Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 108/2021-21
Okresní soud Plzeň- sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, PhD.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o 7 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 160 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení 2 159,82 Kč a dále z částky 7 160 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 160 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení 2 159,82 Kč a dále z částky 7 160 Kč od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 7 160 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože výzva mu byla doručena řádně do vlastních rukou, k projednání věci před soudem se pak nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, žalobce i zástupce žalobce, který svou účast na jednání řádně a včas omluvil. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel, právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce číslo na žalobce. Současně původní věřitel, právnická osoba, dopisem ze dne datum, který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne datum, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy číslo která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 5 910 Kč, celkem tedy 15 910 Kč ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 370 Kč (poslední splátka ve zbytku).
4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 2 840 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 7 160 Kč (10 000 Kč
– 2 840 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne datum, odeslaná žalovanému dne datum.
5. Soud se zabýval platností úvěrové smlouvy z hlediska celkových podmínek ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z datum a I. ÚS 199/2011 z datum, podle nějž je třeba úvěrovou smlouvu posuzovat jako celek a jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu a zjistit, zdali smlouva jako taková nezasahuje do sféry žalovaného v pozici spotřebitele způsobem, který by bylo třeba posoudit jako rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. Současně bylo třeba přihlédnout k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Odo 234/2005 a sp. zn. 21Cdo 1484/2004, podle níž je v rozporu s dobrými mravy a nepřípustně sjednaný smluvní úrok, který přesahuje dvoj až trojnásobek běžného úroku, za který poskytují v daném čase a místě obdobný produkt banky. V posuzované věci má soud za to, že odměna za poskytnutí úvěru činila celkem 5 910 Kč, což rozloženo do 43 týdnů představuje roční úrok ve výši 7 146,97 Kč, kterážto částka je 71,46 % ročního úroku z poskytnuté jistiny. Ve smlouvě je uveden smluvní úrok 20,98 % ročně, nicméně ten vychází toliko z dílčí částky 910 Kč. Obvyklá úroková sazba, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěr v květnu 2015 pro domácnosti na spotřebu se splatností do jednoho roku, činila podle veřejně dostupné databáze příjmení příjmení jméno číslo UK3, 9,74 %. Ve světle shora citované judikatury tak činí maximální přípustná smluvní úroková sazba 29,22 %. Činila-li úroková sazba reálně 71,46 %, je sjednaný smluvní úrok v rozporu s dobrými mravy. Obdobný závěr lze aplikovat na ve smlouvě uvedenou RPSN, která měla činit dle smlouvy 91,66 %, když referenční sazba RPSN v květnu 2015 podle databáze příjmení příjmení jméno číslo UK1, činila 13,51 % a maximální přípustná výše RPSN tak činí 40,53 %. Byla-li sjednaná RPSN 91,66 %, je zřejmé, že šlo o mnohonásobně vyšší RPSN než obvyklou. S přihlédnutím k sankcím spojeným s prodlením žalovaného se splácením, ať už jde o sjednané částky za upomínání či smluvní pokutu, je na místě závěr, že smlouva jako taková je podle § 580 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat toliko v režimu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., podle nějž bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek, má každá ze stran právo na vrácení toho, co plnila. V posuzované věci to znamená, že bylo-li poskytnuto 10 000 Kč žalovanému a ten vrátil 2 840 Kč, je nárok žalobce dán co do 7 160 Kč s tím, že prodlení žalovaného nemohlo s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy nastat podle smluvního data k datum, ale nastalo až po uplynutí doby fikce doručení podle § 573 o.z., v tomto případě dle oznámení o postoupení pohledávky z datum zaslanou žalovanému dne datum. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno co do 7 160 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Ve zbytku původně uplatňovaného příslušenství pod výrokem II. musela být žaloba z části zamítnuta, neboť zákonný úrok z prodlení nelze v případě neplatné smlouvy požadovat od data postoupení pohledávky, ale až od výzvy k zaplacení.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl neúspěšný v poměrně nepatrné části, kdy byl jeho nárok zamítnut jen, pokud se jedná o příslušenství žalované částky, jinak bylo žalobě vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.