Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2193/2009

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č.j. -290, zrušil společný nájem „bytu č. 6 sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v 1. poschodí domu čp. 537, or. č. 19, v ulici K R., v P. 5 – J.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že výlučnou nájemkyní bytu je žalobkyně, žalovanému uložil byt vyklidit a předat žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (soud odvolací) k odvolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č.j. - 404, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesením ze dne 25. 11. 2008, č.j. -544, odvolací soud (poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 10. 2007, č.j. -479, zrušil své dřívější usnesení ze dne 24. 11. 2006, č.j. -377, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání) odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 2005, č.j. -290; současně rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vycházel z toho, že i když dodatečně odpadla překážka, pro kterou bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného ve věci samé, byl rozsudek soudu prvního stupně v mezidobí již přezkoumán odvolacím soudem na základě odvolání vedlejší účastnice a ve věci samé již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolacím řízení. Odvolací soud proto uzavřel, že odvolání žalovaného se stalo tzv. bezpředmětným v důsledku okolností, které nastaly po vydání rozsudku soudu prvního stupně a ohledně tohoto postupu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o „ustanovení , c) odst. 3 “, a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V dovolání uvedl, že „.. je podáno ve lhůtě dle ust. “. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Vedlejší účastnice se ve vyjádření ztotožnila s podaným dovoláním.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání je opožděné.

Podle může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu

o dovolání ( věta první ). Neobsahuje-li rozhodnutí poučení

o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( věta druhá ). Podle lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu (srov. doručenka na čl. 546 p.v. spisu), usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalovanému k rukám jeho zástupce dne 11. prosince 2008 (čtvrtek). Od data doručení napadeného rozsudku začala plynout žalovanému dvouměsíční lhůta, jejíž poslední den připadl ve smyslu věty první na 11. února 2009 (středa). Podal-li žalovaný dovolání faxem dne 10. března 2009 a doplnil jej osobně podáním podaným u soudu prvního stupně dne 12. března 2009 (viz otisk podacího razítka soudu prvního stupně na č.l. 558 spisu) – přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by odvolacím soudem bylo vydáno opravné usnesení – stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty podle Dovolateli nelze přisvědčit, že by mu svědčila delší lhůta pro dovolání stanovená v Ustanovení věta první , podle něhož dovolatel není vázán zákonnou dvouměsíční lhůtou pro podání dovolání, míří na případy, kdy účastník byl poučen o delší než zákonné lhůtě. O takový případ v dané věci zjevně nešlo. Ustanovení věta druhá , podle něhož lze podat dovolání ve čtyřměsíční lhůtě, je určeno pro případy, kdy rozhodnutí neobsahuje poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné. V projednávané věci obsahovalo napadené usnesení odvolacího soudu poučení o dovolání, že „proti usnesení není dovolání přípustné.“ Odvolací soud tak poskytl řádné poučení o nepřípustnosti dovolání proti jeho usnesení, když dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání podle , ale ani proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání podle (jak bylo napadené usnesení odůvodněno), není přípustné podle žádného v úvahu přicházejících ustanovení až

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl (pro opožděnost), aniž se zabýval otázkou advokátního zastoupení dovolatele ( ), jež by přicházelo v úvahu, pokud by dovolatel sám nesplňoval předpoklady stanovené v

Pro úplnost lze dodat, že i v případě, že by dovolání nebylo podáno opožděně, muselo by být odmítnuto pro nepřípustnost podle věty první a , neboť dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání (lhostejno z jakých důvodů), není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je podle žaloba pro zmatečnost (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 1255 s.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první, , a , neboť žalovaný, který podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalovanému. Vedlejší účastnice na straně žalovaného nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, když jí podporovaný účastník řízení procesně zavinil odmítnutí dovolání.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu