Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2253/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné E. P., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. V., pro 3 000 000,- Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2007, č. j. -179, ve znění opravných usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. -185, a ze dne 28. 2. 2007, č. j. -189, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 14. 4. 2006, č. j. -134, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 4. 7. 2003, č. j. -28, podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 3. 2. 1993, sp. zn. , a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud shora označeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení okresního soudu tak, že nařízenou exekuci (výrokem I.) podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zcela zastavil a oprávněnou (výrokem II. – IV.) zavázal k úhradě nákladů řízení, vzniklých povinnému před soudy obou stupňů, i nákladů exekuce soudního exekutora. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce byla navržena podle platebního rozkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 1993, sp. zn. , z něhož oprávněným byla V. l. P., s. p. v likvidaci (vymazaná ke dni 26. 3. 1993 z obchodního rejstříku). Tento státní podnik však ještě před vydáním platebního rozkazu postoupil předmětnou pohledávku smlouvou ze dne 14. 7. 1992 podniku P. S. k. s. p. (přičemž již podle dohody o nástupnictví, sjednané mezi V. l. P., s. p. v likvidaci a P. S. k. s. p., přešly veškeré pohledávky ke dni 30. 6. 1992 na P. S. k. s. p.). Předmětná pohledávka byla poté postoupena smlouvou o převodu práva hospodaření ze dne 26. 6. 2000 P. P. s. p. v likvidaci a následně P. s. p. v likvidaci. Dražbou (dne 26. 2. 2003) pohledávek P. s. p. v likvidaci přešla tato pohledávka na A. s. r. o., jež dne 23. 4. 2003 podala návrh na nařízení exekuce shora označeného platebního rozkazu.

Odvolací soud uzavřel, že k přechodu povinnosti nebo práva lze ve smyslu přihlédnout pouze tehdy, jestliže k němu došlo až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí vydáno (nabytí právní moci či vykonatelnosti je přitom nerozhodné); stalo-li se tak předtím, aniž byla tato skutečnost v nalézacím řízení zohledněna, jde o procesní vadu nalézacího řízení, kterou v exekučním řízení není možné napravit, a to ani pomocí Právo z platebního rozkazu postoupením pohledávky smlouvou uzavřenou před vydáním tohoto platebního rozkazu na postupníka nepřešlo, proto nemohlo ani přejít na jeho právní nástupce, tedy ani na současnou oprávněnou. Procesní pochybení žalobce (V. l. P. s. p. v likvidaci) v nalézacím řízení, spočívající v tom, že po postoupení pohledávky nenavrhl vstup podniku P. S. k. s. p. do řízení namísto sebe, nelze napravit v exekučním řízení. Nařízená exekuce je tak vedena ve prospěch někoho, kdo není podle exekučního titulu oprávněným, a je tedy nepřípustná.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s Prostřednictvím důvodů uvedených v , b) (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci) odmítá závěr, že v dané věci není dána aktivní věcná legitimace a nelze aplikovat Namítá, že povinný již dříve navrhl zastavení exekuce, všechny jeho námitky již byly přezkoumány soudy všech instancí, jež mu nevyhověly, proto se podle dovolatelky jedná o res judicata. Současně poukazuje na ochranu vlastnictví nabytého v dobré víře. Je přesvědčena, že aktivní legitimaci soud po právní moci nařízení exekuce již nemůže zkoumat. Uvádí, že uhradila-li cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nabyla vlastnictví předmětu dražby udělením příklepu dle , o veřejných dražbách, tedy na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem ve smyslu , přičemž jde o původní nabytí, kde není možné ani nutné přezkoumávat předcházející převody práva; v projednávaném případě navíc tyto převody byly řádně prokázány listinami ověřenými dle respektive , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen ). Uvádí, že pohledávku lze převést jak „před výrokem soudu, tak i po něm“, a nelze vyloučit, že se předchůdci dohodli „na tzv. tichém postoupení“, kdy původní věřitel vymáhá pohledávku kvůli větší rychlosti sám. Je přesvědčena, že aktivní legitimaci nelze po právní moci usnesení o nařízení exekuce (v daném případě až v řízení o zastavení) zkoumat. Vytýká, že odvolací soud nesplnil svou poučovací povinnost ( ), nevyzval ji k doložení přechodu práva způsobem uvedeným a rovnou rozhodl o zastavení exekuce. Závěrem poukázala (v kontextu na odůvodnění napadeného rozsudku) na nesprávnost a zmatečnost výroků II. a III. o náhradě nákladů řízení a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání proti výroku I. napadeného usnesení o zastavení exekuce – přípustné podle , , odst. 2 a - je důvodné.

Jelikož jiné vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (, věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu, že nepřešlo-li „právo z exekučního titulu“ postoupením pohledávky smlouvou uzavřenou před jeho vydáním na postupníka (neboť postupitel v nalézacím řízení nenavrhl vstup postupníka do řízení namísto sebe), pak nemohlo právo z exekučního titulu následně přejít ani na právního nástupce tohoto postupníka, a to i v případě, nabyl-li pohledávku v dražbě.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Exekuce byla navržena k vymožení povinnosti z platebního rozkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 1993, sp. zn. , vydaného ve prospěch V. l. P., s. p. v likvidaci. Předmětná pohledávka byla ještě před vydáním exekučního titulu převedena na P. S. k. s. p. (smlouvou ze dne 14. 7. 1992, event. dohodou o nástupnictví ze dne 29. 6. 1992), aniž by v probíhajícím nalézacím řízení tento právní nástupce vstoupil na místo původní oprávněné. Po pravomocném skončení nalézacího řízení byla pohledávka dále postoupena smlouvou o převodu práva hospodaření ze dne 26. 6. 2000 P. P. s. p. v likvidaci a následně smlouvou o změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu ze dne 15. 11. 2001 P. s. p. v likvidaci. Veřejnou dobrovolnou dražbou pohledávek P. s. p. v likvidaci, konanou dne 26. 2. 2003 podle , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nabyla pohledávku společnost A. s. r. o., jež také posléze navrhla nařízení exekuce.

Vlastnictví nabyté dražbou se nabývá originárně, tj. bez ohledu na případné vlastnické právo předchůdce. Tak tomu je i v projednávané věci, kde oprávněná nabyla v dražbě pohledávku vůči povinnému M. V. (specifikovanou v seznamu pohledávek, jenž je přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby ze dne 26. 2. 2003). Jedná se přitom o pohledávku, o níž již bylo před konáním dražby rozhodnuto soudem v nalézacím řízení, jež skončilo vydáním pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu. V takovém případě je oprávněná povinna prokázat přechod práv a povinností z exekučního titulu ve smyslu a 4 u vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu, přičemž otázku potvrzení o nabytí vlastnictví vydražením a jeho náležitosti upravuje v .

Dovolací soud dodává, že námitce oprávněné, že soud po právní moci nařízení exekuce aktivní věcnou legitimaci přezkoumávat nemůže, nelze přisvědčit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. ledna 2004, publikované v časopise Soudní judikatura č. 3/2004, pod č. 57, usnesení sp. zn. ze dne 28. července 2004, usnesení sp. zn. ze dne 28. 3. 2006). Rovněž námitka věci rozsouzené není opodstatněná, neboť důvod, jež nyní vedl odvolací soud k zastavení exekuce (nepřípustnost pro nedostatek aktivní věcné legitimace), nemohl a nebyl dosud soudem prvního ani druhého stupně posuzován, protože povinný tento důvod uplatnil až v odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -77 (srov. usnesení Nejvyššího soudu č. j. -126 ze dne 30. 11. 2005, z něhož vyplývá, že dovolací soud se touto námitkou nemohl zabývat, neboť šlo o tzv. nepřípustné novum ve smyslu ).

Protože se odvolací soud při zkoumání aktivní věcné legitimace otázkou důsledků nabytí judikátní pohledávky v dražbě nezabýval, jeho rozhodnutí je neúplné a tedy nesprávné.

Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (, věta první ) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (, věta první, ).

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2009

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu