Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1751/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. C., zastoupeného  Mgr. J. B., advokátem, , proti žalovanému Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně „G. – H.“ spol. s r. o. „v likvidaci“, , o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2006, č. j. -76, takto:

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. -42, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. srpna 2004, č. j. -47, zamítl žalobu, kterou se žalobce  (J. Ch.) domáhal vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně „G. – H.“ spol. s r. o. „v likvidaci“, určení, že má za úpadkyní pohledávku ve výši 475.721,70 Kč.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání žalobce (uplatňujícího oba dovolací důvody uvedené v , - dále též jen „ “), jež může  být v této věci přípustné jen podle ,  Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné. Učinil tak proto, že právní otázku, pro jejíž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam  po stránce právní, zodpověděl odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a že ve zbývajícím rozsahu dovolání spočívá na argumentech, pro něž je nelze připustit.

Naplnění dovolacího důvodu dle spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud své rozhodnutí vydal a opřel o skutková tvrzení, která nebyla podložena žádnými důkazy. Tím je ovšem z obsahového hlediska vystihován dovolací  důvod dle , jenž u dovolání, jež může být přípustné jen podle , dovolatel nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání vůbec nelze poměřovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, týkající se výkladu , o konkursu  a vyrovnání, v  rozhodném znění, pak odpovídají závěrům, jež Nejvyšší soud formuloval v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003,  pod číslem 35 nebo v rozsudku ze dne 28. června 2006, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a to právě ve vztahu k náležitostem přihlášky (co do „právního důvodu“ v ní uvedeného a možnosti z něj vybočit) konkursního věřitele, jenž svou pohledávku nabyl dříve postoupením. To, že tvrzení, zda nájemce zhodnotil pronajatou věc na své náklady nebo zda jde o situaci, kdy pronajatou věc zhodnotil někdo jiný (jehož právním nástupcem z titulu singulární sukcese se nájemce stal) jsou zásadně odlišná z hlediska svých dopadů do poměrů tvrzené pohledávky, dokládá i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. , (jenž je veřejnosti opět k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu , a odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. června 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu