Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1427/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27. března 2008,                              č. j. -103, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25.148,- Kč s 18,25% smluvním úrokem z částek a za dobu specifikovanou ve výroku (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a věc postoupil Č. t. ú. (druhý výrok).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl, aniž byly splněny podmínky řízení, maje za to, že ve věci, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 25.148,- Kč s příslušenstvím jako ceny za telekomunikační služby (připojení k síti Internet) poskytnuté od května do září 2004, není dána pravomoc k rozhodování soudu podle ustanovení (dále jen „ “), nýbrž jiného orgánu – Č. t. ú. V odůvodnění uvedl, že v době uzavření smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb mezi žalobkyní a žalovanou (dále též jen „smlouva“), tedy k 11. listopadu 2002, jejímž předmětem bylo poskytnutí pevného připojení k síti Internet na dobu neurčitou s dodávkou HW pro přípojku a jeho instalaci, upravoval podmínky pro zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a sítí, podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb, jakož i výkon státní správy včetně regulace, , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „ “). Tento zákon byl k 1. květnu 2005 zrušen , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ “). Podle ustanovení zákona o elektronických komunikacích se tímto zákonem řídí i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé dle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona a podle tohoto zákona práva a povinnosti Č. t. ú. dle přecházejí na Č. t. ú. zřízený dle tohoto zákona (dále též jen „Úřad“). V ustanovení věty první zákona o elektronických komunikacích je pravomoc Úřadu vymezena tak, že rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost ( ) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Z ustanovení pak vyplývá, že službou elektronických komunikací se rozumí služba poskytovaná obvykle za úplatu, která spočívá v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, podle je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Uzavřel, že je-li v daném případě předmětem sporu úplata za poskytování telekomunikačních služeb žalobkyní žalované, přičemž jejich vzájemné nároky jsou upraveny smlouvou, jde o nedostatek pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí předmětného sporu, tedy o nedostatek podmínky řízení podle , který nelze odstranit, a příslušným k projednání a rozhodnutí sporu je Č. t. ú..

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení   Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že k projednání věci je příslušný Český telekomunikační úřad. Zdůrazňuje, že nejde o spor mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a jejím účastníkem ze smluvního vztahu, protože smlouva o poskytování telekomunikačních služeb je neplatná. Důvod neplatnosti spatřuje v tom, že ke dni podpisu smlouvy byla žalobkyně v obchodním rejstříku zapsána jako M. C., a. s., přitom ve smlouvě je označena jako „J. M., a. s.“ (správně J. M., a. s.).  Je-li smlouva neplatná, nelze nároky žalobkyně na finanční plnění posuzovat jako nároky ze smlouvy, ale jako nároky podle o vydání bezdůvodného obohacení. Smlouvu považuje za neplatnou i pro rozpor s ustanovením , když smlouva ani „Všeobecné podmínky“ nesplňují náležitosti tímto ustanovením vyžadované, aniž by tyto nedostatky blíže specifikovala. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením ( ). Z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V dané věci jde o přezkoumání závěru, že k projednání a rozhodnutí dané věci není dána pravomoc soudů, nýbrž Č. t. ú.., protože předmětem sporu je nárok ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb.

Dovolatelka tento závěr zpochybňuje tvrzením, že smlouva o poskytování telekomunikačních služeb z 11. listopadu 2002 je neplatná pro nesprávné označení žalobkyně jako poskytovatele služeb „J. M., a. s.“, přestože v obchodním rejstříku byla v té době zapsána pod obchodní firmou M. C., a. s.

Otázkou nepřesného označení účastníka v právním úkonu se Nejvyšší soud  zabýval již v rozsudku ze dne 10. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1998, pod číslem 46. V něm uzavřel, že vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem ( ), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy.

Od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v této věci. Byl-li ve smlouvě poskytovatel označen jako „J. M., a. s. (společnost je zapsána v OR u Krajského soudu v Hradci Králové, oddíl B, vložka 2122), je takové označení strany smlouvy vadné v uvedení obchodní firmy, přesto je nepochybné, že poskytovatelem je žalobkyně, která ke dni 7. listopadu 2002 změnila svou obchodní firmu z J. M., a. s. na M. C., a. s. Závěr odvolacího soudu - i soudu prvního stupně, který se touto námitkou žalované zabýval za použití výkladových pravidel, byť na ně výslovně neodkázal - o platnosti smlouvy je s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu.

Namítá-li dovolatelka neplatnost smlouvy pro rozpor s ustanovením , s tím, že smlouva ani „Všeobecné podmínky“ nesplňují náležitosti tímto ustanovením vyžadované, aniž by tuto námitku jakkoli konkretizovala, jde o tvrzení, jež v předchozích fázích řízení neuplatnila, tedy o tvrzení v dovolacím řízení nová a z pohledu možného výsledku dovolacího řízení ve spojení s úpravou obsaženou v bez právního významu.

Jelikož se dovolatelce uplatněným dovolacím důvodem správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti, dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované  bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu