Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3578/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. J. L., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti žalovanému Ing. Z. Š., zastoupenému JUDr. M. V., advokátkou, o  námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2006,                                        č. j. -113, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. prosince 2004, č. j. -90, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 4. května 2004, č. j. -7, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,353.100,- Kč s vyčísleným 6% úrokem, směnečnou odměnu 4.510,- Kč a náklady řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že směnka, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), nemá náležitosti stanovené čl. I a 6 (správně a 6) (dále jen „“), když u údajů data vystavení a data splatnosti obsahuje letopočet 192001, tj. datum nereálné a obsahuje (současně) doložky „na řad“ a „nikoli na řad“, pročež je neplatná.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. -113, rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti.

Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením a 4 (dále jen „“) a v něm vyjádřenou koncentrační zásadou projednal námitky, které „žalovaným vůbec uplatněny nebyly“. Žalovaný sice - pokračoval odvolací soud - namítal neplatnost směnky, ovšem toliko z důvodu vadného označení platebního místa a domicilu, nikoli již také z důvodu nereálného data vystavení a současné existence navzájem si konkurujících doložek „na řad“ a „nikoli na řad“. Přitom jde zjevně o námitky odlišné, jež nemohou být bez dalšího zaměňovány. Jelikož „soudu v  námitkovém řízení nepřísluší přezkoumávat správnost vydaného směnečného platebního rozkazu z jiných hledisek, než těch, které vymezí žalovaný ve včas podaných námitkách“, shledal rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávným.

Nepovažuje za důvodné ani námitky žalovaného, podle nichž směnkou zajištěná pohledávka zanikla započtením, sporná směnka nebyla předložena k placení, byla do ní dodatečně dopsána doložka „bez protestu“ a je neplatná pro vady v označení platebního místa a domicilu (k poslední námitce uzavřel, že ve skutečnosti žádný z těchto údajů na směnce obsažen není, pročež podle ustanovení čl. I platí, že místem platebním je místo vystavení směnky – B.), ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká, že „se odvrátil od právního názoru soudu prvního stupně o neplatnosti směnky“. Potud poukazuje na „zjevně nereálný“ letopočet data splatnosti a data vystavení sporné směnky a na existenci doložek „na řad“ a „nikoli na řad“ a spornou směnku shledává neplatnou.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a dalšíy nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud v jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).

V daném případě je nepochybné, že dovolání žalovaného je založeno na argumentaci, podle níž je sporná směnka neplatná z důvodu „zjevně nereálného“ data vystavení a data splatnosti a existence dvou vzájemně se vylučujících doložek „na řad“ a „nikoli na řad“. Dovolatel však evidentně přehlíží, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do řešení otázky (ne)platnosti směnky spočívá na závěru, podle něhož žalovaný ve smyslu ustanovení a 4 takové námitky vůbec nevznesl, pročež se jimi soud prvního stupně neměl zabývat. Shora uvedený závěr přitom dovoláním žalovaného zpochybněn nebyl a Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( věta první ) - jej tak přezkoumat nemohl.

Přitom závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, z ustanovení jednoznačně vyplývá a vztahuje se i na námitku neplatnosti směnky (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. a ze dne 25. února 2009, sp. zn. , jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne                          11. listopadu 1997, sp. zn. ).

Jelikož shledal zjevně nedůvodnou rovněž výhradu „nepřesného označení místa splatnosti“ (sporná směnka žádný údaj platebního místa neobsahuje a platebním místem tak je ve smyslu ustanovení čl. I místo vystavení směnky), Nejvyšší soud - při absenci jiných vad, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ) - dovolání zamítl ( část věty před středníkem ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu