Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 659/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. ze dne 20. 8. 2008 byl dovolatel shledán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

V předmětné věci podal S. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 4. 11. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednalo o cílený postup proti jeho osobě z řad příslušníků místního mysliveckého sdružení. V tomto směru poukázal na rozpory ve výpovědích označených svědků i na to, že byla za nepravdivou vzata výpověď jeho známé (ta tím riskovala svou pověst) i na to, že způsob, jakým byl kontrolován, v něm vzbuzoval obavy o zdraví a život. Přitom na nikoho vědomě nenajížděl. Poukázal však především na to, že na místní komunikaci nemá myslivecká stráž ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o myslivosti kontrolovat (přepadat) projíždějící vozidla a nemají tak postavení veřejného činitele, a to bez ohledu na jakékoli (povětrnostní) podmínky, když při podezření na pohyb vozidla s reflektorem v honitbě měla být přivolána Policie České republiky. Má za to, že nenaplnil objektivní stránku označeného trestného činu, tedy užití násilí na výkon pravomoci veřejného činitele. Naopak K. V. i D. T. svým jednáním zneužili pravomoci veřejného činitele, když dovolatel pouze reagoval na jimi přivozenou situaci. To proto, že s ohledem na špatné počasí nikoho z nich nepoznal a z jejich počínání měl obavy o život a zdraví své i spolujezdkyně. Soudy navíc nevzaly v úvahu ani materiální stránku uvažovaného trestného činu z hlediska společenské nebezpečnosti jednání dovolatele v kritické chvíli. V této souvislosti znovu poukázal na to, že jednání v podobě zatarasení cesty autem s dálkovými světly jej vedlo ke snaze místo co nejrychleji opustit z důvodů již uvedených, a proto se snažil z místa ujet couváním a po otočení vozidla se mu podařilo jízdou dopředu pronásledovatele setřást. Namítl i absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu, když na nikoho nenajížděl a pouze se snažil ujet před neznámými osobami. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak uvedl, že přesto, že bylo prokázáno, že se jednalo o místní komunikaci, soudy se nezabývaly tím, zda měli členové myslivecké stráže oprávnění na ní zasahovat. V této skutečnosti pak spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby, případně podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvést, že ten je dán pouze tehdy, jestliže jde o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Přitom předmětem právního posouzení skutku se odvíjí od skutkových zjištění učiněných soudem, nikoli od zjištění, jichž se domáhá dovolatel, a na základě kterých předestírá jinou (svou) verzi skutkového děje. Takto zvolený důvod tedy nelze podřadit pod jeho tvrzení, že klíčoví svědci K. V. a D. T. údajně stáli za jeho předchozím tzv. vyloučením z řad místního mysliveckého sdružení a že v jejich svědeckých výpovědích jsou hrubé rozpory. Dovolatel přitom primárně napadá učiněné skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy obou stupňů, a až následně namítá na základě vlastní skutkové verze nenaplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. Mimo uplatněný dovolací důvod zůstává i jeho námitka, že oba uvedení svědci, jako příslušníci myslivecké stráže nezasahovali ve shodě s ustanovením , o myslivosti (ve znění pozdějších změn a doplňků) na účelové komunikaci v honitbě, když poukázal na jiné hodnocení obsahu písemného sdělení obce P. o charakteru předmětné komunikace oproti hodnocení stejného důkazu soudy. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani namítanou absenci materiální stránky předmětného trestného činu, když i v tomto směru jde o pouhou polemiku dovolatele se skutkovými závěry, ke kterým dospěly soudy. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle tr. ř. státní zástupce uvedl, že ten nebyl naplněn ve své první alternativě proto, že odvolací soud při projednání odvolání dovolatele aplikoval ustanovení tr. ř. a po věcném přezkoumání odvolání rozhodl podle tr. ř. o zamítnutí tohoto řádného opravného prostředku. Zmíněný dovolací důvod však nebyl naplněn ani ve své druhé alternativě, neboť konkrétní výhrady dovolatele nelze podřadit pod dovolací důvod podle tr. ř. uplatněný právě prostřednictvím dovolacího důvodu podle tr. ř., jak již státní zástupce shora uvedl. Konečně právo na spravedlivý proces, jehož se dovolává, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení, ale jde o zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v rámci kterého se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona, a to v souladu s ústavními principy. Proto také státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g)) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, které by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil pro absenci jeho objektivní, ale i subjektivní stránky. Takto vedené tvrzení dovolatele vychází z jím nabídnutého skutkového děje, který však zásadně odporuje soudy učiněným skutkovým zjištěním. Ty, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci, přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když správně poukázaly na jednoznačné výpovědi přímých svědků incidentu a to K. V., D. T. i F. K. Z výpovědi uvedených svědků se pak jednoznačně podává, že dva z nich byli v kritické chvíli v postavení myslivecké stráže a vykonávali své povinnosti v souladu se , o myslivosti (ve znění pozdějších změn a doplňků) ve smyslu ustanovení citovaného zákona. To proto, že z příslušných informací poskytnutých svědkem K. oprávněně dospěli k závěru, že v příslušné honitbě se pohybuje auto způsobem, ze kterého bylo možno usoudit na pytlačení jeho osádkou. Proto se také zákonu odpovídajícím způsobem pokusili toto vozidlo zastavit a provést příslušnou kontrolu jeho osádky. Z výpovědi označených svědků pak lze dospět k učiněným skutkovým zjištěním, ze kterých při svém rozhodování vycházely i oba soudy. To se týká i okolností, za kterých byl dovolatel zastaven, vzájemného se poznání, absence další (jiné) osoby ve vozidle řízeného dovolatelem i okolností samotného incidentu (najíždění vozidlem na svědka), včetně místa, kde k incidentu došlo, včetně charakteru příslušné komunikace. I v tomto směru zejména soud prvního stupně vycházel z učiněných skutkových zjištění, když přesvědčivě popsal, za jakých okolností jednali označení svědci jako členové myslivecké stráže, když se tak stalo v rámci své honitby s jednoznačně vymezeným územím. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, a proto i za dané situace jsou námitky stran absence objektivní stránky předmětného trestného činu či zavinění bezpředmětné. To proto, že učiněná skutková zjištění mají vskutku v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka