Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 46/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 003 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 045 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 045 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 958 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 958 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 009,32 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 045 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 045 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 958 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 958 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 009,32 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 06. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč, který žalovaný dosud nevrátil a stejně tak nezaplatil ani jiné sjednané nároky. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko dne 18. 07. 2021 částku ve výši 955 Kč. Před uzavření smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to konkrétně prostřednictvím registrů, posouzením příjmové a výdajové stránky žalovaného a přezkoumáním informací o žalovaném o proměnných jako je například věk, rodinný stav a závazky u jiných společností.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).
3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a to dne 24. 06. 2021 na bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 199 Kč a nákladů úvěru ve výši 490 Kč. Úvěr byl splatný v 24 měsíčních splátkách. Dále se žalovaný zavázal smluvní pokutu 500 Kč pro případ prodlení a dále účelně vynaložené náklady. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů v červnu 2021 činila 7,31% (zjištěno z úvěrové smlouvy, doručenek, upomínek, kopie OP, bilance předpisů a plateb, Sazebníku poplatků, formuláře, výpisu ARAD)
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C číslo).
7. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to i včetně výdajů žalovaného. Žalobkyně však přes poučení žádná další tvrzení neuvedla a žádné důkazy k této otázce neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, neboť v tomto směru sice uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila jediný relevantní důkaz. Soud připomíná, že pod pojmem řádné ověřování úvěruschopnosti spadá nejenom vyplnění dotazníku (sdělení údajů) dlužníkem, ale také reálné ověření příjmů a hlavně výdajů dlužníka v době poskytnutí úvěru, včetně ověření z konkrétních listin, potvrzením zaměstnavatele apod.
8. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
9. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
10. Žalobkyně však poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž jí dosud vrátil pouze 955 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 9 045 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 9 045 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.
11. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od požadovaného data 14. 02. 2022, když žalobkyně řádně před tímto datem žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 009,32 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 003 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 13 003 Kč sestávající z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 13 003 Kč sestávající z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 13 003 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 6. 2022 částka 258,44 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 90 ujetých km v částce 675,32 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t., (když zástupce žalobkyně se ve stejný den zúčastnil jednání u zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 229 C 66 a 61/2022, kde též uplatnil náhradu nákladů řízení) a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 418,44 Kč ve výši 717,87 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.