Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1641/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 7. ledna 2008, č.j. -59, uložil žalovanému zaplatit žalobci 92 873 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalovaného ze dne 25.3.1998 uzavřena na dobu neurčitou rámcová smlouva o provádění přeprav žalobcem z lomu Z., jakožto nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Soud vyšel dále ze zjištění, že žalobce provedl pro žalovaného na základě ústní dohody přepravu materiálu ve dnech 22.5.-30.5.2003 a 2.6.-6.6.2003, vyúčtovanou fakturou vystavenou na částku 52 613 Kč se splatností 21.6.2003 a fakturou na částku 40 260 Kč se splatností 27.6.2003. Provedení přepravy bylo podle soudu prokázáno záznamy o provozu vozidla žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný za objednanou přepravu uvedené částky nezaplatil, uložil žalovanému zaplatit žalobci 92 873 Kč a rovněž úroky z prodlení za nezaplacení dlužné částky včas.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2008, č.j. -87, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení 92 873 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval dokazování objednávkou přepravy, záznamy o provozu vozidla žalobce a dospěl k závěru, že předložené y neprokazují, že by si žalovaný u žalobce objednal přepravu účtovanou fakturami. Konstatoval, že z textu objednávky nevyplývá, že se jedná o tzv. objednávku rámcovou a přisvědčil žalovanému, že tato objednávka se týkala jedné konkrétní přepravy blíže neurčeného nákladu z lomu Z. do míst podle okamžitých dispozic. Podle odvolacího soudu záznamy o provozu vozidla prokazují, že žalobce v předmětných dnech přepravu prováděl, ale neprokazují, že ji prováděl pro žalovaného. Odvolací soud uzavřel, že existenci právního vztahu mezi účastníky nebyly schopny prokázat ani uvedené faktury a ani žalobcem poukazovaná faktura vystavená třetí osobou (L. závody) žalovanému, neboť se týká právního vztahu mezi odlišnými stranami, než jsou účastníci daného sporu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v       a b) a odst. 3 (dále jen „ “). Dovolatel namítá, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a vyvodil nesprávný závěr o neexistenci smluv, na jejichž základě požaduje zaplacení částky ve výši uplatněné žalobou.

Podle dovolatele posoudil věc správně soud prvního stupně, který dovodil, že předmětná objednávka má charakter rámcové smlouvy, podle níž byly mezi účastníky sjednávány ústně další přepravy materiálu. Dovolatel se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, který ze skutkových zjištění dovodil, že žalovaný si přepravu u žalobce neobjednal. Namítá, že odvolací soud nesprávně vycházel z názoru, že předmětná objednávka se týkala jen jedné přepravy. Z formulace „objednání přepravy podle okamžitých dispozic“ nelze podle dovolatele dovodit, že by se mělo jednat jen o jednu přepravu, bylo-li ve slově „dispozic“ použito množné číslo.

Za nepřesvědčivé považuje dovolatel tvrzení žalovaného, kterému odvolací soud dal za pravdu, že zajišťování přepravy bylo pro žalobce výhodné, proto ji prováděl a žalovanému účtoval. Podle žalobce je tato konstrukce nelogická, neboť si nedovede představit, že by prováděl přepravu proti vůli žalovaného. Taková přeprava, prováděná zadarmo, by nemohla být považována za výhodnou. Jestliže by přesto bylo možno dospět k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky neexistoval a žalobce prováděl přepravu materiálu proti vůli žalovaného, pak podle názoru žalobce měl odvolací soud posoudit nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení žalovaného, což však neučinil.

Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle , b) a odst. 3 , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá. Pokud uvádí, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání žádnou takovou vadu, která by mohla přicházet v úvahu, nijak nespecifikuje. Dovolací soud žádnou takovou jinou vadu, kterou by řízení mohlo být postiženo, v dané věci neshledal.

Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a to především v provedených důkazech rozhodujících pro posouzení věci. Je třeba v tomto směru odkázat na stranu č. 3 a 4 odůvodnění rozsudku odvolacího, kde jsou konstatovány důkazy, z nichž bylo po jejich zopakování při právním posouzení věci vycházeno, tj. objednávka přepravy ze dne 25.3.1998, záznamy o provozu vozidla žalobce, faktury č.

Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním napadeného rozhodnutí z pohledu , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu o zamítnutí žaloby je správný, nelze-li ze skutkových zjištění dovodit, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, ať ústní či písemnou formou. Dovolateli je třeba přisvědčit, že objednávka má sice povahu rámcové smlouvy, ale tato smlouva není určitá, z jejího obsahu nelze dovodit konkrétní obsah jednotlivých smluv. Odvolací soud učinil tedy správný závěr, že ze skutkových zjištění nelze dovodit uzavření smluv mezi účastníky ani ústní formou na základě rámcové smlouvy. Ze skutkových zjištění není seznatelný smluvní konsens, který byl vytvářel podstatu konkrétního obsahu některé z pojmenovaných smluv uvedených v obchodním zákoníku či a rovněž z nich nelze dovodit, že by se v daném případě jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu obch. zák., není-li dostatečně určen předmět závazku. Odvolací soud správně vzal v úvahu, že záznam o provozu vozidla žalobce pouze prokazuje, že žalobce provedl opakovanou přepravu v určitém čase, ale nevyplývá z něj, že pro žalovaného. Faktura není rovněž dokladem o smluvním vztahu mezi účastníky. Odvolací soud tedy správně z provedených důkazů učinil závěr, že žalobce neprokázal, že by přepravu prováděl pro žalovaného a na základě dohody účastníků.

K námitce dovolatele, že odvolací soud se měl zabývat posouzením věci z hlediska bezdůvodného obohacením, dospěl-li k závěru, že ke vzniku právního vztahu mezi účastníky nedošlo, je třeba připomenout skutkové zjištění odvolacího soudu. Žalobce podle skutkových závěrů odvolacího soudu neprokázal, že by pro žalovaného v předmětných dnech, za které požadováno zaplacení přepravy, plnění provedl. Za této situace bylo bezpředmětné zabývat se bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobce, jestliže žalovaný žádné plnění v předmětných dnech od žalobce nepřijal.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod ve smyslu , nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Kateřina  Hornochová

předsedkyně senátu