Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 72/2022-24
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 756 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 961,49 Kč a částky 1 500 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 401,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a částky 256 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 961,49 Kč a částky 1 500 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 401,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a částky 256 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 4 756 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. B0001910417498160 uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným.
Soud usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 7 C 72/2022-12, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.
Podáním ze dne 21. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 4 961,49 Kč (kapitalizovaný úrok) a částky 1 500 Kč (smluvní pokuta).
V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky.
Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. B0001910417498160. Na základě této smlouvy byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na jeho účet č. bankovní účet poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 3 000 Kč. Žalovaný úvěr do dne podání žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.
Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem II. řízení zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 961,49 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání.
Po právní stránce soud zbytek žalobou uplatněného nároku posoudil podle ust. § číslo a násl., § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle ust. § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016. Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které její právní předchůdkyně učinila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu zákonných ustanovení uvedených v přechozím odstavci neplatná.
Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. z rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupného na www.nsoud.cz), Ústavního soudu ČR (zejm. z nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 dostupného na http://nalus.usoud.cz) a též z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK.
S ohledem na shora uvedené je smlouva o úvěru neplatná a žalobkyně tak má vůči žalovanému právo pouze na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 3 000 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k této částce má pak má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti úvěru. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2021, v němž byl termín splatnosti stanoven na 31. 8. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v této lhůtě neuhradil, je ode dne 1. 9. 2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 3 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 1. 9. 2021.
Ve zbylém rozsahu soud výrokem III. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 1, 2 o.s.ř. V části, v níž bylo řízení zastaveno, byl procesně úspěšným účastníkem řízení žalovaný, neboť žalobce neuvedl důvod pro zpětvzetí žaloby. Stejně tak byl žalovaný úspěšný ohledně výroku III. tohoto rozsudku. Žalovaný tak byl převážně úspěšným účastníkem řízení. Po celou dobu řízení však byl nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku IV.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.