Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 60/2025 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci

žalobce: B. P .J., narozeného dne X,

státní příslušnost: Indická republika,

v ČR bytem X,

zastoupen Mgr. Hanou Křenkovou, advokátkou,

sídlem Karolinská 651/2, 186 00 Praha 8,

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,

sídlem náměstí Hrdinů, 1634/3, 140 21 Praha 4,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2025, čj. MV-171154-6/SO-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty. Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) jeho žádost zamítlo rozhodnutím ze dne 10. 9. 2025, čj. OAM-25525-32/ZM-2024, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 45 zákona o pobytu cizinců ji nevydalo, jelikož žalobce neplnil na území účel, pro který mu bylo vydáno předchozí povolení k dlouhodobému pobytu. Odvolání žalobce žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítla. Žalobce se nyní domáhá zrušení obou rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítl, že byla porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, žalovaná nevycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci, přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

3. Předně, z rozhodnutí není zřejmé, k jakému konkrétnímu datu má žalovaná neplnění účelu pobytu za prokázané. Je běžné, že studenti v průběhu studia vykonávají výdělečnou činnost, podle § 98 zákona o zaměstnanosti mají navíc volný přístup na trh práce. Zároveň je objektivně těžké určit přesný okamžik, kdy jeden účel pobytu převáží nad druhým. Žalobce ve věci postupoval zcela odpovědně a v souladu se zákonem, pokud po faktickém výkonu zaměstnání v drobném a nepravidelném rozsahu požádal v dubnu o vydání zaměstnanecké karty. Je vyloučeno, aby ke změně účelu pobytu došlo v důsledku samotného zaměstnání.

4. Ze studijního transkriptu, založeného rovněž ve správním spise, je zřejmé, že dne 9. 2. 2024 se žalobce pokusil složit zkoušku, sice neúspěšně, ale dostavil se k ní, tedy plnil účel pobytu. Pokud uvedl, že se výuky účastnil sporadicky, myslel tím nepravidelně, jen převzal terminologii správního orgánu I. stupně. K tomu namítl, že dosáhl nikoliv 5, ale 19 kreditů. Má tedy za to, že žádost o vydání zaměstnanecké karty žalobce podal v době, kdy původní účel pobytu ještě fakticky plnil. Od nástupu do zaměstnání musí uplynout určitá doba, aby si cizinec uvědomil, že se účel pobytu změnil a nadále není naplňován. Pracovní doba mu navíc zprvu umožňovala kombinaci se studiem. Žalobce byl formálně studentem od 11. 8. 2022 do 16. 12. 2024, kdy tento status není sice sám o sobě dostačující, ale ani neopravňuje žalovanou na něj při posuzování věci zcela rezignovat. Poukázal při tom na závěry rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2024, čj. -50.

5. Žalovaná je tak povinna při hodnocení, zda je účel pobytu naplňován, postupovat konzistentně a v úvahu vzít jak zákonnou definici ukončení studia, tak i judikaturou zdůrazňovanou potřebu hodnotit jeho skutečný průběh. Nelze mechanicky aplikovat pouze jeden z těchto přístupů, je třeba zohlednit oba. Od okamžiku, který správní orgány určily jako počátek neplnění účelu pobytu, uběhla do formálního skončení studia značná doba. Pobyt za tímto účelem byl přitom žalobci opakovaně udělen, aniž správní orgán I. stupně zkoumal jeho studijní výsledky, čímž mu vytvořil legitimní očekávání jeho prodloužení. Poukázal na řízení vedené správním orgánem I. stupně pod sp. zn. OAM-261139/ZM-2024, v němž byla ve skutkově a právně obdobné situaci žádost posouzena kladně. Žalovaná se tak odchýlila od vlastní rozhodovací praxe.

6. K žalobě přiložil transkript studijních výsledků v anglickém jazyce ze dne 2. 12. 2025, jeho úřední překlad do češtiny ze dne 19. 12. 2025, a dále přehled výsledků studia ze dne 19. 12. 2025.

7. Žalobce navrhl, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že neplnění účelu pobytu shledala v celém období posledního povoleného pobytu až do doby podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Po tuto dobu žalobce na vysoké škole prakticky nestudoval, a neplnil tak účel povoleného pobytu. Formálně mu bylo studium ukončeno dne 16. 12. 2024 pro neplnění studijních povinností. Pokud by studoval řádně, k pozbytí tohoto postavení by nedošlo.

9. K hodnocení průběhu vzdělávání poté uvedla, že sporných 14 kreditů (19–5) žalobce získal v letním semestru akademického roku 2022/23. V letním semestru se poté žalobce věnoval zjevně spíše zaměstnání než studiu, sám zaměstnavatel uvedl, že práce vyžaduje denní přítomnost na pracovišti a žalobce též odpracoval všechny naplánované směny. Pokud jde o sporadičnost účasti ve výuce, žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2025, čj. -55. Shrnula, že byly dány podmínky pro zamítnutí žádosti, rozhodnutí je zákonné, řádně odůvodněné a vydané na základě dostatečně zjištěného stavu věci.

10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

11. Z předložené kopie správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti.

12. Žalobce podal dne 25. 4. 2024 žádost o zaměstnaneckou kartu na předepsaném formuláři. Uvedl, že zaměstnán bude u společnosti ViaCulinaria s. r. o. (dále jen „zaměstnavatel“) jako pracovník přípravy jídel v provozovnách rychlého občerstvení. Do ČR přicestoval 24. 3. 2023, předchozí povolený pobyt delší než 3 měsíce měl podle údajů uvedených v žádosti povolen od uvedeného data do 14. 9. 2023 za účelem studia. K žádosti přiložil fotokopii cestovního pasu, potvrzení o zajištění ubytování na adrese uvedené v záhlaví rozsudku a pracovní smlouvu ze dne 1. 3. 2024, uzavřenou na dobu jednoho roku s tím, že žalobce nastoupí do práce téhož dne a pracovat bude v rozsahu 40 hodin týdně.

13. Správní orgán I. stupně do spisu založil výpis z evidence rejstříku trestů, z nějž plyne, že žalobce nebyl v ČR ani v jinde v EU trestán, dále informační souhrn z evidence volných pracovních míst, podle kterého bylo pracovní místo obsazeno, a související informace od Ministerstva práce a sociálních věcí.

14. Dne 3. 7. 2024 (a opětovně 6. 8. 2024) požádal správní orgán I. stupně o součinnost Českou zemědělskou univerzitu (dále jen „ČZU“ nebo „univerzita“), na níž byl žalobce zapsán ke studiu. Ve spise jsou dále založena opatření proti nečinnosti ze dne 16. 8. 2024 a ze dne 2. 9. 2024, jimiž žalovaná přikázala I. stupně vydat ve věci rozhodnutí do 60 dnů od doručení informace od ČZU. Univerzita odpověděla až dne 11. 11. 2024 po další urgenci ze dne 6. 11. 2024 ze strany správního orgánu I. stupně. Uvedla, že žalobci bylo z důvodu pozdního nástupu do studia v akademickém roce 2022/2023 výjimečně umožněno opakovat ročník v následujícím akademickém roce, nicméně ani v tomto případě žalobce nesplnil požadovaný počet kreditů pro postup do dalšího ročníku, a proto rozhodla o ukončení jeho studia. Na výzvu k vyjádření nereagoval, byl tedy s tímto závěrem obeslán a studium mu univerzita pro nesplnění požadavků ukončí. Správní spis obsahuje další opatření proti nečinnosti ze dne 4. 12. 2024, v němž žalovaná přikázala správnímu orgánu I. stupně vydat ve věci rozhodnutí do 60 dnů od doručení podkladů vyžádaných od ČZU. Správní orgán I. stupně požádal dne 17. 12. 2024 ČZU o potvrzení, že o řízení o ukončení studia žalobce bylo ukončeno. Z odpovědi ze dne 7. 1. 2025 ČZU, resp. z potvrzení o ukončení studia z téhož dne, které bylo přílohou odpovědi, vyplynulo, že studium žalobce trvalo od 11. 8. 2022 do 16. 12. 2024.

15. Správní orgán I. stupně poté požádal o součinnost i zaměstnavatele a Českou správu sociálního zabezpečení. Zaměstnavatel uvedl, že žalobce nastoupil do práce dne 1. 3. 2024, jeho pracovní poměr stále trvá, s výjimkou prosince 2024, kdy čerpal dovolenou a neplacené volno, odpracoval plný počet všech rozvržených směn. Příslušná Územní správa sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“) k věci sdělila, že podle jejích informací je žalobce zaměstnán u zaměstnavatele od 1. 3. 2024, který na něj pravidelně hradí pojistné na sociální zabezpečení zaměstnance.

16. Dne 27. 1. 2025 dožádal správní orgán I. stupně cizineckou policii o provedení kontroly žalobce na pracovišti. Z ní vyplynulo, že žalobce zde pracuje od dubna 2024 jako kuchař, zejména v zadní části provozovny. Hlídka pořídila i fotodokumentaci z úkonu. Dne 11. 2. 2025 vydala žalovaná v pořadí již čtvrté opatření proti nečinnosti, jímž uložila vydat rozhodnutí ve věci do 60 dnů od doručení podkladů od cizinecké policie a ÚSSZ.

17. Dne 10. 9. 2025 správní orgán I. stupně žádost o vydání zaměstnanecké karty zamítl. Uvedl, že žalobce vyloučený ze studia neplní účel pobytu. Místo toho se věnoval práci na plný úvazek. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání dne 25. 9. 2025, které podáním ze dne 2. 12. 2025 doplnil o transkript studijních výsledků ze dne 2. 12. 2025 v anglickém jazyce, podklady ve formě fotografií z výuky, prohlášení dvou spolužáků, že s nimi v období od března do prosince 2023 (resp. od dubna do června téhož roku) docházel do výuky a připravoval se na studium Z transkriptu studijních výsledků vyplynulo, že žalobce od počátku svého studia (tj. od začátku akademického roku 2022/2023) úspěšně – byť vždy nejhorší možnou známkou D – zakončil celkem 4 předměty s celkovým počtem získaných kreditů ECTS 19 - v akademickém roce 2022/2023 složil zkoušku dne 16. 5. 2023 z World Economy and Economic Institution – 5 ECTS, dne 15. 5. 2023 z Foreign Policy and International Relations – 4 ECTS, dne 27. 6. 2023 z Human Resource Management – 5 ECTS, a v akademickém roce 2023/2024 složil jedinou zkoušku dne 15. 12. 2023 z World Economy and Agriculture – 5 ECTS (což je současně jediná zkouška, ke které se přihlásil v zimním semestru akademického roku 2023/2024). Naopak, od počátku studia neúspěšně absolvoval dalších 9 předmětů hodnocených známkou F nebo Not passed (neprospěl), přičemž 5 z nich je z období akademického roku 2023/2024 (od 1. 2. 2024 do 29. 4. 2024). Žalovaná odvolání zamítla napadeným rozhodnutím.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ věta prvá , (dále jen „“)]. Nenařizoval přitom k projednání a rozhodnutí věci ústní jednání, neboť byly splněny podmínky podle , a soud rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, které byly účastníkům řízení známy nebo k nimž se měli možnost se vyjádřit. Současně soud neshledal potřebu provádět dokazování nad rámec předloženého správního spisu.

19. Žaloba není důvodná.

20. Při posouzení žaloby soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.

21. Podle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“) [z]aměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání.

22. Podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [c]izinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedených v § 42 odst. 2. Nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 5 let; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, na cizince pobývajícího na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 a na cizince uvedeného v odstavci 2.

23. Podle , o zaměstnanosti (dále jen „“) [p]ro účely tohoto zákona se rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání doba denního studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky a doba prezenčního studia na vysoké škole, a to včetně prázdnin, které jsou součástí školního nebo akademického roku.

24. Podle [p]ovolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta se podle tohoto zákona nevyžaduje k zaměstnání nebo k výkonu práce cizince, který se na území České republiky soustavně připravuje na budoucí povolání ().

25. Mezi stranami je především sporné, zda a do jaké míry naplňoval žalobce účel svého dosavadního povoleného pobytu na území ČR, a zda podal žádost o zaměstnaneckou kartu v době, kdy ještě řádně studoval, nejen formálně, ale i fakticky. Žalobce má za to, že účel pobytu naplňoval ještě v době, kdy o zaměstnaneckou kartu žádal, respektive až do ukončení studia dne 16. 12. 2024. Žalovaná naproti tomu tvrdí, že žalobce účel pobytu neplnil, neboť již v letním semestru akademického roku 2023/24 bylo jeho hlavní náplní nikoliv studium, ale zaměstnání.

26. Při posuzování této otázky je nezbytné vycházet ze smyslu a účelu zákona o pobytu cizinců, který je založen na principu, že „pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 27. 12. 2011, čj. -81). vychází z předpokladu, že cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, je povinen povolení k jím deklarovanému účelu náležitě využívat. Právě pro tento účel mu totiž bylo povolení k pobytu uděleno. (viz rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2017, čj. -33). Nestačí tedy, že povolení bylo uděleno, je taktéž třeba zkoumat, zda je účel, za nímž bylo vydáno, skutečně naplňován, a to po většinu doby pobytu na území. Nelze se spokojit s tím, že cizinec účel svého pobytu plní pouze formálně (viz rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2016, čj. -35, a tam citovanou judikaturu, obdobně též usnesení NSS ze dne 18. 7. 2025, čj. -39, včetně tam odkazované judikatury). Pro posouzení, zda cizinec porušil podmínku plnění účelu pobytu, je nutné hodnotit konkrétní skutkové okolnosti; zejména rozsah období, kdy tento účel nebyl plněn, a důvody tohoto neplnění (rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2012, čj. -29).

27. V rozsudku ze dne 26. 2. 2021, čj. -33, NSS též dovodil, že „[u] případů, kdy cizinec pobývá na území ČR za účelem studia, je […] třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (podnikání, zaměstnání aj.).“

28. S žalobcem lze souhlasit v tom, že nějaká forma výdělečné činnosti při studiu, a to i prezenčním, je poměrně běžná, a neomezuje se ani na nějaký konkrétní obor či oblast; právě v odvětví gastronomie nalézají studenti pravidelně uplatnění, vždy však ve formě brigády či přivýdělku na malý úvazek. Samotný volný přístup na pracovní trh [ ve spojení s téhož předpisu] totiž znamená pouze to, že žalobce může tuto výdělečnou činnost v rámci svého studijního pobytového oprávnění vykonávat; hlavní činností, jíž se na území ČR zabývá, však musí vždy zůstat studium jako takové.

29. V této souvislosti soud připomíná skutkové okolností posuzované věci zjištěné ze správního spisu. Žalobce do ČR přicestoval primárně za účelem vysokoškolského studia. Na území pobýval na základě povolení podle § 42d zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 64 písm. a) téhož zákona, nejdříve s platností od 24. 3. 2023 do 18. 9. 2023, poté prodlouženým od 19. 9. 2023 do 18. 9. 2024. Dne 25. 4. 2024 podal žádost o zaměstnaneckou kartu. Je tak třeba posoudit, zda a do jaké míry směřovaly jeho aktivity na území k naplňování a dosažení cíle, tedy úspěšnému zakončení studia a získání vysokoškolského titulu.

30. V důsledku nástupu do studia v průběhu akademického roku univerzita žalobci rozložila ročník akademického roku 2022/2023 a umožnila mu tak prve nezvládnuté předměty opakovat. V navazujícím akademickém roce 2023/2024 podle transkriptu studijních výsledků však žalobce zakončil úspěšně pouze jeden předmět, za který získal dne 15. 12. 2023 5 ETCS kreditů (viz výše bod 17.). Zbylých 14 ECTS kreditů, které namítá žalobce v žalobě, tak prokazatelně získal ještě v předchozím akademickém roce. Žalobce v průběhu studia dále nastoupil v průběhu akademického roku 2023/2024 dne 1. 3. 2024 k zaměstnavateli do práce, což je kromě doložené pracovní smlouvy prokázáno též vyjádřením samotného zaměstnavatele, kterou v pracovním poměru konal podle platné pracovní smlouvy v rozsahu 40 hodin týdně, tedy v nejvyšším možném rozmezí, které dovoluje. Přitom je z transkriptu studijních výsledků evidentní, že poslední zkoušku neúspěšně skládal dne 29. 4. 2024, tedy pár dnů po podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a bezmála 2 měsíce po nástupu do práce. Po zbytek akademického roku 2023/2024 již žádnou studijní aktivitu dle studijních záznamů nevykazoval a studium mu pak bylo univerzitou formálně ukončeno ke dni 16. 12. 2024. Nelze tak argumentovat tím, že i při nepravidelné docházce zvládal povinnosti předepsané studijním plánem plnit, tím spíše v situaci, kdy do zaměstnání nastoupil již od počátku na plný úvazek.

31. Tvrdí-li nyní v žalobě, že zpočátku se jednalo o nepravidelné zaučení, neposkytuje k tomu ani žádný důkaz. Ze správního spisu (vyjádření zaměstnavatele, orgánů sociálního zabezpečení i samotné kopie pracovní smlouvy) naopak, nic takového neplyne. Od okamžiku jeho nástupu do práce v březnu 2024 tedy nebylo a při daném rozsahu pracovní činnosti ani nemohlo být hlavní náplní jeho pobytu na území studium, nýbrž zaměstnání. Tvrzení, že šlo o pouhé zaučení, které bylo možné se studiem kloubit, nemá v žádném z podkladů oporu.

32. Judikatura nicméně na podkladě novely zákona o pobytu cizinců č. s účinností od 15. 8. 2017 připustila, že neplnění účelu pobytu lze korigovat materiálním hlediskem, a to, pokud k neplnění účelu došlo „ze závažných důvodů po přechodnou dobu“. V rozsudku NSS ze dne 15. 9. 2023, čj. -37, NSS mimo jiné v souvislosti s prodloužením oprávnění k pobytu uvedl, že [z] důvodové zprávy k vládnímu návrhu této novely [č. ] se ve vztahu ke zmíněnému korektivu podává následující: ‚Je třeba počítat i s individuálními situacemi, kdy cizinec objektivně po přechodnou dobu účel pobytu plnit nemůže, resp. jsou k tomu na jeho straně závažné důvody. V takovém případě, pokud takové důvody prokáže, nebude neplnění účelu pobytu důvodem pro zrušení nebo neprodloužení oprávnění k pobytu. Stejně jako v případě zákona o pobytu cizinců nelze ani zde za neplnění účelu považovat například situace, kdy cizinec tráví svou třeba i měsíc trvající dovolenou v cizině.‘“ Judikatura následně dovodila i další takové situace, např. nástup cizinky na mateřskou dovolenou v případě zaměstnání či přerušení faktického výkonu podnikatelské činnosti z důvodu péče o nezletilé dítě (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2015, čj. -37, dne 27. 4. 2016, čj. -44, nebo obdobně ze dne 6. 3. 2024, čj. -25). Uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní posuzovanou věc.

33. Příkladem takové situace v případě žalobce by mohlo být kromě čerpání delší dovolené též neplnění pobytu po přechodnou dobu v období letních prázdnin, kdy se samotná výuka nekoná a nejsou ani vypsané termíny zkoušek. Nelze za ni však považovat situaci, kdy cizinec pobývající v ČR v průběhu trvání platnosti pobytového oprávnění za účelem vysokoškolského studia vyhledá práci a vykonává zaměstnání na plný úvazek, neboť v ten okamžik vzdělávání přestane být hlavním smyslem jeho pobytu, i když k němu bude nadále formálně zapsán. Rozhodující totiž je, zda je účel pobytu též skutečně naplňován (rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2012, čj. -29). O neplnění účelu pobytu po přechodnou dobu se tedy ve věci žalobce rovněž nemůže jednat.

34. Pokud jde o předložené fotografie a čestná prohlášení ve správním řízení, takové materiály samy o sobě, ani ve svém souhrnu nemohou za daných skutkových okolností případu žalobce uspokojivě prokázat, že se výuky aktivně účastnil, neboť se vztahují z většiny k období zimního semestru akademického roku 2023/2024, tedy nikoliv k otázkám neplnění účelu pobytu při výkonu zaměstnání ve sporném semestru následujícím, letním (ve vztahu k němuž žalovaná v napadeném rozhodnutí závěry správního orgánu I. stupně korigovala). Uvedené platí tím spíše v situaci, kdy sám žalobce tvrdil, že jeho docházka byla značně nepravidelná. V tomto ohledu poukazuje zdejší soud i na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2021, čj. -35, podle kterého „rozsáhlou nepřítomnost žalobce ve výuce lze podřadit pojmu neplnění účelu pobytu, neboť v takovém případě skutečně hrozí, že student nebude klasifikován a že se zameškanou látku či praktické dovednosti jen stěží doučí. […] Mělo-li být v souladu s povoleným účelem pobytu hlavní náplní žalobcova života studium, nelze považovat za formalismus, pokud správní orgány hodnotily, zda skutečně studoval, a to v době posledního povoleného pobytu.“

35. Odkazoval-li žalobce v žalobě na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2024, čj. -50, tento dle názoru soudu na nyní posuzovanou věc skutkově nedopadá Tamní žalobce v uvedené věci totiž své studium úspěšně zakončil v únoru 2022. Problémovým však bylo datum podání žádosti o nové pobytové oprávnění, o které požádal až v srpnu téhož roku, což vedlo správní orgány k závěru, že účel pobytu neplnil od doby ukončení studia do podání nové žádosti, neboť se nesprávně domníval, že mu postačí vystavené potvrzení o studiu s platností do září 2022. Soud v tamním případě dovodil, že není rozhodné, jak bylo studium zakončeno (zda úspěšně, nebo, jako v projednávaném případě, vyloučením z něj), ale pouze to, zda byla hlavní činnost na území a důvod, pro nějž bylo pobytové oprávnění uděleno, obecně v souladu. Takto postupovaly správní orgány i v nyní posuzované věci, tj. nezaměřovaly se pouze na zkoumání, zda bylo studium žalobci formálně ukončeno, ale skutečně zkoumaly, zda je účel pobytu i fakticky naplňován, přičemž správně dospěly k závěru, že žalobce svůj dosavadní účel pobytu nesplňoval, a to jak tím, že se již od března 2024 výuky nemohl zúčastňovat z důvodu vykonávání zaměstnávaní na plný úvazek, tak tím, že nejpozději v letním semestru akademického roku neplnil své studijní povinnosti spočívající ve skládání zkoušek, na které se buď ani nepřihlásil nebo nebyl při jejich skládání úspěšný (aniž by bylo nutno podrobněji se zabývat tím, že ve dvou případech akademického roku 2022/2023 žalobce skládal zkoušku dokonce v opravném termínu). Skutečnost, že žalobci nebylo před podáním žádosti o zaměstnaneckou kartu odňato povolení k pobytu za účelem studia přitom nemohlo založit jeho legitimní očekávání, že dosud plnil účel povolení k pobytu za účelem studia; rovněž tak nemohlo vzniknout ani žádné legitimní očekávání, že bude žalobci pobyt udělen za jiným účelem.

36. K poukazu žalobce na odlišný postup v obdobném řízení vedeném správním orgánem I. stupně pod sp. zn. OAM-261139/ZM-2024, soud pro úplnost uvádí, že žaloba nic bližšího o této věci neuvádí, žalobce ani soudu odkazované rozhodní nepřiložil. Soud se proto nemohl k této věci jakkoliv vyjádřit.

37. Námitky žalobce jsou tak nedůvodné, soud neshledal napadené rozhodnutí nezákonné nebo nepřezkoumatelné. K tomu soud stručně odkazuje též na notoricky známou judikaturu NSS k otázce nepřezkoumatelnosti, např. na rozsudek ze dne 24. 6. 2010, čj. -46, podle nějž „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši ( z roku 2004).“ Všechny uvedené náležitosti odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje. Žalovaná dostatečně a přezkoumatelně reagovala na všechny vznesené odvolací námitky. Žalobce s jejími závěry přitom v žalobě věcně polemizuje. Samotný nesouhlas se závěry správního orgánu však nezpůsobuje nezákonnost napadaného rozhodnutí.

38. Nad rámec nezbytně nutného však soud dodává, že nepominul dosavadní průběh správního řízení. Byť žalobce přestal účel pobytu plnit již v letním semestru akademického roku 2023/2024, což měl správní orgán I. stupně potvrzené v odpovědi ČZU ze dne 11. 11. 2024, a následně z jejího potvrzení ze dne 7. 1. 2025, není zřejmé, proč správní orgán I. stupně vyčkával až na formálně potvrzené ukončení studia a trvalo dalších 8 měsíců, než vydal své rozhodnutí (10. 9. 2025), pokud skutkový stav umožňoval vydat rozhodnutí ve věci již dříve. Dále soud upozorňuje, že žalobce se opakovaně (celkem čtyřikrát) obracel na žalovanou s návrhy na vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně, kterým žalovaná opakovaně i vyhověla, byť vždy poskytla správnímu orgánu velmi benevolentní novou lhůtu k vydání rozhodnutí. Naposledy přikázala správnímu orgánu I. stupně vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů od doručení vyžádaných podkladů od České správy sociálního zabezpečení a od policie ohledně provedené pobytové kontroly. Tyto podklady správní orgán I. stupně obdržel dne 17. 1. 2025, resp. 3. 2. 2025. Přesto správní orgán I. stupně lhůty stanovené žalovanou nedodržel. Tím žalovaná v podstatě popřela smysl institutu opatření proti nečinnosti, neboť při stanovení nové lhůty nijak nereflektovala dosud již uběhlou lhůtu pro vydání rozhodnutí a stanovení nové lhůty nijak nemotivovalo správní orgán I. stupně napravit své pochybení. Správní orgány tak nevedly řízení řádně a na prvním stupni se opakovaně dopouštěly průtahů. K tomu soud uvádí, že překročení zákonných lhůt při vydávání správního rozhodnutí samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného (viz např. rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, čj. -45). Avšak je nutno dodat, že je obecně nežádoucí a v rozporu se smyslem dané právní úpravy, aby správní orgány překračovaly zákonodárcem stanovené maximální lhůty pro vydání rozhodnutí. Byť ani nestanoví žádné sankce vůči správním orgánům, pokud stanovené lhůty překročí, vydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě je jejich zákonem stanovenou povinností a je ve veřejném zájmu, aby stanovené lhůty dodržovali nejen účastníci řízení, ale i správní orgány, které rozhodují o jejich právech a povinnostech.

VI. Závěr a náklady řízení

39. Soud v daném případě neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalované, ani jejího postupu při jeho vydávání, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

40. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny dle , podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto nemá nárok na náhradu nákladů řízení, žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto jí soud náklady řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze vygenerovat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 31. července 2026

Mgr. Darina Michorová

samosoudkyně