Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2965/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a  Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce D. L., , zastoupeného JUDr. I. R.,  advokátem, , proti žalovanému JUDr. R. M., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce M. D., o vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. , -89, takto:

I.        Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 2. března 2006, č.j. -26, ve znění opravného usnesení ze dne 26. dubna 2006, č.j. -38 a doplňujícího rozsudku ze dne 6. června 2006, č. j. -49, zamítl  Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce D. L. domáhal vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce  M. D. vyloučení ideálního spoluvlastnického podílu (3/10) na dvou označených nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně  (první výrok), potvrdil doplňující rozsudek (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Dovolání, jímž  žalobce (uplatňující dovolací důvod uvedený v , - dále též jen „ “) napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“ Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního  výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti  třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je „absolutně“ nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve zbývajícím rozsahu (co do věci samé) může být dovolání v této věci přípustné jen podle Otázku, pro jejíž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam  po stránce právní (totiž, zda právní účinky vyplývající z ustanovení , o konkursu  a vyrovnání /v rozhodném znění/ - dále též jen „ZKV“, může vyvolat rovněž taková výzva správce konkursní podstaty, v níž je cena věci, která má být osobou, jejíž věc zajišťuje pohledávku za úpadcem, vyplacena ve prospěch konkursní podstaty, stanovena správcem konkursní podstaty chybně) oba soudy nižších stupňů zodpověděly ve shodě se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena,  uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá.

Tvrzení, že prostřednictvím tohoto rozhodnutí byla praxe sjednocena až poté, co dovolatel obdržel výzvu ve smyslu § 27 odst. 5 ZKV, pro věc význam nemá. Takový úsudek byl z textu zákona logicky odvoditelný i předtím, než jej Nejvyšší soud formuloval ve svém rozsudku (jde o stejnou situaci, jako kdyby dlužník odmítal zaplatit věřiteli dlužnou částku po lhůtě splatnosti jako celek s argumentem, že nebude nic platit, jelikož dluží jen polovinu).

Skutečnost, že v zákonné lhůtě určené výzvou (ale ani později, do vydání napadeného rozhodnutí) nezaplatil dovolatel do konkursní podstaty ničeho, přitom nezpochybňuje ani on.

Důvod připustit dovolání proto Nejvyšší soud neměl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. června 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu