Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1539/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 27. října 2006, č. j. -70, zamítl návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 620.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. ledna 2007, č. j. -94, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy právní závěr o nedůvodnosti žaloby založily na skutkovém zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 6. 2005 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k budově na stavební parcele č. 34 a ke stavební parcele č. 34 zapsaných na LV č. 288 pro obec a katastrální území L. (dále jen „nemovitosti“) za kupní cenu 620.000,- Kč. V článku III. kupní smlouvy se uvádí, že kupní cenu zaplatili kupující prodávajícímu před podpisem kupní smlouvy, což obě strany stvrzují svými podpisy na smlouvě. Soud prvního stupně na základě zhodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí žalobce a žalovaných jako účastníků řízení, výslechu svědka Mgr. L. M. a kupní smlouvy) vzal za prokázáno, že žalovaní žalobci kupní cenu zaplatili. Neuvěřil tudíž tvrzení žalobce, že žalovaní mu kupní cenu nezaplatili, neboť žalobce s textem kupní smlouvy obsahujícím prohlášení o zaplacení kupní ceny souhlasil a smlouvu podepsal. Jeho skutkovou verzi nepotvrdil ani svědek Mgr. M., na jehož upozornění, že kupní smlouva obsahuje potvrzení věřitele o zaplacení kupní ceny, žalobce reagoval ujištěním, že je vše v pořádku. Odvolací soud neshledal žádný logický rozpor v hodnocení důkazů soudem prvního stupně s tím, že jeho skutkovým závěrům z hlediska nelze ničeho vytknout. Stejně jako soud prvního stupně konstatoval, že žalobce i přes poučení podle neunesl své důkazní břemeno.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z Oběma soudům vytýká, že ve věci rozhodly, aniž náležitě zjistily skutkový stav. Má výhrady k tomu, jakým způsobem byla vyhodnocena svědecká výpověď Mgr. L. M., kterou považuje za rozhodující důkaz prokazující jeho tvrzení, že mu žalovaní kupní cenu nezaplatili. Má výhrady k posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem, který zaujal názor, že na něm bylo, aby prokázal nezaplacení dluhu žalovanými. Jestliže coby věřitel tvrdil, že mu žalovaní coby dlužníci nezaplatili dluh, přešlo na ně důkazní břemeno a byli povinni prokázat, že dluh splnili. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že podstatou námitek žalobce jsou především výhrady ke správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Námitky vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru), jsou uplatněním dovolacího důvodu podle , který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Ani prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v zpochybněná správnost posouzení otázky důkazní břemene odvolacím soudem nečiní napadený rozsudek zásadně právně významným. Tato k dovolacímu přezkumu nastolená právní otázka nepatří mezi ty, jež nebyly dosud dovolacím soudem řešeny,

a odvolací soud ji vyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Skutkově obdobným případem jako v této věci se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne

10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopisu Soudní rozhledy

č. 1/2001, v němž vyslovil právní názor, že samotné popření pravdivosti kvitance

(tj. prohlášení věřitele o tom, že dlužník splnil dluh) nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe příznivější právní důsledky. Odvolací soud důkazní břemeno posoudil v intencích závěrů obsažených v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu a ke skutkovému závěru

o pravdivosti prohlášení žalobce obsaženého v kupní smlouvě, že mu žalovaní zaplatili kupní cenu, dospěl ve světle všech provedených důkazů (tedy i kupní smlouvy obsahující uvedené prohlášení), jež byly zhodnoceny v souladu se zásadami uvedenými v

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ a § 243c

odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Blanka   M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu