Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
65 C 264/2012
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. ing. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 81 014 Kč s přísl.
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 7.977,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 15. 5. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25% p.a.. a dále od 1. 7. 2009 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololetí v němž trvá prodlení žalovaného.
II. Řízení se zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 73.036,91 Kč jdoucím od 15. 5. 2009 ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného do 11. 12. 2012
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 73.036,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololet, í v němž trvá prodlení žalovaného.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.062 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 7.977,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 15. 5. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25% p.a.. a dále od 1. 7. 2009 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololetí v němž trvá prodlení žalovaného. II. Řízení se zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 73.036,91 Kč jdoucím od 15. 5. 2009 ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného do 11. 12. 2012 III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 73.036,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené k prvému dni dalšího kalendářního pololet, í v němž trvá prodlení žalovaného. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.062 Kč.
1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 81.014 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že dne 30. 1. 2009 byl vydán rozhodčí nález rozhodcem JUDr. jméno příjmení, sídlem na adrese právnická osoba, v obec, ulice a číslo, v právní věci žalobce a žalovaného (dále jen„ předmětný rozhodčí nález“) s tím, že předmětným rozhodčím nálezem byla žalobci uložena povinnost zaplatit částku ve výši 43.554 s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení ve výši 24.168,90 Kč. Žalobce dobrovolně uhradil žalovanému částku 81.014 Kč dne 11. 7. 2012. Proti předmětnému rozhodčímu nálezu podal žalobce žalobu, na jejímž základě Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 11. 2010 č.j. 21 C 192/2009 -81 zrušil předmětný rozhodčí nález a Krajský soud jej následně potvrdil rozsudkem ze dne 10. 5. 2012 č.j. 27 Co 164/2011 -122. Žalobce poté požádal žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení, který tak neučinil.
2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný ve shodě s žalobcem uvádí, že byl vydán předmětný rozhodčí nález, který byl následně zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně a potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně. Žalovaný však současně popírá, že by žalobce na předmětný rozhodčí nález něco žalovanému uhradil. Žalovaný má za to, že žalobce tuto skutečnost nepodložil žádným relevantním důkazem. Žalovaný dále uvádí, že v souladu s ustanovením čl. VII. Zprostředkovatelské smlouvy k prodeji nemovitostí, uzavřené mezi účastníky dne 9. 4. 2008 vznikl žalovanému nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 45.000 Kč, která se stala splatnou dne 26. 5. 2008. S ohledem na skutečnost, že uvedená smluvní pokuta nebyla dobrovolně uhrazena, vznikl žalovanému nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky 45.000 Kč od 27. 5. 2008 do zaplacení. Nárok žalobce na vrácení plnění poskytnutého na základě zrušeného rozhodčího nálezu a nárok žalovaného na zaplacení smluvní pokuty se setkaly dne 25. 6. 2012 a staly se tak způsobilými k započtení. S ohledem na tuto skutečnost žalovaný započetl plnění poskytnutá žalobcem ze zrušeného rozhodčího nálezu na smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení vyčíslený ke dni 25. 6. 2012.
3. Žalovaný dále ve svém podání ze dne 4. ledna 2022 v reakci na doplnění žaloby žalobcem uvedl, že dne 6. února 2009 uhradil žalobce žalovanému částku ve výši 46.014 Kč. Uvedené vyplývá i z faktury číslo vystavené dne 11. července 2011 na částku ve výši 46.014 Kč s datem splatnosti dne 1. července 2012. Jedná se tedy o zaplacenou zálohu dle zprostředkovatelské smlouvy k prodeji nemovitostí ze dne 9. dubna 2008 a nikoliv o plnění dle předmětného rozhodčího nálezu. S ohledem na skutečnost, že žalobce uplatňuje svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným plněním vyplývajícího z rozhodčího nálezu výzev exekutora a nikoliv ze zprostředkovatelské smlouvy, nemůže být částka ve výši 46.014 Kč představující zaplacenou zálohu dle Zprostředkovatelské smlouvy předmětem výše nadepsaného řízení. Pro případ, že by žalobce navrhl rozšíření žaloby a požadoval plnění také ze zprostředkovatelské smlouvy, žalovaný namítá promlčení tohoto nároku. Dle názoru žalovaného je tedy žalobcem požadovaná částka ve výši 46.014 Kč již promlčená. Dle vyjádření žalobce je požadován úrok z prodlení od 15. února 2009 do zaplacení, přestože je v žalobě ze dne 6. prosince 2012 požadován úrok z prodlení od 15. května 2009. Žalovaný však upozorňuje, že žalobce nikterak neodůvodňuje či nevyčísluje požadovaný úrok z prodlení ode dne 15. května 2009 ani ode dne 15. února 2009 a není zřejmé, z jakého důvodu žalobce úrok z prodlení požaduje právě od uvedených dat. Dle názoru žalovaného požadovaný úrok z prodlení, a to ani od 15. února 2009 ani od 15. dubna 2009 nemá oporu v předložených důkazech.
4. Soud ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne 10. 7. 2014 č.j. 65 C 264/2012 -48, kterým žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního s ohledem na nedostatek skutkových tvrzení a procesní pasivitu žalobce (který se neúčastnil nařízeného jednání). Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015 č.j. 15 Co 47/2015 -69, kdy odvolací soud uzavřel,„ že pokud soud prvého stupně již v rámci přípravy jednání nevyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poté žalobu pojednání provedeném v nepřítomnosti žalobce zamítl proto, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní, porušil ust. § 101 odst. 1 písm. a) , § 114a odst. 1 , § 120 odst. 1 o.s.ř. , a zatížil tak i ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 o.s.ř. věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.“.
5. Žalobce na jednání dne 7. 1. 2022 vzal zpět svůj návrh na změnu žaloby z podání ze dne 19. 11. 2021 a nově navrhl, aby soud vyhověl žalobě co do částky 73.036,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení, ve zbývající části vzal žalobu zpět. Soud tak žalobu dle § 96 odst. 2 o.s.ř. co do částky 7.977,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 15. 5. 2009 do 30. 6. 2009 zastavil shora ve výroku ad. I., a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 73.036,91 Kč jdoucím od 15. 5. 2009 do 11. 12. 2012 (výrok II.)
6. Předmětem řízení tak nadále zůstává nárok žalobce ve výši 73.036,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení.
7. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, které vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. , má soud za prokázané, že žalobce (jako zájemce) a žalovaný (jako zprostředkovatel) uzavřeli dne 9. 4. 2008 zprostředkovatelskou smlouvu k prodeji nemovitosti (dále jen:„ Zprostředkovatelská smlouva“), kterou se žalovaný zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby měl zájemce (jako prodávající) příležitost uzavřít s třetí osobou (jako kupujícím) smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli dohodnutou úplatu (provizi). Z čl. VII. Zprostředkovatelské smlouvy se podává, že jestliže se zájemce ocitne v prodlení s úhradou peněžitého plnění je povinen uhradit zprostředkovateli zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za každý den prodlení. V případě, že zájemce poruší své povinnosti vyplývající z této smlouvy, je povinen zaplatit zprostředkovateli dohodnutou smluvní pokutu, která se rovná výši zprostředkovatelské provize uvedené v čl. VI. této smlouvy vypočtené z předpokládané ceny uvedené v čl. III. této smlouvy. Smluvní pokuta je splatná do 14 dnů od porušení povinnosti, a to i bez výzvy zprostředkovatele. Vznikem nároku na smluvní pokutu není dotčeno právo zprostředkovatele na provizi dle podle čl. VI. ani právo na případně vzniklou škodu. (viz důkaz zprostředkovatelská smlouva k prodeji nemovitosti ze dne 9. 4. 2008)
8. Soud má dále za prokázané, že žalobce přípisem ze dne 23. 4. 2008 sdělil žalovanému:„ ruším zprostředkovatelskou smlouvu na prodej nemovitosti ze dne 9. 4. 2008 čzp smlouvy A007202 na nemovitost obec a číslo, obec“. Z podacího lístku ze dne 23. 4. 2008 se podává, že listin listina byla předána k přepravě dne 23. 4. 2008, adresát - žalovaný. (viz důkaz odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy ze dne 23. 4. 2008, vč. doručenky)
9. Soud má dále za prokázané, že dne 30. 1. 2009 byl vydán předmětný rozhodčí nález (rozhodčí nález sp. zn. číslo ze dne 30. 1. 2009), kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit částku ve výši 43.554 s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení ve výši 24.168,90 Kč, kdy z textu předmětného rozhodčího nálezu se podává, že žalovaný se v řízení domáhal zaplacení provize v celkové výši 43.554 Kč za zprostředkování prodeje nemovitosti dle Zprostředkovatelské smlouvy k prodeji nemovitosti uzavřené dne 9. 4. 2008 (viz důkaz Rozhodčí nález sp. zn. číslo ze dne 30. 1. 2009 vydaný JUDr. jméno příjmení).
10. Soud má dále za prokázané, že JUDr. jméno příjmení, Ph.D., jako právní zástupce žalovaného vyzvala žalobce dopisem ze dne 4. 2. 2009 k zaplacení částky ve výši 52.295,15 Kč + nevyčíslený úrok (jistina číslo a úrok z prodlení) a náklady právního zastoupení ve výši 18.218,90 Kč (viz důkaz výzva JUDr. jméno příjmení jméno ze dne 4. 2. 2009)
11. Soud má dále za prokázané, že žalovaný podal dne 10. 7. 2009 návrh na provedení exekuce proti žalobci, a to na základě vykonatelného předmětného rozhodčího nálezu pro částku 43.554 Kč s příslušenstvím. Žalovaný v návrhu uvedl, že:„ Povinný do dnešního dne uhradil z vymáhané dlužné částky jistinu ve výši 43.554 Kč a část příslušenství ve výši 2.460 Kč dne 6. 2. 2009. Zbývající část příslušenství ve výši 24.897,41 Kč však neuhradil.“. (viz důkaz návrh na provedení exekuce ze dne 13. 7. 2009 č.j. 124 EX 4973/09)
12. Soud má dále za prokázané, že na základě návrhu žalovaného byla usnesením ze dne 30. července 2009 č. j. 44 Nc 10789/2009 -7 Okresním soudem v Chomutově nařízena exekuce na základě předmětného rozhodčího nálezu, kdy provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. jméno příjmení. Usnesením ze dne 14. 1. 2013 č.j. 124 EX 4973/09-43 soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, byla exekuce nařízená usnesením ze dne 30. července 2009 č.j. 44 Nc 10789/2009 -7 zcela zastavena. Z odůvodnění se podává, že důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. byla skutečnost, že předmětný rozhodčí nález byl rozsudkem Městského soudu zrušen. Z průběžného rozúčtování se podává, že žalobce (jako povinný) zaplatil na exekuci v jednotlivých platbách 35.000 Kč, kdy oprávněnému (žalovanému) byla zasláno 27.022,91 Kč (viz důkaz spis Exekutorského úřadu v obec č.j. 124 EX 4973/09-18, výzva k doplacení exekuce ze dne 15. 1. 2010, výpis z účtu č. bankovní účet z 15. 10. 2009, z 13. 11. 2009, z 15. 12. 2009, z 15. 1. 2010, z 15. 2. 2010, z 15. 3. 2010, z 15. 4. 2010, z 15. 10. 2010)
13. Soud má dále za prokázané, že předmětný rozhodčí nález Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 11. 2010 č. j. 21 C 192/2009 -81 zrušil a Krajský soud v Brně jej následně potvrdil rozsudkem ze dne 10. 5. 2012 č.j. 27 Co 164/2011 -122 (viz rozsudek KS v obec č.j. 27Co 164/2011 , rozsudek MS v obec č.j. 21C 192/2009 -81).
14. Soud má dále za prokázané, že žalobce formuloval dne 1. 11. 2012 výzvu, ze které se podává, že žalovaného vyzývá k zaplacení a navrácení peněz, které neoprávněně získal, a to v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2012 ve výši 84.769 Kč spolu s náklady soudního řízení a úroky, tedy ve výši 110.423 Kč. Současně sděluje číslo účtu a určuje lhůtu 14 dnů. (viz důkaz urgence + sdělení)
15. Z e-mailu ze dne 30. 10. 2012 od JUDr. příjmení pro JUDr. příjmení se podává, že JUDr. jméno příjmení sděluje k rukám JUDr. jméno příjmení:„ Dobrý den, Váš požadavek jsme předali klientovi právnická osoba anonymizováno Int. s.r.o., který se k tomuto zatím nevyjádřil. Dnešního dne jsme požadavek opětovně zaslali.“. V předmětu emailu je uvedeno k rukám JUDr. anonymizována dvě slova Int. S.r.o. x jméno příjmení (viz důkaz e-mail ze dne 30. 10. 2012 od JUDr. jméno příjmení pro JUDr. příjmení)
16. Z faktury číslo ze dne 1. 7. 2012 se podává, že byla vystavena žalovaným odběrateli, kterým byl žalobce, přičemž fakturováno bylo plnění dle smlouvy o podpoře prodeje 43.554 Kč (s DPH), úrok ve výši 2.460 Kč (S DPH) zaplacená záloha - 46.014 Kč rozdíl 7.259 Kč na faktuře je otisk razítka:„ zaplaceno děkujeme“. (viz důkaz faktura číslo ze dne 1. 7. 2012)
17. Z výpisu č. účtu bankovní účet ze dne 13. 2. 2009 se podává, že dne 6. 2. 2009 byla žalobcem provedena úhrada ve prospěch účtu žalovaného ve výši 46.014 Kč (viz důkaz výpis č. účtu bankovní účet ze dne 13. 2. 2009)
18. Dále má soud za prokázané, že dopisem ze dne 16. 8. 2013 oznámil žalovaný žalobci, že na jeho pohledávku na vrácení částky 73.036,91 Kč započítává pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 45.000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 45.000 Kč od 27. 5. 2008 do 26. 6. 2012 ve výši 15.583,58 Kč (viz důkaz oznámení o započtení vzájemných pohledávek ze dne 16. 8. 2013)
19. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to čestné prohlášení manželky žalobce, dopis od JUDr. jméno příjmení ze dne 22. 6. 2012.
20. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OZ“) s tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ OZ“) platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
21. Při posouzení oprávněnosti uplatněného nároku soud rekapituluje, že má za prokázané, že žalobce a žalovaný spolu sepsali dne 9. 4. 2008 Zprostředkovatelskou smlouvu, na jejímž základě byl následně vydán předmětný rozhodčí nález, ukládající žalobci povinnost uhradit žalovanému částku ve výši 43.554 Kč s příslušenstvím. Předmětný rozhodčí nález byl posléze zrušen postupem dle § 31 ZRŘ.
22. V posuzované věci bylo dále zjištěno, že žalobce uhradil na základě předmětného rozhodčího nálezu žalovanému:
a) částku ve výši 46.014 Kč dne 6. 2. 2009 (viz výše důkaz výpis z účtu žalobce platba ze dne 6. 2. 2009). Dle názoru soudu je z výše uvedených důkazů zřejmé, že tato částka byla uhrazena na základě předmětného rozhodčího nálezu, a to k výzvě právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, PhD., ze dne 4. 2. 2009 (která vyzvala žalobce k zaplacení jistiny ve výši 43.554 Kč a úroku z prodlení). Uvedený závěr odpovídá i tvrzení žalovaného v návrhu na nařízení exekuce ze dne 10. 7. 2009, kde uvedl:„ Povinný do dnešního dne uhradil z vymáhané dlužné částky jistinu ve výši 43.554 Kč a část příslušenství ve výši 2.460 Kč dne 6. 2. 2009. Zbývající část příslušenství ve výši 24.897,41 Kč však neuhradil.“ (tedy tvrdí, že žalobce uhradil celkem 46.014 Kč dne 6. 2. 2009). Nelze tak přisvědčit tvrzení žalovaného, že poskytnuté plnění dne 6. 2. 2009 byla úhrada zálohy dle Zprostředkovatelské smlouvy k prodeji nemovitostí ze dne 9. dubna 2008 a nikoliv plnění dle předmětného rozhodčího nálezu. Toto nevyplývá ani z faktury ze dne 11. července 2011, ale ani z časové souslednosti jednotlivých skutečností.
b) částku ve výši 27.022,91 Kč, a to jako část plnění, která byla žalovanému vyplacena soudním exekutorem v rámci nařízené exekuce (k exekučnímu titulu předmětného rozhodčího nálezu), jenž byla následně zastavena (viz výše).
23. Celkem tak žalovaný přijal od žalobce plnění z titulu povinnosti uložené předmětným rozhodčím nálezem ve výši 73.036,91 Kč.
24. Soud se dále zabýval tvrzeným započtením smluvní pokuty ve výši 45.000 Kč, jak uvedl žalovaný ve svém dopise ze dne 16. 8. 2013. Vznik nároku na smluvní pokutu žalovaný dovozuje z čl. VII. Zprostředkovatelské smlouvy, ze kterého se podává, jak je uvedeno výše, že v případě porušení povinnosti vyplývajících ze zprostředkovatelské smlouvy, je žalobce povinen uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši zprostředkovatelské provize. Soud zdůrazňuje, že s ohledem na povahu účastníků Zprostředkovatelské smlouvy je třeba jí posoudit jako smlouvu spotřebitelskou. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že strany se nemohou smluvně odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a dále že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (srov. § 55 odst. 1 a 3 SOZ.).
25. Soud je toho názoru, že s ohledem na ustanovení § 56 odst. 1) SOZ podle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je čl. VII. Zprostředkovatelské smlouvy třeba hodnotit jako ujednání významně znevýhodňující spotřebitele a znamenající značnou nerovnováhu v právech, kdy jediná smluvní pokuta tak, jak je vymezena v čl. VII. Zprostředkovatelské smlouvy je stanovena pouze pro případ porušení povinností žalobce v pozici spotřebitele.
26. Dále k obsahu sankčního ujednání v posuzované smlouvě (čl. VII) je třeba připomenout, že právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami.
27. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při posouzení přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty je třeba přihlédnout k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V souvislosti s uvedeným je tak třeba zdůraznit, že předmětem Zprostředkovatelské smlouvy není převod uvedené nemovitosti, ale pouze činnost žalovaného spočívající v tom, že bude vyvíjet činnost směřující k vytvoření příležitosti (možnost uzavření smlouvy), a tomu odpovídající povinnosti žalobce uzavřít příslušné smlouvy a zaplatit žalovanému provizi (a další povinnosti dle čl. IV. odst. 3). Soud poznamenává, že účastníkem této smlouvy není vlastník převáděné nemovitosti.
28. Dle názoru soudu má-li být smluvní pokuta z hlediska jejího souladu s dobrými mravy přiměřená funkcím, které má plnit, jeví se sjednaná výše smluvní pokuty v daném případě nepřiměřená. Jak funkci preventivní, tak i funkci sankční, by smluvní pokuta z hlediska společenských, kulturních a mravních norem (tzn. dobrých mravů) plnila i tehdy, byla-li by sjednána v několikanásobně nižší hodnotě; i tak by byla pro žalobce dostatečným stimulem ke splnění jeho povinnosti a dostatečnou sankcí pro případ, že jí nedostojí. Smluvní pokuta svou výší nezanedbatelně překračující smluvní pokutu, jejíž výši lze považovat za mravnou, již z rámce dobrých mravu vybočuje. Tato skutečnost se projevuje o to výrazněji, je-li sjednaná výše smluvní pokuty uvažována z pohledu její uhrazovací funkce. Pro naplnění této funkce smluvní pokuty je třeba, aby její výše představovala souhrn eventuelně v úvahu přicházejících škod, které lze v daném případě v důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat. Převyšuje-li však výrazně výši skutečně vzniklé škody, je výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání o ní je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Za této situace, kdy výše smluvní pokuty je stanovena ve 100% výše plnění, které má být žalovanému poskytnuto za jeho činnost (i když by jí neodvedl) je soud toho názoru, že výše smluvní pokuty výrazně převyšovala škodu, se kterou bylo možné rozumně počítat jako s důsledkem neuskutečnění prodeje předmětné nemovitosti pro žalovaného, a uzavírá tak, že ujednání o smluvní pokutě je pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 SOZ neplatné.
29. S ohledem na tento závěr pak žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty ze Zprostředkovatelské smlouvy nevznikl, a tedy nemohl vůči pohledávce žalobce takový nárok pro jeho neexistenci započíst.
30. Jak bylo výše konstatováno, žalobce na základě předmětného rozhodčího nálezu, uhradil žalovanému částku ve výši 73.036,91 Kč. Přičemž předmětný rozhodčí nález byl zrušen postupem dle § 31 ZRŘ a tedy, pro plnění, které přijal žalovaný, tak odpadl právní důvod. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že konstrukce vzniku nároku žalovaného na zaplacení provize ze Zprostředkovatelské smlouvy v čl. VI. odst. 1 je vázána na situaci, kdy zájemce (žalobce) uzavře s třetí osobou smlouvu, na základě které se převádí vlastnické právo k předmětným nemovitostem, nebo smlouvu o této budoucí smlouvě. Zprostředkovateli (žalovanému) vznikne nárok na provizi i tehdy, jestliže zprostředkovanou smlouvu s třetí osobou uzavřel zájemce za doby účinnosti této smlouvy bez přímé součinnosti zprostředkovatele. K uvedenému je třeba poznamenat, že zprostředkovateli zásadně vzniká právo na odměnu v dohodnuté výši při kumulativním splnění dvou podmínek, a to, že zájemce uzavřel s třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu a že tuto smlouvu strany uzavřely přičiněním zprostředkovatele. Zprostředkovateli proto nenáleží odměna za zprostředkování, jestliže k uzavření smlouvy nedošlo, přestože k tomu vytvořil podmínky. Zprostředkovatel nemá právo na odměnu ani tehdy, byla-li sice smlouva uzavřena, avšak zprostředkovatel se o to svou aktivní činností nezasloužil. Existence příčinné souvislosti mezi jednáním zprostředkovatele a uzavřením zprostředkovávané smlouvy předpokládá, že nebýt snahy a úsilí zprostředkovatele, směřující k zajištění příležitosti pro zájemce uzavřít smlouvu s třetí osobou, by k tomuto výsledku nedošlo. Žalovaný tak vyvozuje právo na odměnu z ustanovení Zprostředkovatelské smlouvy (čl. VI. odst. 1 věta druhá), které se odchyluje od zákona v neprospěch spotřebitele a je tedy neplatné.
31. Soud tak uzavírá, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce ve výši 73.036,91 Kč ve smyslu § 451 SOZ a je tak povinen je žalobci vydat. Soud proto žalobě v tomto rozsahu, tj. co do částky 73.036,91 Kč vyhověl ve výroku shora ad. III.
32. Požadované příslušenství pak bylo přiznáno v souladu s § 517 odst. 2 SOZ, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinné v době vzniku nároku kdy prvním dnem prodlení je den následující po marném uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení, avšak žalobce požaduje úrok z prodlení až ode dne podání žaloby tj. od dne 12. 12. 2012.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v řízení částečně úspěšný, a to co do 90,15% uplatněného nároku, kdy v části zastaveného řízení to byl žalobce, kdo zapříčinil, že řízení bylo zastaveno. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl nebyl zastoupen advokátem, nýbrž obecným zmocněncem, přiznal mu soudu adekvátní podíl náhrady nákladů řízení tj. 80,3% z částky sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.051 Kč a dále paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve výši 2400 Kč za celkem 8 úkonů v paušální výši á 300 Kč (žaloba, vyjádření ze dne 6. 12. 2013, odvolání, vyjádření ze dne 23. 11. 2021, jednání soudu 22. 10. 2021, 7. 1. 2022, 18. 2. 2022 1. 4. 2022) a dále cestovné za cesty na jednání soudu v celkové výši 4.834 Kč (obec obec a zpět, 183 km, osobním automobilem Peugot registrační značka, 5,9L/100km- na jednání dne 22. 10. 2021ve výši 1099 Kč, na jednání dne 7. 1. 2022 ve výši 1245 Kč, na jednání dne 18. 2. 2022 ve výši 1245 Kč, na jednání dne 1. 4. 2022 ve výši 1245 Kč). Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9.062 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, a to prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (nařízení exekuce).