Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2020/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. J. T., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M., s. r. o., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. -271, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 28. března 2006, č. j. -253, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. J. T.) domáhal vůči žalovanému Ing. V. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M., s. r. o., vyloučení označených movitých věcí ze soupisu majetku  konkursní podstaty  úpadkyně.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání žalobce (uplatňujícího dovolací důvod uvedený v , - dále též jen „ “), jež může  být v této věci přípustné jen podle ,  Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné. Učinil tak proto, že právní otázky, pro jejichž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam  po stránce právní, zodpověděl odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (jde o otázky zkoumané níže ad 1/ a 2/) nebo jde o otázky, na něž lze nalézt zřejmou odpověď přímo v zákoně (jde o otázku zkoumanou níže ad 3/).

1/ Závěr, že kupní smlouva uzavřená mezi jednatelem společnosti s ručením omezeným a touto společností v rozporu s ustanovením (ve spojení s ) , obchodního zákoníku, ve znění účinném v říjnu 1996 (jež je pro věc rozhodné) bez určení kupní ceny znaleckým posudkem, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, učinil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. , v rozsudku ze dne 27. března 2002, sp. zn. v rozsudku  ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. , nebo v rozsudku ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). To, že nedostatek zákonem předepsaného schválení smlouvy valnou hromadou nezpůsobuje – není-li předepsán předchozí souhlas – její neplatnost, ale pouze její neúčinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2004, pod číslem 120) není při popsaném důvodu neplatnosti kupní smlouvy pro výsledek řízení podstatné.

2/ Závěr, že  nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k movitým věcem, probíhal li spor o jejich vyloučení na základě dovolatelovy žaloby od roku 1997, je rovněž logický a samozřejmý. V situaci, kdy  žalobci bylo již v roce 1997 známo, že soupisem věcí uplatnil právo s nimi nakládat správce konkursní podstaty, nelze jeho dobrou víru založit  jen na tom, že se až do roku 2002 (kdy tuto informaci obdržel od žalovaného) nezajímal  o důvod soupisu věcí. Dovolatel nadto sám přiznává, že svou dobrou víru založil na omylu, spočívajícím v neznalosti existence novely obchodního zákoníku, jíž bylo do obchodního zákoníku vloženo ustanovení § 196a. V této souvislosti Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 10. října 2002, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že právní omyl (spočívající v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností) může být (z hlediska oprávněnosti držby) omluvitelným omylem pouze výjimečně. O takový případ v projednávané věci zjevně nejde (protiprávnost jiného než vykládaným ustanovením předepsaného postupu je zřejmá).

3/ Odpověď na otázku, zda vlastnické právo přešlo tradicí, plyne přímo z textu   , . Vlastnictví se dle tohoto ustanovení skutečně nabývá (neurčuje-li jinak právní předpis nebo dohoda účastníků) převzetím věci, ovšem pouze tehdy, je-li movitá věc převáděna smlouvou (platnou). Samo o sobě (bez existence platného právního titulu) předání věci k převodu vlastnického práva zásadně nevede.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2009

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu