kdy by zadavatel mohl ještě před rozhodnutím příslušného orgánu uzavřít smlouvu s odůvodněním, že podané námitky nebyly oprávněné, čímž by mohl být účel přezkumu fakticky zmařen. Takový postup žalobkyně považuje za rozporný s požadavkem účinné právní ochrany vyplývajícím jak z unijní právní úpravy, tak z účelu samotného z. z. v. z.

32. V této souvislosti žalobkyně obsáhle argumentuje směrnicí 89/665/EHS ve znění směrnice 2007/66/ES, z níž dovozuje požadavek automatického a povinného odkladného účinku směřujícího k zachování možnosti efektivního přezkumu před uzavřením smlouvy. Podle jejího názoru výklad žalovaného proměňuje blokační lhůtu z preventivního prostředku ochrany v pouhý následný důsledek, jehož význam se projeví až po uzavření smlouvy v případném dalším řízení o zákazu jejího plnění či o správním deliktu. Takový přístup má podle žalobkyně za následek právní nejistotu účastníků zadávacího řízení a oslabuje efektivitu přezkumných mechanismů zakotvených v unijním i vnitrostátním právu.

33. Žalobkyně dále zpochybňuje závěr žalovaného o nedostatku její aktivní legitimace. Namítá, že otázku oprávnění podat námitky nelze redukovat pouze na skutečnost, zda podala nabídku v aktuálním zadávacím řízení. Uvádí, že v minulosti vystupovala jako vybraný dodavatel ve vztahu k témuž či obdobnému předmětu plnění a že i nadále má legitimní zájem na získání předmětné zakázky. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora Evropské unie, podle níž nelze podmínky přístupu k přezkumu vykládat přepjatě formalisticky, zejména pokud by takový výklad vedl k faktickému odepření soudní či správní ochrany osobě, která tvrdí zásah do svých práv nebo právem chráněných zájmů.

V. Jednání u Krajského soudu v Brně dne 21. 7. 2026

34. Účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích k věci. Zástupce žalobkyně zdůraznil, že otázka aktivní legitimace není skutečností, která je na první pohled zjevná, neměla tudíž být vyloučena z účinného přezkumu. Poukázal na rozhodnutí žalovaného ve věci Dukovan a na směrnici EU. Blokační lhůta je právě tím institutem, který zajišťuje účinnost přezkumu. Žalovaný k tomu konstatoval, že institut blokační lhůty neslouží k vytváření procesních práv tam, kde je zákon nepřiznává. Je na místě pouze tam, kde právo účastníkům náleží z hlediska jejich postavení. Podstatná je nesporná skutečnost, že žalobkyně nepodala nabídku v předmětném zadávacím řízení. Otázka aktivní legitimace je zde jednoznačně zodpovězená, není třeba ji dále prokazovat.

VI. Posouzení věci soudem

35. Soud neměl pochybnosti o splnění procesních podmínek pro projednání žaloby soudem. V řízení neshledal žádné vady, které by mohly způsobit nezákonnost napadaného rozhodnutí. Žalobní body soud neshledal důvodnými. Připomíná, že žalobu předběžně posoudil již v rámci rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, kdy ji neshledal důvodnou a s jeho názorem se předběžně ztotožnil i Nejvyšší správní soud. Jednalo se toliko o předběžné posouzení, které pro meritorní rozhodnutí není závazné. Přesto soud setrvává na svém názoru, že žaloba není důvodná.

36. Jak soud zjistil ze správního spisu, zadavatel dne 7. 11. 2024 vydal oznámení o zahájení zadávacího řízení. V zadávacím řízení byla podána jediná nabídka – a to společníky „Společnosti Telematika pro Ostravu 12024“. Žalobkyně podala 19. 3. 2025 námitky proti opomenutí zadavatele – nezrušení zadávacího řízení. Dle žalobkyně nepostupoval zadavatel konzistentně, nýbrž diskriminačně a nerovným způsobem, neboť obdržel pouze jedinou nabídku, přičemž v předchozím období v r. 2014 a 2018 (kdy byl vybraným dodavatelem žalobce) tuto okolnost považoval zadavatel za důvod pro zrušení zadávacího řízení. Dne 3. 4. 2025 zadavatel rozhodl o námitkách žalobkyně, které dle § 245 odst. 3 písm. a) odmítl především proto, že nebyly podány osobou oprávněnou, neboť žalobkyně nebyla účastníkem řízení. Dle žalobkyně začala běžet blokační lhůta podle § 246 odst. 1 písm. c), tedy zákaz uzavření smlouvy s dodavatelem před uplynutím lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud včas podané námitky odmítl. Tato lhůta končila 14. 4. 2025. Dne 10. 4. 2025 zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem, společníky „Společnosti Telematika pro Ostravu 12024“. Dle žalobkyně zadavatel porušil zákaz uzavření smlouvy v blokační lhůtě podle § 246 odst. 1 písm. c) z.z.v.z. Dle zadavatele k porušení nedošlo, žalobce nebyl účastníkem zadávacího řízení a nemohl tedy ani podat námitky. Žalobkyně dne 14. 4. 2025 podala u žalovaného návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Řízení bylo zastaveno pro nesložení kauce. Poté, co se žalobkyně dozvěděla o uzavření smlouvy, doručila žalovanému dne 6. 6. 2025 návrh na uložení zákazu plnění smlouvy z důvodu, že smlouva byla uzavřena v blokační lhůtě podle § 246 odst. 1 písm. c) z.z.v.z. před uplynutím lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Rozhodnutí o tomto návrhu, která jsou výše specifikována, jsou předmětem řízení před soudem. Žalovaný i předseda žalovaného dopěli k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastnicí zadávacího řízení, blokační lhůta podle §246 odst. 1 písm. c) z.z.v.z. nezačala běžet. V rozhodnutí provedli výklad příslušných ustanovení, odkázali na svoji rozhodovací praxi a mimo jiné i na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2019, č.j. –193.

37. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v podané žalobě uplatnila rovněž námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle zrušeno.

38. K uvedené námitce zdejší soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze

za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok

a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem

a kdo byl rozhodnutím zavázán apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí.

39. Vychází-li krajský soud z výše uvedených závěrů, jakož i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem odůvodnění rozhodnutí, pak je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí tyto základní obsahové náležitosti nepostrádá. Z odůvodnění rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byl předseda ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi

se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Jeho úvahy vycházely z námitek žalobkyně, na které reagovaly.

40. Žalobkyně žalovanému ve vztahu k nepřezkoumatelnosti především konkrétně vytýkala, že nereagoval na její komplexní argumentaci ve vztahu k výkladu jednotlivých ustanovení z.z.v.z., kterou dokládala, že podané námitky dle zákonodárce musí být pouze včasné. Z žádného ustanovení však neplyne, že by námitky nebyly řádné z důvodu nedostatku aktivní legitimace stěžovatele. Předseda žalovaného dle žalobkyně namísto vypořádání jednotlivých argumentů rozkladu, které jasně dokládaly koncepční záměr zákonodárce, uvádí úvahy de lege ferenda, což představuje hrubé porušení zákonnosti. Dle žalobkyně dochází k ignorování textu právní normy ve prospěch koncepčních úvah správního orgánu.

41. Z rozhodnutí jsou patrné závěry, které předseda ve vztahu k žalobkyní uplatněným námitkám zaujal. Její výklad příslušných ustanovený neshledal správným, přičemž argumentoval vlastním obsáhlým výkladem, který je dodatečně srozumitelný a konkrétní. Napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že žalobkyně se závěry předsedy úřadu obšírně polemizuje, a proto krajský soud mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí.

42. Před samotným meritorním posouzením věci krajský soud předesílá, že některé argumenty žalobkyně se na různých místech žaloby a dalších podání opakují či dále rozvíjejí. Správní soud není povinen reagovat na každý dílčí argument v podání. Úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní, což může učinit i tak, že proti ní postaví vlastní ucelený argumentační systém, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , bod 68).

43. Jak Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, v žalobě je třeba odlišovat uplatněné žalobní námitky a jednotlivé dílčí argumenty na jejich podporu. Správní soud má povinnost vypořádat se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými žalobními námitkami, což ale neznamená, že musí nutně reagovat na každý dílčí argument či tvrzení žalobce (viz rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. -54).

44. Soud při meritorním posouzení věci vyšel zejména z následující právní úpravy.

Podle § 241 odst. 3 z.z.v.z. námitky týkající se jiných úkonů či opomenutí zadavatele, než je stanovení zadávacích podmínek, volba druhu zadávacího řízení, režimu veřejné zakázky a postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, může podat pouze účastník zadávacího řízení.

Podle § 245 odst. 3 písm. a) z.z.v.z. zadavatel odmítne rovněž námitky, které nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241.

Podle § 246 odst. 1 písm. b) z.z.v.z. zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem před uplynutím lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud včas podané námitky odmítl.

45. Soud se zabýval stěžejní žalobní námitkou, v níž žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení otázky aktivní legitimace k podání námitek a s tím souvisejícího běhu blokační lhůty podle § 246 z.z.v.z. Podle žalobkyně mělo již samotné podání námitek, které byly řádné a nebyly opožděné, za následek vznik zákonné překážky bránící zadavateli uzavřít smlouvu, a to bez ohledu na to, zda byly podány osobou k tomu oprávněnou. S touto argumentací se soud ve shodě se správními orgány neztotožnil, argumentaci použitou správními orgány pokládá za správnou a plně s ní souhlasí, v podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí.

46. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně nepodala nabídku do předmětného zadávacího řízení. Dne 19. 3. 2025 přesto podala námitky směřující proti postupu zadavatele spočívajícímu v nezrušení zadávacího řízení. Zadavatel tyto námitky odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně není osobou oprávněnou k jejich podání ve smyslu § 241 odst. 3 z.z.v.z.. Následně uzavřel dne 10. 4. 2025 smlouvu s vybraným dodavatelem.

47. Jádrem sporu je výhradně právní otázka, zda námitky podané osobou, které nesvědčí aktivní legitimace podle § 241 odst. 3 zákona, vyvolávají účinky předpokládané v § 246 zákona, zejména vznik zákonné blokační lhůty bránící uzavření smlouvy. Podle názoru soudu je třeba na tuto otázku odpovědět záporně.

48. Žalobkyně staví svou argumentaci především na gramatickém výkladu § 246 zákona a dovozuje, že zákon výslovně podmiňuje vznik blokační lhůty pouze tím, zda byly námitky podány včas. Z toho následně vyvozuje, že jakékoli včasné námitky, bez ohledu na osobu jejich podatele, musí mít za následek aktivaci zákonné blokace uzavření smlouvy. Takový výklad však soud považuje za příliš formalistický a neodpovídající celkové systematice právní úpravy ani jejímu účelu. Právní normy nelze interpretovat izolovaně, nýbrž jako součást vnitřně provázaného systému. Ustanovení § 246 zákona proto nelze vykládat bez současného zohlednění ustanovení § 241 zákona, v tomto případě odst. 3, které vymezuje okruh osob oprávněných k podání námitek. Je-li zákonodárcem výslovně stanoveno, kdo je oprávněn námitky podat, nelze současně dovozovat, že stejné právní účinky jako řádné námitky podané oprávněnou osobou mají vyvolávat i námitky podané osobou, které toto oprávnění nesvědčí.

49. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že smyslem institutu námitek a navazující blokační lhůty není samoúčelné bránění uzavření smlouvy. Účelem této právní úpravy je zajistit efektivní přezkum postupu zadavatele v případech, kdy takový přezkum připadá podle zákona v úvahu. Blokační lhůta představuje procesní nástroj k ochraně subjektů, kterým zákon přiznává právo domáhat se nápravy tvrzeného nezákonného postupu zadavatele. Jestliže však konkrétní osoba nesplňuje základní zákonné podmínky pro podání námitek, postrádá jakýkoliv racionální smysl, aby její podání vyvolávalo účinky, jejichž jediným účelem je ochrana následného přezkumného řízení. Není totiž subjektem, kterému by se mělo dostat ochrany. Nebyla účastnicí zadávacího řízení, který může být postupem zadavatele dotčen.

50. V opačném případě by bylo nezbytné dospět k závěru, že běh blokační lhůty může být vyvolán prakticky jakýmkoliv podáním označeným jako námitky, a to i tehdy, bylo-li učiněno osobou, které zákon právo podat námitky vůbec nepřiznává. Takový výklad by ve svých důsledcích vedl k nepřiměřeným zásahům do zadávacích řízení a popíral by samotnou logiku právní úpravy. Účinky, které zákon spojuje s podáním námitek, totiž nelze odtrhnout od podmínky, že se musí jednat o námitky podané subjektem, jenž je k jejich podání zákonem oprávněn.

51. Žalobkyně dále namítala, že nepřípustnost jejích námitek mohla být postavena najisto teprve v rámci následného přezkumu, a že až do okamžiku definitivního rozhodnutí správního orgánu bylo třeba s jejími námitkami zacházet jako s námitkami způsobilými vyvolat všechny zákonné účinky. Ani s tímto názorem se soud neztotožňuje. Otázka aktivní legitimace je v tomto případě jednoduše zjistitelná, nevyžaduje žádné dokazovaní, neboť jasně plyne ze skutečnosti, že žalobkyně v zadávacím řízení nepodala nabídku. Nemůže obstát ani argument žalobkyně, že pokud zákon označuje podání neoprávněné osoby za námitky, vyvolávají tyto námitky všechny účinky, včetně blokační lhůty. Tento výklad je opět čistě jazykový, odporuje ostatním ustanovením a smyslu blokační lhůty.

52. Otázka aktivní legitimace není otázkou, která by vznikala či zanikala v průběhu řízení. Aktivní legitimace je objektivní zákonnou podmínkou existující již v okamžiku podání námitek. Buď je od počátku dána, nebo dána není. Následné posouzení této otázky správním orgánem má toliko deklaratorní charakter; samo o sobě aktivní legitimaci nezakládá ani neruší. Nelze proto dovozovat, že podáním návrhu k Úřadu či samotným vedením správního řízení dochází k dočasnému „oživení“ aktivní legitimace osoby, které od počátku nesvědčila.

53. V projednávané věci je přitom nesporné, že žalobkyně nepodala nabídku do zadávacího řízení. Tím nesplnila podmínku účastenství v zadávacím řízení, na kterou § 241 odst. 3 zákona váže oprávnění podat námitky proti úkonům či opomenutím zadavatele v průběhu zadávacího řízení. Za této situace žalobkyni aktivní legitimace nesvědčila a její podání proto nebylo způsobilé vyvolat účinky předpokládané § 246 zákona.

54. Nepřípadný soud shledává odkaz žalobkyně na rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2023, č.j. -57. V této věci šlo o zcela odlišné skutkové okolnosti. Žalovaný zde posuzoval aktivní legitimaci žalobce k podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, ale tento žalobce byl účastníkem zadávacího řízení. Nedostatek aktivní legitimace pak dovozoval z toho, že hrozba újmy u žalobce pominula tím, že nepodal rozklad proti rozhodnutí o zastavení správního řízení, čímž se připravil o možnost stát se vybraným dodavatelem, pročež mu již žádná újma nehrozila a vzniknout nemohla.

55. Soud neshledal důvod odchýlit se ani od dosavadní rozhodovací praxe správních orgánů a správních soudů, která vychází z premisy, že zákonnou blokační lhůtu neaktivují námitky nepřípustné, tedy ani námitky podané osobou bez aktivní legitimace. Smyslem blokační lhůty je ochrana účinného přezkumu, nikoli vytvoření procesního prostředku umožňujícího komukoliv bez zákonného oprávnění blokovat zadání veřejné zakázky. Soud zde opět odkazuje na rozsudek zdejšího soudu (na který odkazoval i žalovaný) ze dne 11. 4. 2019, č.j. -193 s tím, že si je vědom, že se týkal smlouvy v rámci vertikální spolupráce podle §11 odst. 1 z.z.v.z. Vycházel však z toho, že postup při uzavírání těchto smluv nelze napadnout námitkami podle §241 z.z.v.z., a proto nedojde k aktivaci blokační lhůty podle §246 z.z.v.z. Plyne z něho obecný závěr, že podání, které nesplňuje předpoklady pro vznik přezkumného mechanizmu, (v projednávané věci z důvodu nedostatku aktivní legitimace), nevyvolává blokační účinky.

56. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 3. 2026 č.j. -54 k předběžnému posouzení důvodnosti žaloby pro účely rozhodnutí o předběžném opatření, (i když zdůraznil, že se jedná o závazný právní názor pouze pro potřeby rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření), „podstatou kasační argumentace stěžovatelky je totiž snaha prosadit jazykový výklad § 246 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek, který spojuje zákaz uzavření smlouvy obecně se všemi námitkami, s výjimkou námitek opožděných. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem do doby doručení rozhodnutí o námitkách stěžovateli, byly-li námitky podány včas. To podle názoru stěžovatelky znamená, že blokační lhůtu ve smyslu citovaného ustanovení spouští také podání námitek osobou neoprávněnou. Ačkoli Nejvyšší správní soud připouští, že právě nastíněná intepretace je možná, je podle jeho předběžného názoru namístě upřednostnit spíše výklad teleologický. Ten vede naopak k závěru, že námitky podané osobou neoprávněnou běh blokační lhůty nespouští. Smyslem zákazu stanoveného v § 246 zákona o zadávání veřejných zakázek je totiž zajistit účinný přezkum zákonnosti úkonů zadavatele (např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2025, čj. -87, bod 27). Tento institut tak sleduje ochranu osoby, která podala námitky, a to po dobu, než o nich rozhodne zadavatel [§ 246 odst. 1 písm. b)] a dokud je postup zadavatele následně přezkoumán ze strany žalovaného [§ 246 odst. 1 písm. c) a d)]. Jak přitom přiléhavě upozorňuje žalovaný, pokud námitky určitá osoba podat nemůže, jelikož k tomu není oprávněna, nemůže proběhnout ani následný přezkum úkonů zadavatele ze strany žalovaného. Aktivace blokační lhůty na základě námitek osoby neoprávněné proto neodpovídá smyslu právní úpravy“.

57. Po vydání výše uvedeného rozsudku NSS žalobkyně polemizovala s jeho předběžným posouzením důvodnosti žaloby. Zdejší soud však není oprávněn posuzovat závěry NSS, s kterými se navíc zcela ztotožňuje. Žalobkyně mylně dovozovala, že pokud NSS uznal možnost vzniku závažné újmy na straně žalobkyně, musel tím současně uznat i její postavení osoby oprávněné podávat námitky a domáhat se tak přezkumu zadávacího řízení. Existence újmy a aktivní legitimace jsou však dvě odlišné otázky. Realizace zakázky z roku 2024 byla způsobilá zkomplikovat postavení žalobkyně ve sporech, které se týkají zakázky z roku 2014, a proto zde mohla existovat reálná újma. Z toho však neplyne, že žalobkyně splňuje podmínky pro podání námitek podle § 241 z.z.v.z. v zadávacím řízení z roku 2024, pokud v tomto řízení nevystupovala jako soutěžitel o zakázku. Cílem žalobkyně bylo zrealizovat zakázku z roku 2014, to je zcela jiný zájem než zájem o získání zakázky z roku 2024.

58. Žalobkyně rovněž poukazovala na nevhodnost použití některých formulací v napadeném rozhodnutí ze strany žalovaného. a to například formulaci „paní z Horní Dolní“. Soud k tomu uvádí, že z hlediska profesionality jsou obdobné formulace nevhodné, neprokazují však nesprávnost právního hodnocení. Soud hodnotí obsah argumentace, nikoliv stylistickou úroveň.

59. Nepřípadný byl odkaz žalobkyně na řízení týkající se výstavby nového jaderného zdroje mimo režim z.z.v.z. realizovaném zadavatelem Elektrárna Dukovany II. a.s. Žalovaný rozhodoval o předběžném opatření spočívajícím v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Předběžné opatření bylo žalovaným vydáno, i když zadavatel námitky, který podal účastník řízení odmítl, neboť byly podány mimo rozsah z.z.v.z. S tím se následně z totožnil i žalovaný. Ve věci se tedy jednalo o zcela odlišný skutkový stav věci, překážkou nebyl nedostatek aktivní legitimace subjektu, který námitky podal. Na rozdíl od projednávané věci, kde se posuzovala aktivní legitimace a jednalo se o jednoduchou právní otázku, bylo nutno posoudit konkrétní obsah podaných námitek. Vzhledem k uvedenému se soud nezabýval ostatní argumentací, kterou žalobkyně k věci Dukovany II. uvedla.

60. Rovněž odkaz na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007 dle názoru soudu nepodporuje názor žalobkyně. Tato směrnice, stejně jako z.z.v.z., chrání subjekty, které měly zájem zúčastnit se nebo se zúčastnily zadávacího řízení. Žalobkyně naproti tomu takový zájem nikdy neměla, o získání zakázky neusilovala, jejím cílem byla realizace zakázky z roku 2014.

61. Jak žalobkyně uvádí, celou věc je nutno posuzovat v souvislosti s letitými řízeními, které účastníci vedou ohledně zakázky z roku 2014. Soud s tímto názorem souhlasí. Jakkoliv lidsky chápe postoj žalobkyně, je nesporné, že zadávacího řízení z roku 2024 se nezúčastnila a ani zúčastnit nehodlala. Z tohoto důvodu se nemohla domáhat ochrany podle §§ 241 a 246 z.z.v.z.

62. Žalobkyně se snaží dovodit svoje práva v projednávaném řízení s ohledem na spory týkající se zakázky z roku 2014. Ohledně tohoto předmětu bylo u zdejšího soud vedeno řízení pod sp. zn. . V tomto řízení se žalobkyně opakovaně domáhala vydání předběžného opatření, poprvé navrhovala, aby zadavateli bylo zakázáno zahájit zadávací řízení na zakázku s obdobným předmětem plnění, podruhé se domáhala zákazu uzavřít smlouvu na zakázku z roku 2024, popřípadě zakázat plnění z této smlouvy. V obou případech zdejší soud návrhy odmítl pro nesložení kauce. V druhém případě soud rozhodl usnesením ze dne 25. 2. 2025, č.j. -340. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně kasační stížnost, která byla zamítnuta Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č.j. -40. Soud tedy o návrzích na vydání předběžných opatření nemohl věcně rozhodnout z důvodu nesložení příslušné kauce. Přitom právě tato předběžná opatření byla způsobilá zabránit v roce 2024 dalšímu zadávacímu řízení, popřípadě později uzavření smlouvy. Pokud je tedy na řízení vedená mezi účastníky pohlíženo v jejich vzájemné souvislosti, nelze konstatovat, že by žalobkyně neměla možnost účinně se domáhat ochrany.

63. Soud uzavírá, že žalobkyně nebyla osobou oprávněnou k podání předmětných námitek, tudíž její námitky nebyly způsobilé vyvolat vznik blokační lhůty podle § 246 zákona. Zadavatel tedy nebyl při uzavření smlouvy omezen zákazem jejího uzavření. Správní orgán proto posoudil otázku aktivní legitimace i navazující otázku běhu blokační lhůty správně a v souladu se zákonem. Vzhledem k uvedenému nedošlo k nezákonnému postupu správních orgánů, přičemž soud neshledal napadené rozhodnutí ani rozhodnutí o námitkách nezákonným či nepřezkoumatelným.

VII. Závěr a náklady řízení

64. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle zamítl, neboť není důvodná.

65. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 29. července 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu