Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1726/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce L. F., , zastoupeného JUDr. Z. S., advokátem proti žalované G. E. t. s.r.o. (dříve R. P. s.r.o.), zastoupené JUDr. V. S., advokátem o zaplacení 145 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č.j. -126, takto:

I.          Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č.j. -126, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. října 2007, č.j. -98, ve výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení 134 300 Kč s příslušenstvím a ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobci 10 900 Kč s příslušenstvím zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce nemá nárok na zaplacení ceny díla v ve výši 77 800 Kč a 56 500 Kč, tedy celkem 134 300 Kč, za žalobcem tvrzené provedení prací pro žalovanou na základě objednávek ze dne 25.2.1998 a ze dne 2.3.1998 . Oba soudy vyšly ze závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o dílo, a to ani ústní formou,  neprokázal-li dohodu účastníků o předmětu a ceně díla a neprokázal-li ani řádné provedení díla. Odvolací soud konstatoval, že uzavření tvrzených smluv o dílo nebylo možno odůvodnit ani dopisem ze dne 21.5.1998, neboť z tohoto dopisu sice vyplývá, že žalobce pro žalovanou nějaké práce prováděl, ale nelze z jeho obsahu zjistit, o které práce se jednalo a za jakou cenu měly být provedeny. Soud vzal přitom v úvahu, že žalobce pro žalovanou prováděl i jiné práce, mimo těch, jejichž zaplacení se domáhá. Přestože byl žalobce soudem prvního stupně opětovně poučen podle (dále jen „“), nenavrhl relevantní důkazy a neunesl důkazní břemeno ohledně předmětného nároku na zaplacení ceny díla podle obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Pokud žalobce určité důkazy navrhl, odvolací soud vyšel z prohlášení žalobce na jednání konaném dne 5.10.2007 před soudem prvního stupně, kde výslovně uvedl, že na provedení dalších důkazů netrvá. Odvolací soud tedy neshledal pochybení soudu prvního stupně při  provádění dokazování a dospěl k závěru, že proběhlo v souladu s a násl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle a dovolává se s odkazem na důvodu nesprávného právního posouzení neexistence smluv o dílo. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že neprokázal existenci dohody ohledně předmětu a ceny díla sjednané mezi účastníky a že neprokázal provedení díla. Připouští, že objednávky díla nebyly srozumitelné, ale dodává, že byly upřesněny ústní dohodou a z faktur je zcela jasné, které práce byly účtovány. Rovněž připouští, že objednávka neobsahovala ani cenu díla, ale v této souvislosti připomíná, že od r. 1996 prováděl pro žalovanou obdobné práce v 18-ti případech, tudíž žalované muselo být známo, podle jakého ceníku práce účtuje. Podle názoru dovolatele nebylo potřeba cenu do objednávky uvádět nebo ji jinak určovat. Dovolatel má za to, že bylo možno dovodit i závěr o provedení geodetických prací žalobcem, jestliže v případě, kdy žalobě bylo vyhověno v části ohledně částky 10 900 Kč, bylo na faktuře žalovanou uvedeno, že žalobce dílo splnil, ale s vadami. Z uvedeného bylo možno dovodit, že žalovaná dobře věděla, jaké práce byly předmětem díla. Žalobce dále namítá, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy a nesouhlasí s tvrzením soudu, že netrval na dalším provádění důkazů. Domnívá, že v případě, kdy soud dospěl k závěru o neexistenci smluv o dílo, měl poučit žalobce, aby doplnil svá tvrzení pro eventuelní posouzení věci z jiného právního důvodu – bezdůvodného obohacení, k němuž na straně žalované nepochybně muselo dojít, jestliže vedení vysokého napětí dokončila, ale za práci provedenou žalobcem – vytyčení trasy vedení – nezaplatila. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že postrádá otázku zásadního právního významu, jestliže dovolatel pouze popisuje skutkový stav věci, jak jej sám vnímá a hodnotí důkazy podle svého přesvědčení, aniž by předestřel, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (  ) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) a byl řádně zastoupen advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci,                  ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena   již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé  po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatel namítá, by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatel pouze zjištěný skutkový stav věci a brojí proti hodnocení provedených důkazů.

Je nutno připomenout, že námitky k nesprávnému hodnocení důkazů však nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle (srov. a , komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).

Dovolatel v dovolání pouze rekapituluje skutková zjištění, vytváří své skutkové závěry o tom, že mezi účastníky byl dohodnut předmět díla a cena díla a že ze všech okolností vyplývá provedení díla žalobcem. Taková skutková zjištění soudy však neučinily. Naopak konstatovaly, že žalobce neprokázal skutečnosti, jež by vedly k závěru o učiněné dohodě o podstatných náležitostech smlouvy o dílo, a neprokázal ani řádné provedení a předání díla.

Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, jestliže uzavřel, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy a žalobce nemá proto nárok na zaplacení ceny díla podle § 548 obch. zák., neunesl-li v tomto směru důkazní břemeno ohledně předmětného nároku.

Je třeba rovněž konstatovat, že námitkou k závěru o neexistenci smluv není možno odůvodnit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v části o zamítnutí žaloby na zaplacení ceny díla. Dovolatel námitkami do skutkových závěrů soudů a námitkou k neúplnému dokazování nepředestřel žádnou otázku, která by měla ve smyslu         po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku uzavření smluv o dílo a nároku na zaplacení ceny díla v rozporu s hmotným právem (, obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Není-li dovolání žalobce přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , ,     a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 535 Kč , ,       v návaznosti na , a , ve znění vyhl. č. , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , ve znění vyhl. č. ) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 489 Kč (srov. , z. č. ), tedy celkem ve výši 9 324 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu