Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1454/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. F., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti žalovanému Š. P. a. s., zastoupenému JUDr. Z. S., advokátem, o zaplacení 251.388,- Kč s přísl. a o 104.040,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. -163, takto:

I.        Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. srpna 2006, č. j. -120, uložil žalovanému zaplatit žalobci 251.388,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně z částky 17.010,- Kč od 15. 3. 2005 do zaplacení a z částky 234.378,- Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně od 10. 5. 2005 do zaplacení (výrok 1.), dále uložil žalovanému zaplatit žalobci 104.040,- Kč s 8,75% úrokem z prodlení z této částky ročně od 14. 7. 2005 do zaplacení (výrok 2.) a konečně uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok 3.).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 29. 4. 2004 kupní smlouvu na dodávku stolní vody Š. p. balené ve vratných obalech – demižonech o obsahu 18,9 l s tím, že prodávající se zavázal vykupovat vratné zálohové obaly označené etiketou Š. p. bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží dle platného ceníku do výše obalovaného konta kupujícího. Podle platného ceníku činila cena demižonu 540,- Kč. Žalobce prokázal vrácení těchto obalů žalovanému dodacími listy a jejich cenu vyúčtoval předloženými fakturami.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je povinen v souladu s ust. § 448 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a s kupní smlouvou, uzavřenou  podle § 409 obch. zák., vymáhané dlužné částky za vrácené obaly zaplatit.

K odvolání žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v části, jíž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 251.388,- Kč s 2% ročním úrokem z prodlení z částky                17.010,- Kč od 15. 3. 2005 do zaplacení. V části, kterou bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil úrok z prodlení z částky 234.378,- Kč ve výši 8,75% ročně od 10. 5. 2005 do zaplacení, rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje v části, jíž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 104.040,- Kč. V části, kterou bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil úrok z prodlení z částky 104.040,- Kč ve výši 8,75% ročně od 14. 7. 2005 do zaplacení, se rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl odvolací soud o zrušení výroku 3. napadeného rozsudku o nákladech řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je převážně nedůvodné.

Odvolací soud dovodil, že ve věci samé a v části výroku I. ohledně dílčího úroku z prodlení, které nastalo před novelou vl. nař. č. , provedenou s účinností od 28. 4. 2005 nař. vlády č. , je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Odvolací soud sdílí skutkové závěry soudu prvního stupně až na zjevný omyl (chybu v psaní) v ceně 540,- Kč za jeden obal a sdílí rovněž jeho závěry právní. Část ujednání obsaženého v . 9. kupní smlouvy, obsahující omezení povinnosti žalovaného vykupovat zpět obaly (demižony), je neplatná pro rozpor se Podle cit. zák. osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží, jak si také účastníci dohodli v .9 kupní smlouvy. Pokud jde o cenu obalu, podle ceníku žalovaného platného od 1. 5. 2004 činila 210,- Kč za kus, přičemž účastníci učinili při jednání soudu dne 11. 7. 2006 nesporným, že právní vztah nimi skončil výpovědí k 30. 6. 2005 a že pozdější dohodou byla cena ujednána na 180,- Kč za kus.

Odvolací soud konstatoval, že účastníci se lišili jen v otázce, zda cena za 1 obal se týkala pouze obalů, které žalobce od žalovaného skutečně odebral či nikoliv.

Žalovaný neprokázal, že by v takovém případě byla dohoda o ceně (záloze) odlišná a to neplyne ani z čl. 8.9 smlouvy, kde se hovoří o „obalovém kontu“, což je pojem, který si každý z účastníků vykládá jinak. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech výroku 1. a výroku 2. co do jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení jako správný podle (dále též jen „ “). Pokud jde o úroky z prodlení od data 28. 4. 2005 (po novele vl. nař. č. , provedené nař. vlády č. ), odvolací soud v dotčeném rozsahu úroků z prodlení napadený rozsudek zrušil jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodu i pro rozpor se stanoviskem Nejvyššího soudu.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, směřujícím podle obsahu do potvrzujících výroků ve věci samé, a to s odkazem na přípustnost podle

Dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu, zda je či není dána zákonná povinnost žalovaného k výkupu obalů na balenou pitnou vodu (demižony o obsahu 18,9 l) od žalobce jako distributora podle § 9 odst. 1 (správně § 9 odst. 4) zákona o obalech, a to přesto, že účastníci v čl. 8.9 kupní smlouvy omezili výkup obalů za ceny podle ceníku žalovaného z 1. 5. 2004 pouze v rozsahu tzv. obalového konta, a dále otázku, zda výše stanovené výkupní ceny 180,- Kč za 1 kus obalu, odpovídající záloze účtované žalovaným při prodeji balené vody Š. p., aniž by tato záloha byla žalobcem předem žalovanému zaplacena a nad rozsah obalového konta mezi žalobcem a žalovaným odsouhlasena, je oprávněná.

Dovolatel se domnívá, že oba soudy věc nesprávně právně posoudily, protože jednak není „zcela zřejmá jeho povinnost k výkupu obalů, které žalobce od žalovaného nezískal (jde o standardní obal užívaný i jinými výrobci balené vody na tuzemském trhu – např. R.) a za které žalobce žalovanému nic nezaplatil, jednak otázka výše výkupní ceny závisí podle žalovaného zcela na jeho rozhodnutí a žalobce se nemůže oprávněně domáhat na žalovaném zaplacení ceny 180,- Kč za 1 kus, jak byla stanovena záloha při prodeji balené vody na základě kupní smlouvy z 29. 4. 2004.

Dovolatel je toho názoru, že výklad obou soudů je pro něj nespravedlivý, protože by si dřívější odběratel mohl obstarat barely v počtu několika tisíc na tuzemském i zahraničním trhu a vynucoval si jejich vykoupení žalovaným za cenu, sjednanou jako zálohu z dřívější spolupráce; to by mohlo přivodit i insolvenci žalovaného.

Dovolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce vrátil podle dodacích listů 2.366 ks vratných obalů, přičemž sám žalovaný uvádí na etiketách, že jde o „vratný zálohovaný obal“, který se smluvně zavázal vykupovat za 180,- Kč za 1 kus. Tvrzení, že žalobce by mohl prodávat žalovanému tisíce obalů, nakoupených od jiných výrobců, je absurdní, neboť v řízení bylo prokázáno, že byly vráceny pouze obaly žalovaného s jeho etiketou „Š. p.“. K požadavku žalobce ministerstvo životního prostředí svými sděleními, č. j. 57152/ENV/06, 2937/810/06 ze dne 17. 8. 2006 a č. j. 69598/ENV/06, 3591/810/06 ze dne 19. 10. 2006 konstatovalo, že v případě demižonu „Š. p.“ se bezpochyby jedná o vratný zálohovaný obal ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o obalech. S tímto stanoviskem se ztotožnilo i ministerstvo průmyslu a obchodu ve sdělení z 29. 3. 2007, č. j. 14141/07/04100.

Žalobce se ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v napadeném rozsudku, který považuje za věcně správný, a navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto a přiznány mu náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a vykazuje náležitosti stanovené zákonem ( , , ), se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

V projednávaném případě může být přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dána pouze podle ustanovení , na něž také dovolatel odkazuje. Podle cit. ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jen jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé zásadní právní význam, tj. zejména řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec (pro jejich judikaturu). V tom případě jediným způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , přičemž dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími  námitkami, jimiž je tento dovolací důvod naplněn ( a 3 věta první ).

V předmětném případě dovolatel žádné obecné právní otázky zásadního významu, které by měly judikatorní přesah, nevymezuje.

Dovolatelem uplatňované dvě dovolací námitky se týkají jen konkrétních okolností daného případu a lze je tak posoudit pouze z pohledu případného rozporu s hmotným právem.

První námitka dovolatele spočívá v otázce, zda byla dána povinnost prodávajícího (žalovaného) k výkupu prázdných obalů – demižonů 18,9 l od kupujícího (žalobce) ve smyslu ve vazbě na .9 kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2004, uzavřené mezi účastníky.

O zákonné i smluvní povinnosti žalovaného vykupovat zpět předmětné obaly není pochyb, jak vyplývá též ze shora uvedených stanovisek zainteresovaných ministerstev, a na tom v zásadě nemění nic ani smluvní ujednání o tzv. obalovém kontu jako případného regulátora počtu vrácených obalů v závislosti na počtu dodaných výrobků. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vracel žalovanému pouze obaly (demižony), jejichž obsahem byl výrobek (voda Š. p.) žalovaného. Argument žalovaného, že takto by mu mohly být „vráceny“ i obaly jiných výrobců, je jen obecně  hypotetický, protože v řízení tato skutečnost prokázána nebyla.

Neobstojí ani druhá námitka dovolatele týkající se výše ceny předmětného obalu. Žalobce si neúčtoval cenu libovolně určenou, nýbrž cenu sjednanou ve smlouvě (ať již přímo částkou, odkazem na ceník nebo jiným způsobem), přičemž nic nebrání tomu, aby cena byla ve smlouvě podle potřeby dohodou aktualizována. Ani v tomto ohledu nelze dovodit, že by odvolací soud věc posoudil po právní stránce nesprávně.

Rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném a přezkoumávaném rozsahu v rozporu s hmotným právem a Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věta první, a Dovolání bylo odmítnuto a dovolatel je proto povinen nahradit žalobci odůvodněné náklady dovolacího řízení, spočívající v odměně za právní zastoupení podle ., , , a vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , v částce 10.000,- Kč, dále paušál náhrady hotových výloh 300,- Kč podle vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , s připočtením 19 % DPH podle , celkem tedy 12.257,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu