Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3069/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne

17. 2. 2004, č.j. -23, uložil žalované vyklidit byt č. 12 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, II. kategorie, ve třetím podlaží domu č.p. 995 v P. 10, S. ul. č. or. 18 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) a vyklizený byt předat žalobkyni do

30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni 101.098,- Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile z částky 44.921,- Kč za každý den prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení (výrok II.). Dále rozhodl výroky III. a IV. o nákladech řízení účastnic a o soudním poplatku.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne

5. 1. 2006, č.j. -39, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za zjištěné, že žalobkyně má ve správě dům, v němž se nachází předmětný byt, že nájemní smlouvou ze dne 24. 7. 2000 pronajala předmětný byt žalované a jejímu manželovi Č. R. na dobu od 1. 8. 2000 do 31. 7. 2002, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 8. 2002, č.j. -10, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2002, bylo manželství žalované a Č. R. rozvedeno, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 4. 2003, č.j. -15, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2003, bylo zrušeno jejich právo společného nájmu bytu, určeno, že byt bude dále užívat žalovaná jako nájemkyně a Č. R. bylo uloženo byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu, že žalobkyně nepodala žalobu na vyklizení žalované ve lhůtě do 30 ti dnů od 31. 7. 2002, že tak učinila až dne 27. 8. 2003, že žalovaná dluží na nájemném a na úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu za období od února 2001 do března 2003 44.991,- Kč a na poplatcích z prodlení 56.177,- Kč, že žalovaná má ve výchově dvě nezletilé dcery, že je zdravotně postižena a je tak omezena ve výběru zaměstnání.

Po právní stránce soudy obou stupňů uzavřely, že žalované a jejímu manželovi vznikl k předmětnému bytu nájemní poměr na dobu určitou, který uplynul dnem 31. 7. 2002. Jelikož žalovaná a její manžel užívali byt i po skončení nájmu a žalobkyně nepodala ve lhůtě do třiceti dnů po skončení nájmu žalobu na jejich vyklizení, obnovil se jim podle , ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“), společný nájem k bytu, a to na dobu od 1. 8. 2002 do 31. 7. 2003. Posléze jejich společný nájem k bytu zanikl a výlučnou nájemkyní bytu se stala žalovaná. Od 1. 8. 2003 pak žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit. Soudy obou stupňů se zabývaly též otázkou, zda není v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.) uložit  žalované povinnost vyklidit byt bez zajištění bytové náhrady. Přihlédly však k tomu, že po celou dobu trvání nájmu si byla žalovaná vědoma toho, že předmětný byt má pronajatý na dobu určitou a že dlouhodobě neplnila základní povinnost nájemce, a to platit nájemné a úhradu na plnění poskytovaná s užíváním bytu. Proto žalované i přesto, že měla v péči dvě nezletilé děti a byla v nepříznivé finanční situaci, bytovou náhradu nepřiznaly. Poskytly jí jen delší lhůtu k vyklizení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezpochybnila požadavek žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ani na zaplacení poplatku z prodlení, soudy žalobkyni peněžité plnění v plném rozsahu přiznaly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ), a jako dovolací důvod uplatnila, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [ ]. Namítala, že žaloba byla nesprávně podána pouze proti ní, ačkoliv i její bývalý manžel, jako společný nájemce rovněž odpovídá za dluh na nájemném. Dále uvedla, že „nesprávné hodnocení všech důkazů pak vedlo soudy obou stupňů k nesprávnému závěru, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a předat žalobkyni a dále zaplatit dluh na nájemném …“. Žaloba byla proti ní „podána přinejmenším předčasně“. Závěrem navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. 1. 2006, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a odst. 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Dovolatelka v dovolání nepředkládá k řešení žádnou otázku zásadního právního významu. Pokud zpochybňuje nedostatek pasivní věcné legitimace v řízení o zaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (námitkou, že spolu s ní měl být žalován i její bývalý manžel jako dřívější společný nájemce bytu), pak nejde

o otázku zásadního právního významu. Tato otázka byla vyřešena již ve Zprávě bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky „K některým otázkám rozhodování soudů ve věcech bytových“ sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 14/1978. V ní Nejvyšší soud uvedl, že ve sporech o úhradu za užívání bytu a za služby s tím spojené jsou zásadně pasivně legitimováni oba manželé, pokud nepřestali být uživateli bytu a že uvedené plnění lze požadovat po kterémkoliv z nich. Uvedené platí i pro nájemní vztahy k bytu. Odvolací soud se tedy při řešení otázky věcné pasivní legitimace v řízení o zaplacení nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů. Namítá-li dovolatelka „nesprávné hodnocení důkazů“ (které ani blíže nekonkretizuje), pak přehlíží, že námitka proti skutkovým zjištěním, resp. proti hodnocení důkazů, z nichž soudy čerpaly svá skutková zjištění, není způsobilým dovolacím důvodem v řízení, kde je přípustnost dovolání zvažována podle (srov. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu