Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
704620E8938D9FD4C1257A4E006561AC.html
HTML · 12.35 KB
No categories available
30 Cdo 4897/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. M., správce konkursní podstaty společnosti Č. s., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. V., podnikajícímu pod obchodním jménem T. V. – T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 198.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 351/2004 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 2. září 2008, č.j. 54 Co 69/2008 -157, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění
podle § 243c odst. 2 o.s.ř. :
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 14. května 2008, č.j. 9 C 351/2004 -136, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 198.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 9. 2004 do zaplacení, výrokem II. žalobu zamítl, pokud žalobce požadoval 3% úrok z prodlení z částky 198.000,- Kč za období od 1. 9. 2004
do 14. 9. 2004; výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 2. září 2008, č.j.
54 Co 69/2008 -157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) potvrdil jako věcně správný, změnil výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na skutečnost, že žalovaný a firma I., a.s. dne 6. ledna 2004 uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, přičemž žalovaný nájemné platil této firmě. Již však dne 2. listopadu 2001 byly předmětné nebytové prostory zapsány žalobcem do konkursní podstaty úpadce, přičemž listino u (dopisem) ze dne 6. listopadu 2001 žalobce oznámil příslušnému katastrálnímu úřadu zapsání těchto nemovitostí do soupisu konkursní podstaty (§ 18 odst. 2 na věc se vztahujícího zákona č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání). Žalovaný tento majetek užíval, aniž platil příslušnou úhradu žalobci, jako správci konkursní podstaty. Odvolací soud proto dovodil, že žalovaný je povinen takto vzniklé bezdůvodné obohacení podle § 451 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) žalobci vydat.
Žalovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, napadl dovoláním. Má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ). Poukazuje na to, že podle svého nejlepšího vědomí a stavu právních okolností hradil veškerá plnění související s užíváním dotčených nebytových prostor.
Žalobce v písemném vyjádření navrhl odmítnutí tohoto dovolání.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí bere náležitě v úvahu především ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání platného v době rozhodné pro posouzení uplatněného nároku, stejně jako přiléhavě vychází z ustanovení § 451 odst. 1 a 2 o.z. , přičemž odvolací soud věc posoudil v souladu
s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. září 2007, sp.zn. 29 Odo 1478/2005 , resp. rozhodnutí téhož soudu sp.zn. 29 Cdo 2086/2000 ). Pokud je v dovolání fakticky uplatněn
(§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , nemohlo k němu být
při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nadto, pokud dovolání výslovně směřuje i proti výrokům o náhradě nákladů řízení, není přípustné s ohledem na úpravu obsaženou v § 237 až § 239 o.s.ř. Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř. , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. § 2 odst. 1 , § 3 odst. 1 bod 4 ., § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb. ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je
po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 11.957,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu