Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 44/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění a , odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1991, v neprospěch obviněného Š. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje pravomocný rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 95/91.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. , byl obviněný Š. B. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , kterého se měl dopustit tím, že si dne 20. 11. 1951 po nástupu vojenské základní služby u Vojenského útvaru v B. odmítl obléci vojenský stejnokroj, převzít jemu přidělenou zbraň a plnit povinnosti vojáka armády s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské vyznání a víra S. J., za což byl odsouzen podle tr. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců.

Obviněný Š. B. napadl uvedený rozsudek odvoláním, o kterém rozhodl bývalý Vyšší vojenský soud v Trenčíně usnesením ze dne 11. 9. 1952, sp. zn. , tak, že odvolání obviněného v celém rozsahu zamítl.

Obviněný Š. B. vykonával v této věci vazbu od 20. 11. 1951 do 11. 9. 1952 a dne 12. 9. 1952 nastoupil do výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Podle čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 4. 5. 1953 byl obviněnému prominut zbytek testu odnětí svobody v trvání 15 dnů.

Obviněný Š. B. v roce 1983 zemřel a jeho manželka paní M. B. podáním ze dne 14. 6. 1991 požádala o jeho rehabilitaci podle , o soudní rehabilitaci, o které bylo rozhodnuto usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. , tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. , ve spojení s usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 11. 9. 1952, sp. zn. , byl podle zrušen ve výroku o trestu a podle byla současně zrušena všechna rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 1991.

Poté Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. usnesením ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. , tak, že obviněný Š. B. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960 a podle čl. V z důvodu části II. článku III. této amnestie bylo zastaveno trestní stíhání Š. B. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. Příslušné usnesení nenabylo právní moci, protože obhájce obviněného Š. B. JUDr. H. podáním ze dne 15. 1. 1992 v zákonné lhůtě požádal o pokračování v řízení a projednání věci.

Následně bývalý Vojenský obvodový soud v Brně nařídil v předmětné věci hlavní líčení, v němž rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. , tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. , ve spojení s usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 11. 9. 1952, sp. zn. , podle § 227 tr. ř. obviněnému trest neuložil. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 2. 1992.

Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. , podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Š. B. Vytkla v ní, že stížností pro porušení zákona napadeným usnesením a v řízení předcházejícím byl zákon porušen v ustanovení , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění a v ustanovení , 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1992, ve vztahu k ustanovení tr. , v neprospěch obviněného Š. B.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že bývalý Vojenský obvodový soud v Brně při projednávání žádosti manželky obviněného Š. B. o soudní rehabilitaci nepostupoval důsledně podle , jehož smyslem bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Z napadeného usnesení a z dalších navazujících rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně je patrné, že důvodem odmítnutí vojenské služby bylo náboženské přesvědčení obviněného Š. B., aniž by byla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného. Jednalo se o situaci, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu, v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi, realizovat. Nebylo přiměřeně vzato v úvahu ani základní právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, které nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Dle názoru ministryně spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně pochybil, když v rehabilitačním řízení ponechal v platnosti výrok o vině obviněného Š. B. s odůvodněním, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně při projednávání předmětné trestní věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav, proto jeho postupu nelze nic vytknout.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného Š. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil stejně jako další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je účelem tohoto zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručenéu a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručenýchu a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně, který v této věci přezkumné řízení podle na základě žádosti manželky obviněného prováděl, se však důsledně citovaným účelem neřídil.

Jak je zřejmé z napadeného usnesení, bývalý Vojenský obvodový soud v Brně se výrokem o vině obsaženým v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. , blíže nezabýval, protože jej považoval za správný. Zaměřil se jen na otázku přiměřenosti trestu. Tato skutečnost vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, kde je uvedeno, že rozhodující soud zjistil, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně provedl při projednávání příslušné věci dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav, proto postupu tohoto soudu nelze nic vytknout.

Zde je na místě připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května č. 150/1948 Sb. zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mimo jiné víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v tak, když stanovila každému občanu povinnost mimo jiné konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1952 za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že pokud rehabilitační senát bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně nepřezkoumal též výrok o vině trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle ustanovení tr. , a to ve smyslu shora uvedeném, porušil zákon v ustanoveních , odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, ve znění a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních , odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1991, v neprospěch obviněného Š. B. Jako důsledek této skutečnosti Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadené usnesení, nýbrž i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, zejména zrušil rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 6. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 95/91.

Nejvyšší soud České republiky nemohl ve věci sám meritorně rozhodnout, neboť podle § 271 odst. 1 tr. ř. může postupovat tímto způsobem jen, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Tuto podmínku neshledal Nejvyšší soud České republiky splněnou.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně jako soudu nyní podle příslušnému, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že podle tr. ř. bude při svém rozhodování vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Š. B., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného ( tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. J. P.