Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 59/2022-29
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 9 460 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 460 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 460 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 460 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 29,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 460 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným původně Okresnímu soudu v Pelhřimově dne 5. 8. 2021 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 9 460 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 8. 2020. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.
K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ) – žalovaná.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 30. 8. 2020 k uzavření úvěrové smlouvy. Výše úvěru činila 5 000 Kč a jednalo se o hotovostní bezúčelový úvěr. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 165 Kč, ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy úvěr hradit ve 24 splátkách, kdy celková částka, kterou se zavázala uhradit činila 6 880 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 49,30%. Ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatky za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, výše účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (min. 100 Kč měsíčně) a dále též smluvní pokuta ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Výše měsíčních splátek byla zjištěna ze splátkového kalendáře. Smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím SMS zprávy s podpisovým kódem. Výše poplatků za jednotlivé služby a účelně vynaložených nákladů byla zjištěna ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho. Dne 14. 12. 2020 byla žalované zaslána poslední výzva před zahájením vymáhání úvěru a dne 2. 2. 2021 pak výzva ke splacení celé půjčky. Předžalobní výzva k plnění ze dne 18. 6. 2021 byla žalované zaslána dne 21. 6. 2021.
Ačkoli žalobkyně dostála všem svým zákonným povinnostem, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek úvěrové smlouvy přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni celou splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl v řízení žalovanou nijak zpochybněn a soud jej má listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání platebního rozkazu za prokázaný, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaná se vůči žalobkyni ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen o.z.), § 2048 a násl. o.z. otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši 400 Kč,
odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé),
3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.