Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4015/2007

U S N E S E N Í

takto:

I. Dovolání žalobkyně  se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví citovaným usnesením Městský soud v Praze (jako soud odvolací) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. května 2005, č.j.

-6 (jímž soud prvního stupně návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření po zahájení řízení odmítl), a řízení o nařízení předběžného opatření zastavil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupena správcem podniku – fyzickou osobou (advokátem), včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle , a v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu , t.j., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z objektivního hlediska je sice dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, nicméně z hlediska subjektivní stránky (t.j. ve vztahu k dovolatelce) přípustnost dovolání dovodit nelze.

Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 30.10. 1997, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 3/98 pod označením SJ 28/98, zaujal právní názor, že zatímco objektivní přípustnost dovolání vystihuje – v klasické pozici navzájem diformních výroků soudu prvního stupně a soudu odvolacího – kvalifikovanou „nejistotu“ v rozhodování, přípustnost subjektivní reflektuje stav procesní „újmy“, jež konečným výsledkem sporu nastala v osobě určitého účastníka. Tato újma se logicky vztahuje k očekáváním, jež jeden účastník spojuje se svým návrhem, to jest s tím, že mu bude (zcela) vyhověno, a druhý naopak s tím, že návrhem hrozící důsledky budou v řízení odvráceny, tedy – typicky – s tím, že návrh bude (rovněž zcela) zamítnut. Obecněji řečeno, procesní újma se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma

na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

Protože v posuzované věci po vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu bylo usnesením téhož soudu prvního stupně ze dne 6. března 2006, č.j. -31, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 23. dubna 2007, č.j. -61, řízení o zaplacení částky 5,000.615,- Kč s příslušenstvím zastaveno, je třeba podané dovolání žalobkyně, které v jejím zastoupení učinil správce podniku, poměřovat právě ve vztahu k procesnímu důsledku, jenž v řízení o předmětné peněžité plnění nastal, t.j. že řízení ve věci samé bylo již zastaveno. Z toho vyplývá, že otázka rozhodování o vydání předběžného opatření ve smyslu , a tedy i rozhodování o mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož předmětem bylo přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, je zastavením řízení ve věci samé konzumována. Odtud také plyne závěr, že za popsané procesní situace dovolatelce nesvědčí subjektivní přípustnost dovolání, neboť v jejích procesních poměrech – tím, že ve věci samé bylo řízení zastaveno – nelze (objektivně) již dosáhnout příznivého procesního výsledku.

Z vyloženého důvodu proto Nejvyšší soud České republiky podle §  § 243b

odst. 5 věty první a dovolání žalobkyně odmítl, aniž se mohl zabývat důvodností dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a per analogiam

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2009

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu