Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2844/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 11. 2005, č.j. -4, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 3. 2003, sp.zn. , k vymožení pohledávky 42.000,- Kč s 12 % úroky z prodlení od 29. 5. 1999 do zaplacení, nákladů předchozího řízení (21.250,- Kč) a exekučních nákladů na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. Ing. soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny, zejména uzavřel, že v rámci přezkumu usnesení, kterým byla nařízena exekuce, nelze k daňové povinnosti účastníka přihlédnout ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá (posuzováno dle obsahu) nesprávnost právního posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Zásadní právní význam spatřuje v otázce „do jaké míry musí brát exekuční soud v potaz hmotné právo a do jaké míry je jím vázán, anebo zda má pouze slepě přepisovat výroky usnesené v nalézacím řízení.“ Dovolatelka nesouhlasí s výší vymáhané pohledávky, neboť v době od vydání titulu, kterým jí bylo uloženo uhradit oprávněné částku odpovídající „hrubé“ mzdě, došlo ke změně právních předpisů, které ukládají zaměstnavateli, aby provedl z hrubé mzdy příslušné srážky, přičemž tyto zákony znají sankce pro případ nesplnění takové povinnosti. Také trestní zákon zná skutkovou podstatu trestného činu podle „neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,“ která se týká částek, jež by měly být v exekuci vymoženy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatelka sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace však k takovému závěru dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že v exekučním řízení již nelze podkladové rozhodnutí věcně přezkoumávat. Na tomto závěru nic nemohou změnit ani námitky povinné zpochybňující výši vymáhané pohledávky zahrnující i částku, která má být (za oprávněnou) odvedena povinnou třetím subjektům dle zvláštních právních předpisů; z hlediska nařízení exekuce jsou tyto námitky bezcenné. To však neznamená, že v jiné – k tomu určené – fázi exekučního řízení nemohou být relevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. ).

Zvláštní právní předpisy ukládají plátci daně, aby ve stanovených případech srazil z vymáhané pohledávky zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků (popřípadě nedoplatky daně z příjmů fyzických osob), aby jako poplatník pojistného ve stanovených případech z vymáhané pohledávky srazil pojistné na sociální zabezpečení (pojistné na nemocenské pojištění a pojistné na důchodové pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a aby jako plátce pojistného ve stanovených případech srazil z vymáhané pohledávky odpovídající část pojistného na zdravotní pojištění; současně mu ukládají povinnost sražené částky odvést příslušným orgánům. Provede-li plátce daně (pojistného) tyto stanovené srážky z plnění, které má podle titulu vyplatit oprávněnému, a odvede-li také sražené částky příslušným orgánům, může se domáhat zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) v takovém rozsahu, v jakém byl povinen z pohledávky, tvořící základ pro stanovení zálohy na daň (nedoplatku daně, pojistného), tyto srážky provést. V závislosti na tom, v jakém rozsahu oprávněný takovou pohledávku vymáhá, soud výkon rozhodnutí (exekuci) podle ve spojení s zastaví.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu