Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2444/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2008, č. j. -100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 9. 2007, č. j. -77, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 4. 9. 2006 podle ustanovení zák. práce ve znění účinném do 31. 12. 2006] není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Právní otázku, zda žalovaný splnil vůči žalobkyni tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele podle ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce, která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi podle ustanovení zák. práce, včetně otázky, jaký stav (ke kterému okamžiku) je rozhodný pro zjištění, zda zaměstnavatel splnil své povinnosti vyplývající z ustanovení , posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo odvolacím soudem zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , ze dne 29.11.2001, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

I když žalovaný v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) vyplývá, že podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, že tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , případně dovolací důvod podle ustanovení  K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení   , přihlédnuto (srov.  právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

K námitce žalovaného, že „ve skutečnosti bylo žalobkyni bez jakékoliv pochybnosti a s jejím plným vědomím nabízeno pracovní místo – zástup za nemocenskou – které bylo odlišné od dosavadního místa jejího výkonu práce i odlišné od místa jejího bydliště“ (když vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda nabízené pracovní místo preparátora je či není v místě výkonu práce žalobkyně nebo v místě jejího bydliště), dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť tuto námitku - jak vyplývá z obsahu spisu - neuplatnil ani ve vyjádření k žalobě, ani za řízení před soudy obou stupňů a přichází s ní – v rozporu s ustanovením - poprvé až v dovolání; tvrzení žalovaného, že „žalovaný i žalobkyně o této skutečnosti prokazatelně věděli“, není významné, jestliže ani jeden z účastníků uvedenou skutečnost nesdělil soudu.

Protože dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu