Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 810/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně E. T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti žalované Č. o. b., a. s., o zaplacení částky 527.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2007, č. j. -65, ve znění opravného usnesení ze dne 29. listopadu 2007, č. j. -86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2007, č. j. -65, ve znění opravného usnesení ze dne 29. listopadu 2007, č. j. -86, potvrdil rozsudek ze dne 8. června 2005, č. j. -30, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 527.300,- Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení čl. I , , a (dále jen „ “) a na ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - uzavřel, že vyznačila-li žalovaná (jako majitelka) na směnku údaj, podle něhož směnečník na směnku v rozsahu částky 527.300,- Kč „plnil“, neučinila tak svévolně a neporušila žádné ustanovení ani žádnou povinnost ze závazkového vztahu; nenese tak „odpovědnost za vznik případné škody“ právní předchůdkyni žalobkyně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „ “) a co do důvodu na ustanovení a 3

Dovolatelka popisuje důvod vystavení směnky, jakož i vztahy mezi ní (jako výstavcem směnky cizí), směnečníkem a žalovanou (její právní předchůdkyní), argumentujíc, že „banka neměla žádné oprávnění směnečný peníz na směnce snížit“. Učinila-li tak, došlo na straně žalobkyně ke škodě a na straně žalované k bezdůvodnému obohacení.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, ztotožňujíc se s jeho závěrem, že „plnění“ směnečníka v rozsahu částky 572.300,- Kč „bylo částečným plněním na směnku“.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož žalovaná postupovala v souladu s ustanovení čl. I (a vyznačením částečné úhrady na směnku neporušila povinnost ze závazkového vztahu popř. povinnost stanovenou ), vychází z předpokladu, že směnečník „plnil“ svou povinnost ze směnky. Posouzení správnosti uvedeného předpokladu přitom postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž řešení této předběžné otázky odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná měla za směnečníkem jinou pohledávku, než pohledávku ze směnky).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu